kvetiny

VOSKOVKA

2011-05-09T01:11:00.000-07:00

Hoya carnosa (L.) R. Br.
Patří do čeledi Asclepiadaceae. Původem je z Činy a Austrálie. Ve světě je dnes známých
asi 200 druhů. Listy jsou tuhé, voskově zelené. Květy jsou sestaveny v okolíku. Mají bílou
barvu s červeným středem. Silně voní a vylučují sladkou šťávu. Odkvetlé stonky nesmíme
odřezávat, protože rostlina na nich vytváří stále další květy.
Rostliny se pěstují buď volné, nebo vyvázané na opory, nejčastěji na drátě stočeném
do kruhu. Rostliny umisťujeme v místnosti na světle, nejlépe na plném slunci. Rostlinou
na stanovišti nesmíme otáčet. Listy se staví vždy celou svou plochou proti slunci a vytváří
tak jednostrannou rostlinu. Hoya kvete teprve jako starší rostlina, proto s ní musíme mít
trpělivost. V zimě jí stačí teploty 10—12 °C. Ale snáší stejně dobře i vysoké teploty
a místnosti s ústředním topením. Rostliny se přesazují vždy až za několik let. Jako zemina
se používá směs pařeništní zeminy, rašelíny a písku v poměru 3:2:1. Od března do října
přihnojujeme rostliny jedenkrát týdně některým plným hnojivem v zálivce. Zálivka v létě
hojná, v zimě úměrná teplotě místnosti. Rostlinám prospívá i časté rosení a umývání listů.
Rozmnožuje se osními řízky s párem listů. Hydroponické pěstování je vhodné. Jako
hrnkové rostliny se pěstují ještě druhy Hoya betla Hook, Hoya imperialis Lindt a další.

AMARYLIS, ZORNICE

2011-03-08T08:29:00.000-08:00

Hippeastrum x hybridům
Patří do čeledi Amaryllidaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 75 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se barvou a velikostí
květů. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 20—60 cm. Květy jsou
velké, sestaveny v okolíku, různé barvy od bílé do zářivé červené. Hlavní období kvetení
je od ledna do dubna.
V době růstu umisťujeme rostliny na světlém místě u okna. Po odkvětu uřízneme stvol
a rostlinu intenzívně pěstujeme až do září, aby bohatě olistila. Pak postupně omezujeme
zálivku, aby cibule zatáhla. Po zatažení přezimujeme cibule v květináčích v bezmrazé
místnosti nebo ve sklepě bez zálivky. V lednu cibule očistíme, zasadíme do čerstvé zeminy
a přeneseme do tepla a na světlo, aby vykvetly. .
Rozmnožuje se semenem a postranními cibulkami. Kulturu v bytě začínáme zpravidla
tak, že si v zimních měsících koupíme v semenářství cibuli. Tuto zasadíme do květináče,
který má být asi o 2—3 cm větší, než cibule. Jako zeminu používáme směs vyzrálého
kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Cibuli sázíme tak, aby jedna třetina byla nad
povrchem květináče. Květináče s vysazenými cibulkami umístíme na světle v teplé
místnosti a zaléváme tak, aby kořenový bal nikdy nevyschl. Asi za tři týdny po výsadbě
začneme rostliny přihnojovat roztokem některého plného hnojiva v koncentraci 0,1 %
Přihnojujeme i po odkvětu, až do doby, kdy začneme s omezením zálivky, při přípravě
cibule do klidového stadia.

IBIŠEK - ČÍNSKÁ RŮŽE

2011-02-09T06:21:00.000-08:00

H i b i s c u s rosa — s i n e n s i s L.
Patří do čeledi Malvaceae.Pochází z Indie, Číny a Afriky. Známe
asi 200 druhů. Listy má protáhlé, oválné, špičaté, zubaté a jsou lesklé a zelené. Květy má veliké
a mají různý tvar a barvu. Květy mohou mít různé barvy, od čisté bílé přes žlutou
a růžovou až po tmavě červenou. Jeden květ může mít i více barev např. „Cooperi", která má
květy bílé se zelenou a červenou kresbou. Kvete v červnu až do října.
Květy rychle odkvetou, ale pořád se objevují nová poupata.
Nejradši má světlou a vzdušnou místnost. Nejlepší podmínky na přezimování jsou v chladnějším prostředí
při teplotě 10—12 °C, ale snese i vyšší teploty. Rostliny se přesazují každoročně do pařeništní
zeminy s přídavkem rašeliny a pisku. Při přesazování rostliny seřízneme. Zálivka je
v létě vydatná, v zimě podle výše teploty omezená. Rostliny od března do září hnojíme
každý týden roztokem některého plného hnojiva.
Rozmnožuje se řizkováním, nejlépe na jaře. Přes zimu vyžaduje klid, omezení zálivky
a teploty v rozmezí 10—15 °C. Jakmile se vyvinou poupata, doporučuje se nepřenášet
rostliny již na nové stanoviště, protože poupata i květy pak rády opadávají. Hydroponické
pěstování je vhodné. Ibišek pěstujeme buď jako volně rostoucí keř, nebo ho tvarujeme
s různě vysokým kmínkem. Během léta můžeme rostliny umístit na balkóně, v lodžii nebo
na zahradě.

ČEMEŘICE

2010-06-15T02:51:00.000-07:00

Heleborus n i g e r L.
Zařazuje se do čeledi Ranunculaceae. Pochází z Jugoslávie a jižní Evropy. Známe
asi 24 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují četní kříženci, vyšlechtění
hlavně pro kvetení v období vánoc. Rostliny v květináčích dorůstají do výšky 15—20 cm.
Listy má kožovité, tmavě zelené. Květy má při rozkvětu bílé, poté světle fialové
se žlutým okrajem.
Rostliny se u nás pěstují především jako stálezelené trvalky, které kvetou již v prvních
měsících roku. Jako hrnkové rostliny se přirychlují především pro kvetení na vánoce.
Pěstitelská technika je taková, že počátkem listopadu se květuschopné rostliny, které
byly pěstovány ve volné půdě nahrnkují a květináče umístíme do pařeniště, skleníku nebo
do místnosti na tmavé místo, kde je teplota 4—7 °C. Tato teplota se udržuje cca dva týdny,
a pak rostliny přendáme na světlo, kde při pokojové teplotě vykvétaji. Po odkvětu se
udržují v bytě v chladné místnosti tak dlouho, dokud nerozmrzne na zahradě půda. Pak
se vysadí do záhonů nebo do alpína.
Rozmnožuje se dělením nebo semenem. Semenáčky pěstujeme venku na záhonech
nebo v pařeništích, kvetou zpravidla třetí rok po výsevu. Čemeřice není výslovné pokojová
květina, ale její pěstování i rychleni je tak jednoduché, že nám může zpříjemnit svou
krásou bytový interiér v době, kdy je jiných kvetoucích rostlin nedostatek.

BŘEČŤAN

2010-06-07T02:03:00.000-07:00

H e d e r a h e lix L.
Patří do čeledi Araliaceae. Pochází z Evropy a Asie. Břečťanu známe 7 druhů.
Hrnkové rostliny se pěstují ještě Hedera colchica a Hedera canariensis. Listy má
zelené různých odstínů, nebo žlutě a bíle panašované. Dnes se v zahradnictví pěstuje
řada variet s barevnými listy, jako např. Glacier — listy má světle zelené, s úzkým bílým
okrajem a stříbřitě šedým povlakem, Gloire de Morengo — základní barva je zelená
a na ní jsou nepravidelné bílé skvrny a další.
Rostliny se v interiéru pěstují buď převislé v květináčích a miskách, nebo se vyvažují
k různým oporám. Barevné formy rostlin se nejlépe vybarvuji na plném světle. Zelené
formy snesou i polostín. Barevné formy nejlépe přezimují při teplotách 16—18 °C
a přiměřené vzdušné vlhkosti. Původnímu druhu a zeleným varietám stačí teplota 5—12 °C.
Rostliny se přesazují každoročně do kompostní zeminy a písku v poměru 4:1. Zaléváme
pokud možno měkkou vodou. Původní zelené formy vyžadují přes zimu klid, omezenou
zálivku.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Hydroponické pěstování doporučujeme. Pěstování
břečťanu v panelových domech je problematické v zimě, kdy vysoké teploty a suchý
vzduch většina hrnkových kříženců špatně snáší. Musí se jim najít místo v bytě, např.
v ložnici, kde je přece jenom nižší teplota. Pro místnosti, kde jim můžeme zajistit v zimě
nižší teploty a vyšší vlhkost je to vděčná a všestranně využitelná rostlina.

KRVOKVĚT NATALSKÝ

2010-05-25T02:26:00.000-07:00

Haemanthus katharinae Bak.
Spadá do čeledi Amaryllidaceae. Jeho původ pochází z Natalu. Známe asi
60 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují některé hybridy tohoto druhu, jako např.
King Albert, který vyniká zvlášť velkým zářivě červeným květenstvím. Listy jsou
široké, 20—30 cm dlouhé. Květy jsou zářivě červené, sestavené v okolíku. Květenství
má až 25 cm v průměru. Květní stvol vyrůstá z paždí listů. Kvete v červenci a srpnu.

V létě musíme umístit rostliny na světlém místě u okna. V teplých oblastech můžeme
dát v létě květinu i na balkon. V zimě chtějí
období klidu. Teploty nižší, cca 12 °C. Rostliny zaléváme jen zřídka tak, aby neuschly listy.
Rostliny přesazujeme každé jaro. Po období klidu Haemanthus opatrně vyjmeme,
abychom nepoškodili kořeny a neporušili kořenový bal. Jako zeminu používáme směs
kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Při vegetace zaléváme hodně, v zimě
velmi málo. Od března do konce srpna přihnojujeme rostliny roztokem některého
plného hnojiva v koncentraci 0,1 %.
Haemanthus se rozmnožuje postranními cibulkami. Tyto při jarním přesazování
oddělíme a nasázíme je do malých květináčů. Kvetou teprve za 3—4 roky. Množí se také
semenem, semenáčky však kvetou ještě za delší dobu než postranní cibulky.

GUZMANIE

2010-05-19T06:18:00.000-07:00

G u z m a n i a m i n o r Mez.
Zařazuje se do čeledi Bromeliaceae. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky.
Roste ve stínu pralesa přichycena na stromech jako epifyt. Vyživuje se z rozložených
organických látek, které jsou uloženy mezi větvemi a ve spárách stromů. Rostliny, které pěstujeme doma
dosahují průměru 30—35 cm. Listy jsou 20—22 cm dlouhé
a až 2,5 cm široké. Květenství je v ploché růžici. Květy mají krásnou, výraznou červenou barvu.Kvést vydrží i pár měsíců.
Rostlinu umístíme v místnosti která má rozptýlené světlo. Výborně roste jen když má vyšš
teplotu. V zimě má ráda i místnosti s ústředním topením. Mladé rostliny sázíme do směsi
listovky, rašeliny a písku s přídáme rašeliník. V létě zalíváme hodně, v zimě zálivku přizpůsobujeme teplotě venku.
Rostliny zaléváme vlažnou, měkkou nebo okyselenou vodou ale
bez obsahu vápna. V nálevce musí být stále voda, musíme ji jednou měsíčně
vyměnit za čerstvou.
Hydroponické pěstování je vhodné. Guzmanie se dají používat též k osazení epifytických
stromů.

Fittonia verschaffeltii (Lem.) Coem.

2010-05-11T07:19:00.000-07:00

Patří do čeledi Acanthaceae. Pochází z Jižní Ameriky.Známe jen dva
druhy. Jako hrnková rostlina se pěstuje někdy i druh Fittonia gigantea Lind. Jsou to nízké,
přízemní byliny s plstnatými stonky. Listy jsou eliptičného až vejčitého tvaru, tmavě
zelené, červeně síťované nebo u variety argyroneura mají stříbřitě bílou síťovinu. Rostliny
v průběhu roku hojně kvetou, květy ale nejsou pro dekoraci nijak významné.
Rostliny se v interiéru pěstuji hlavně pro velice pěkně zbarvené listy a zajímavý
habitus. V bytě musíme umístit rostliny na chráněném místě před sluncem. V zimě chtějí
vyšší teploty, nejméně 16 °C. Daří se jim i v místnosti s ústředním topením. Fittonia je
zvlášť vhodná pro pěstování ve skleněných koulích, demižonech a vitrínách. Rostliny
se musí přesazovat každý rok, někdy i dvakrát. Při přesazování se mohou upravit řezem
Jako zemina se používá směs listovky, pařeništní země, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1
Optimální půdní reakce je 5,3—6,5 pH. Rostliny každých 14 dnů přihnojujeme některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Řízky při teplotě 20 °C rychle kořeni a brzy
z nich vyrostou pěkné rostliny. Po zasazeni do květináče je musíme několikrát zaštípnout,
aby se dobře rozvětvily.

FÍKOVNÍK

2010-05-10T01:42:00.000-07:00

Ficus p u m i I a L.
Patří do čeledi Moraceae. Pochází z východní Asie, především z Číny a Japonska. Někdy
může být též pod pojmem Ficus repens, Ficus stipulata nebo Ficus scandens. Je to popínavá
liána, která má přísavné kořínky, kterými se lehce přichycuje na stěnách a zdech. Plody jsou
hruškovitého tvaru, hnědě fialové, ochmýřené, asi 5 cm dlouhé. Větve které plodí, mají tuhé,
mnohem delší listy, než neplodné větvičky. Kdysi se využíval v zimních zahradách k popnuti
stěn. Listy mají srdčitý tvar, asi 2,5 cm dlouhé a 1,5 cm široké. Starší rostliny
u nás někdy vytvářejí drobné plody, které vyrůstají v úžlabí listů.
V interiéru se pěstují především jako šplhavé rostliny. V létě můžeme rostliny pěstovat
i v chladnějších místnostech než ostatní fikusy. Nemůžeme je zanechat na místě, kde celý den
hodně svítí slunce, ale mají rádi světlá místa. V zimě dobře přezimují v chladnějších místnostech
s teplotou 8—12 °C. V bytech s ústředním topením se moc nedaří. Každý rok je přesazujeme.
Jako zemina se užívá směs dobrého kompostu, rašeliny a písku v poměru
1 2:1. Během léta vydatně zalíváme. V zimě úměrná k teplotě. Kořenový bal nesmí nikdy
přeschnout, ale také nesmí být delší čas mokrý. Rostliny hnojíme od března do
září každý týden roztokem některého plného hnojiva v koncentraci 0,2 %.
Rozmnožuje se lehce řízkováním po celý rok. Hydroponické pěstování je vhodné.

FUCHSIE

2010-05-07T07:06:00.000-07:00

F u c h s i a x hybrida

Patří do čeledi Onagraceae. Původem je z Jižní Ameriky, kde roste až do výšky 1 000 m
v horských lesích. Ve světě je dnes známých asi 60 druhů. Dnešní zahradnicky pěstované kultivary jsou nejčastěji kříženci druhů F. coccinea, F. magellanica, F. fulgens, F. gracilis.
Liší se od sebe především barvou, velikostí a tvarem květů i způsobem růstu.
Fuchsia byla dříve velmi pěstovaná květina, která přichází v celém světě znovu do módy.
V létě se nejlépe daří ve světlých vzdušných místnostech, na balkónech a terasách i venku
na zahradě v polostínu. Přes zimu umisťujeme rostliny do chladných místností, kde se
teploty pohybují od 4 do 8 °C. Rostliny každoročně přesazujeme a přitom je seřízneme.
Pro přezimování jsou nevhodné tmavé sklepy. Zpravidla všechny výhonky z loňského
roku zkracujeme až na tři očka. Rostliny se tvarují podle potřeby jako keříky, nebo
kmínkové tvary s různou výškou kmínku. Pokud máme rostliny přes léto venku, je lépe
je při déle trvajícím deštivém počasí umístit na místě chráněném před deštěm. Při pěstování v létě v místnosti je nejvhodnější vzdušná vlhkost 50—60 %.Při přesazování používáme směs humosní listovky, rašeliny a písku. Zálivka během vegetace vydatná, v zimě omezená. V létě přihnojujeme rostliny každý týden některým plným hnojivem.
Fuchsie se rozmnožují řízky buď na jaře, nebo v srpnu až září. Jako řízky se upravuji
nekvetoucí letorosty, které se řežou asi 8 cm dlouhé. Mohou se zakořeňovat buď ve
sklenici s vodou, nebo ve směsi písku a rašeliny. Podle teploty koření 2—3 týdny.

FÍKOVNÍK,

2010-05-06T00:58:00.000-07:00

Ficus lyrata Warb.
Uvádí se také pod názvem Ficus pandurata Sander. Patří do čeledi Moraceae. Původem
je ze západní Afriky. květiny doma dorůstají do velkých rozměrů.
Listy jsou až 50—60 centimetrů dlouhé, kožovité, zelené. Mají velmi výraznou, vystouplou žilnatinu.
Rostliny |sou mnohem odolně|ší než u běžné rozšířeného druhu Ficus elastica. Mladé
rostliny však potřebují více tepla. Velmi rychle rostou. Roční přírůstky jsou až 80 cm.
Rostliny umisťujeme na světlém místě, ale chránéném před poledním sluncem. V zimě
je můžeme pěstovat i za teplot 10—12 °C. Snášejí však dobře i vysoké teploty ústředního
vytápění. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Rostliny, které mají holé větve nebo
nám rostou příliš vysoko, můžeme bez obav seříznout podle potřeby. Velmi rychle znovu
obrazí. Řez můžeme podle potřeby několikrát opakovat. Během léta je hnojíme každých
14 dní některým plným hnojivem. Jako zemina se používá směs kompostu, rašeliny a písku
v poměru 3:1:1. Zálivka je během celého roku vydatná.
Rozmnožuje se řízky na množárné v teplém skleníku. V bytových podmínkách řízky
těžce koření. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky na světlo 800 luxů. Ficus lyrata
je vhodný pro pěstování ve velkých místnostech, hotelových halách, vytápěných chodbách
a všude tam, kde žádáme rychle rostoucí, rozměrnou a přitom velmi dekorativní rostlinu.

TYGŘÍ TLAMIČKA,FÍKOVNÍK

2010-05-05T00:22:00.000-07:00

F a u c a r i a t i g r i n a (Haw.) Schwant.
Patří do čeledi Aizoaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi 30 druhů.
Je to sukulentni rostlina velmi zajímavého vzhledu. Vytváří přízemní růžici dužnatých
a hranatých listů. Listy jsou silně dužnaté, zelené, odstálé. Jejich tvar spolu s okrajovými
chrupavkami připomíná tlamu tygra nebo krokodýla. Od toho vzniklo jméno rostliny.
Květy jsou velké, zlatožluté barvy. Otvírají se odpoledne a zavírají k večeru. Hlavní
období kvetení je od září do listopadu.
V létě stavíme rostliny na světlo blízko okna nebo do skříňového skleničku s dalšími
kaktusy a sukulenty. Faucaria je také vhodná k osázení skleněných koulí a vitrínek spolu
s jinými sukulentními rostlinami, které mají stejné nároky na prostředí a ošetřování.
Musíme je chránit před poledním sluncem. V zimě umisťujeme rostliny v chladném
pokoji při teplotách 10—12 °C. Musíme však v tomto období dopřát rostlinám co nejvíce
světla. Rostliny přesazujeme každý rok na jaře do směsi pařeništni zeminy, listovky a písku
v poměru 1:1:2. Zálivka je jako u všech kaktusů a sukulentů mírná. Od konce října do jara
omezená.
Rozmnožuje se listovými řízky nebo semenem. Listy odlomíme, necháme je několik
hodin zaschnout a pak je pícháme do směsi rašeliny s pískem, kde rychle zakoření.

F i c u s b e n j a m i n a L.
Patří do čeledi Moraceae. Původem je z tropické Asie, hlavně z Indie. Ve své vlasti
dorůstá ve vysoké stromy se širokou korunou. Ficus benjamina má několik barevných
forem. Velmi oblíbená je například pestrobarevná forma Hawai. Roste pomaleji než
původní druh a má vyšší nároky na teplo. Pokud ho pěstujeme v pokoji, kde je málo
světla, listy brzy ztratí svou pestrost a vybarvení. Rostliny v bytových podmínkách
dorůstají i do výšky několika metrů. Listy jsou kožovité 5—6 cm dlouhé a 2 cm široké.
Proti ostatním druhům snášejí i nižší teploty, zvláště starší velké rostliny. V zimě by se
teplota měla pohybovat v rozmezí 16—18 °C. Ale snášejí dobře i vysoké teploty ústředního
topení a naopak snese i větší výkyvy teplot, nižší teploty i některé menší odchylky
v ošetřování. Tuto vlastnost můžeme dobře využít při dekoraci veřejných místností,
restaurací a jídelen, kde je velké kolísání teplot. Mladé rostliny se přesazují každoročně,
starší jednou za dva až tři roky do směsi kompostu, pařeništni zeminy, rašeliny a písku.
Zalévání třeba přizpůsobit úměrně k teplotám. Za nižších teplot nesmí být zemina trvale
přemokřena. Během léta přihnojujeme rostliny pravidelně každých 14 dní některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se řízky. Hydroponické pěstování je vhodné. Zpravidla se pěstují 2—3 rostliny
v jednom květináči. Požadovaný tvar se nechá upravit řezem. Velmi oblíbené jsou
rostliny s 80—120 cm vysokým kminkem.
108
109
FÍKOVNÍK KAUČUKOVÝ
Ficus e I a st i c a Roxb.
Patří do čeledi Moraceae. Původem je z Malajska a východní Indie. Ve své domovině
dorůstá ve statné stromy o výšce až 30 m s typickými deskovitými kořeny. Vedle pravého
kaučukovníku (Hovea brasiliensis) patřil mezi nejdůležitější rostliny, ze kterých se těžil
kaučuk. Ficus elastica se pěstuje v různých barevných formách. Nejrozšířenější jsou např
F. elastica aureomarginata, který má listy žlutě mramorované, Ficus decora, který má
listy širší a tmavší než původní druh, Ficus elastica decora schrijveriana má listy pestré
v řadě zelených a žlutých odstínů a další. Rostliny i v bytových podmínkách dorůstají
velkých rozměrů. Můžeme je tvarovat i silným řezem. Listy jsou buď zelené, nebo
barevné panašované, kožovité, lesklé. Mladé listy jsou uzavřeny v růžové pochvě.
Rostliny se pěstují v interiéru především pro neobyčejně dekorativní charakter.
Vyžadují dostatek světla a během zimy stálou teplotu minimálně 16—18 °C. Rostou
dobře i v místnostech s ústředním topením. Musíme jim však zajistit vyšší vzdušnou
vlhkost. Během léta vydatně zaléváme a každých 14 dnů přihnojujeme tekutým hnojivem.
V zimě zálivku přizpůsobíme teplotě místnosti. Přílišná zálivka za nižších teplot vede
k černání a opadávání listů. Během léta prospívá rostlinám občasné rosení a mytí listů.
Nesnášejí průvan. F.elastica přesazujeme v prvních letech každoročně, později za
2 až 3 roky do humózní zeminy s přídavkem rašeliny a písku.
Rozmnožuje se vrcholovými a osními řízky. Hydroponické pěstování je vhodné.
Vysoké fikusy nebo větve bez listů můžeme bez obavy silně seříznout, tak, jak potřebujeme.
Velmi brzy znovu obrazí.

ERIKA,BRSLEN, VÁNOČNÍ RŮŽE,ARALIE JAPONSKÁ

2010-05-02T10:12:00.000-07:00

VŘESOVEC
E r i c a s p .
Patří do čeledi Erícaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi
600 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují Erica hybrida, Erica ventricosa, Erica x wilmorei,
Erica gracilis a další. U zahradních vřesovců byla vyšlechtěna celá řada kultivarů lišících
se především barvou a velikostí květů. Listy jsou čárkovitě oválné, světle zelené. Květy
jsou sestaveny zpravidla v hroznech, nejčastěji se pěstují kultivary v růžových a červených
odstínech. Hlavní období kvetení je od září do zimy.
Rostliny se pěstují v interiéru především pro zajímavý vzhled a květy. V létě rostliny
vyžadují světlé stanoviště. Mohou být umístěny na balkónech, lodžiích a venku. V zimě
rovněž umisťujeme rostlinu na plném světle, při teplotě 4—8 °C. Rostliny se přesazují
pokud se pěstují dlouhodobě vždy po odkvětu. Zemina pro přesazování se připravuje
ze směsi vřesovky, rašeliny a písku v poměru 4:2:1. Zem musí být v květináči stále vlhká,
ale nesmí být přemokřená. Zaléváme během celého roku měkkou vodou.
Rozmnožuje se řízky. Řada druhů erik je také ideální rostlinou pro podzimní osázení
balkónových a okenních truhlíků, teras a mobilních zahrádek. Všechny vřesovce slouží
více méně ke krátkodobé dekoraci místnosti. Pokud je nemůžeme na léto umístit do
zahrady, těžko nám v místnosti vydrží. Zcela nevhodné jsou pro pěstování v bytech
s ústředním topením.

Euonymus japonicus Thumb.
Patří do čeledi Celastraceae. Původem je z Japonska. Ve světě je dnes známých asi
170 druhů. Brslen japonský je stálezelený keř. Listy jsou kožovité, zelené, 7—8 cm dlouhé,
lesklé, elipsovitého tvaru. Starší rostliny kvetou nevýraznými bělozelenými květy. Byla
vyšlechtěna celá řada barevných variet, které na rozdíl od původního druhu se zelenými
listy mají na listech různou a různé zbarvenou kresbu. Známé jsou např. variety E. japonicus
Medio Picta — má listy světle zelené se žlutou kresbou uprostřed, E. japonicus compacta
s listy zelenými, mladé a rostoucí listy jsou zlatě žluté, Euonymus j. aurea — listy má světle
zelené, které mají na stranách asi 1 cm široký zlatý lem.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro dekoraci chladných místností, světlých
vzdušných chodeb a verand. Roste dobře i v hydroponických nádobách. Přes léto může
být i venku. Nejlépe přezimuje v chladných místnostech na světle. Teplota místnosti
se může blížit k bodu mrazu. Mladší rostliny se přesazují každoročně, starší za 2—3 roky
do těžší zahradní ornice, listovky a písku v poměru 3:1:1. Při přesazování můžeme rostliny
podle potřeby upravit řezem. Nechá se pěstovat také ve tvaru různě vysokých kmínků.
Zálivku žádá v létě hojnou, během zimy omezenou.
Rozmnožuje se jarními nebo srpnovými řízky. Brslen můžeme používat k dekoraci
místností s ústředním topením jen v létě, v období kdy se netopí. Na zimu by se musel
uložit v chladné místnosti, světlém sklepě apod. Přezimování v teplých místnostech má
za následek úplné opadání listů.

Euphorbia pulcherrima Wild. (Poinsetia)
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z Mexika. Dnes je ve světě známých asi
166 druhů. Řada z nich se pěstuje v zahradnictví jako hrnkové i venkovní květiny.
Euphorbia pulcherrima má velké, vejčitě protáhlé listy a silnou dutou lodyhu. Při poranění
vytéká z rostlin bílé mléko. Rostliny vytvářejí velké živé zbarvené listeny, nejčastěji
červené, ale dnes se pěstují i v barvě růžové a bílé. Teprve v těchto listenech vyrůstají
malé, nenápadné žlutavé květy. Hlavní období kveteni je prosinec — únor.
Rozkvetlou rostlinu v místnosti umístíme blízko okna. Bude kvést řadu týdnů jak
v chladnější místnosti, tak i za vysokých teplot ústředního topení. Po odkvětu omezujeme
zálivku asi po tři měsíce. Potom rostlinu přesadíme, výhony důkladně seřízneme, vydatně
zaléváme a pravidelné přihnojujeme. Během léta vyžaduje rostlina plné slunce, jinak
nám nevykvete. I když se nám nepodaří rostlinu znova přivést do květu, zdobí náš
interiér po celý rok, jako každá jiná zelená rostlina.
Euphorbia se množí na jaře a v létě řízky. Vrcholové řízky upravujeme asi 10—12 cm
dlouhé. Na řízku ponecháváme horní dva listy. Po seříznutí necháme řízky asi dvě hodiny
ve vodě, aby se odmočilo mléko, které stále vytéká z řezné plochy. Potom je ihned sázíme
do množárny. Zakořeněné řízky sázíme do květináčů do zeminy sestávající z pařeništní
zeminy, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Mladé rostliny několikrát zaštípneme, aby se nám
rozvětvily. Z jarního množení je obyčejně dvakrát přesadíme.

PRODARA
F a t s i a j a p o n i c a (Thumb.) Decne et Planch.
Patří do čeledi Araliaceae. Původem je z Japonska. Ve světě je znám jen tento druh, často
se uvádí do oběhu pod starším názvem Aralia sieboldii hort. Existují i pestrolisté formy.
Listy jsou velké, lesklé, tmavě zelené, kožovité, dlanitě laločnaté, velmi dekorativní.
Rostliny někdy i v místnostech kvetou, ale po odkvětu jsou již méně vzhledné. Květy
jsou bílé, složené v pravidelné okolíky.
Rostliny užíváme k dekoraci jako solitéry na světlá místa, ale chráníme je před slunečními
paprsky a průvanem. Rostliny v létě umisťujeme také na zahradě, terase nebo na balkóně.
V zimě rostliny umisťujeme v chladnějších místnostech při teplotě 6—8°C. V bytech
s ústředním topením během zimy rostliny shazují listy a není vhodné je zde pěstovat.
Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Mladé rostliny můžeme sázet i po několika
kusech do větších mís. Během léta se každých 14 dní přihnojují některým plným hnojivem.
Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, kompostu a písku v poměru 3:2:1. Optimální
půdní reakce je 5,3—6,4 pH. Zálivka je v létě vydatná, v zimě omezená podle teploty
Rostlinám prospívá časté mytí listů vlažnou vodou a postříkání mlhovkou.
Rozmnožuje se dováženým semenem. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů.

ECHINOKAKTUS,KAKTUS ŠEVCOVSKÝ,EPISCIE MĚDĚNĚ ČERVENÁ

2010-04-30T03:45:00.000-07:00

Echinocactus g r u s o n i i Hildm.
Patři do čeledi Cactaceae. Původem je z Mexika. Ve světě je dnes známých asi 10 druhů
Rostliny v bytových podmínkách dosahuji průměru až 80 cm Ostny jsou krásné žlutě
zbarveny a až 3 cm dlouhé. Květy jsou zvonkovité a také žluté. Jsou dlouhé 6 cm a mají
asi 5 cm v průměru. Plody vytvářejí asi 2 cm dlouhé.
Při pěstování v místnostech však téměř nekvete a když, tak jen velmi velké a staré
exempláře V létě se rostliny pěstují na světlém slunném místě u okna, nebo v různých
skleníčcích, určených pro pěstování kaktusů. V zimě rostliny umisťujeme v místnostech
na světle s teplotou 10—12 °C. Během léta vyžadují dostatečnou zálivku, o mnoho
větši, než jiné druhy kaktusů. Mladé rostliny se přesazují každý rok na jaře. Starší a velké
rostliny jednou za dva až tři roky do směsi pařeništni zeminy, drnovky a hrubého písku
v poměru 2:1:1. Do zeminy přidáváme trochu staré vápenné omítky. Optimální půdní
reakce je 7,0—7,5 pH.
Rozmnožuje se velmi dobře semenem. Protože u nás nekvete, jsme odkázáni jen na
dovoz semene z Jižní Ameriky. Semenáčky rychle rostou a vytvářejí brzy pichlavé koule.
Nároky na světlo 2 500 luxů. Echinocactus grusónii patři mezi nejhezčí kaktusy každé
sbírky.

E p i p h y l l u m ackermannii Harv.
Patří do čeledi Cactaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Dříve se tento kaktus uváděl
do oběhu pod názvem Phylocactus. Ve své domovině roste v lesích jako epifyt. Jako
hrnkové rostliny se pěstují hlavně četní kříženci, kteří se od sebe liší především barvou
a velikostí a tvarem květů. Rostliny dorůstají do výšky 30—60 cm a do šířky také brzy
vyplní květináč. Tento druh se vyznačuje velkými krásnými trychtýřovitými květy. Některé
květy i voní. Hlavní období kvetení je od dubna do července.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě, ale chráněném před prudkým poledním
sluncem. Po odkvětu jim dopřejeme 4—6 týdnů odpočinek, kdy je jen nepatrné zaléváme.
Po této době zpravidla nasazuje opět květní pupeny. Od této doby až do odkvětu je
umisťujeme na plném světle blízko okna, ale chráněném před přímým sluncem. Pravidelné
je zaléváme a každý týden přihnojujeme slabou koncentrací některého plného hnojiva.
Mladé rostliny přesazujeme každoročně, starší jednou za dva až tři roky. Všechny
Epiphylla vyžadují proti ostatním kaktusům větší květináče, výživnější zeminu a pravidelné
hnojení. Starší rozrostlé rostliny musíme často podepřít tyčkami, aby se nezlomily. Jako
zemina se používá směs pařeništní zeminy, drnovky a hrubého písku v poměru 2:1:1.
Zemina má mít mírně kyselou reakci.
Rozmnožujeme semenem, dělením rostlin a řízky.

Episcia cupreata (Hook.) Hanst.
Patří do čeledi Gesneriaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 40 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují některé kultivary lišící se barvou listů
a květů. Listy jsou zpravidla plstnaté, vstřícné, oválného tvaru. Květy jsou různých barev,
nejčastěji se však pěstují kultivary s červenými květy. Hlavní období kvetení je od dubna
do září.
Rostliny se v interiéru pěstují především jako ampulové převislé rostliny nebo vyvažované
k různým oporám. Dříve se vysazovala v zámeckých zahradách na obrubách záhonů.
V létě umisťujeme rostliny na světlých, ale od přímých slunečních paprsků chráněných
místech. V zimě vyžadují teploty 18—20 °C. Nejlépe rostou ve skleněných vitrínách
a v bytových sklenících. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Do květináče můžeme
vysaditi více rostlin. Jako zemina se používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:2:1.
Zálivka během roku je průměrná. Zaléváme opatrně ke kořenům, abychom nepostřikali
listy. Rostliny přihnojujeme od března do září některým plným hnojivem bez obsahu
vápníku v zálivce o koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se řízky v průběhu celého roku. Po zakořenění sázíme 3 rostliny do jednoho
květináče a nejméně jednou je zaštípneme, aby se dobře rozvětvily. Někdy se pěstují
jako hrnkové rostliny ještě druhy Episcia dianthiflora s bílými květy, Episcia punctata
s květy krémově žlutými a fialovými skvrnami, Episcia reptans s květy zářivě červenými.

CYRTOMIUM SRPOVITÉ, DIFENBACHIA, DRACENA DEREMSKÁ

2010-04-29T06:42:00.000-07:00

Cyrtomium f a I c a t u m Presl.
Dříve se uvádělo také pod názvy Aspidium falcatum nebo Polystichum falcatum. Patří
do čeledi Aspidiaceae. Původem je z Asie a jižní Afriky. Listy jsou zelené, kožovité, lesklé.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled a nenáročnost na prostředí.
Rostliny umisťujeme v místnostech všude tam, kde potřebujeme postavit květinu. V zimě
přezimuje i v chladnějších místnostech při teplotách 15—17 °C, ale můžeme ji dobře
ponechat i v bytech s vyšší teplotou ústředního topení. Rostliny se přesazuji každoročně
na jaře. Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, rašeliny a písku v poměru 4:2:1.
Zálivka během léta je vydatná, v zimě přizpůsobená teplotám místnosti. Vodu používáme
nejlépe měkkou nebo dešťovou.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů. Starší rozrostlé vícetrsé rostliny můžeme také
množit dělením při přesazování. Hydroponické pěstování je vhodné. Rostliny přihnojujeme
v létě jen občas, nejlépe rozředěným kravincem nebo jiným organickým hnojivem.
Umělá hnojiva snáší velmi špatné a při vyšši koncentraci roztoku často celá rostlina uhyne.
Pokud chceme použít umělé hnojivo, tak jedině o koncentraci 0,05 %. Cyrtomium je z mála
kapradin, které se nechají po delší dobu pěstovat v panelových domech s ústředním
topením. Pokud je to možné, i v těchto podmínkách se snažíme rostliny od října do února
umistnit do chladnějších místností, např. do ložnice apod. Někdy se pěstují ještě druhy
C.caryotideum a C. fortunei.

Dieffenbachia pieta (Lodd.) Schott.
Patří do čeledi Araceae. Původem je z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 30 druhů.
Listy jsou velké, podlouhle oválné s různou barevnou kresbou. Květy se objevují zřídka.
Mají zelenožlutý toulec. Dobře roste v místnostech s vyššími teplotami. Optimální je
teplota 20-22 °C, během celého roku.
Rostliny umisťujeme v rozptýleném světle, nesnášejí úpal. Teploty v zimě by neměly
klesnout pod 18 °C. Snášejí dobře místnosti s ústředním topením. Mladé rostliny přesazujeme
každoročně, starší jednou za dva roky do směsi pařeništní zeminy, kompostu,
hrubé rašeliny a písku. Zálivka je během celého roku vzhledem k vyšším teplotám vydatná.
Během léta přihnojujeme každých 14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se osními a vrcholovými řízky. Hydroponické pěstování je vhodné.
Rostliny vytáhlé a bez spodních listů můžeme upravit řezem. Snese klidně hluboké
seříznutí, kmínek můžeme ponechat vysoký i jen 5—10 cm. Vrchní část i bez listů, můžeme
použít na rozmnoženi. Nařežeme asi 8 cm dlouhé špalíky, tak, aby uprostřed bylo očko.
Necháme je v teple, ve směsi rašeliny a pisku zakořenit. Při přesazování, řezu a rozmnožování
rostlin pracujeme v rukavicích. Šťáva dieffenbachie je jedovatá a dráždivé působí
na pokožku. Jako hrnkové rostliny se pěstují zpravidla ještě druhy D. bowmannii, D. latimaculata
a D. seguina a četní kříženci.
DIZYGOTEKA
Dizygotheca elegantissima Vig. et Guill.
Často se uvádí také pod názvem Aralia elegantissima. Patří do čeledi Araliaceae. Původem
je z Tichomoří. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě ojediněle druhy Dizygotheca
kerchoveana a Dizygotheca veitchii. V zahradnictví se pěstuje také Dizygotheca elegantissima
Castor. Tato je husté obrostlá listím a má pravidelný pyramidální tvar. Listy jsou
dlanité, sedmi až jedenáctičetné, tmavozeleně nahnédlé. Žilnatina je od bělavé do červena
zbarvena. Okraje jsou pilovité.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě nejlépe s ranním nebo večerním sluncem
Před ostrým poledním sluncem je musíme chránit. Rovněž tak je musíme během celého
roku chránit před průvanem. V zimě rostliny přemisťujeme do teplé místnosti, kde
teplota neklesne pod 15 °C. Při pečlivém ošetřování dobře přezimují i v místnosti s ústředním
topením. Je třeba však nějakým způsobem zvýšit v místnosti vzdušnou vlhkost.
Mladé rostliny se přesazují každoročně na jaře, starší jednou za dva roky. Jako zemina
se používá směs humósní listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:2. Rostliny od dubna
do srpna přihnojujeme každé dva týdny některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se nejčastéji semenem z dovozu. Nároky na světlo jsou 1 400 luxů.
Hydroponické pěstování je vhodné, dá se říci, že jistější než pěstování v zemině. Dizygotheca
velmi citlivě reaguje na všechny nepříznivé vlivy jako je průvan, přelití nebo delší
období sucha postupným shazováním listů. V takovém případě je nejlépe celou rostlinu
seříznout na 10 cm nad zemí a při přemokřené, zkažené půdě ji přesadit. Velmi brzy vyžene
nové výhony. Starší vzrostlé rostliny jsou mnohem odolnější než mladé.

Dracaena deremensis Engl.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Asie a Afriky. Ve světě je dnes známých 90 druhů.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky až několika metrů. Listy jsou úzké,
30 cm dlouhé, mírně přehnuté. Jsou sytě zelené, po okrajích se žlutozlatým nebo jiným
lemováním.
Rostliny se v interiéru pěstují hlavně jako solitéry. Hodí se velmi dobře k dekoraci
vytápěných chodeb, veřejných místností a bytů. Musíme je chránit od března do záři
před přímým poledním sluncem. Stanoviště s ranním a pozdně odpoledním sluncem je
pro ně vhodné. Snášejí i horší světelné podmínky. Od října do ledna ji ponecháváme
v částečném klidu, kdy můžeme snížit teplotu a omezit zálivku. Patří mezi druhy, které
snášejí výborné místnosti s ústředním topením. Mladší rostliny se přesazují každoročně,
starší jednou za dva až tři roky. Jako zemina se používá směs pařeništni zeminy, listovky
a pisku v poměru 2:2:1. Zálivka během vegetace je vydatná. Pokud jsou rostliny v zimě
v klidu, omezená. Rostlinám prospívá čas od času umýt listy vlažnou vodou a postříkat je
mlhovkou. Od března do srpna přihnojujeme rostliny každý týden některým plným
hnojivem.
Hydroponické pěstováni je vhodné. V zahradnictví se pěstuje celá řada barevných
forem.

BRAMBOŘÍK,RAJČENKA,ŠÁCHOR STŘÍDAVOLISTÝ

2010-04-27T08:33:00.000-07:00

C y c I a m e n p e r s i c u m Mill.
Patří do čeledi Primulaceae. Původem je ze Středozemí. Ve světě je dnes známých asi
25 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se především barvou,
tvarem a velikostí květů. Listy jsou dlouze řapíkaté a mají srdčitě okrouhlou čepel. Velikost
i kresba a barva listů jsou odrůdovým znakem. Květy jsou pětičetné, na dlouhých stopkách,
různě zbarvené. Hlavní období kvetení je od prosince do dubna.
Kvetoucí rostliny umístíme v místnosti blízko okna. Nesmíme je nikdy nechat přeschnout.
Do bytu je lépe si každoročně opatřit novou rostlinu, ale nechají se pěstovat
i řadu let. Zálivka je v době kvetení bohatá. Vodu naléváme do misky pod květináčem.
Hodinu po zálivce je nutno vodu vylít. Zásadně nezaléváme do středu rostliny, protože
potom vyhnívají poupata. Od začátku tvorby poupat přihnojujeme rostliny každý týden
některým plným hnojivem bez obsahu vápníku. Po odkvětu postupně omezujeme zálivku,
aby rostliny shodily listy. Potom je necháme v zemině i s květináčem 2—3 měsíce
v chladné místnosti nebo ve sklepě odpočinout (bez zálivky). Pak hlízy přesadíme do
čerstvé zeminy a pravidelně zaléváme. Jako zeminu používáme směs listovky, vřesovky
a písku v poměru 2:2:1.

Cyphomandra b a ta c ea e (Cav.) Seudtu.
Patři do čeledi Solanaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Listy jsou dlouze řapíkaté se
srdčitě vejčitými čepelemi. Květenství je hroznovité, vlastni květy jsou bílé. Plody jsou
vejčité, zralé jsou žluté nebo červené. Na evropských trzích se objevují hlavně v zimních
a jarních měsících od prosince do dubna, dovezené z Brazílie, Keni a dalších států.
Jednotlivé plody váži v průměru 75—80 g. 100 g plodu má hodnotu 50 kalorií (209 kJ)
a obsahuje 1,5 g bílkovin, 9 g uhlohydrátů, 150 mezinár. jednotek vitaminu C a 50 mg
vápníku. Plody se upravují čerstvé, tak, že se odstraní slupka, nebo se rozpůlí a vybírají
lžičkou. Používají se také k přípravě salátů.
V interiéru se rajčenka pěstuje jako okrasná, ale i užitková rostlina, jejíž plody se
konzumuji jako rajčata. V létě umisťujeme rostliny v místnostech na plném světle. Mohou
však být i na balkónech nebo lodžiích. V zimě přezimujeme rostliny v chladnějších místnostech
blízko okna. Listy během zimy neopadávají. Mladé rostliny se přesazují každoročně,
starší podle potřeby jednou za dva až tři roky do směsi pařeništní zeminy, rašeliny
a písku v poměru 3:1:1. Zálivka je během léta vydatná, v zimě omezená, přizpůsobená
teplotě místnosti.
Rozmnožuje se hlavně řízky na jaře. Dá se však dobře rozmnožovat i semenem. Během
plné vegetace od března do srpna přihnojujeme rostliny každých 14 dní některým plným
hnojivem nejlépe v zálivce. Rostliny můžeme pěstovat ve tvaru rozvětveného keře nebo
je vyvést na různě vysoké kminky. Tam, kde máme v bytě balkón nebo lodžii, je to ideální
rostlina, která nám přináší mnoho radosti i užitku.

C y p e r u s alternifolius L.
Patří do čeledi Cyperaceae. Původem je z Madagaskaru, kde roste na březích vod.
Ve světě je známých asi 600 druhů, z nichž se asi pět pěstuje jako hrnkové květiny.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 50—100 cm. Dlouhý stonek, na jehož
vrcholu vyrůstá přeslen dlouhých úzkých listů, připomíná svým vzhledem paraplíčko.
Šáchor je nenáročný, roste v každé místnosti na světle. Snáší i přímé sluneční paprsky,
ale potom ztrácí živou zelenou barvu. V zimě nejlépe snáší teplotu 16—18 °C, dobře
však snáší i vysoké teploty ústředního topení. Rostliny se přesazují jen když zcela
zaplní květináč, do bohaté humósní zeminy. Nejlépe se osvědčila směs kompostu, rašeliny
a písku v poměru 4:1:1. Při přesazování se rostliny mohou rozdělit. Zaléváme je během
celého roku vydatně. V misce pod květináčem musí být stále voda. Dokonce rostliny
mohou během celého roku stát ve vodě. Je vhodnou rostlinou i pro hydroponické
pěstování. Každých 14 dní přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem.
Cyperus se množí semenem, dělením rostlin a zakořeňováním listových růžic. Jako
hrnkové rostliny se ještě pěstují druhy: C. diffusus, který má listy o hodné širší, než druh
C. alternifolius, dorůstá do výšky 70—90 cm, C. gracilis, drobný trávovitý druh, který
dorůstá do výšky 40 cm, C. haspan — asi 50 cm vysoký se zajímavými listy a květy.
C. papyrus dorůstá do výšky až 300 cm. Je to šáchor, z kterého staří Egypťané vyráběli
první papyrusové svitky. Roste na březích Nilu, kde dorůstá do výšky 300—500 cm.
Má trojhranné lodyhy — stébla, květy jsou bez okvětí sestavené do okolíku.

CYKAS

2010-04-19T07:54:00.000-07:00

Cycas r e v o I u t a Thunb.
Patří mezi nahosemenné rostliny, do čeledi Cycadaceae. Původem je z Asie a Austrálie.
Ve světě je dnes známých asi 8 druhů. V dřívějších letech byly cykasy neobyčejně
oblíbené a pěstované rostliny. Rostliny dorůstají až do 3m výšky. Listy jsou pevné,
jednoduše zpeřené, podobné některým listům palem a 2 m dlouhé. Květy jsou dvoudomé
a mají tvar šištic. I v našich podmínkách ve skleníku někdy vytváří klíčivá semena.
Rostliny umisťujeme na světlých místech, ve velkých místnostech, nebo vytápěných
chodbách. Je vhodná pro velké sály, kanceláře a provozní haly. V zimě snáší i nižší
teploty, asi 10—12 °C za omezení zálivky. Dobře však roste i při vyšších teplotách bytů
s ústředním topením. Přesazuje se vždy po několika letech do směsi rašeliny, listovky,
pařeništní země a písku, v poměru 1:2:2:1. Zálivka během celého roku je opatrná, tak,
aby kořenový bal nebyl přemokřen. Rostliny během celého roku přihnojujeme jednou
týdně roztokem některého plného hnojiva v koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se dováženým semenem. Semena jsou 3—4 cm velká. Semeno se vysévá
do směsi zeminy, ve které převládá vláknitá rašelina a výsevy musíme umístit ve vysoké
teplotě 30—35 °C. Semena si udržují velmi krátkou dobu klíčivosti, proto se musí po sklizni
nebo po nákupu ihned vyset. Semena klíčí velmi pomalu a i za optimálních tepelných
a vlhkostních podmínek to trvá několik měsíců, než vyklíčí. Cycas se také nechá množit
z pupenů, které někdy vyrůstají na kmenech hlavně starších rostlin. Pupen se ostrým
nožem odřízne od kmene, rána se zasype dřevěným uhlím a nechá se zakořenit v teple
ve směsi písku a rašeliny.

KROTON

2010-03-16T05:31:00.000-07:00

C o d i a e u m variegatum (L.) Blume
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z Malajsie. Ve světě je známých 14 druhů.
Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se tvarem, velikostí a barvou
listů. U nás známé a oblíbené odrůdy, které jsou k dostání v květinových prodejnách, jsou
například Bravo, Excellent, Gold Star, Iceton, Nervia, Norma, Philipe, Geduldig, Sunny
Star a další. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 30—100 cm. Listy podle
charakteru odrůdy bývají vejčité, kopinaté, laločnaté s vykrajovanou čepelí, různé
zbarvené.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro velmi dekorativní charakter barevných
listů. Nároky na prostředí — během celého roku vyžaduje teplé a vlhké prostředí.
Optimální teploty jsou nad 18 °C, nejlépe 22—24 °C. Nejlépe prosperují ve skleníkových
vitrínách a zimních zahradách. Rostliny se přesazují každý rok do směsi listovky, rašeliny
a písku v poměru 2:2:1. Zálivka bohatá během celého roku, ale jen měkkou vodou, nejlépe
odpovídající teplotě místnosti. Od března do září přihnojujeme rostliny každý týden
některým plným hnojivem bez obsahu vápna. Během celého roku je třeba rosit listy.
Rozmnožuje se řízky od jara do konce léta. Řízky řežeme se čtyřmi listy. Před sázením
je vhodné použít některý stimulátor. Zakoření jen při vysoké teplotě množárny 25—28 °C.

OKRASNÁ KOPŘIVA
C o I e u s b I u m e i Benth.
Patří do čeledi Labiatae. Původem je z tropické Asie. Ve světě je dnes známých asi
150 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, množených vegetativně
nebo semenem Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 30—50 cm. Listy
jsou velké, různě vybarvené a panašované, tvarem podobné kopřivám. Květy jsou
fialové, drobné, nevýrazné. Obyčejně hyzdí rostliny, proto je odřezáváme. Hlavní období
kvetení je červen až září.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro výrazně zbarvené listy a rychlý růst.
Nejlépe rostou na plném slunci, kde dobře vybarvují. Přes zimu se obvykle nepěstují
Lépe, než přezimovat staré rostliny, je na podzim z nich odebrat řízky a přezimovat mladé
sazenice. Přezimování je možné v místnostech při teplotách 12—14 °C. Rostliny se
přesazují každoročně na jaře, pokud se přezimují, do směsi listovky, pařeništní země
a písku ve stejném poměru. Při přesazování se po zimě vytáhlé výhony musí důkladně
seříznout Všechny výhony zkrátíme na 2 cm, jedině tak rostliny znova pěkné obrostou
V létě je třeba rostlinu vydatně zalévat, v zimě omezeně.
Rozmnožuje se řízky i semenem. Hydroponické pěstování je možné. Proti jiným rostlinám
Coleus spotřebovává velké množství vody, takže podle velikosti rostliny a hydroponické
nádoby musíme doplňovat roztok jednou až dvakrát týdně.
TLUSTICE
C ras sul a portulacea V. Lam.
Patří do čeledi Crassulaceae. Původem je z Afriky. Ve světě je známých asi 300 druhů,
z nichž se celá řada pěstuje jako hrnkové rostliny, nejčastěji ve sbírkách sukulentů
a v botanických zahradách Crassula portulacea je nenáročná rostlina, která má listy
i lodyhu tlustou, dužnatou. V květináčích vytváří pěkné, bizardní stromečky, které se
bez problémů dožívají v našich bytech vysokého věku a dorůstají ve statné exempláře
Při pečlivém ošetřeni dorůstají až do 1 m výšky Již po několika letech pravidelně kvetou
Květy jsou drobné, bílé s růžovým nádechem. Nechají se také různým způsobem tvarovat,
buď jako stromečky na různě vysokých kmíncích, nebo se mohou také pěstovat metodou
bonsai.
Rostliny pěstujeme v místnostech na světlém stanovišti. Snášejí i plné slunce. V zimě
by neměla teplota klesnout pod 15 °C. Snášejí dobře i místnosti s ústředním topením.
Rostliny se přesazuji po dvou až třech letech. Jako zeminu volíme nejlépe směs lehčí
ornice, pařeništní zeminy a pisku v poměru 2:2:1. Zálivka je v létě střední, v zimě omezená
podle výšky teploty v místnosti.
Crassulu rozmnožujeme buď vrcholovými řízky, nebo můžeme zakořeňovat jednotlivé
listy. V bytech se pěstuje obdobným způsobem i další řada druhů Crassula, z nichž nejznámější
a nejvděčnější pro interiér jsou např. Crassula falcata, Crassula lycopodioides
a další.

KRYPTANTUS
Cryptanthus bivittatus RGL.
Patří do čeledi Bromeliaceae. Pochází z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 20 druhů.
Ve své domovině roste ve stínu pralesa, přichycený na stromech jako epifyt. Všechny
živiny čerpá z rozložených organických látek, uložených mezi větvemi nebo ve spárách
stromů. Listy jsou tuhé, dlouhé 10 cm, rozložené do plochy jako růžice. Jsou široké
2,5—3 cm, mají zvlněné okraje s jemnými trny. Na listech jsou dva bílorůžové pruhy.
Květy jsou bílé, drobné, pro dekoraci bezvýznamné. Hlavní období kvetení je od srpna
do března.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled. Jsou neobyčejné vhodné
pro pěstování ve skleněných koulích a k osázení epifytických stromů. Rostliny umisťujeme
na světle v teplé místnosti, ale chráněné před slunečními paprsky. V zimě je můžeme
pěstovat i za nižších teplot kolem 14—15 °C, ale snáší dobře i místnosti s ústředním
topením a vysokou teplotou. Rostliny se přesazuji každým druhým rokem. Jako zeminu
používáme stejného dílu rašeliny, listovky a sphágna. Zálivka je po celý rok pravidelná
tak, aby kořenový bal byl stále vlhký. Nesmí být však přemokřený, nejlépe je zalévat
rostliny měkkou vodou.
Rozmnožuje se semenem a vylamováním odnoží. Někdy se stane, že přílišným vlhkem
zahnívají kořeny a rostlina odpadne. V takovém případě stačí odřezat osu až na zdravé
pletivo a nechat růžici zakořenit ve směsi rašeliny a písku. Hydroponické pěstování není
vhodné. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě druhy Cryptanthus zonatus, Cryptanthus
acaulis, Cryptanthus fosterianus a další.

druhy květin

2010-02-02T07:55:00.000-08:00

ZVONEK STEJNOLISTÝ
Campanula i s o p h y l l a Moretti
Patři do čeledi Campanulaceae. Původem je z Itálie, Středomoří. Ve světě je dnes známých
asi 300 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují tyto zvonky v barvách modré, bílé a růžové
Jsou známé pod názvem ženich, nevěsta a družička. Dobře ošetřované rostliny kvetou
po celý rok.
Rostliny se v interiéru pěstuji jak v normálních květináčích, tak v závěsné keramice,
jako ampulová rostlina. Rostliny pěstujeme v chladné světlé místnosti blízko okna. Snáší
i polostín, ale méně kvetou. Dobře přezimují ve světlé místnosti, kde nemrzne. Od jara
do podzimu je zaléváme dostatečně, zpravidla vždy, když povrch zeminy v květináči
mírné oschne. Nesnášejí přemokření. Hodinu po zalití je nejlépe vylít vodu, která zůstane
v misce. Přes zimu zaléváme jen tolik, aby neuschly. Rostliny přesazujeme každoročně. Při
přesazováni rostliny seřízneme, aby se dobře rozvětvily. Jako zeminu používáme směs
kompostu, drnovky a písku v poměru 3:2:1. Campanula nesnáší kyselou zeminu. Na jaře
v době květu rostliny pravidelné hnojíme tekutými hnojivy jedenkrát týdně.
Rozmnožuje se řízkováním, nejlépe na jaře. Jako řízky bereme mladé letorosty. Po
zakořenění je přesadíme do menších květináčů a několikrát zaštípneme. Odkvetlé květy
musíme pravidelně vyštipovat. Jedině tak nám budou rostliny kvést během celého roku.
V panelových bytech můžeme zvonky pěstovat jen od jara do podzimu než se začne
topit. Potom při vysokých teplotách a nízké vzdušné vlhkosti hynou
PAPRIKA
Ca psi cum annum L.
Patří do čeledi Solanaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
30 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují především kultivary s drobnými plody různých
tvarů a barev. Plody jsou většinou palčivé chuti a mohou se použít místo feferonek.
Rostliny si opatříme nákupem, nebo si je sami vypěstujeme ze semene U nás je k dostání
osivo odrůd Fips, která má plody červené, Red Boy s plody oranžově červenými a Žulu,
která má plody krátké, tmavě fialové až černé.
Semeno se vysévá v únoru až březnu do truhlíčků. Rostliny se dvakrát přepichují
a potom se vysazují po dvou až třech do květináčů 12—13 cm v průměru. Rostliny
několikrát zaštípneme, aby se nám dobře rozvětvily. Umisťujeme je za okny na plném
slunci. Od začátku června je můžeme přemístit na balkón nebo do zahrady. Zemina má být
výživná, nejlépe směs kompostu s pískem v poměru 3:2. Zálivka je vydatná, každý týden
rostliny přihnojujeme některým plným hnojivem. Pokud je pěstujeme na balkónu,
přeneseme je zpět do místnosti již začátkem září, kdy začínají studené noci. Při dobrém
ošetřování vydrží svěží zpravidla do ledna. Potom kulturu likvidujeme.
Kulturu můžeme také obnovit tak, že v lednu před likvidací starých rostlin ořežeme
vrcholové výhony, upravíme je jako řízky na 3—4 očka a zakořeníme je ve směsi písku
a rašeliny. Dále je pěstujeme stejné jako semenáče.

KATLEJA
CattIeya Lindl.
Patří do čeledi Orchidaceae. Původem je z tropické Ameriky. Ve světě je známých asi
65 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje v zahradnictví především k řezu celá řada
druhů a ještě více kříženců, lišících se od sebe tvarem, barvou a velikostí květů i obdobím
kveteni. Květy orchidejí patří mezi nejhezčí v rostlinné říši a Catleya patří svými květy
mezi nejhezčí orchideje. Květy vyrůstají na rostlině jednotlivé nebo v hroznech, jsou
různé velikosti od 4 cm až do 25 cm v průměru. Nejčastěji se objevují v barvách růžové
a fialové.
Při pěstování v bytech jsou náročné na vzdušnou vlhkost, a proto se jim daří nejlépe
ve speciálních skleníčcích nebo vitrínách. V zimním období se doporučují noční teploty
cca 14 °C a denní teploty cca 12 °C. V létě se denní teploty mají pohybovat kolem 22 °C
a v noci cca 18 °C. Rostliny umisťujeme tak, aby byly chráněny před přímými slunečními
paprsky. Substrát pro pěstování se připravuje jako pro ostatní epifytické orchideje.
Nejčastěji je to směs: 2 díly kořene osladiče a 1 díl sphagna. Při pěstování orchidejí
v bytech vzhledem k široké škále druhů s různými nároky na ošetřování a prostředí,
je třeba prostudovat speciální literaturu.
Rostliny Cattleya se poměrně snadno získávají nákupem ve speciálních květinových
prodejnách. Patří mezi ty snáze pěstovatelné druhy pro milovníky květin, kteří chtějí
s orchidejemi začít.
STAŘEČEK
Cephalocereus s e n i I i s (Harv.) Pfeiff.
Patří do čeledi Cactaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve své domovině vyrůstá ve statné
exempláře až 15 m vysoké a 60 cm široké. Roste hlavně na svazích hor, na mexických
planinách. Po celém těle je tento kaktus obrostlý bílými až šedohnědými vlasy. Podle
této vlastnosti také dostal jméno stařeček. Květy jsou velmi čisté žluté barvy. Hlavní
období kvetení je v létě.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro krásný ochlupacený vzhled. Nesmějí
chybět v žádné sbírce milovníků kaktusů. Pěstuje se také jako solitéra nejlépe v ozdobné
keramice. V létě umisťujeme rostliny na světlém, teplém a slunečném místě. Nikdy by
neměla teplota klesnout pod 15 °C. Rostlinám musíme zajistit dostatek čerstvého vzduchu.
Pro sbírky kaktusů a sukulentů si milovníci pořizuji různé okenní skleníčky, vitríny, zařízení
na balkóny, apod. Při pěstování kaktusů musíme vycházet ze zásady, že nemohou uspokojivé
růst bez slunce. V zimě potřebuje tento druh také dostatek světla a teplotu v rozmezí
12—15 °C. Za příliš suchého vzduchu se vlasy lehce lámou. Rostliny se přesazují každoročně
na jaře do květináčů jen o málo větších než byly původní. Jako zemina se používá
směs vyzrálého kompostu, drnovky a hrubozrnného písku v poměru 2:2:2, za přidání
trochu dřevěného uhlí. Během léta zaléváme průměrně jako u ostatních kaktusů, v zimě
vyžaduje zálivku velmi omezenou.
Rozmnožuje se semenem. Semenáčky pomalu rostou. Hydroponické pěstováni je
možné. Nároky na světlo jsou 2 000 luxů.

PALMA HORSKÁ
Chamaedora elegans Mart
Patří do čeledi Palmae. Původem je z tropické Ameriky, hlavně z Mexika. Ve světě je dnes
známých asi 130 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě ojediněle druhy Chamaedora
graminifolia, Chamaedora tanella a další Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do
výšky až 200 cm a dosahují v průměru 40—60 cm. Květy jsou drobné, žluté, poněkud
připomínají acacie. Rostliny jsou dvoudomé. Na některých vyrůstají samčí květy, na
jiných samicí Listy jsou krásně peřité dělené.
Je to jedna z mála palem, které v bytě pravidelně kvetou již jako mladé rostliny. Nejlépe
se daří při teplotách 16—20 °C. Rostliny umisťujeme do rozptýleného světla. Nejlepší
místo je u okna na východní nebo západní straně. Nesnášejí polední přímé sluneční
paprsky. Chráníme ji také před průvanem. Nejvýhodnější teploty pro přezimování jsou
v rozmezí 15—18 °C. Snášejí dobře ústřední topení. Rostliny se přesazují jedenkrát za dva
roky do směsi listovky, pařeništní zeminy, rašeliny a písku v poměru 2:3:1:1. Stejné jako
všechny palmy vyžaduje hlubší a užší květináče. V mělkých a širokých špatně rostou.
Chamaedoru zaléváme během celého roku úměrně k teplotám místností, v kterých
rostliny pěstujeme. Rostliny nemají mít v misce pod květináčem vodu. Proto je dobře
půl hodiny po zálivce zkontrolovat misky a vodu vylít. Během léta přihnojujeme rostliny
některým plným hnojivem v zálivce. Od konce září nehnojíme.
Rozmnožuje se dováženými semeny. Povrch semen je neobyčejné tvrdý. Proto je
namáčíme před výsevem 48 hodin ve vodě. Výsevy udržujeme při teplotách 24—26 °C.
Hydroponické pěstování je vhodné. Ve větších nádobách dorůstají v pěkné až 2 m vysoké
exempláře.
ŽUMARA
Chamaerops h u m i I i s i.
Patří do čeledi Palmae. Původem je ze Středomoří. Ve světě je známých asi 9 druhů.
Tato palma roste ve volné přírodě v řadě evropských zemí na pobřeží Středozemního
a Černého moře. Listy jsou vějířovité, na spodní straně řapíku trnité.
Rostliny se v interiéru užívají především pro dekoraci větších místností, výstavních
hal, vytápěných chodeb a všude tam, kde potřebujeme velké rostliny. V létě ponecháváme
rostliny na stanovišti nebo je můžeme umístit na balkóně, lodgii i venku na zahradě.
V zimě se nejlépe daří v poloteplých místnostech na světle při teplotách 12—14 °C
Přezimuje však i za podstatné nižších teplot, blížících se k nule, ale kde nemrzne. Snáší
také během zimy i vyšší teploty místností s ústředním topením. Mladé rostliny se přesazuji
každoročně na jaře, starší jednou za dva až tři roky. Zálivka je během léta vydatná,
v zimě přizpůsobená teplotám místnosti Od dubna do září přihnojujeme rostliny některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se semenem nebo kořenovými odnožemi, které u starších rostlin kolem
dokola vyráží. Semeno si můžeme nasbírat na dovolené tam, kde tyto palmy rostou.
To je na pobřeží Středozemního moře, v Jugoslávii, na sovětském Černomoří a jinde.
Semeno vyséváme do pilin nebo do písku do květináčů nebo misek. Výsevy stavíme
do místností s vyšší teplotou a udržujeme stále vlhké. Vyklíčí za 3—15 týdnů. Po vyklíčení
je vysazujeme do malých květináčků a pěstujeme stejně jako dospělé rostliny.

ZELENEC
Chlorophytum c o m o s u m Bak.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi 100 druhů.
Rostliny mají dlouhé, trávovité, úzce řemenovité listy, zelené, bíle panašované nebo
lemované. Malé, bílé květy jsou bezvýznamné.
V interiéru se pěstují především jako ampulovité převislé rostliny. Na prostředí nejsou
náročné. Rostou na plném slunci i v polostínu. Přes léto se mohou umístit na balkoně.
Rostliny jsou však intenzívně vyhledávány ptactvem, které vyzobává listy a kočkami, které
okusují výhonky. Rostliny jsou vhodné i do různých nádob a ampuli k zavěšení na stěny.
Vzhledem ke své nenáročnosti hodí se pro všechny způsoby pěstování, k dekoraci bytů,
veřejných místností, i jako doplněk k výsadbě epifytických kmenů. Vydrží i delší čas, např.
po dobu dovolené bez zálivky, i když to má vliv na jejich vzhled. Ale po zalití, přihnojení,
eventuálně přesazení se zase rychle zlepší jejich kondiční stav. Přes zimu snášejí chladnější
místnosti i vyšší teploty ústředního topení. Minimální teplota v zimě by však neměla
klesnout pod 6 °C. Rostliny se přesazují jednou za dva až tři roky. Žádají časté přihnojování.
Pokud se pěstují i během zimy při vyšších teplotách, je vhodné i v tomto období
přihnojovat. Zálivku vyžadují hlavně v létě bohatou, v zimě omezenou podle teploty
místnosti.
Množí se dobře mladými rostlinami, které vyrůstají na převislých výhonech. Hydroponické
pěstování je vhodné.
ŽUMEN
Cissus adenopoda Sprague
Patří do čeledi Vitaceae. Původem je z Toga a Kamerunu. Ve světě je dnes známých asi
350 druhů. Rostliny v bytových podmínkách rychle rostou. Listy jsou trojčetné, 7—15 cm
dlouhé, vejčitého tvaru, zašpičatělé. Na vrchní straně zelené, na spodní straně červené,
jemné ochlupacené. Výhony jsou slabé, dlouhé a je třeba je při použití na konstrukce
nebo živé stěny vyvažovat. Kořeny jsou hlízovitě zduřelé.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý popínavý habitus a rychlý růst.
V létě se umisťují na světlém místě. Snášeji dobře i plné oslunění. V létě vyžaduje každých
14 dní přihnojení nejlépe plným hnojivem v tekutém stavu při zálivce. Jako zemina se
používá směs kompostu, rašeliny a pisku v poměru 3:1:1. Optimální půdní reakce je
5,3—6,4 pH. Zálivku během celého roku vyžaduje vydatnou.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Řízky můžeme zakořeňovat buď v nádobách
s vodou nebo v miskách s rašelinou a pískem. Po zakořenění je přesazujeme po 3—5 kusech
do květináčů o průměru 11 — 13 cm. Musíme je několikrát zaštípnout, aby se dobře
rozvětvily. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky na světlo mají 600 luxů. Upotřebení
má především do závěsné keramiky, na živé stěny i všude tam, kde potřebujeme pnoucí
nebo převislou rychle rostoucí květinu.

ŽUMEN
C i s s u s antarctica Vent.
Patří do čeledi Vitaceae. Původem je z Austrálie. Listy jsou velké, srdčité, tvrdé, na okraji
pilovité, až 15 cm dlouhé. Rostlina má popínavý charakter. Mladé výhonky jsou načervenalé.
Květy jsou drobné, zelené, zřídka kdy v bytech kvete.
Rostliny nemají specifické nároky na prostředí, snášejí dobře umístěni na plném slunci
i zastíněné prostory. V zimě nejlépe přezimuje v místnosti při teplotě 8—10 °C, snáší
však i vyšší teploty. V chladných místnostech nesmí teplota klesnout pod 3 °C Za horkých
letních dní je třeba rostliny důkladné větrat a rosit, jinak shazují listy. Rostliny se přesazuji
— mladé každoročně, starší jednou za 2—3 roky. Při přesazování je nutno zpravidla
upravit rostliny řezem. Tvarovat a zaštipovat můžeme v průběhu celého roku. Jako
zeminu používáme směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Zaléváme v létě
vydatně, v zimě omezeně podle teploty. Rostliny přihnojujeme každých 14 dni některým
plným hnojivem.
Rozmnožování se provádí řízky, nejlépe na jaře. Hydroponické pěstování je vhodné
Cissus antarctica má široké možnosti upotřebení. Nejčastěji jako solitérní rostlina, která
při pečlivém ošetřování může v bytových podmínkách dorůst ve velké exempláře.
Do misek a do společenstev s jinými druhy používáme jen mladé rostliny.
BLAHOKEŘ
Clerodendrum thomsonae Balf. f.
Patří do čeledi Verbenaceae. Původem je ze západní Afriky. Ve světě je dnes známých
asi 400 druhů. Jako hrnkové rostliny se ještě pěstují Clerodendrum splendens a Clerodendrum
speciosissimum. Vzrůst rostliny je lianovitý, listy jsou protáhle vejčité. Květy
jsou šarlatově červené s bílými kalichy a rostou v latách. Hlavní období kvetení je duben
až červenec.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavé květy a celkový dekorační
charakter. Květy příjemné voní. Během léta umisťujeme rostliny do rozptýleného světla
nebo polostínu a vyvažujeme je k oporám. Vyžadují dostatek čerstvého vzduchu, ale
nesnášejí průvan. Rostliny často rosíme. Vyžadují dostatečné vysokou vzdušnou vlhkost.
Od konce srpna omezujeme zálivku. V zimě vyžadují klid. Nejlépe přezimují při teplotách
10—12 °C. Během zimy musí opadat listy. Rostliny se přesazují každoročně, již koncem
ledna nebo února. Při přesazení zkrátíme všechny výhony o třetinu. Zálivka musí být
během léta vydatná, spojená s rosením listů. V zimě zálivku omezujeme. Od února do
konce srpna přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem v zálivce v koncentraci
0,2 %. Zimní klid a opadání listů je nutné pro bohaté kvetení.
Hydroponické pěstování není vhodné. Blahokeř rozmnožujeme řízky v březnu až dubnu.
K zakořenění vyžadují spodní teplo množárny. Pří teplotách 24—26 °C koření asi za tři
týdny.

ŘEMENATKA
C I i v i a m i n i a t a Regel
Patří do čeledi Amaryllidaceae. Původem je z jihovýchodní Afriky. Ve světě jsou dnes
známy 3 druhy. Jako hrnkové rostliny se ojediněle pěstují ještě dva druhy — Clivia
nobitis Lindl. a Clivia gardenii Hook. Listy jsou až 50 cm dlouhé, řemenaté, od nich
pochází také české jméno řemenatka. Jsou 3—6 cm široké, tmavě zelené. Květenství
je okolik s deseti až dvaceti oranžovými květy. Hlavní období kvetení je od února do
června.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavé květy a nenáročnost na prostředí
a ošetřování. Nejsou náročné ani na světelné podmínky. Rostou dobře i v polostínu
a nejlépe přezimují při teplotách 14—16 °C. Během celého roku umisťujeme rostliny na
světlé místo bez přímého poledního slunce. Dobře jim prospívá časté větrání. Nemá
ráda, když se přemisťuje na jiné místo. Někdy se objevují na listech světlá mokvající
místa. Bývají způsobena buď přílišným hnojením nebo příliš studeným prostředím.
Mladé rostliny se přesazují každoročně, starší jednou za dva až čtyři roky vždy po odkvětu.
Jako zemina se používá směs kompostu, pařeništní země, rašeliny a písku v poměru
3:2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5—7,5 pH. Zálivka je během léta až do poloviny
října vydatná. Potom do konce roku velmi omezená, aby se rostlina vyprovokovala
k násadě květů. Proto klidové stadium má trvat minimálně 3 měsíce. Od poloviny ledna
začínáme více zalévat. Rostliny od násady květů do poloviny srpna přihnojujeme každých
14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožují se semenem, dělením při přesazování a odnožemi, které z rostliny vyrůstají.
Při pěstování ze semene kvetou semenáčky až pátým rokem po výsevu. Hydroponické
pěstování je vhodné.

ZVONEK STEJNOLISTÝ

2010-01-24T07:05:00.000-08:00

Camellia japonica L.

2010-01-03T15:19:00.000-08:00

Patří do čeledi Theaceae. Původem je z Asie, z Japonska a Číny. Ve světě je známých
80 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje ještě řada druhů. U druhu Camellia japonica
bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů, které se liší barvou, tvarem, plností a velikostí
květů. Listy jsou kožovité, lesklé, tmavozelené, zpravidla podlouhlé. Hlavní období kvetení
je od ledna do května.
Kamélie jsou chladomilné rostliny, pěstujeme je proto ve studených místnostech na
světlém místě. V zimě je umístíme nejlépe v chladných, světlých místnostech při teplotách
6—8 °C. Rostliny se přesazují každý druhý rok po odkvětu. Jako zemina se používá směs
vřesovky, kompostu a písku v poměru 3:1:2. Zalévat musíme během celého roku měkkou
nebo okyselenou vodou. Voda má být ohřátá na úroveň teploty místnosti. V zimě zaléváme
opatrně podle teploty místnosti, ve které rostliny přezimují. Rostlinám prospívá občasné
rosení a mytí listů. Nerosíme pouze v době, kdy se rozvíjí květy.
Rostliny se rozmnožují řízky, a to hlavně v listopadu až lednu, nebo v srpnu. Rostlinou,
hlavně v období, kdy má poupata, nesmíme pohybovat a otáčet. Kořenový bal nesmí
nikdy vyschnout, nebo rostliny shodí listy a poupata. Během letního období přihnojujeme
rostliny každých 14 dní některým plným hnojivem bez obsahu vápníku. Kamélie jsou
rostliny vyslovené pro studené místnosti. Vyžadují ve všem pravidelnost, v zálivce, přihnojování.
stejnoměrnou teplotu a vlhkost. Mohou se tvarovat i jako kminkové rostliny.

Camellia japonica L.

2009-06-04T06:43:00.000-07:00

BRUNFELZIE DROBNOKVĚTÁ

2008-11-26T09:57:00.000-08:00

Brunfelsia p a r v i f I o r a var. c a I y c i n a J. A. Schmidt.
Patří do čeledi Solanaceae. Původem je z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 30 druhů.
V zahraničí se někdy tato rostlina uvádí ještě pod starším názvem Franciscea. Rostliny
v bytových podmínkách dorůstají do značných rozměrů. Listy jsou lesklé, tmavozelené.
Květy jsou velké, krásné světle fialové barvy. Příjemně voní. Hlavní období kvetení je
na konci zimy a na jaře.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavé květy s fialovou barvou, která
se u hrnkových rostlin málo vyskytuje. V létě rostliny umisťujeme v místnostech, kde
mají dostatek čerstvého vzduchu. V zimě přezimují nejlépe v místnostech s teplotou
15—18 °C, na místech s dostatkem světla. Rostliny přesazujeme každoročně po odkvětu.
Jako zeminu používáme směs kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Zálivka je
během vegetace od jara do podzimu vydatná, v zimě omezená.
Rozmnožuje se semenem nebo řízky. Řízky se musí zakořeňovat na množárně při
teplotě 22—25 °C. Rostliny po přesazení od března do konce září přihnojujeme každé
dva týdny některým plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,2 %. Brunfelsie vyžadují
po odkvětu šest až osm týdnů klid. V této době omezíme zálivku na minimum, ale jen tak,
aby nám rostliny neuschly.
KAMÉLIE JAPONSKÁ

BILBERGIE NÍCÍ

2008-10-09T01:06:00.000-07:00

B i l l b e r g i a n u ta n s Wendl.
Patří do čeledi Bromeliaceae. Původem je z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 60 druhů.
Ve své domovině roste ve stínu pralesa přichycena na stromech jako epifyt. Všechny
živiny čerpá z rozložených organických látek, uložených mezi větvemi a ve škvírách
stromů. Listy jsou dlouhé, úzké, trávovité, olivově zelené. Hlavní období kvetení je od
listopadu do dubna.
V létě rostliny umisťujeme na světle, ale ne na plném slunci. Snáší však i polostín.
V zimě rostliny umisťujeme na světle při teplotě 15—20 °C. Je to jedna z bromeliovitých
rostlin a kvetoucích rostlin vůbec, která nejlépe snáší ústřední topeni. Rostliny přesazujeme
vždy na jaře po odkvětu. Při přesazování odřízneme odkvetlé výhony. Jako zeminu
používáme směs listovky, vřesovky, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1. Zálivka je v létě
hojná, v zimě úměrná teplotě místnosti. Nejlépe je zalévat měkkou nebo okyselenou
vodou. V listových nálevkách může být stále voda. Je však dobré ji jednou za měsíc vylít
a vyměnit za čerstvou.
Rozmnožuje se postranními výhony, nejlépe při přesazováni nebo semenem. Každý
týden přihnojujeme rostliny roztokem některého plného hnojiva o koncentraci 0,05 %.
Hydroponické pěstování je vhodné. Jako hrnkové rostliny se často pěstují ještě druhy
Billbergia pyramidalis Lindl., Billbergia zebrina Lindl. a další.
BUGANVILEA
Bougainvillea g I a b r a Choisy
Patří do čeledi Nyctaginaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známo
8 druhů. Bougainvillea se pěstuje ve volné půdě v zemích kolem Středozemního moře.
Návštěvníci Jugoslávie, Itálie, Kypru a ostatních přímořských států vždy obdivují krásné
porostlé stěny kvetoucích Bougainvilleí. Jako hrnkové rostliny se pěstují četné variety
a kultivary, lišící se především barvou listenů. Listy jsou špičatě vejčité, zvlněné. Růst
rostliny má šplhavý charakter. Hlavní období kvetení je od jara do podzimu. Kvete jen
na plném slunci.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro pěkné zbarvení listenů, které jsou
považovány za květ. Nejčastější barvy jsou růžové, červené a fialové v celé řadě odstínů
těchto barev. V létě umisťujeme rostliny na slunném místě v místnosti u okna, nebo i na
balkóně a venku na zahradě. Na podzim a v zimě musíme rostlinám poskytnout asi
2 měsíce vegetačního klidu, kdy omezujeme zálivku a teplotu. Během zimy shazuje
rostlina listy. Rostliny se přesazuji jednou za dva roky. Při přesazování upravujeme
rostliny řezem. Bougainvillea se nechá dobře tvarovat. V zahraničí se také často pěstuje
jako pokojová bonsai. Zemina — drnovka, pařeništní zemina a písek v poměru 3:1:1.
Zálivka je v létě hojná. V zimě velmi omezená. Od jara do podzimu přihnojujeme rostliny
každý týden plným hnojivem.
Rozmnožuje se řízky. Používá se také k pokrytí stěn v zimních zahradách, nebo velkých
prosklených místnostech.

CHMELNÍČEK

2008-10-07T00:49:00.000-07:00

Beloperone guttata Brandeg.
Patří do čeledi Acanthaceae. Původem je z tropické Ameriky, hlavně z Mexika. Ve světě
je dnes známých asi 60 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují někdy ještě druhy
Beloperone plumbaginifolia a Beloperone violacea. Chmelniček je trvale zelený keř.
Listy jsou jednoduché, vstřícné. Květenství jsou jednostranné klasy. Květy jsou drobné,
hlavním dekoračním prvkem jsou barevné listeny. Jsou velké, světle růžové až červenohnědé,
kropenaté. Hlavní období kvetení je v létě, ale rostliny často kvetou po celý rok.
Aby rostliny stále kvetly, musíme odkvetlé hrozny listenů s květy pravidelně odstraňovat.
V interiéru se pěstuji především pro zajímavé kvetení a nenáročnost na pěstování.
Umisťujeme je na světlém slunečném místě, v létě je však musíme chránit před přímým
poledním sluncem. V zimě umisťujeme rostliny co nejblíže k oknu při teplotách místností
12—15 °C. Beloperone se přesazuje každoročně na jaře. Někdy je třeba přesadit rostliny
i dvakrát za rok. Při přesazování se zkrátí všechny výhony o třetinu, aby znovu dobře
obrostly. Jako zemina se používá směs listovky, pařeništní zeminy a písku v poměru 2:2:1.
Zálivka je během celého léta vydatná, v zimě přizpůsobená teplotám místnosti. Rostliny
přihnojujeme každých 10 dní některým plným hnojivem v zálivce.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Řízky můžeme zakořeňovat ve sklenicích
s vodou. U mladých, dosud nerozvětvených rostlin je vhodné první květy odstranit, aby
rostliny lépe rostly. Beloperone je krásná pokojová květina, které se dobře daří i v panelových
bytech s ústředním topením. Pokud nemáme možnost umístit přes zimu rostliny
v chladnějším prostředí, výhony vytáhnou. Když je při únorovém přesazování hluboce
seřízneme, obrostou opět v krásné kvetoucí rostlinu.

Begonie

2008-08-11T04:47:00.000-07:00

BEGONIE KORÁLOVÁ
B e g o n i a c o r a l l i n a Luzerna
Patří do čeledi Segoniaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých asi
1 000 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje ještě celá řada druhů okrasných svými
listy nebo květy. Begonia corallina může i v bytových podmínkách dorůstat do velkých
rozměrů. Listy jsou protáhlé, srdčitého tvaru, na povrchu zelené s barevnou kresbou,
bíle skvrnité, na spodu červené. Květy jsou korálově červené v převislých hroznech,
vyrůstají na rostlině v průběhu celého roku.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro ozdobné listy jako stálezelená rostlina,
i když květy jsou také velmi dekorativní. V létě je umisťujeme nejlépe na rozptýleném
světle blízko okna, ne na plném poledním slunci. V zimě udržujeme rostliny v místnostech
při teplotě 16—18 °C. Rostliny při větší péči snášejí i byty s ústředním topením. Přesazují
se každoročně na jaře. Při přesazování je můžeme upravit řezem. Zvláště takové, které
jsou na spodu holé, seřízneme hlouběji, aby mohly od spodu obrazit. Jako zemina se
používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Během léta zaléváme vydatné,
v zimě přizpůsobujeme teplotám místnosti. Během léta přihnojujeme rostliny každých
14 dni některým plným hnojivem v zálivce.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Při změně prostředí často shazuje listy i květy.
Begonia corallina Luzerna se používá k dekoraci větších místností jako solitéra i ve velkých
nádobách ve společnosti jiných druhů květin. Vzhledem ke svému silnému vzrůstu
a vysoké okrasné hodnotě je vhodná i k dekoraci veřejných místností, vytápěných hal,
chodeb, čekáren zdravotnických zařízení.
BEGONIE
Begonia r e x Putz.
Patři do čeledi Begoniaceae. Původem je z východní Indie. Ve světě je dnes známých
asi 1 000 druhů. Listy jsou šikmo srdčité, různé velké. Jsou různě výrazné zbarvené
a skvrnité. V zahraničí se často jednotlivé barevné formy uvádějí do oběhu jako čisté
odrůdy. Květy jsou pro dekoraci bezvýznamné.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě, ale přes poledne chráněné před přímými
slunečními paprsky. V zimě jsou nejvhodnější podmínky při teplotách 14—16 °C.
Špatně snášejí místnosti s ústředním topením. Rostliny přesazujeme každoročně na jaře.
Jako zeminu používáme směs listovky, rašeliny, pařeništní zeminy a písku v poměru
2:1:2:1. Optimální půdní reakce je 5,0—6,0 pH. Zálivku vyžadují v období od dubna do
záři vydatnou, během zimy omezenou. Při vydatnější zálivce během zimy zahnívají
a opadávají listy. Od března do září přihnojujeme rostliny jednou za dva týdny některým
plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,2 %.
Rozmnožuje se dělením rostlin nebo listovými řízky. Z jednoho listu se nechá získat
více rostlin. Dobře vyzrálý a vybarvený list odřízneme od rostliny, nařízneme mu nožem
hlavní nervaturu a položíme jej na vlhký písek. Zatížíme několika kamínky a přikryjeme
sklem. Brzy v každém místě zářezu zakoření a vyroste nová rostlina.

BEGONIE HLÍZNATÁ
B e g o n i a tuberhybrida Voss.
Patří do čeledi Begoniaceae. Původem je z tropů a subtropů. Ve světě je dnes známých
kolem 1 000 druhů. U hlíznatých begonií byla vyšlechtěna celá řada kultivarů, lišících se
barvou, tvarem, velikostí květů i charakterem růstu. Rostliny v bytových podmínkách
dorůstají do výšky 25 až 40 cm. Listy jsou velké, srdčité. Rostliny vytvářejí hlízu, ze které
vyrůstá šťavnatá osa. Květy jsou velké, ploché, různých barev a tvarů. Hlavní období
kvetení je červen až říjen.
Rostlinám se nejlépe daří na balkónech, v okenních truhlících, terasách na východní
nebo severovýchodní straně. Delší pěstování v pokoji je obtížné. Vyžaduje dostatek
světla a vzduchu. Používají se hlavně ke krátkodobé dekoraci místností. Dříve se pěstovaly
hlavně na venkově mezi okny. Před příchodem mrazů seřízneme rostliny 3—5 cm nad
hlízou, necháme oschnout a přes zimu skladujeme v bezmrazé místnosti, v bedničkách
v suché rašelině. Zeminu vyžaduje výživnou a humózní. Zálivka je během léta vydatná,
od září ji omezujeme.
Rozmnožuje se semenem, dělením hlíz a listovými i osními řízky. Přezimované hlízy
sázíme v únoru do písku tak, aby byla třetina hlízy nad povrchem. V teple brzy zakoření.
Po vyrašení oček hrnkujeme do menších květináčů a v druhé polovině května vysazujeme
ven do truhlíčků nebo větších květináčů. Při pěstování ze semene vyséváme osivo, které
je velmi drobné, již v lednu do misek s propařenou, nebo jinak dezinfikovanou zeminou.
Semenáčky několikrát přepichujeme a nakonec je vysadíme do květináčů, kde ještě
v témže roce kvetou a vytvářejí hlízu.

Květiny

2008-08-07T06:46:00.000-07:00

SLEZINÍK
A s p I e n i u m n i d u s L.
Patří do čeledi Aspleniaceae. Původem je z Austrálie. Ve světě je dnes známých asi
700 druhů. Sleziník je kapradina, která roste v domovině epifyticky na kůře stromů.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají často až do výšky 100 cm. Listy vytvářejí
růžici nálevkovitého tvaru. V přírodě jsou až 1 metr dlouhé a 20 cm široké.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled této kapradiny. V létě
se umisťují na světlém místě, chráněném před přímými slunečními paprsky, hlavně
během poledne. V zimě vyžadují minimální teploty 16 °C Je to jedna z kapradin, která
snáší poměrně dobře ústřední topení. Rostliny se přesazuji jednou za dva až tři roky
do směsi drnovky, hrubé listovky, rašeliny a písku v poměru 1:2:1:1. Během léta přihnojujeme
rostliny každé 2 týdny některým plným hnojivem bez obsahu vápna v zálivce
v koncentraci 0,05 %. Optimální půdní reakce je 5,5—6,5 pH. Zaléváme měkkou vodou
bez vápna, během celého roku úměrně teplotě místnosti. Voda by měla být tak teplá jako je
teplota místnosti. Kořenový bal nesmí nikdy vyschnout.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů na jaře nebo na podzim. Při nízké vzdušné vlhkosti
je často napadán puklicí. Je proto potřeba čas od času prohlédnout listy a puklice odstranit.
Sleziník je také vhodný pro výsadbu do větších květinových vitrín. U nás se v obchodech
objevuje jen ojediněle.

AUKUBA JAPONSKÁ
A u c u b a j a p o n i c a Thumb.
Patři do čeledi Cornaceae. Původem je z Japonska. Ve světě jsou dnes známy 3 druhy.
Jako hrnkové rostliny se často pěstují četné odrůdy, lišící se především tvarem a barvou
listů. Listy |sou stálezelené, lesklé, buď celé zelené nebo žlutě a bíle panašované.
Rostliny se v interiéru pěstují především právě pro nenáročné požadavky na ošetřování
i umístění v interiéru. V létě je můžeme umístit i na zahradě, na balkóně nebo terasách
na plném slunci. Aukuba dobře roste v každé místnosti a snáší i stinná zákoutí. V zimě
ji umisťujeme i v chladných místnostech, kde nemrzne. Snáší však dobře i vysoké teploty
místností s ústředním topením. Při nedostatku světla se však za příliš vysokých teplot
vytahují letorosty. Potom je nutné na jaře větvičky více seříznout. Mladé rostliny se
přesazují každoročně na jaře. Starší jednou za 2—3 roky. Při přesazování se vždy seříznou
podle potřeby, aby vytvořily pěkné košaté keře. Jako zemina se používá směs výživné
ornice, listovky, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5 pH.
Zálivka je v létě velmi vydatná, v zimě omezená. Pouze při pěstováni v místnostech
s ústředním topením se musí více zalévat.
Rozmnožuje se řízky nejlépe na podzim. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů. Dříve se používala často k dekoraci výloh v prodejnách masa a patřila
mezi takzvanou řeznickou flóru. V některých oblastech Slovenska se nechá pěstovat
i venku. Přes zimu se však musejí rostliny chránit vhodnou přikrývkou.
AZALKA
A z a I e a i n d i c a Ait. (Rhododendron simsii Planch.)
Patří do čeledi Ericaceae. Původem je z Japonska a Číny. Ve světě je dnes známých
asi 1 000 druhů. Jako hrnkové rostliny se dnes pěstuje velké množství kultivarů lišících
se tvarem a barvou květů, raností a dalšími vlastnostmi. V Československu byla vyšlechtěna
celá řada původních odrůd. Azalky jsou stálezelené malé keříky se srstnatými, podlouhle
elipsovitými listy. Období kvetení je podle způsobu pěstování obvykle od prosince do
dubna.
Kvetoucí azalku umístíme v chladnější místnosti u okna. Zaléváme pravidelně, aby
nepřeschl kořenový bal. Taková azalka je ztracená. Shodí listy a květy a uschne. Koncem
května až začátkem června se přenesou rostliny do zahrady do polostínu a zapustí se
i s květináčem do země, kde se pravidelně zalévají. V září před příchodem mrazíků je
přeneseme zpět do chladnější místnosti. Azalky nesnášejí vápno. Proto musíme zalévat
měkkou vodou. Rostliny se přesazují na jaře po odkvětu jednou za dva až tři roky. Jako
zemina se používá směs rašeliny, vřesovky a písku v poměru 1:3:1. Při přesazování
nezkracujeme kořeny, nesmíme ani porušit kořenový bal. Většina odrůd vyžaduje tvarování.
Azalky řežeme po odkvětu.
V dřívějších dobách patřily azalky mezi nejoblíbenější květiny. V dnešních panelových
domech se jim však nedaří, tak ustupují jiným druhům hrnkových květin především
ozdobných listem.

KOŘENOKVĚTKA

2008-08-01T12:57:00.000-07:00

Aspidistra e I a t i o r Blume
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Číny a Japonska. Ve světě je známý pouze tento
jediný druh. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 50—70 cm. Listy jsou
sytě zelené, podlouhle kopinaté. Pěstuji se i pestrobarevné formy. Květy vyrůstají těsně
nad zemí. jsou hvězdicovitého tvaru, hnědavé a nemají žádný dekorativní charakter.
V létě se rostliny umisťují všude tam, kde potřebujeme nenáročnou květinovou dekoraci.
Během celého roku snáší rostlina i méně osvětlené prostory. Pestrobarevné formy
však vyžadují více světla. V zimě nejlépe přezimují při teplotách 8—10 °C. Ale přezimují
v každé místnosti, kde nemrzne. Dobře také snášejí prostředí moderního interiéru s ústředním
topením a vysokými teplotami. Rostliny se přesazují zpravidla jednou za 3—4 roky,
když aspidistra vyplní celý květináč. Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy,
drnovky, rašeliny a pisku v poměru 2:2:1:1. Optimální půdní reakce je 7,0—7,5 pH.
Zálivka je během léta vydatná, v zimě přizpůsobená teplotě místnosti. V průběhu roku
je třeba umývat listy. V létě pravidelně přihnojujeme každý týden roztokem některého
plného hnojiva.
Rozmnožuje se dělením při přesazování. Nároky na světlo má 300 luxů Hydroponické
pěstování je vhodné. Někdy se stává, že starším rostlinám žloutnou, listy. Může to být
tím, že se rostlina již příliš rozrostla a má málo zeminy. V tom případě je třeba rostliny
rozdělit a přesadit.

CHŘEST MAJERŮV

2008-07-30T02:45:00.000-07:00

Asparagus densiflorus Mayers
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Afriky. Tento druh se stal v posledních letech
šlágrem, na rozdíl od běžného Asparagus sprengeri. Má mohutné výhony, které nejdříve
vyrůstají vzpřímeně, teprve ve starším stadiu se ohýbají. Větvičky jsou hustě obrostlé
kladodiemi. Květy jsou drobné, bílé, sestaveny v hroznech. Plody jsou třešňovitě červené
bobule, které obsahují kulatá semena, černé barvy.
V bytových podmínkách rostliny dorůstají do mohutných rozměrů. Během léta se
rostlinám nejlépe daří v polostinném interiéru, kde je možné dosáhnout vyšši vzdušnou
vlhkost. V zimě vyžadují spíše chladnější místnosti s omezenou zálivkou. Rostliny se
přesazují jednou za dva roky do směsi drnovky, kompostu a písku v poměru 2:2:1.
Zaléváme pravidelně, v létě vydatné, v zimě zálivku omezujeme.
Rozmnožuje se semenem. Semeno se pro obchodní účely dováží ze zahraničí. U nás
však také kvete a vytváří semeno, které je klíčivé. Pěstování v hydroponii je možné.
Stejně, jako ostatní asparagusy, špatně snáší místnosti s ústředním topením. Ale je z nich
pro tyto podmínky nejvíce přizpůsobivý.

2008-07-08T05:15:00.000-07:00

KLÍMÁN
A r d i s i a c r e n a t a Sinus.
Patří do čeledi Myrsinaceae. Původem je z Asie, kde dorůstá asi v 1 m vysoké stromky.
Ve světě je dnes známých 400 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje několik kultivarů
tohoto druhu, které mají např. bílé plody, pestrobarevné listy apod. Rostliny v bytových
podmínkách dorůstají 20—50 cm. Listy jsou jednoduché, kožovité, tmavě zelené, neopadávají.
Květy jsou drobné, bílé. Hlavní období kveteni je na podzim.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro pěkné červené plody i zajímavý vzrůst
tohoto stálezeleného keříku. Nároky na prostředí v létě: rostliny umisťujeme na světlém
místě, kde se jim daří. V zimě je optimální teplota 16—18 °C, ale snášejí dobře
i vyšší teploty a místnosti s ústředním topením. Plody vydrží na rostlině řadu měsíců.
Rostliny se přesazují zpravidla každý druhý rok. Velmi pomalu roste. Zemina pařeništní,
rašelina a písek v poměru 2:1:1. Zálivka je v létě hojná, v zimě úměrná teplotě místnosti.
Během vegetačního období zaléváme rostliny každých 14 dni některým plným hnojivem
v koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se semenem, které se vysévá zpravidla v prosinci a lednu. Z plodů odstraníme
dužninu, semena očistíme, omyjeme a vyséváme do směsi rašeliny a písku. Výsevy
musíme udržovat při teplotě 20—22 °C. Nechá se také množit řízky. Hydroponické
pěstování je vhodné.

PALMA AREKOVÁ
Areca lutescens
Patří do čeledi Palmae. Původem je z Indie. Ve světě je dnes známých asi 45 druhů.
Uvádí se do oběhu také pod názvem Chrysalidocarpus lutescens. Pravá areka Areca
catechu patří mezi nejstarší užitkové rostliny. Nazývá se také betelová palma. Z jejich
semen se připravuje betel, který žvýkají obyvatelé tropických oblastí. Areca lutescens
má listy zpeřené, tmavě zelené, lesklé. Z jednoho kořene vyrůstá několik elegantních
kmínků. Květy jsou jednodomé. Samičí květy jsou větší, výrazně žluté.
V létě umisťujeme rostliny na světle na vzdušném místě. Můžeme je také umístit v zahradě
na místě, kde nefouká vítr. V zimě pěstujeme rostliny ve světlých místnostech při
teplotách 15—18 °C. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 200—300 cm.
Mladé rostliny přesazujeme každoročně, starší jednou za dva až tři roky. Jako zeminu
používáme směs uleželého kompostu s dostatkem humusu, zahradní zeminy a písku
v poměru 3:1:1. Optimální půdní reakce je 5,5 pH. Zálivka během vegetačního období
vydatná, v zimě poněkud omezená. Od března do září přihnojujeme rostliny jednou za
dva týdny některým plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,2 %. Rostliny nejlépe
rostou, pokud máme možnost přidat do zeminy kravský hnůj.
Rozmnožuje se dováženým semenem.

BLAHOČET

2008-06-23T02:37:00.000-07:00

Araucaria excelsa (Lamb.) R. Br.
Patří do čeledi Araucariaceae. Původem je z ostrova Norfolku. Ve světě je dnes známých
asi 12 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě druhy Araucaria bidwillii a Araucaria
cunninghamii. Araucaria excelsa dosahuje ve své domovině výšky 50—60 m. Rostliny
v bytových podmínkách dorůstají i do výšky několika metrů. Rostlina je více známá pod
názvem pokojová jedlička. Jehlice jsou světle zelené. Roste etážovitě, při dobrém ošetřování
zpravidla každý rok jedna etáž. Větve leží vodorovné.
Nejlépe roste na rozptýleném světle. Prospívá a roste i za nižších teplot 8—12 °C.
V létě můžeme rostliny umístit i venku na balkóne, nebo zahradě v polostínu. Ačkoliv
se v literatuře pravidelné uvádí, že je to květina pro chladné pokoje, snáší i vysoké teploty
a dobře roste i v místnostech s ústředním topením. Rostliny se přesazuji jednou za dva
až tři roky, do pařeništní země, vřesovky a písku. Zemina má mít mírně kyselou reakci.
Zálivka musí být úměrná teplotám. Za nižších teplot zálivku omezujeme. Rostliny pravidelně
rosíme a přihnojujeme každých 14 dní některým plným hnojivem v zálivce.
Rozmnožuje se semenem a vrcholovými řízky. Vypěstovat rostlinu z řízků je však
v bytových podmínkách obtížné. Hydroponické pěstování je vhodné. Araucaria je jedna
z nejhezčích dřevin vhodných pro pěstování v bytech. Velké rostliny se hodí i k dekoraci
velkých místností, prosvětlených chodeb, veřejných sálů a všude tam, kde potřebujeme
svěží zeleň. V obchodech se však objevuje ojediněle, protože semeno se musí dovážet.

AFELANDRA

2008-06-19T03:04:00.000-07:00

Aphelandra squarrosa Nees.
Patří do čeledi Acantaceae. Původem je z Jižní Ameriky, hlavně Brazílie. Ve světě je
známých 75 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují často ještě druhy A. aurantiaca Lindl.,
A. tetragona Nees. Rostliny dorůstají do výšky asi 35 cm. Listy jsou velké, oválné, zašpičatělé.
Maji výraznou bílou nervaturu. Květenství jsou až 30 cm dlouhá. Květy jsou žluté
se žlutými listeny. Na rostlině vydrží až 2 měsíce. Hlavní období kvetení je od dubna do
října.
V létě rostliny pěstujeme při teplotě 20—25 °C. Umisťujeme je na světlém místě, ale
chráníme před přímými slunečními paprsky. Aby rostliny další rok kvetly, vyžaduji 8 týdnů
období klidu a nižší teploty. To znamená, že je v listopadu a prosinci musíme umístit
v místnostech s teplotou 10—14 °C. Během tohoto období omezujeme zálivku a rostliny
nepřihnojujeme. Od ledna je umisťujeme nejlépe v teplejších místnostech, kde je denní
i noční teplota 18—20 °C. V lednu současně se zvýšením teploty zkrátíme všechny výhonky
o jednu třetinu. Rostliny přesadíme a začneme přihnojovat. V tomto období vyžadují dostatečnou
vzdušnou vlhkost. Nejvhodnější směs pro přesazování je rašelina, pařeništní
zemina a písek v poměru 1:2:1. Zálivka je přes léto bohatá, v zimě úměrná teplotě místnosti.
Rozmnožuji se hlavně řízkováním. Někdy se množí dováženými semeny. Hydroponické
pěstováni je vhodné. Starší rostliny se musejí při přesazování hluboko seříznout, aby dobře
rozvětvovaly a nebyly od spodu holé. Vrcholové konce větviček používáme jako řízky pro
další množení.

TOULITKA

2008-06-15T01:38:00.000-07:00

Anthurium scherzerianum Schott.
Patří do čeledi Araceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých asi
500 druhů. Jako hrnková rostlina pro moderní byty je Anthurium scherzerianum mnohem
vhodnější než druh Anthurium andreanum, a to pro svůj menší vzrůst. Rostliny v bytových
podmínkách dorůstají do výšky 30—40 cm. Listy jsou celokrajné, dlouze kopinaté, tmavozelené,
kožovité. Rostliny tvoří trsy. Hlavní období kvetení je na podzim a na jaře, ale
může kvést i v ostatních měsících roku.
Rostliny umisťujeme v místnosti na světlém místě a chráníme je před přímými slunečními
paprsky. V zimě vyžaduje teplejší místnosti s 16—18 °C a umístění na světlém místě.
Snese dobře i přezimování v místnostech s ústředním topením. Rostliny se však musí
občas rosit, aby byla zajištěna vyšší vzdušná vlhkost. Rostliny se přesazují jednou za
dva roky. Nejvhodnější zemina je směs mechu, rašeliny, vřesovky, písku v poměru 2:2:2:?,
s přídavkem dřevěného uhlí. Zálivka je během léta hojná. Kořenový bal nesmí nikdy
vyschnout. V zimě úměrná teplotě místnosti.
Rozmnožuje se semeny a dělením trsů. Hydroponické pěstování je vhodné. Anthurium
scherzerianum je druh, který při zajištění potřebné vzdušné vlhkosti prospívá v moderních
bytech. Je vhodné i k pěstování ve skleněných vitrínách, koulích i k osázení epifytických
stromů. Květy jsou různě velké podle charakteru odrůdy. Nejčastéji se pěstují v barvách:
růžová, červená a lososová. Mají matný povrch. Nejsou tak výrazně bohaté jako květy
u Anthurium andreanum.

TOULITKA

2008-06-10T01:00:00.000-07:00

Anthurium crystallinum Lind. et André
Patří do čeledi Araceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých asi
500 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují ještě kvetoucí druhy Anthurium andreanum
a Anthurium scherzerianum. Listy jsou velké, olivové zelené, se světle bílou žilnatinou.
Jsou celokrajné.
Rostliny se v interiéru pěstují buď jako solitéry, nebo vysazené ve skleněných vitrínách,
na epifytických stromech apod. Rostliny umisťujeme v místnosti na světlém místě, ale
chráněném před přímými slunečními paprsky. V zimě vyžadují teplejší místnosti s teplotou
nejméně 18—20 °C. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Jako zemina se používá
směs listovky, rašeliny, vřesovky a pisku. Do směsi se přidává trochu dřevěného uhlí.
Optimální půdní reakce je 4,1—4,5 pH. Zálivka během celého roku vydatná. Kořenový
bal nesmí nikdy vyschnout.
Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky na světlo 1 000 luxů. V bytech s ústředním
topením roste dobře, jen když je zajištěna vyšší vzdušná vlhkost. Všechny druhy anthurii
se nechají množit semeny, některé u nás i v bytových podmínkách vytvářejí semeno.
Semeno musíme vysévat ihned po dozrání, protože rychle ztrácí klíčivost. Semeno klíčí
12—20 dní po výsevu. Mladé rostlinky několikrát přepícháme a nakonec vysadíme do
květináčů.

2008-06-08T11:56:00.000-07:00

ANANASOVNÍK
Ananas comosus Merrill.
Patří do čeledi Bromeliaceae. Původem je z Brazílie. Ve světě je dnes známých pět druhů.
Jako hrnková rostlina se pěstuje především barevná forma Ananas comosus variegatus
hort., která má bíle pruhované listy s červeným odstínem. Listy jsou úzké, dlouhé, sestavené
v přisedlou růžici. Ke konci jsou kopinaté, po stranách mají trny. Květenství vytváří
klas šiškovitého tvaru. Na vrcholu je ukončen chocholem listů.
Rostliny se v interiéru pěstují pro vysoký dekorativní efekt a nenáročnost na prostředí.
Nejlépe se daří na plném slunci blízko okna. V zimě tam, kde máme možnost, je třeba
rostliny umístit v místnosti s teplotami 12—15 °C a omezit zálivku. Tak přivedeme rostliny
následující rok do květu. Ale jinak ananasovník prospívá i při vyšších teplotách i v místnostech
s ústředním topením. Zálivka je v létě bohatá. V zimě méně vydatná, musíme
zalévat úměrně k teplotě místnosti. Během léta hnojíme rostliny každý týden některým
plným hnojivem. Tříleté rostliny zpravidla již kvetou a vytvářejí plod. To znamená první
rok vypěstovat z odnoží silné rostliny, druhý rok v zimě vytvořit rostlinám asi 2 měsíce
klidové období. Třetím rokem při správném postupu jsou rostliny v plodnosti.
Ananas se množí hlavně postranními odnožemi, které od matečné rostliny odřízneme,
rány zasypeme dřevěným uhlím a necháme je několik dnů zaschnout. Podobným způsobem
můžeme použít k množení i listový vrchol plodu prodávaného ovoce. Nároky na
světlo 1 500 luxů. Hydroponické pěstování je vhodné. Mladé rostliny přesazujeme na jaře.
Starší vždy po odkvětu. Jako zemina se používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru
3:2:1.

ALOE STROMOVITÁ

2008-05-22T03:35:00.000-07:00

Aloe arborescens Mill.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Natalu. Ve světě je dnes známých 400 druhů.
Listy tohoto druhu se používají v lidovém lékařství. Listy jsou úzké, tučné, na okraji
ostnaté. Květy jsou oranžově červené. Aloe v bytových podmínkách zpravidla nekvete.
V létě umisťujeme rostliny na plném světle. Mohou být přechodně umístěny i na balkóně
nebo venku na zahradě. V zimě oproti ostatním sukulentům můžeme rostliny více zalévat,
i když dobře přezimují i za omezené zálivky. Rostliny přesazujeme každoročně na jaře.
Pokud pěstujeme Aloe arborescens jako léčivou rostlinu na řez listů, seřízneme hlavní
výhon asi 10 cm nad zemí. Rostlina rychle vyrazí postranní výhony a vytváří dostatek
listů k řezu. Jako zeminu používáme směs pařeništni zeminy, drnovky a písku v poměru
2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5—7,5 pH. Zálivka během léta úměrná, v zimě omezená,
přizpůsobená teplotám místnosti. Od března do srpna přihnojujeme rostliny jednou za
dva týdny některým plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se postranními odnožemi, které rychle zakoření. Po uříznutí necháme
řízky několik hodin zaschnout. Můžeme je zakořeňovat ve vodě nebo ve směsi písku
a rašeliny v poměru 1:1. Hydroponické pěstování je vhodné.
ALOE TYGROVANÁ
Aloe v a r i e g a t a L.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých 400 druhů.
Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada druhů, hlavně ve sbírkách milovníků kaktusů
a sukulentních rostlin. Aloe tygrovaná se u nás také nazývá sokoli pero. Listy jsou tuhé,
šedozelené, trojboké, krásně bělavě stříkané. Vytvářejí sbíhající se spirálu. Květy jsou
růžově červené.
Pravidelně kvete i pěstovaná v místnostech. Hlavní období kveteni je leden—únor.
Po odkvětu květenství ihned vylomíme, aby se rostliny nevysilovaly. Pokud však chceme
pěstovat aloe ze semene, můžeme květy nechat odkvést a nechat vyvinout plody, které
u nás dozrávají. V létě umisťujeme rostliny na světlé místo, pokud možno tak, aby na ně
slunce nepražilo celý den. Nejlépe se jí daří ve stínu jiných květin. Můžeme je i umístit
na chráněném místě na zahradě. V zimě ponecháme rostliny rovněž na světle. Nejlépe
přezimuji při teplotách 8—10 °C. Mladé rostliny se přesazují každoročně, starší jednou
za dva až tři roky. Jako zemina se používá směs výživné pařeništni země, drnovky a pisku
v poměru 2:1:1 s přidáním drobných úlomků cihel. Zálivka je během léta hojná, v zimě
omezená. Zalévat musíme opatrně, aby se voda nedostala do masitých listů, a to zvláště
v zimním období, protože pak rostliny vyhnívají. Během léta přihnojujeme rostliny každých
14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se postranními odnožemi, které můžeme odlamovat během celého roku.
Nechá se množit i semenem, ale semenáčky pomalu rostou. Množí se také zakořeňováním
jednotlivých listů. V zahraničí se pěstuje i jako léčivá rostlina.

AGLONEMA

2008-05-19T07:38:00.000-07:00

Aglaonema commutatum Schott.
Patři do čeledi Araceae. Původem je z Indie a tropické Asie. Ve světě je dnes známých
40 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují dále druhy A. crispum, A. costatum, A. oblongifolium,
A. treubii a další. Aglaonema připomíná svým vzhledem Dieffenbachii, ale je méně
náročná na prostředí. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají cca do výšky 50 cm
a 40—60 cm v průměru. Listy jsou oválné, tuhé. Jsou podle druhu různé intenzívně zelené
zbarvené. Na horní straně mají stříbrošedou kresbu. Okraje listu i centrální nervatura
jsou tmavšího šedozeleného odstínu. Květy jsou nevýrazné, jako u většiny druhů z čeledi
Araceae. Jsou jednodomé, samicí ve spodní části palice, samčí květy jsou ve vrchní části
palice. Jsou barvy žlutobílé a nazelenalé. Toulec je různě zbarvený podle charakteru druhu.
Květy jsou samosprašné a vytváří i v bytových podmínkách semena.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro malou náročnost na světelné podmínky
a ošetřování a pro velký dekorační efekt. Nejlépe rostou v místnostech s teplotou nad
18 °C. Snášejí i stinné prostory. Nesnášejí přímé slunce. Přezimujeme v teplých místnostech,
nad 16 °C. Snášejí dobře místnosti s ústředním topením. Rostliny se přesazují každým
rokem. Při přesazování je třeba někdy rostliny upravit řezem, aby se lépe rozvětvily. Vyžadují
půdní reakci pH 4,5—5,5. Zálivku vyžadují během vegetace střední. V zimě omezenou
podle teploty v místnosti. Během vegetace se rostliny přihnojují každý týden tekutým
hnojivem.
Hydroponické pěstování je vhodné. Rozmnožuje se řízky po celý rok. Pro úspěšné
zakořenění je třeba teploty nad 26 °C. Nároky na světlo má 200—300 luxů.

AGÁVE AMERICKÁ

2008-05-15T10:34:00.000-07:00

Agáve americana L.
Patří do čeledi Agavaceae. Původem je převážné z Mexika. Roste však v přírodě i v jiných
světadílech: v Evropě a Středomoří. Ve světě je dnes známých asi 300 druhů. Jako hrnkové
rostliny se pěstují ještě desítky dalších druhů, hlavně ve sbírkách milovníků sukulentních
rostlin. Tučné listy jsou uspořádány v růžici. Maji na okrajích ostny. Vedle původního
zeleného druhu se také pěstuje pestře zbarvená varieta Agáve americana marginata
aurea. Listy jsou žlutě a bíle pruhované. V přírodě vytváří obrovská latnatá květenství
na několikametrových stvolech. Po odkvětu rostlina odumírá, vytvoří však postranní
odnože, kterými se dále množí.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě u okna na slunečné straně. Přes léto je
můžeme i vysadit s květináčem do zahrady nebo postavit na verandě či balkónu. Rostliny
přezimují nejlépe při teplotě 6—9 °C. Mladé rostliny se přesazují každoročně. Starší
jednou za dva až tři roky podle potřeby. Jako zemina se používá směs pařeníštní země,
drnovky a písku v poměru 2:1:1 s přídavkem drobných úlomků cihel. Zálivka během léta
hojná, v zimě omezená, přizpůsobená teplotě místnosti. Během léta přihnojujeme každých
10 dni některým kombinovaným hnojivem. V zimním období musíme zalévat tak, abychom
vodu nenalili do úžlabí listů, které potom rády vyhnivají.
Rozmnožuje se semenem nebo postranními odnožemi, které můžeme odlamovat
v průběhu celého roku. Americká agáve je vhodná také k dekoraci velkých světlých
místností, prosklených chodeb a letištních hal.

KALOKVĚT OKOLIČNATÝ

2008-05-02T04:00:00.000-07:00

Agapanthus o r i e n t a I i s Leighton
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi 10 druhů.
V zahradnictví se zpravidla uvádí pod názvem Agapanthus umbellatus. Jako hrnkové
rostliny se pěstuji četné odrůdy lišící se barvou a velikostí květů. Listy jsou čárkovité,
řemenovité. Květní stvoly jsou dlouhé, květenství vytváří okolík — nejčastěji modrých
květů. Hlavní období kvetení je od června do září.
Rostliny umisťujeme ve světlých místnostech, chodbách, balkónech, terasách nebo
venku. V zahraničí se často používá k dekoraci v ulicích v pěších zónách a mobilní zeleni
jako kbelíková rostlina. Přes zimu se umisťuje v místnosti, kde není mráz, s co možno
nejnižší teplotou 4—6 °C. Velmi omezeně zaléváme. Na jaře očistíme rostliny od zaschlých
listů. Rostliny přesazujeme, až když zaplní celý květináč. Při přesazování musíme kořenový
bal opatrně vybrat z nádoby, aby se kořeny neporušily. Poraněné kořeny zpravidla zahnivají
a rostlina chřadne. Jako zemina se používá směs ornice, kompostu, rašeliny a písku
v poměru 4:3:1:1. Optimální půdní reakce je 6—7 pH. Zálivka během vegetace a kvetení
je vydatná. Za slunečného počasí se nesmí postřikovat listy.
Rozmnožuje se dělením při přesazování. Může se také dobře množit semeny, které
u nás dobře dozrávají. Semenáče vykvétají však za 3—5 let po výsevu. Každých 14 dní
přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem v zálivce.

ESCHYNANTUS

2008-04-26T02:46:00.000-07:00

Aeschynanthus r a d i c a n s T. Moore
Patří do čeledi Gesnenaceae. Původem je z tropické Asie. Ve světe je dnes známých
asi 200 druhů. V zahradnictví se uvádí často pod starším názvem Trichosporum lobbianum.
Rostliny mají převislý charakter. Ve své domovině rostou nejčastěji v korunách nebo
ve větvích starších stromů. Květy jsou nejčastěji oranžové nebo šarlatově červené a vyrůstají
v úžlabích listů.
Rostliny se v interiéru pěstují především jako ampulové květiny v závěsných nádobách.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě chráněném před přímými slunečními paprsky.
Umisťujeme je buď v závěsných nádobách nebo stavíme květináče tak, aby rostliny mohly
volně splývat dolů. V zimě žádají poněkud vyšší teploty 18—20 °C. Dobře snášejí prostředí
místností s ústředním topením. Rostliny přesazujeme každoročně na jaře do směsi dobře
proleželého kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Mladým rostlinám zkracujeme
výhony, aby bohatěji větvily. Zálivka je během celého roku vydatná. Rostliny je třeba
také občas rosit. Od března do konce září přihnojujeme rostliny jednou za dva týdny
některým plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se řízky v průběhu celého roku. Hydroponické pěstování je vhodné. Jako
hrnkové rostliny se ještě pěstují druhy Aeschynanthus marmoratus a další.

ECHMEA PRUHOVANÁ

2008-04-19T09:37:00.000-07:00

A e c h m e a f a s c i a t a (Lindl.) Bak.
Patří do čeledi Bromeliaceae. Původem je z pralesů Jižní Ameriky. Ve světě je známo
asi 150 druhů. Ve své domovině roste ve stínu pralesa, přichycena na stromech jako
epifit. Všechny živiny čerpá z rozložených organických látek, uložených mezi větvemi
a ve spárách stromů. Rostlina má listy 5—6 cm široké a až 50 cm dlouhé, s černými trny.
Květní stvol je vzpřímený, 30 cm dlouhý, jednotlivé květy jsou světle modré. Hlavní
období kvetení je pozdní léto až podzim.
Rostliny jsou velmi dekorativní i mimo dobu kvetení. Dobře rostou na rozptýleném
světle, v létě i na plném slunci. Snášejí dobře i teploty nad 25 °C. Zálivka je v létě hojná,
v zimě ji omezujeme. Zaléváme vlažnou, měkkou vodou, nebo okyselenou vodou bez
obsahu vápna. V nálevce musí být stále voda, nejlépe měkká. Je však nutno jednou za
měsíc ji vylít a vyměnit za čistou. V době vegetace přihnojujeme jednou týdně některým
plným hnojivem v roztoku v koncentraci 0,05%, a to do nálevky. Tento druh je minimálně
náročný na pěstování.
Je vhodný pro hydroponii, na epifytické stromy, okenní skleníky. Dobře snáší ústřední
topení. Rostliny se množí semenem nebo postranními výhonky. Jako hrnkové rostliny
se pěstují A. caudata, A. fulgens, A. lindenii, A. recurvata a další.

Netík

2008-04-09T03:55:00.000-07:00

NETÍK
A d i a n t u m cuneatum Langsd. et Fisch.
Patří do čeledi Adiantaceae. Původem je hlavně z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 200 druhů. Jako hrnkové rostliny se ještě pěstují A. caudatum, A. concinnum., A. termosům,
A. hispidulum, A. macrophyllum, A. tenerum. Na spodní straně listu se vytvářejí
výtrusy, kterými se kapradiny množí. Je to jedna z nejkrásnějších kapradin pěstovaných
jako hrnkové rostliny. Listy jsou véjířovité, zpeřené na tenkých řapicích. Mají neobyčejně
výraznou svěže zelenou barvu, která se u jiných pokojových květin nevyskytuje. A. cuneatum
se pěstuje také v řadě kultivarů, které se liší od původního druhu hlavně barvou
a tvarem listů.
Rostliny umisťujeme na teplém, vlhkém a stinném místě. Zpravidla se nám nepodaří
udržet více let rostliny v bytových podmínkách. V zimě vyžaduje teplotu 14—18 °C a také
dostatečnou vlhkost. Rostliny se přesazují každým 3—4 rokem do směsi listovky, rašeliny
a písku v poměru 2:2:1. Zálivku vyžaduje během celého roku vydatnou. Nesnáší rosení
listů. Kořenový bal nesmí nikdy přeschnout. Jakmile zapomeneme někdy rostlinu zalít,
rostlina se už zpravidla nevzpamatuje a uschne. Voda musí být měkká, bez obsahu vápna.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů nebo dělením trsů rostlin na jaře. Hydroponické
pěstování je vhodné. Lépe roste a déle vydrží pěstovaná ve skleněných vitrínách nebo
skleněných nádobách se zúženým hrdlem, kde se vytváří příznivější mikroklima s vyšší
vzdušnou vlhkostí.

2008-04-07T05:24:00.000-07:00

KOČIČÍ OCÁSEK
A c a I y p h a h i s p i d a Burm.
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z tropické Asie. Ve světě je dnes známých
asi 450 druhů. Jako hrnková rostlina se dnes pěstuje ještě druh Acalypha integrifolia s bařevné
skvrnitými listy Listy jsou velké, vejčité, střídavé, zubaté, zajímavé vybarvené
Květenství jsou dlouhá, úzká a vyrůstají z úžlabí listů. Rostliny kvetou po celý rok.
V interiéru se pěstuji především ve vitrínách a v pokojových skleníčcích Rostliny
umisťujeme na místech s nepřímým osvětlením. Chráníme je před přímými slunečními
paprsky a průvanem V zimě vyžaduji dostatek tepla. Nejvhodnější teploty jsou 18—20 °C
Vyžaduje dostatečně vysokou vzdušnou vlhkost. Rostliny se přesazuji každoročně na jaře.
Jako zemina se používá směs kompostu, rašeliny a pisku v poměru 2:2:1. Optimální půdní
reakce je 5,5—6,5 pH. Zálivka je během léta vydatná. Nejlépe je zalévat měkkou vodou
V zimě nesmi byt zemina přemokřená. Rostliny vyžadují pro dobrý kondiční stav vysokou
hladinu živin. Během plné vegetace, tj. od března do září, hnojíme jednou týdně některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se na jaře osnimi řízky Řízky vyžadují pro zakořeněni vysokou teplotu
a vysokou vzdušnou vlhkost. Avšak množení je úspěšné jen v zařízených množárnách
zahradnických podniků. Rostliny kvetou až druhý rok po namnožení Hydroponické
pěstováni je vhodné. V zahraničí je to v poslední době neobyčejně oblíbená rostlina
BOULOŇ
Achimenes grandiflora (Schied) DC.
Patři do čeledi Gesneriaceae. Původem je ze Střední Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 40 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se od sebe
především barvou a velikosti květů, ale také charakterem růstu Rostliny v bytových
podmínkách dorůstají do výšky 30—40 cm. Listy jsou vejčité kopinaté, na okraji vroubkované.
Květy vyrůstají z úžlabí listů, jsou různých barev Hlavni období kvetení je červen
až září.
Rostliny se v interiéru pěstuji pro zajímavé květy a jednoduchou pěstitelskou techniku
Buď se vyvažuji k oporám, nebo se pěstují volně jako převislé rostliny. V počátečním stadiu
růstu výhonky několikrát zaštípneme, aby se dobře rozvětvily Rostliny umisťujeme na
světlém místě blízko okna. V létě je můžeme pěstovat i na balkónech nebo lodžiích
Rostliny po odkvětu koncem záři a v říjnu přestaneme postupně zalévat, až zatáhnou
Květináče se zbytky rostlin bez zálivky pak přezimujeme v místnosti, kde není mráz.
Koncem února vybereme ze staré zeminy kořenové oddenky a zasadíme po několika
kusech (6—10) do květináčů s čerstvou zeminou Zeminu dáváme do květináčů asi 6 cm
pod okraj Oddenky klademe na povrch a jen lehce zasypeme zeminou Teprve, když
vyraší a dosáhnou výšky 3—4 cm, doplníme zeminu až 2 cm pod okraj květináčů Umístíme
je v teplém prostředí u okna, pravidelně zaléváme. Používáme směs listovky, drnovky,
rašeliny a pisku v poměru 3:1:1:1. V době vegetace vyžaduje rostlina bohatou zálivku
Každý týden přihnojujeme některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se podzemními oddenky. Může se však během léta množit také bylinnými
řízky, nejlépe vrcholovými.

Abecední popis rostlin

2008-04-02T05:36:00.000-07:00

Abecední popis rostlin
PODSLUNEČNÍK, MRAČŇÁK
A b u t i I o n x hybridum hort.
Patři do čeledi Malvaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých asi
150 druhů Jako hrnkové rostliny se také pěstuji A. megapotamicum, A. striatum var.
thompsonii. Abutilon x hybridum se pěstuje v četných kultivarech, lišících se především
barvou a velikostí květů. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky i několika
metrů Listy jsou podobné javorům Květy jsou různých barev Nejčastěji se pěstují červené
a oranžové odstíny. Hlavní období kveteni je od června do října, ale často kvetou i v ostatních
měsicich.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavé a výrazné květy. Ale i nekvetouci
rostliny jsou vhodným dekoračním rostlinným prvkem V létě se mohou rostliny umístit
na balkóně, lodžii, zahradě. Venku i v místnosti umisťujeme rostliny na plném světle
Přezimujeme je nejlépe při teplotě 12—14 °C při dostatečné vzdušné vlhkosti. Přezimujeme-
li rostliny za vyšších teplot, potom následující rok špatné kvetou nebo vůbec
nekvetou.
Zálivku v zimě omezíme. Při přeliti během zimy opadávají rostlinám listy Rostliny se
přesazuji každoročně, nejlépe v únoru a březnu Při přesazováni se nesmi porušit kořenový
bal. Současně se provede tvarovaci řez. Zemina se připraví ze směsi kompostu, rašeliny
a pisku v poměru 2:1:1. Zálivka v létě hojná, v zimě úměrná teplotě v místnosti.
Rozmnožuje se vrcholovými řízky na jaře a v létě, lze jej také množit semenem
AKÁCIE, MIMÓZA
A c a c i a a r m a t a R. Br.
Patři do čeledi Mimosoideae. Původem je z Austrálie. Ve světě je dnes známých 400 až
500 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuji ještě druhy A. drummondii a A. pulchella.
Rostliny při optimálních podmínkách dosahuji mohutných rozměrů. Listy jsou malé, tuhé,
jednoduché. Květy jsou žluté a vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Poupata jsou znatelná
již na podzim Hlavní období kvetení je březen a duben. Mohou se také částečně přirychlit
a pak kvetou v lednu.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro krásné žluté květy. Avšak pohledný vzhled
této stálezelené rostliny je velmi dekorativní Nejlépe je rostliny umístit přes léto venku
na zahradě nebo na balkóně. Rostliny přezimujeme v místnostech s nízkými teplotami
3—6 °C, na světlém místě. Teprve, když začnou nakvétat, přeneseme je do teplejší
místnosti. Kvetoucí rostliny umisťujeme na plném světle u okna, ale na místě chráněném
před přímým poledním sluncem. Při velmi vysokých teplotách a nízké vzdušné vlhkosti
květy někdy opadávají. Mladé rostliny se přesazuji každoročně, starší jednou za 2—3 roky,
do směsi drnovky, vřesovky a písku v poměru 1:1:1. Zemina musí mít kyselou reakci
Květináče se používají hluboké, protože Acacia má poměrně velký kůlový kořen. Zálivka
je během léta vydatná, v zimě úměrná teplotě místnosti. Od násady poupat až do záři
přihnojujeme každý týden rostliny některým plným hnojivem v zálivce.
Množí se polodřevitými řízky, nejlépe v měsíci květnu. Po odkvětu se musí všechny
větvičky zkrátit, aby rostlina dobře obrazila a měla dostatek mladého dřeva, na kterém kvete.

Molice

2008-03-27T05:17:00.000-07:00

Molice na listu v několika vývojových stadiích

POUŽITÉ GRAFICKÉ ZNAKY
rostliny vyžadují plné osvětleni
rostliny vyžadují omezenou
zálivku
rostliny dobře rostou v rozptýleném
světle
rostliny vyžadují střední zálivku
rostliny dobře rostou i ve
stínu a za horších světelných
podmínek
rostliny vyžaduji vydatnou
zálivku
rostliny dobře rostou v chladných
místnostech
rostliny dobře rostou v místnostech
s ústředním topením
a v panelových bytech
rostliny dobře rostou v poloteplych
místnostech
rostlinám se výrazně nedaří
v místnostech s ústředním
topením
rostliny vyžaduji vysoké teploty
nad 20 °C
U rostlin, kde znak pro
ústřední topeni není uveden,
mohou se při pečlivém ošetřováni
za určitých podmínek
v místnostech s ústředním
topením pěstovat, nebo se
jedná o druhy s omezeným
vegetačním cyklem, které
v zimě prožívají období vegetačniho
klidu
Latinské názvy rostlin byly voleny podle poslední platné botanické nomenklatury V některých
případech bylo použito staršího názvu, v zahradnictví však běžně užívaného, pod
kterým se rostliny v květinářských prodejnách označuji.

Hádátko listové

2008-03-25T05:44:00.000-07:00

Hádátko listové — je nebezpečné proto,
že jej pouhým okem nemůžeme zjistit,
je průsvitné a žije uvnitř listu. Přítomnost
háďátka poznáme podle hnédavých skvrn
na listech, avšak jen tehdy, když podezřelý
list rozmačkáme, vložíme do misky s vodou
a pozorujeme pod mikroskopem. Háďátka
se ve vodě rychle pohybují, jsou dlouhá
asi 1 mm a rychle se rozmnožují. Žijí
vlastně v zemí, odkud se dostanou do celé
rostliny. Když květiny chřadnou bez zjevné
příčiny, vyklopíme je z květináče a pozorujeme
kořeny. Velké korkové vypukliny
na kořenech jsou známkou napadení háďátkem.
Květiny v tomto případě musíme
okamžité zničit.
Škvor — je známý zahradní a domácí škůdce
hnědé barvy, podlouhlého tvaru. Přes
den ho zřídka uvidíme, listy a poupata požírá
v noci. Na listech jsou viditelné velké
Mšice patří mezi časté Škůdce hrnkových
květin
díry. Proto sbíráme každý jednotlivý hmyz
a ničíme jej.
Lalokonosec rýhovaný — Dospělý brouk
poškozuje listy, ale skutečnou škodu způsobuje
béžová larva. Žije v kompostech
a rychle ničí kořeny, cibule a hlízy květin.
Ochrana je těžká a problematická. Když
je kořenový systém vážně poškozený, květina
začne vadnout.
Červci, štítenky a puklice — Tito další
živočišní škůdci jsou pro pokojové rostliny
zvlášť nebezpeční. Je to savý hmyz, který
má tělo chráněno různé ztloustlou štítovitou
pokožkou. Napadá hlavně stálezelené
rostliny, palmy a kaktusy. Nejlepší ochranou
v bytě je mechanické stíráni těchto
živočichů vatou namočenou v lihu. Z chemických
přípravků se používá postřik organofosfáty.
Příliš napadené listy je nejlépe
odříznout a spálit.

Molice

2008-03-19T09:33:00.000-07:00

Molice — Jsou drobné bílé mušky, které
škodí hlavně fuchsíím, azalkám, pokojovým
lipkám, ibišku a pelargoniím. Především
prostory s nedostatkem čerstvého vzduchu
jsou právě líhní molic. Zelenavé larvy mo-
List chryzantémy napadený padlím
líce sají na spodní straně listů a ukládají
tu lepkavou medovinu. Těžce napadené
listy pak žloutnou a opadávají. Molice jsou
nebezpečné, protože se snadno rozšiřují
od květiny ke květině. Jejich vyhubení
je velmi obtížné. Nejúčinnější přípravek
proti nim je Actelic.
Červený pavouček — Je to drobný roztoč,
napadající spodní strany listů. Rychle se
rozmnožuje hlavně v horkých a suchých
podmínkách. Na spodní straně listů se objevuji
skvrny, listy předčasné stárnou a opadávají.
Někdy je viditelná bílá pavučinka
mezi listy a stonky. Časté mlžení vodou
zabraňuje rozšíření. Při prvních příznacích
je nutno ošetřit květiny některým systémovým
insekticidem. Za dva týdny je třeba
postřik opakovat.
Třásněnky — Tento drobný černý hmyz
není běžný u pokojových květin, ale vyskytuje
se někdy u begonií, fuchsií a krotonů.
Napadá listy, kde způsobuje stříbřité
čárky, ale největší škody způsobuje však
na květech, které jsou tečkované a úplně
znehodnocené. Růst rostliny je zastavený.
Postřik insekticidními přípravky je nutno
několikrát opakovat.

Škudci

2008-03-17T06:01:00.000-07:00

ŠKŮDCI
Napadení škůdci je u pokojových květin
méně běžné než v zahradě, ale vyskytnou-li
se, nedovolme im, aby se přemnožili, protože
pak mohou způsobit vážné škody.
Jakmile tedy uvidíme první příznaky přítomnosti
škůdců, zlikvidujme je.
Listové mšice — Jsou častým škůdcem
pokojových květin. Mšic je několik druhů
a množí se tak rychle, že za několik dní
pokryjí celou květinu. Tento malý, šťávu
z listů sající hmyz je zelené barvy, ale
může mít i barvu černou, šedou nebo
oranžovou. Mšice vyhledávají přednostně
mladé výhonky a květní poupata. Kvetoucí
hrnkové rostliny jsou na ně zvlášť citlivé.
Květy jsou oslabeny a olepeny medovinou,
kterou mšice vylučují. Tato medovina je
lákadlem pro mravence, kteří zase mohou
roznášet další škůdce. Jakmile proto uvidíte
mšice na> listech, neváhejte je postříkat
některým přípravkem proti hmyzu. Je k dostání
v drogériích i ve sprejovém balení.

Choroby

2008-03-13T06:48:00.000-07:00

CHOROBY
Výskyt chorob je obyčejně známkou nevhodných
pěstitelských podmínek. Důležité
je rychle zasáhnout Musíme odřezat
napadené listy, použit fungicídy, když jsou
doporučované a usměrnit ošetřování.
Antraknosa — Vytváří tmavé ohraničené
skvrny na listech citlivých květin, jako jsou
palmy a fíkusy. Choroba se vyskytuje ve
velmi teplých a vlhkých podmínkách. Pravděpodobně
častěji se vyskytuje ve sklenicích
než ve vašem obývacím pokoji. Napadené
listy spalte a květinu ošetřete Fundazolem
Nechtě květinu v suchých podmínkách.
Padli — Je houbové onemocněni, které
se projevuje bělavým povlakem listů, jak
na licí tak na rubu. A nakonec zasáhne
celou květinu. Ochrana proti této chorobě,
kterou známe ze zahrádek, kde se vyskytuje
nejčastéji na růžích, je dosti obtížná a
chemické prostředky nestačí vždy houbu
zničit. Tato choroba není u pokojových
květin běžná ani pro ně nebezpečná, ale
jakmile jsou už napadené listy, může se rozšířit
i na květy a stopky Odstraníme tedy
nejprve poškozené listy a květinu postříkáme
přípravkem Karathane.
Plíseň šedá — Napadá všechny pokojové
květiny. Projevuje se jako šedý povlak
na listech, květech, stoncích, zvláště u květin,
které přezimovaly ve sklepě nebo ve
vlhkém prostředí. Širokolisté květiny, např
begonie, brambořík, gloxinie a saintpaulie
jsou náchylné k napadení Odstraníme pro
to všechny napadené části a květinu ošetříme
Fundazoiem. Redukujeme zálivku a
dobře a dostatečné větrejme.
Rez — Není běžnou chorobou u pokojových
květin. Může se však vyskytnout u
pelargonií. Vytváří na spodní straně listu
hnědé, koncentrované kruhy spor. Ochrana
je obtížná. Především tedy odstraníme a
spálíme napadené listy. Květiny stříkáme
přípravkem Kuprikol 50. Důležité je také
často větrat. Z napadených rostlin zásadně
nebereme řízky na množení.
Skvrnitost listů — Může být způsobená
různými činiteli, houbami, baktériemi, nesprávnou
výživou, nedostatkem určitých
stopových prvků, nebo viry. Objevuje se
na listech citrusů, dracén, dieffenbachií
a dalších citlivých květin. Silně napadené
listy odumírají. Jako ochrana se osvědčuje
postřik Fundazolem, dostatek čerstvého
vzduchu a úprava hnojení.
Viry — Virové onemocnění způsobuje celá
řada virů. Růst může být zastavený a stonky
poškozené. Příznakem jsou obyčejně změny
ve vybarvení listů. Jsou to světle zelené
nebo žluté skvrny i odlišně zbarvená nervatura.
Změny se mohou projevit i ve
vybarvení květů světlejšími nebo tmavšími
skvrnami, eventuálně deformací. Infekci
může přenášet i sající hmyz. Ochrana tkví
v postřiku proti savému hmyzu insekticidnímí
přípravky. Napadené rostliny je nejlépe
zlikvidovat.
Padáni rostlin — Je to houbová choroba,
která napadá kořeny a kořenový krček
rostlin. Nejlepší ochranou je použít propařený
kompost, zeminu pro sázení, řídce
set a nikdy nepřelít květiny. Při prvním
příznaku odstraníme napadené mladé rostlinky,
intenzivnějším větráním zajistíme
čerstvý vzduch a přemístíme rostlinky do
chladnější místnosti.

Listy

2008-03-11T03:35:00.000-07:00

Listy květiny náhle zvadnou a visi dolů —
Zem celkem vyschla, listy odpařily všechnu
vláhu, kterou kořeny mohly ze země načerpat.
Stává se to hlavně u Impatiens,
Fuchsia, Coleus, Sparmania, Abutilon a jiných
květin s měkkým listem. Další příčinou
může být mnoho světla nebo červený pavouček.
Opadáváni nových listů — Normální je,
když čerstvě přesazená květina nebo květina
přemístěná do jiné místnosti shodí
pár listů. Musíme však zabránit šoku z přemístěni,
přesazení do většího květináče,
chránit květinu před větrem a mrazem
při cestě z obchodu domů, nepřemísťovat
květinu ze stínu do jasného pokoje bez
předcházející adaptace.
Spodní listy schnou a opadávají — Známe
tři příčiny: příliš málo světla, vysoká teplota
nebo přeliti.
Listy začínají od špiček hnědnout — Způsobuje
to také nedostatek vláhy, ne však
totální, ale chronický. Jinou příčinou může
být suchý vzduch nebo přehnojeni
Tečky nebo skvrny na listech — Když jsou
skvrny lámavé a hnědé, příčinou je většinou
nedostatečná zálivka. Když jsou skvrny vlhké
a tmavohnědé, příčinou je přelití. Když
jsou skvrny bílé nebo slámově bílé, příčinou
je zaléváni studenou vodou, postříkáni listů
vodou, aerosolové poškozeni nebo škůdci
Květina roste pomalu nebo vůbec ne —
V zimě je to normální jev, v létě je nejčastější
příčinou nedostatek živin, přelití a
nedostatek světla.
Květina má krásné listy, ale nekvete —
Když květina v daném čase nekvete, může
to být z několika příčin. Nejčastěji je to
málo světla, špatná délka dne, přehnojeni
dusíkatými hnojivy, přesazování v době
před květem.
Květy opadávají — Nejčastějšími příčinami
jsou přeliti, suchý vzduch, příliš málo světla,
příliš vysoká teplota.
Zelený povlak na hliněných květináčích —
Je příznakem problémů s vodou. Přelití
nebo nedostatečná drenáž v květináči
Bílá kůra na horním okraji květináčů —
Příčinou může byt zálivka tvrdou vodou
nebo přehnojeni.

Rozumíme květinám?

2008-03-04T09:41:00.000-08:00

Když si přečteme popisy pěstování jednotlivých
druhů květin, můžeme se naučit,
odkud pocházejí a jaké jsou jejich požadavky
na růst. Podle toho je budeme asi i pěstovat.
Květina se však neumí projevit takovým
způsobem, abychom jí mohli plně
porozumět. Jen z různých příznaků a změn
můžeme zjistit, že děláme chyby
Uvádíme proto některé příznaky a příčiny
nesprávného ošetřováni, abychom se pokud
možno vyvarovali zbytečných chyb
Náhlé opadáváni listů — Úplné shození
listů bez předcházejícího vadnuti a změny
barvy listů je obyčejné způsobeno šokem
v rostlinném systému. Stává se to náhlým
zvýšením nebo snížením teploty nebo intenzity
světla, intenzívním studeným průvanem
apod. Náhlé opadáni listů může
způsobit i kritické sucho Stává se to hlavně
u dřevnatých druhů květin, např. u azalek,
krotonů, dizygotheky, některých fíkusů a
40
dalších druhů a to přeschnutim kořenového
balu.
Listy se kroutí, žloutnou a padají — Když
na dospělé květině občas spadnou spodní
listy, nic se neděje Když žloutne několik
listů naráz, je to způsobeno přelitím nebo
studeným průvanem.

Kolisani teplot

2008-02-23T04:37:00.000-08:00

Kolísáni teplot — mezi dnem a noci může
květinám uškodit. Mráz je vždy škodlivý
Když jsou květiny během zimy umístěny
na okně a venku je velký mráz, je vhodné
stáhnout rolety. Studené noci nemusí škodit
kaktusům a sukulentům, které jsou na
střídáni teplot zvyklé ze své domoviny
Přeliti — je běžný a častý případ uhynuti
květin Listy postižené květiny opadávají,
a majitel květiny si myslí, že květina má
málo vody. Nezaměňujme proto příznaky
sucha s příznaky přelití. Oba příznaky způsobuji
vadnuti. Je tu však nepatrná odchylka
Při přeliti listy žloutnou, při suchu se
scvrkávají a hnědnou.
Sucho — mnohým květinám neuškodí nepravidelná
zálivka v zimě, ale chyby v zalévání
v době plné vegetace mohou vést
k vadnuti nebo i úhynu květiny.

2008-01-31T22:46:00.000-08:00

Kupujme si proto jen takové pokojové
květiny, kterým můžeme dát vyhovující
podmínky Najděme si pár minut času denně
a pozorujme je Podle vnějších příznaků
můžeme zjistit, co květině chybí nebo ev.
jakými kolapsy prošla.
Květiny mohou uhynout z různých důvodů.
Uvádíme sedm nejběžnějších škodlivých
faktorů:
Málo světla — nedostatečné světelné podmínky
obyčejně nejsou škodlivé. Jejich výsledkem
však je menši vzrůst, světlé listy
a nekveteni Každá květina má totiž hranici
nároků na světelné podmínky Neumisťujeme
je proto v tmavých koutech a chodbách,
v místnostech bez oken apod
Průvan — může květinám škodit, zvláště,
když teplota venku je nižší než uvnitř.
Průvanem mohou trpět i květiny umístěné
na oknech, která jsou špatné utěsněná
Přímé sluneční paprsky — většina pokojových
květin přímé sluneční paprsky nesnáší.
Jiné, např. pelargonie a petúnie, mají
rády slunné stanoviště. Půda v květináči
se však může spéci a kořeny pak odumírají
Nebezpečné je mít květiny za oknem, kdy
dopadají sluneční paprsky přímo na květinu.
Suchý vzduch — když jsou květiny umisteny
přímo nad topným tělesem nebo v jeho
bezprostřední blízkosti, trpí příliš horkým
suchým vzduchem.

CHOROBY A ŠKŮDCI KVĚTIN

2008-01-23T01:16:00.000-08:00

Je to vždy zklamáni, když pěkná, zdravé
vyhlížející květina začne náhle chřadnout.
Většinou dražší květiny jsou nejcitlivější —
nejchoulostivější Je to zpravidla způsobeno
zanedbáním pěti základních požadavků jako
jsou světlo, teplo, voda, vlhkost a výživa.
Někdy však naopak můžeme způsobit škodu
i příliš velkou starostlivostí. Nejeden
pěstitel květin si myslí, že květiny je třeba
často zalévat a doslova je přelivá. Většina
u nás pěstovaných pokojových květin pochází
z tropů a subtropů. Podmínky v našich
bytech jim však ani zdaleka nevyhovuji
Méně náročné květiny se lehčeji přizpůsobují
novému prostředí, citlivější květiny
hůře, anebo se vůbec nepřizpůsobí. V bytech
s ústředním topením jim neprospívá
příliš suchý vzduch, v tmavém domě s menšími
okny trpí zase nedostatkem světla
Choroby způsobené nedodržením základních
požadavků květin jsou choroby
fysiologického původu. Oslabená květina
je samozřejmě citlivější na druhotnou nákazu,
bakteriální či houbovou chorobu nebo
škůdce. Květina může být i infikována
od druhé rostliny. Spory různých houbových
chorob mohou léta přečkat v latentnim
stadiu a při vhodných podmínkách
se mohou znovu probudit. Do našich oken
může např. z venku zaletět hmyz nebo
zbloudilý motýl a naklade vajíčka na listy
květin Zdrojem hmyzu se může stát i
blízká zahrádka

2008-01-12T10:58:00.000-08:00

Schefflera actinophylla
Patří do čeledi Araliaceae. Původem je
z Austrálie. Ve své vlasti a dalších tropických
oblastech dorůstá v 15—40 m vysoké
stromy. V zahradnictví se pěstuje ještě
mnoho dalších druhů a barevných forem.
V interiéru ji po celý rok umisťujeme na
teplém a světlém místě. Při horších světelných
podmínkách se letorosty vytahují.
Schefflera je velmi vhodný druh pro pěstováni
i v bytech s ústředním topením. Nároky
na světlo 1 000 luxů. Teplota v zimě
18—22 °C. Zálivka během roku přiměřená
teplotám místnosti. Přihnojujeme každých
14 dní některým plným hnojivem. V zimě
jedenkrát měsíčně. Mladé rostliny přesazujeme
každý rok, starší jednou za tři až
čtyři roky. Přesazujeme na jaře a zkracujeme
kořeny. Řez je možný v průběhu
celého roku. Drátování se u druhu Schefflera
neprovádí. Rozmnožuje se dováženým
semenem. Může se také množit vrcholovými
řízky v teplé množárně.
Podocarpus je neobyčejně
vděčná rostlina pro bonsai v
interiéru. Na našem obrázku
vidíme exemplář starý 25 let

Rosmarinus officinalis

2008-01-07T02:05:00.000-08:00

Patří do čeledi Labiatae. Původem je ze
Středomoří. Ve své domovině vytváří 1
až 3 m vysoké keře. Listy jsou drobné,
tmavě zelené, kožovité. Během celého roku
vykvétaji na rostlinách drobné světlefialové
květy. Volné roste v přírodě kolem Středozemního
moře. Pěstuje se jako léčivá a kořeninová
rostlina. U nás to byla hrnková
rostlina především venkovských oken. Nejlépe
se ji daří na světlém slunečném místě.
Od května do záři se může umístit na balkónech
nebo zahradách. Nároky na světlo
1 000 luxů. Teplota v zimě 10—14 °C. Zálivka
během celého roku je mírná. Od března
do záři přihnojujeme plným hnojivem
každých 14 dnů, v zimě jednou za měsíc.
Mladé rostliny se přesazují každý rok, starší
jednou za dva až čtyři roky. Řez je možný
během celého roku. Drátováni se pro příliš
měkké a křehké výhony nepoužívá. Rozmnožuje
se řízky v průběhu celého roku.

Rhododendron simsií

2007-12-29T03:15:00.000-08:00

Patři do čeledi Ericaceae. Původem je z
Asie. Azalky byly donedávna oblíbené hrnkové
květiny. Moderní panelové byty jim
však nesvědči a jejich pěstování se rok od
roku snižuje. Stejná problematika bude i při
pěstování způsobem bonsai Budou se pěstovat
hlavně v rodinných domcích a u zdrojů
měkké vody. Během celého roku vyžaduji
chladná světlá místa u oken na
severní, východní nebo západní straně.
Rostliny mohou být od konce května do
konce srpna na zahradě v polostinu. Nároky
na světlo 500 luxů. Teplota v zimě 6—12 °C.
Zaléváme měkkou vodou Během léta vydatně,
v zimě však mirněji. Kořenový bal
nesmi nikdy přeschnout. Od dubna do
srpna přihnojujeme každé dva týdny některým
plným hnojivem bez obsahu vápna.
Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší
jednou za dva až čtyři roky. Kořeny jen
lehce zkrátíme. Starší větve můžeme řezat
kdykoliv, mladší po odkvětu. Drátováni musíme
provádět velmi opatrně, výhonky aza
lek jsou neobyčejné křehké. Rozmnožuje
se řízky, ale je možný i vysev semen.

Punica granátům

2007-12-17T13:49:00.000-08:00

Patři do čeledi Punicaceae. Původem je
z Asie. V přírodě vytváří keře vysoké 2
až 3 m. Pěstuje se jako ovocný strom pro
plody zvané granátová jablka. Listy jsou
vstřícné, jednoduché, vejčitě kopinaté,
lesklé Rostliny umisťujeme na vzdušném
světlém místě u oken na jižní nebo západní
straně. Od května do září mohou být také
na balkóně nebo v zahradě. Nároky na
světlo 500 luxů. Teplota v zimě nejvhodnější
5—8 °C Dobře však přezimuje i při
teplotách 16—18 °C Jako zeminy používáme
směs kompostu, rašeliny a pisku v poměru
3:21. Během léta zaléváme vydatné.
V zimě omezeně, ale zálivku přizpůsobujeme
teplotě místnosti. Během léta přihnojujeme
každý týden některým plným hnojivem.
Mladé rostliny přesazujeme každoročně
na jaře před vyrašením listů. Starší
rostliny za dva až tři roky Větve můžeme
řezat v průběhu celého roku Mladé výhony
zkracujeme za druhým párem listů, v době,
když letorost dorůstá k šestému páru listů.
Punica je vhodná ke tvarováni všech stylů.
Drátováni během roku je možné, ovšem
mimo období kveteni. Rozmnožuje se semenem
nebo řízky.

Podocarpus

2007-12-15T05:11:00.000-08:00

Patři do čeledi Podocarpaceae Původem je
z Číny a Japonska Ve své domovině dorůstá
do výšky 10—12 m. Je to pomalu
rostoucí jehličina s vodorovně rostoucími
větvemi. Tento příznivý vzrůst ho už sám
o sobě předurčuje k pěstování způsobem
bonsai. Jako pokojová bonsai se zpravidla
pěstují druhy P. falcatus, P. glaucus, P gracilior,
P macrophyllus, P. nagi. Během
celého roku ho pěstujeme na světlém místě.
Sluneční okna na jižní straně však nesnáší.
Teplota v zimě 16—22 °C. Jako zemi
nu používáme směs kompostu, rašeliny a
pisku v poměru 1:1:1. Zálivka je v průběhu
celého roku průměrná. Od března do konce
září přihnojujeme každé dva týdny některým
plným hnojivem, v zimě potom každý
měsíc. Mladé rostliny přesazujeme každo
ročně, starší jednou za dva až tři roky
Při přesazováni kořeny jen lehce a opatrně
zkracujeme. Řez větví je možný v průběhu
celého roku. Nové výhony zkracujeme na
2—4 cm, když jsou 8—10 cm dlouhé.
Tvarováni starších větvi drátem je možné
během celého roku. Letorosty tvarujeme
od září do března. Rozmnožuje se dováženým
semenem nebo řízky.

Pittosporum

2007-12-13T03:59:00.000-08:00

Patři do čeledi Pittosporaceae. Původem
je z jižní Afriky. Ve své domovině vytváří
malé, stálezelené stromy nebo keře se
zajímavými kožovitými listy a drobnými
květy od čistě bílé barvy přes žlutou, růžovou
a tmavé červenou
V Evropě se pěstuje v mnoha oblastech
kolem Středozemního moře. Jako pokojová
bonsai se zpravidla pěstují druhy P tenuifolium,
P. tobira, P. undulatum. V interiéru
umisťujeme rostliny během celého
roku na světlém slunečném místě. Teplota
v zimě 12—18 °C. Jako zeminu používáme
směs kompostu, rašeliny a pisku v poměru
4:4:2. Zaléváme vydatně během celého
léta, v zimě omezeně Zálivka je přizpůsobená
teplotě místnosti. Od března do
konce záři hnojíme každých 10 dni, v zimě
jednou za měsíc Mladé rostliny přesazujeme
každý rok, starší jednou za dva až
čtyři roky. Při přesazováni zkracujeme kořeny.
Řez je možný během celého roku,
starší kvetoucí rostliny řežeme po odkvětu.
Mladé brzy na jaře. Tvarováni drátem bývá
nutné. Rozmnožuje se výsevem semen brzy
po sklizni. Můžeme také množit řízky v červenci
až srpnu.

2007-12-11T03:43:00.000-08:00

Olea europea
Patří do čeledi Oleaceae Původem je ze
Středomoří. Oliva patří mezi nejstarší kulturní
rostliny. V řadě evropských středomořských
zemí jsou staleté exempláře oliv,
které svým tvarem představují krásné vzory
pro bonsaie. Olivy umísťujeme na světle
blízko oken na jižní nebo západní straně.
Od konce května do konce záři mohou být
i na balkóně nebo v zahradě na slunném
místě. Nároky na světlo 1 000 luxů. Teplota
v zimě 6—12 °C. Avšak ještě dobře přezimuje
při teplotách 16—18 °C. Jako zeminy
používáme směs kompostu, rašeliny a pisku
v poměru 2:1:2. Zaléváni během celého
roku je omezené. Od března do konce září
hnojíme každých 10 dni některým plným
hnojivem. V zimě nehnojíme Přesazujeme
každé dva roky a přitom zkracujeme kořeny.
Kmínek můžeme řezat kdykoliv. Letorosty
zkracujeme za šestým až osmým
párem listů. Oliva se hodí k tvarování všech
stylů. Kmínek můžeme tvarovat drátem
v kteroukoliv roční dobu. Letorosty začínáme
drátovat, když jsou mírně zdřevnatélé Po čtyřech měsících drát odstraňujeme.
Rozmnožujeme řízky, semenem anebo
kořenovými výběžky získanými v přírodě.

Myrtus communis

2007-12-08T06:55:00.000-08:00

Patří do čeledi Myrtaceae. Původem je ze
Středomoří Nechá se lehce tvarovat řezem.
U nás byla dříve hlavně na venkově
velmi rozšířenou hrnkovou rostlinou. Rostliny
umisťujeme na světlém mistě, nejlépe
na východní nebo západní straně. Od konce
května můžeme rostliny umístit na balkóně
nebo v zahradě v polostinu V říjnu je
opět přenášíme do místnosti na přezimování.
Teplota v zimě 4—16 °C. Zálivka je
v létě vydatná, v zimě omezená a přizpůsobená
teplotám místnosti Hnojíme od března
do srpna každých 14 dnů, některým
plným hnojivem. V zimě hnojíme jen, když
jsou teploty v místnosti, ve které rostliny
přezimují vyšší než 14 °C, a to jedenkrát
měsíčně.
Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší
rostliny jednou za dva až tři roky Všechny
letorosty zkracujeme na dva až tři listy.
U kvetoucích rostlin zkracujeme letorosty
až po odkvětu. Myrta je vhodná ke tvarováni
všech stylů. Tvarovat drátem je možno
v průběhu celého roku, ale zpravidla to
není u myrty nutné. Rozmnožování řízky
je jednoduché a může se řízkovat prakticky
po celý rok.

Murraya paniculata

2007-12-04T09:15:00.000-08:00

Patři do čeledi Rutaceae. Původem je
z Asie. Ve své vlasti, v Indii a Malaisii roste
jako malý strom nebo keř s hladkými lesklými
listy. Po celý rok je obsypán malými
voňavými květy. Rovněž drobné oranžové
plody krášli po celou řadu týdnů tuto zajímavou
rostlinu. Ideální druh pro pokojovou
bonsai v našich podmínkách. V interiéru
ji umisťujeme během celého roku na světlém
místě, chráněném před poledním sluncem.
Nároky na světlo 500 luxů Teplota
v zimě 16—20 °C. Jako zeminy používáme
směs kompostu, rašeliny a pisku v poměru
2:2:1. Zálivka je po celý rok vydatná. Od
března do září hnojíme každých deset dnů
roztokem plného hnojiva, v zimě jednou za
měsíc. Přesazujeme každé dva roky a přitom
zkracujeme kořeny. Všechny letorosty
zkracujeme na dva listy v době, kdy se
vyvíjí pátý až šestý list. Drátem můžeme
tvarovat podle potřeby během celého roku.
Rozmnožováni je nejjednodušší semenem
Nechá se množit také řízky, ale jen ve
skleníku při vysoké teplotě.

Lantana camara

2007-12-02T06:41:00.000-08:00

Patří do čeledi Verbenaceae. Původem je
z Brazílie. Roste v přírodě ve Středomoří
Dříve se u nás často pěstovala v zámeckých
zahradách jako kbelíková rostlina, která
se na léto umisťovala v zahradách a v zimě
v oranžériích V zahraničí je běžně k dostání
její osivo. V interiéru ji celoročně umisťujeme
na světlém místě, chráněném před
přímými slunečními paprsky. Od května
do záři ji však můžeme přemístit na balkón
nebo zahradu i na plné slunce. Teplota
v zimě 15—20 °C. Zálivka je během roku
vydatná, v zimě přizpůsobená teplotě místnosti.
Hnojeni od března do záři každých
10 dní, v zimě jednou měsíčně. Přesazujeme
každým druhým rokem, při přesazování
zkracujeme kořeny. Letorosty zkracujeme
po odkvětu na první pár listů.
Drátováni je možné, ale není zpravidla
nutné. Rozmnožuje se semenem i řízky.

2007-11-26T16:02:00.000-08:00

Jacaranda mimosifolia
Patři do čeledi Bignoniaceae Původem je
z Jižní Ameriky. Ve své domovině dorůstá
až v 50 m vysoké stromy V četných zemích
Středomoří se pěstuje jako zahradní a ale
jový strom V zahraničí patři Jacaranda
mezi běžné hrnkové rostliny V interiéru
vyžaduje světlé místo, ale chráněné před
přímým sluncem Teplota v zimě 16—22 °C.
Jako zemina se používá směs kompostu,
rašeliny a pisku v poměru 1:2:2 Zaléváme
během celého roku průměrně a měkkou
vodou Hnojíme od jara do podzimu, každý
týden některým plným hnojivem. V zimě
dvakrát měsíčně. Mladé rostliny přesazujeme
každoročně, starší jednou za dva
roky Při přesazováni zkracujeme kořeny.
Letorosty zkracujeme v době, kdy se vyvíjí
čtvrtý pár listů Zkracujeme na prvni až druhý
pár listů. Hlavní výhon zkracujeme na
jaře druhého roku na 10 cm Velké listy
zkracujeme o jednu třetinu plochy. Tvarováni
drátem je možné. Drát po třech měsících
odstraňujeme Rozmnožování možné
jediné semenem.

Grevillea robusta

2007-11-24T03:44:00.000-08:00

Patři do čeledi Proteaceae Původem je
z Austrálie. Jako bonsai je velmi rozšířená
ve Španělsku a Itálii. Rostliny stavíme na
světlé místo chráněné před poledním sluncem.
Teplota v zimě 12—16 °C. Jako zeminu
používáme směs pařeništni zeminy,
rašeliny a písku v poměru 2:1:2. Zálivka
je během celého roku průměrná. Hnojíme
během vegetace každých 10—14 dni některým
plným hnojivem. V zimě nehnojime.
Drátujeme v době, kdy letorosty začínají
dřevnatět. Rozmnožuje se vrcholovými řízky
nebo semenem.
Hibiscus rosa-sinensis
Patří do čeledi Malvaceae. Původem je
z Číny Ve své domovině vytváří keře. V zahradnictví
byla vyšlechtěna celá řada odrůd,
lišících se vzrůstem, barvou, velikostí
a tvarem květů. Rostliny vyžaduji světlé
slunné místnosti Nároky na světlo 1 000 luxů.
Teplota v zimě 15—20 °C Zálivka během
celého roku vydatná. Při přeschnutí
kořenového bálu ztrácí rostlina listy i květy.
Hnojíme během léta každý týden některým
plným hnojivem. V zimě jednou za měsíc
Mladé rostliny přesazujeme každoročně,
starší jednou za dva až čtyři roky. Při
přesazováni zkracujeme kořeny. Drátování
je zpravidla nutné Po čtyřech měsících
dráty odstraňujeme Rozmnožuje se velmi
jednoduše řízky během celého roku

2007-11-12T04:22:00.000-08:00

Gardenia jasminoides
Patří do čeledi Rubiaceae Původem je
z Činy, kde vytváří malé stálezelené keře
V průběhu kultury gardenii v zahradnictví
byla vyšlechtěna řada odrůd, lišících se
vůní, tvarem a plnosti květů. U nás kvete
v zimních měsících. Pro tvarování jsou
vhodnější gardenie s jednoduchými květy.
V interiéru vyžaduji velmi světlé a vzdušné
stanoviště Teplota v zimě 12—15 °C.
Zaléváme měkkou vodou V létě hojně.
V zimě omezené a zálivku přizpůsobíme
teplotám místnosti. Během vegetace hnojíme
roztokem plných hnojiv každé dva
týdny, v zimě nehnojime Mladé rostliny
přesazujeme každoročně, starší jednou za
dva až tři roky Řezat začínáme po odkvětu,
kdy všechny odkvetlé větvičky zkrátíme
Letorosty na mladých rostlinách zkracujeme
za druhým až třetím listem v době, kdy
se jim rozvíjí šestý list. Drátováni je možné,
ale není zpravidla zapotřebí. Rozmnožuje
se vrcholovými řízky V bytových podmínkách
špatné kořeni.

2007-11-07T01:13:00.000-08:00

Ficus carica
Patří do čeledi Moraceae. Původem je
z Asie.
Pokud nemáme možnost umístit rostliny
přes léto venku na zahradě nebo verandě,
stavíme je na světlé místo v místnosti. V zimě
přezimujem v chladných místnostech.
Na podzim shazuje listy Rostliny vytváří
i u nás plody. Nároky na světlo 1 000 luxů.
Teplota v zimě 5—8°C. Každých 10—14
dnů přihnojujeme v období vegetace některým
plným hnojivem. Tvarování drátem
bývá u tohoto druhu nutné. Začínáme tvarovat
v době, kdy letorosty začínají dřevnatět.
Rozmnožujeme řízky nebo i semenem
z dovážených plodů
Fuchsia
Patři do čeledi Onagraceae. Původem je
z Jižní Ameriky. V interiéru vyžaduje světlé
stanoviště Od konce května do poloviny
září může být i venku v polostinu. Nároky
na světlo 500 luxů. Teplota v zimě 8—12 °C
Zálivka během roku vydatná, v zimě omezená.
Hnojeni od března do záři každé
dva týdny některým plným hnojivem. V zimě
nehnojime Mladé rostliny přesazujeme
každoročně, starší jednou za dva až tři roky
Při přesazováni zkracujeme kořeny a provádíme
zpětný řez až na staré dřevo. Letorosty
zkracujeme během celého roku na
dva až tři páry listů Fuchsie je neobyčejné
vhodná pro kaskádovitý styl Drátování nebývá
nutné. Pokud však tvarujeme drátem,
musíme velmi opatrné pracovat. Všechny
druhy fuchsii mají velmi křehké dřevo.
Rozmnožuje se velmi lehce osními i vrcholovými
řízky.

Ficus

2007-11-03T04:00:00.000-07:00

Patří do čeledi Moraceae. Původem je
většinou z Asie. Velký rod, z něhož celá
řada druhů se pěstuje jako hrnkové rostliny.
Většina drobnolistých druhů se nechá využít
jako bonsaie. Některé jsou běžně k dostání
i v našich obchodech, jako např.
Ficus benjamina a jeho četné barevné variety.
Jako pokojová bonsai se zpravidla
pěstují druhy:
F. benjamina, F. buxifolia, F. deltoides,
F. microcarpa, F. pumila, F. neriifolia, F.
sikkimensis, a další.
Ficus carica popisujeme samostatné. Nejlépe
mu vyhovuje světlé místo u okna na
východní, jižní nebo západní straně, ale
tak, aby na něj nepražilo plné polední
slunce. Většina druhů využívaných pro bonsai
snáší dobře i místnosti s ústředním
vytápěním.
Teplota v zimě 18—22 °C. Hnojení každý
týden některým plným hnojivem, v zimě
jednou měsíčné.
Mladé rostliny přesazujeme každý rok, starší
jednou za 2—4 roky. Řez můžeme provádět
většinou během celého roku. Nové
letorosty zkracujeme za prvním až třetím
listem. Z řezu vytéká mléko.
Drátem tvarujeme zdřevnatělé letorosty
v průběhu celého roku Všechny druhy se
nechají dobře množit řízky na teplé množárně.
Také je možný vysev dovážených
semen

2007-11-02T08:17:00.000-07:00

Crassula portulacea
Patří do čeledi Crassulaceae. Původem je
z Afriky. Rostliny umisťujeme na světlém
místě. Jsou neobyčejné přizpůsobivé k rozličným
podmínkám prostředí. Pokud nejsou
v zimních měsících blízko okna, pak se
vytahují výhony. Teplota v zimě 10—18 °C.
Zálivka v létě je jako u většiny sukulentů
mírná. V zimě je přizpůsobená teplotám
místnosti. Hnojení během vegetace každé
dva týdny. V zimě nehnojíme. Mladší rostliny
se přesazují každoročně, starší za dva
až tři roky. Po přesazení 10 dní nezaléváme.
Drátování není u této sukulentní rostliny
zpravidla potřebné.
Rozmnožování během celého roku vrcholovými
nebo listovými řízky.

Cissus antarctica

2007-11-01T09:46:00.000-07:00

Patří do čeledi Vitaceae. Původem je z Austrálie.
Je to velmi rozšířená a u nás pěstovaná
pokojová rostlina. Nechá se prakticky pěstovat
s úspěchem v každých bytových
podmínkách, a to i v bytech s ústředním
topením. Rostliny jsou v průběhu celého
roku běžné k dostání v květinových prodejnách.
Nároky na světlo 200 luxů. Teplota
v zimě 8 —10 °C, ale snáší dobře i vyšší
teploty. Zeminou je směs listovky, rašeliny
a písku v poměru 3:1:1. Zálivka je vydatná.
V zimě přizpůsobená teplotě místnosti.
Hnojení během plné vegetace každý týden,
v zimě jednou měsíčně. Přesazování každé
dva roky u starších rostlin, mladé rostliny
každoročně. Při přesazování vždy seřízneme
kořeny.
Řez — všechny letorosty. Když mají 6—8
listů zkracujeme v průběhu celého roku
na 2—3 listy. Drátování se může provádět
během celého roku. Rozmnožuje se řízky
během celého roku.

PĚSTITELSKÁ TECHNIKA NĚKTERÝCH

2007-10-29T07:25:00.000-07:00

Camellia japonica
Patří do čeledi Theaceae. Původem je z Japonska
a Číny. Kamélie je tradiční květina
japonských bonsaistů. Ve své domovině
vyrůstá v 5—8 m vysoké stromy. V průběhu
století bylo vyšlechtěno velké množství
odrůd lišících se barvou, tvarem, velikostí
a plností květu.
Kamélie jako interiérový bonsai pěstujeme
v chladných místnostech za dostatečného
přístupu čerstvého vzduchu. Od konce
května, když již není nebezpečí pozdních
mrazů, můžeme rostliny umístit venku na
zahradě v polostínu. Začátkem září je zase
přenášíme do místností. Kamélie chráníme
po celý rok před přímými slunečními paprsky.
Teplota v létě 15—20 °C, teplota
v zimě 12—15 °C. Optimální půdní reakce
4,5-5,5 pH.
Zálivka během jara a léta vydatná měkkou
vodou. V zimě mírná. Hnojení každé dva
týdny některým plným hnojivem bez obsahu
vápna. V zimě nehnojíme. Přesazování
každé 2—3 roky po odkvětu. Při přesazování
jen opatrné a mírné seřízneme kořínky.
U mladých rostlin zkracujeme všechny
výhony. Když dorostou na 4—5 listů, zkrátíme
je na 3 listy a to během celého roku.
U starších kvetoucích bonsaí krátce zkrátíme
výhony po odkvětu. Kamélie jsou vhodné
pro všechny styly.
Drátem tvarujeme rostliny až pozdě na
podzim, kdy jsou větvičky plně vyzrálé.
Rozmnožuje se řízky, ale jen v teplé množárně
ve skleníku. V bytových podmínkách
špatně zakořeňuje.

DRUHY VHODNÉ K PĚSTOVANÍ BONSAÍ V INTERIÉRU

2007-10-24T09:09:00.000-07:00

Dnes se ve střední Evropě pěstují jako
pokojové bonsaie především některé druhy
těchto rodů:
Acacia, Allizia, Araucaria, Ardisia, Bauhinia,
Bougainvillea, Bucida, Bursera, Cinnamomum,
Cotoneaster, Crassula, Cuphea, Citisus,
Callistemon, Cotyledon, Coffea, Calliandra,
Camellia, Carissa, Carmona, Cassia,
Casuarina, Chrysanthemum, Citrus, Cissus,
Cneorum, Corokia, Cycas, Dovyalis, Eucalyptus,
Euphorbia, Eugenia, Eurya, Ficus,
Fuchsia, Gardenia, Grevillea, Guaiacum,
Hedera, Hibiscus, llex, Ixora, Jacaranda,
Jacobinia, Lagerstroemia, Lantana, Leptospermum,
Ligustrum, Lonicera, Malpighia,
Melaleuca, Murraya, Myrciaria, Myrtus,
Nicodemia, Nothofagus, Ochna, Olea, Pelargonium,
Phylica, Pistacia, Pittosporum,
Podocarpus, Polyscias, Poncirus, Psidium,
Punica, Pyracantha, Quercus, Raphiolepis,
Rhododendron, Rosmarinus, Sogeretia,
Schefflera, Serissa, Taxodium, Trachelospermum,
Ulmus, Wrigthia.

Nádoby

2007-10-23T08:59:00.000-07:00

Pro bonsaie se nejvíce používají některé
misky čtvercového, obdélníkového nebo
oválného tvaru Pro celou řadu rostlin můžeme
použít i misky hlubší. Jde o to, aby
HOKIDACHI ISHIZUKI KOBUOACHI
KENGAI MOYOGI SHAKAN
byl dokonalý soulad mezi tvarem misky
a stylem bonsaie. Stejně tak by měla ladit
i barva nádoby s olisténím. V poslední
době se k nám dováži velice pěkné misky
z Číny. Také některé naše keramické závody
vyrábějí vkusné misky pro pěstování
bonsaí.

Sázeni a přesazování

2007-10-19T06:10:00.000-07:00

Sázeni a přesazováni patří také mezi základní
bonsaistické pěstitelské techniky. Nejvhodnější
doba pro přesazováni pro většinu
pěstovaných druhů jsou první měsíce roku
a jaro Při přesazováni zpravidla zkracujeme
všechny kořeny o asi 1/3 délky. Při přesazování
větších rostlin je někdy třeba
upevnit rostlinu v mise drátem do doby, než
zakoření. Při pokojových bonsaích je to jen
tehdy, když je umisťujeme na léto na balkónech
nebo venku, kde je nebezpečí
vyvráceni větrem.
Zemina pro pěstováni bonsaí
V zahraničí, stejné jako u běžně pěstovaných
hrnkových kultur se používá a je
běžné v obchodech k dostáni jednotná
zemina pro bonsaie. Taková standardní
zem je např. 4 díly jílu, 4 díly rašeliny
a 2 díly písku. Řada bonsaistů si však připravuje
zeminy podle vlastních zkušeností
a pro každý druh zpravidla jinou Pokud
si chceme vybrat ze speciální části některé
druhy květin k pěstováni bonsaí, můžeme
použít k sázeni směs doporučovanou v
těchto návodech.

Řez a tvarováni

2007-09-29T01:48:00.000-07:00

Řez slouží jednak k udrženi rovnováhy
mezi nadzemní a podzemní části rostliny,
jednak spolu s tvarováním k dosaženi jednotného
stylu. Způsobů tvarování je celá
řada. Větévky ohýbáme do potřebné polohy
omotáním drátem tak, aby vytvářely žádaný
tvar. Můžeme je ohýbat a přichytit
motouzem, zatěžkat kamenným závažím,
můžeme použit klíny k vytvoření požadovaného
sklonu atd. Drát je třeba kontrolovat,
aby se nazařezával do větviček a v případě
potřeby jej odstraňovat nebo vyměňovat.

Typy bonsaí

2007-09-28T02:52:00.000-07:00

Klasický způsob pěstováni bonsaí zná
několik desítek různých stylů. Vzory pro
tyto typy, styly nebo tvary byly převzaty
z volné přírody a z dřevin, které se v Japonsku
pěstuji Tato klasifikace vychází
z počtu kmenů, ze sklonu kmene a jeho
směru Některá moderní evropská literatura
tuto klasifikaci neuznává, protože prý
v ní chybí řada tvarů, které se vyskytují
v evropské přírodě. Pro klasický způsob
pěstováni bonsaí je však tato klasifikace
nepostradatelná, a proto některé základní
tvary uvádíme i v této naší práci.
BUNJIN Gl
Sloh ktery se také nazývá „Literáti" Kmen je vedeny
kolmo nahoru a na jeho konci, kde se rozvětvuje, se
rozvádí několik větévek
FUKINAGA SHI
Kmen je šikmo nakloněny na jednu stranu Rovněž tak
větvičky se tvaruji na lednu stranu Tento styl představuje
strom ošlehaný větrem
HOKIDACHI
Nazývá se v překladu „koště" Kminek je veden kolmo
vzhůru a na jeho konci se tvaruje vějiřovitá koruna
ISHIZUKI
Je to vlastně kombinace stromu a kamenu Má znázorňovat
strom obepínající skálu
KABUDACHI
Znázorňuje skupinu stromů Bývá jich zpravidla líchy
počet Všechny stromy však při tomto slohu vyrůstají
z jednoho kořenu.
KENGAI
Kaskádovitý styl, kdy cely stromek visi dolů z kvetináče
Pro pokojový bonsai |e kaskáda velmi zajímavá
MOYOGI
Křivý kmen Větve se ohýbají několika směry
NETSURANARI
Z jednoho povrchu kořene vyrůstá řada výhonů
SHAKAN
Kmen je vedeny na levou nebo pravou stranu Je tedy
šikmý a patra větvi se rozděluji na obě strany
SHOKAN
Z jednoho kořene vyrůstají dva kmeny Jeden z nich
představuje ditě, druhy větši rodiče.

Pro bonsaí

2007-09-22T14:01:00.000-07:00

v Interiéru se prakticky hodí
jen druhy původem z tropických a subtropických
oblasti, z nichž se celá řada pěstuje
u nás jako hrnkové rostliny. Např. fikusy,
azalky, myrty, některé sukulentni rostliny a
řada dalších druhů. Výběr rostlin pro pěstování
bonsaí v interiéru je dostatečně velký
a i u nás přístupný, aby každý, kdo má vážný
zájem, se mohl této zálibě věnovat. O pěstování
bonsaí se i v zahraničí každoročně
vydává mnoho knih. Také u nás vyšlo
v posledních letech několik výborných prací.
V této kapitole se můžeme jen stručné
seznámit s problematikou pěstováni bonsaí
v interiéru, a proto odkazujeme zájemce,
kteří se chtějí hlouběji věnovat studiu bonsai,
na literaturu uvedenou a doporučenou
na konci naší knihy.

2007-09-21T01:24:00.000-07:00

V Československu v posledních létech
nastává mohutný rozmach bonsaiistického
hnuti a stále více nových milovníků květin
se chce tomuto zajímavému pěstováni dřevin
věnovat. Je třeba však v úvodu říci,
že pokud nemáme zahradu, nemůžeme
prakticky u nás v přírodě domácí nebo
introdukované dřeviny v místnostech pěstovat
s úspěchem. Tedy žádné borovice,
smrčky, jalovce, hlohy a další naše dřeviny
se pro pěstování bonsaí v místnostech
nehodí.
Protože naše knížka je určena pěstitelům
a milovníkům pokojových rostlin, řekneme
si jen o druzích, které se k tomuto účelu
hodí a přinesou svým pěstitelům radost.

2007-09-12T00:13:00.000-07:00

A tak zůstává stromek
malý a přitom plně životný. K tomu musíme
našemu stromku dát ještě žádaný tvar.
Větvičky musíme podle našich představ
usměrnit v růstu pomoci drátu, dřívek,
provázků a některých dalších pomůcek
Dřeviny, které pěstujeme v miskách nejsou
také žádné zvláštní druhy, které by se
vyznačovaly zakrslým růstem, jak se často
někdo domnívá. Jsou to normální druhy,
které v přírodě dorůstají často do ohromných
rozměrů, ale v misce musí být malé
a přitom mít takový tvar jako dospělé exempláře
v přírodě.
Máme zkušenost, že když vysadíme nevím
jak starý bonsai do přírody, do příznivého
prostředí, brzo vyroste v normální
celý strom.

2007-09-09T01:55:00.000-07:00

Někteří lidé spojuji představu o hodnotě
stromku pěstovaném jako bonsai s jeho
věkem. I když se v japonských rodinách
dědí bonsai z generace na generaci a jsou
známé stromy i 400 roků staré. Ale každá
generace na takový stromek přispívá svým
uměleckým projevem, pokračuje v přetvářeni
tohoto uměleckého díla, aby ho mohla
dále předat svým dětem. Přirozeně, že
hodnota takového stromku se nedá vyjádřit
v penězích. To ovšem neznamená, že v Japonsku
není bonsai předmětem obchodu.
Naopak, v Japonsku jsou speciální závody,
které prodávají všechny možné druhy dřevin,
již založené styly i jednoroční sazeničky
i všechny potřeby pro pěstitele. Organizují
se trhy, kde se prodává a kupuje bonsai
a v některých oblastech Japonska se soustřeďují
zahradnické podniky, které pěstují
jenom bonsai. Ale to všechno je jenom
polotovar, i když takový koupený exemplář
může mít pěknou řádku let, ale vlastní umělecký
projev tomuto koupenému stromku
dá teprve pěstitel, jeho fantazie, jeho tvůrčí
činnost a každodenní péče.
Pěstování malých stromků, respektive
snaha, aby zůstaly malé, znamená v podstatě
pravidelné seřezáváni kořenů a větvi
již od nejranějšího stadia růstu. Rozhodně
to neznamená, že se zanedbá péče o takovou
rostlinu. Neznamená to také, že ji necháme
živořit, nebudeme ji zalévat, nebudeme
ji hnojit a tak zůstane zakrnělá. Právě
naopak V přírodě má zpravidla každý strom
mohutný kůlový kořen a rozvětvený kořenový
systém, který zasahuje někdy i desítky
metrů do hloubky a do okolí Takový
strom pak není závislý na počasí, zálivce
i ošetřováni Jeho kořeny vždy dosáhnou
tam, kam potřebují. V přírodě existuje závislost
mezi nadzemní částí, její mohutností
a kořenovým systémem Tuto závislost
musíme dodržet í u dřevin pěstovaných
v miskách způsobem bonsai. Hlavni kůlový
kořen vždy již při prvním přesazováni odstraňujeme,
aby se vytvořil bohatý kořenový
systém jemných vlasových kořínků. Ale
v tomto stadiu je již tato dřevina plné
závislá na každodenní péči člověka. Jemné
vlasové kořínky jsou choulostivější, při déle
trvajícím suchu brzo odumírají, jsou odkázány
na výživu, která je v poměrně malém
množství zeminy a na výživu, kterou musíme
pravidelné hnojením doplňovat. Abychom
dosáhli rovnováhy mezi kořeny a
nadzemní částí musíme pravidelně některé
výhony redukovat.

BONSAI

2007-09-06T10:45:00.000-07:00

Uměni zmenšovat stromy je velmi starého
data. Znali je již Číňané před 2 000 lety
Ale pravý bonsai, i když ne takový, jako
si ho představujeme dnes, vznikl asi ve
12 století v Japonsku. Je to vlastně způsob
pěstováni rostlin, hlavně stromů v nádobách.
To je i doslovný překlad slova bonsai.
Od té doby vznikl v japonské společnosti
celý kult tohoto pěstitelského uměni. Za
hranice Japonska však pronikl teprve v 19.
století, protože Japonsko bylo do té doby
uzavřeným státem. Teprve po druhé světové
válce nastal velký rozmach mezinárodních
styků Japonska s ostatními státy Bonsai
se šiří do všech světadílů. Dnes existuji
stovky společností, které sdružuji přátele
tohoto uměni na celém světě. A bonsai
je bezesporu forma umění. Strom je nástrojem
pro tvůrci činnost. Stejně jako člověk
užívá barvu, štětec a papír nebo plátno,
když maluje obrazy. Základem vlastně je,
že člověk musí navázat se stromem vnitřní
vztah Japonci hovoří o stylu bonsai, o způsobu
jak vidět život prismatem bonsai

Téměř

2007-09-03T03:03:00.000-07:00

všechny známé pokojové květiny můžeme
při vytvoření odpovídajících podmínek
pěstovat tímto způsobem úspěšně.
Hydroponie, jako hygienicky dokonalý
a časové nenáročný způsob pěstování pokojových
květin, se plně uplatňuje nejen
v bytech, ale též v nemocnicích, školách,
internátech, vytápěných halách veřejných
budov, hotelích, restauracích a podobně.
Je nutno však počítat s tím, že pokud
světelné a tepelné podmínky neodpovídají
požadavkům květin pěstovaných v půdě,
nepomůže ani použití této novější metody.
Výběr rostlin vhodných pro pěstování
v hydroponii je velký. Ve speciální části
u popisu druhů uvádíme proto, které jsou
vhodné pro tento způsob pěstování.
Zcela vyhovující květiny pro začátečníky
jsou například druhy:
Acalypha hispida, Aglaonema commutatum,
Aloe arborescens, Aspidistra elatior,
Aucuba japonica, Billbergia nutans, Chlorophytum
comosum, Cissus antarctica, Coleus
hybridus, Cyperus alternifolius, Dracaena
deremensis, Hoya carnosa, Philodendron
(celá řada druhů), Sansevieria trifasciata,
Scindapsus aureus, Setcreasea
purpurea, Syngonium podophyllum, Tradescantia
a Zebrina (všechny hrnkové druhy)
a další.

2007-09-02T02:47:00.000-07:00

Hydroponické pěstování květin se v
dnešní době stále více uplatňuje vzhledem
k mnohem menším nárokům na čas, nutný
k jejich ošetření. Vodu do nádob doplňujeme
podle potřeby jedenkrát za 2 až 3 týdny.
Odpadá tedy denní zálivka. Přesazování
rostlin je též podstatné jednodušší, protože
u solitérních nádob pouze vyměňujeme
stávající obal za větší, aby kořeny měly
více místa — předpokladem však je stejný
průměr hrdla pláště obou nádob. U hydrostolků
nepřichází přesazování vůbec v úvahu,
rostliny vegetují teoreticky tak dlouho,
dokud je jejich velikost funkčně a esteticky
únosná. Časem rostliny zkracujeme, protože
při pravidelném doplňování živin pěkně
rostou. Přesto však musíme počítat s tím,
že asi za 6 až 8 let musíme většinu takto
pěstovaných květin vyměnit, a to nejlépe
přesázením celé nádoby, chceme-li, aby
působnost květin byla dokonalá.
Sortiment rostlin pěstovaných v hydroponii
je prakticky neomezený.

2007-09-01T07:05:00.000-07:00

Roztok je třeba měnit jedenkrát za 4 až
6 týdnů. Mezi jednotlivými výměnami doplňujeme
pouze čistou vodou, jelikož květiny
nestačí v kratším období všechny živiny
spotřebovat. V době vegetačního klidu měníme
roztok jedenkrát za 6 až 8 týdnů při
koncentraci 0,1 %.
Druhou možností aplikace hydroponie
je pěstováni ve vanách z plastické hmoty
(novoduru, sklolaminátu apod.). V tomto
případě aranžujeme do jedné nádoby více
květin, které snášejí stejné fyzikální i chemické
hodnoty. Výrobou takových nádob
— hydroponických stolků — vhodné povrchové
upravených se zabývají specializované
květinářské závody. Hydroponické
stolky jsou opatřeny vodoznakem, přesné
vymezujícím rozpětí maxima a minima hladiny
roztoku. Květiny ošetřujeme a roztok
vyměňujeme ve stejných intervalech a
shodným způsobem jako u solitérních
nádob.

Uplatnění hydroponie v interiéru

2007-08-28T00:44:00.000-07:00

Květiny v bytě lze pěstovat tímto způsobem
solitérně, to znamená ve dvojitých nádobách,
skládajících se z obalu (pláště) a vložky.
Obal slouží jako zásobník dostatečného
množství roztoku, a proto má být jeho
spodní část co neprostornějši. Nadzemní
část rostliny, kořenový krček a část nejstarších
kořenů je ve vložce obvykle fixována
keramzitem nebo drtí. Dno vložky
tvoří mřížka, anebo je děrováno otvory
různé velikosti o průměru 4 až 10 mm.
Rostlinu pěstovanou v zemině převádíme
na hydroponické pěstování tak, že kořeny
nejprve důkladně propláchneme vodou
asi 20 °C teplou. Tím ji zbavíme
zbytků zeminy a pak vsadíme do vložky tak
hluboko, jak byla v květináči. Do pláště
nádoby potom nalijeme takové množství
čisté vody (destilované, dešťové), aby se
její hladina dotýkala dna vložky. Nádobu
umístíme k oknu a využitím blízkosti těles
ústředního topení udržujeme teplotu vody
kolem 20—22 °C Teprve, když květina
vytvoří nové bílé kořeny, zasahující do vody
v obalu, vyměníme vodu za roztok. Začátečníkům
doporučujeme používat koncentrace
0,1 %, v období vzrůstu je však
nutno koncentraci zvýšit na 0,2 %. Rostliny
čeledi Bromeliaceae, Orchideaceae nebo
kaktusy vyžadují koncentraci 0,05 %, později
0,1 %.

2007-08-26T02:30:00.000-07:00

Světlo je důležitým komponentem kvalitního
vývinu listů a květů rostlin. V praxi
se řídíme zkušenostmi získanými při pěstování
rostlin v zemině. Tam, kde se projevuje
nedostatek světla u květin pěstovaných
tradičním způsobem, nebudou zdárné růst
ani rostliny v hydroponii.

2007-08-25T01:32:00.000-07:00

Protože tvrdost vody způsobená obsahem
soli vápníku ve větších městech
kolísá, je snazší sledovat hodnotu pH, která
s tvrdostí vody bezprostředné souvisí.
V podstatě se můžeme řídit pravidlem,
že optimální tvrdost vody pro hydroponické
pěstování odpovídá hodnotám až 9 stupňů
DH (německých stupňů), což se rovná přibližné
5,5 až 6,5 pH. Jestliže tedy voda nevykazuje
předepsané hodnoty, je nutno ji
různými způsoby upravit. Nejjednodušeji
odstraníme tvrdost zahřátím vody na 40 °C,
popř. vodu i převaříme. Dosáhneme tím
vysrážení a usazení karbonátů (kotelního
kamene) a pH metrem stanovíme hodnotu
kyselosti, popřípadě zásaditosti vody. Dalším
způsobem je máčení rašeliny ve vodě,
čímž snižujeme její zásaditost, a tím i tvrdost.
Do sáčku z gázy nebo mulu nasypeme
10 g rašeliny a sáček ponoříme na 24 hodin
do 1 I vody. Tvrdost se tím sníží přibližně
asi o 1 stupeň. Po tomto zásahu je opět
zapotřebí kontrolovat reakci indikátorovým
papírkem. Příliš měkkou vodu upravíme
přidáním mletého vápence, kdy 10 mg
vápníku zvýší tvrdost vody cca o 1 stupeň,
to znamená, že se zvýší i hodnota pH o 1,3.
Teplota roztoku se má v optimálních
podmínkách rovnat teplotě vzduchu v místnosti,
která se má pohybovat mezi 22 až
24 °C. Praxe ukázala, že roztok bývá o 4 až
5 °C chladnější, rostliny však tento teplotní
rozdíl snášejí po zakořenění velmi dobře.
Koncentrace roztoku se pohybuje mezi
0,1 % až 0,3 % v závislosti na pěstovaném
rodu, popř. druhu květiny. Musíme však
brát v úvahu i roční období, zdravotní stav
a vývojové stadium rostliny. Zásadně platí,
že v době plné vegetace použijeme více
koncentrovaného roztoku než v období
vegetačního klidu.

Pěstováním květin

2007-08-22T00:44:00.000-07:00

v roztocích živných
solí lze zajistit kořenům rovnoměrný přísun
pohotových živin v takovém množství, které
rostlina v určitých fázích svého vývoje
právě potřebuje. Citlivá reakce rostlin na
kvantitativní přísun těchto živin se projeví
kladné jak v období plného růstu, kdy
dávky úměrně zvyšujeme, tak i v době
vegetačního útlumu, kdy jsou květiny
schopny využit živin jen v nepatrném
množství.
Živný roztok připravujeme rozpuštěním
tablet, popřípadě sypkého plného hnojiva,
a to nejlépe v destilované vodě. Plná hnojiva
jsou taková, která obsahují minimálně
tři základní, chemické prvky, pro život
rostlin nezbytné, tj. dusík, fosfor a draslík.
Obvykle se však doplňuji ještě dalšími —
železem, hořčíkem, bórem, molybdenem
apod. V ČSSR se průmyslově vyrábí několik
druhů těchto hnojiv a prodávají se
pod obchodními názvy Herbapon, Hydroponix,
Floran, Herbasyn atd. V denní praxi
je velmi vhodné a výhodné používat tekutých
plných hnojiv, protože získáme ihned
po zamícháni použitelný roztok.
Drobní pěstitelé květin nemají obvykle
k dispozici destilovanou vodu a používají
tedy vodu z městské vodovodní sítě, popř.
vodu studniční. Je však nutno si uvědomit,
že květiny přijímají pouze dokonale rozpuštěné
živné soli a tuto podmínku nezaručuje
voda ani příliš měkká nebo naopak
tvrdá.

Tyto látky jsou chemicky inaktivní.

2007-08-21T00:51:00.000-07:00

Tím
je prakticky zabezpečena velmi důležitá
hygiena prostředí pro zdárné pěstování
květin. Většina známých chorob nebo
škůdců napadajících pokojové květiny využívá
půdy buď jako faktoru umožňujícího
jejich vývoj, nebo těží z časem se zhoršujících
fyzikálních vlastností zemin, jež přímo
negativné ovlivňují zdravotní stav rostlin.
Ty jsou pak mnohem náchylnější k druhotnému
napadení chorobami nebo škůdci.
Ukázka odebíráni listových řízků saintpaulií.
Vyhledáme zdravou rostlinu a dobře vyzrálý
list
List vytrhneme z rostliny
Řízek upravíme ostrým nožem

HYDROPONIE - PĚSTOVÁNÍKVĚTIN BEZ PŮDY

2007-08-19T01:59:00.000-07:00

Pěstování rostlin, a to nejen hrnkových
bez půdy v živných roztocích je poměrně
starého data. Jako první pěstování rostlin
v Evropě bez půdy uvádí literatura rok 1860.
V tomto roce dva němečtí profesoři Wilhelm
Knap a Julius Sach začali své pokusy
přípravou roztoků živných solí, ve kterých
pěstovali své rostliny nezávisle na půdě.
Od té doby se nejdříve laboratorně, potom
pokusné začaly pěstovat různé rostliny jak
zahradnicky, tak i zemědělsky významné.
Po druhé světové válce se postupně začalo
s touto metodou i u nás. Vedle využití hydroponie
při pěstováni zeleniny a dalších
rostlin ve sklenicích, se postupem doby
rozvíjelo touto metodou i pěstování hrnkových
rostlin. Dnes už je na trhu dostatek
vkusných hydroponických nádob různých
velikostí a tvarů, jsou k dostání průmyslově
vyráběné směsi živných soli i výplňové
látky, jako např. keramzit apod.
Současná zahradnická terminologie používá
tedy slova hydroponie pro speciální
pěstování květin v živných roztocích. Tradiční
půdní substrát je nahrazen buď kamennou
drtí (žula, křemen), nebo různými
průmyslové vyráběnými látkami, např. biolastonem,
styromulem, moltoprenem, polystyrénem,
perlitem a u nás nejvíce používaným
keramzitem. Až na malé výjimky jsou
pro tuto širokou paletu použitelných hmot
charakteristické takové fyzikální vlastnosti,
které vynikají větší či menší schopností
poutání vody. Jejich vnější a někdy i interní
struktura vstřebává svým velkým povrchem
dostatečné množství vzduchu, který je nutný
pro zdárný růst kořenů.

2007-08-16T23:36:00.000-07:00

Řízky dáváme do vyšších nádob s vodou
tak, aby spodní část řízku byla v délce
několika centimetrů pod vodou. Nádoby
buď přiklopime další větší nádobou, skleněným
zvonem nebo polyetylénovým sáčkem
tak, aby se zabránilo přístupu vzduchu.
Tyto malé množirničky pak umístíme na
teplém místě. Když řízky zapustí kořínky,
přesazujeme je včas do pěstitelských nádob.
Rozmnožováni listovými řízky je další
velmi jednoduchý způsob, kdy můžeme
z jedné rostliny získat velký počet nových
jedinců. V podstatě listy můžeme množit
rostlinu dvojím způsobem: Jednak tak, že
jednotlivé listy zapíchneme řapíkem do
množárny (misky, květináče), kde zakoření
To je velmi osvědčený způsob, např. při
množení druhů Achimenes, Peperomia,
Saintpaulia, Sinningia, Streptocarpus, a celé
řady sukulentů. Z každého listu nám při
tomto způsobu vznikne jedna rostlina. Další
metoda je např. u Begonia rex, kdy celý
list položíme na písek v množárně nebo
velké misce Řapík zapíchneme do substrátu
a celou listovou čepel zatížíme několika
kamínky, aby dobře přiléhala na
písek. Žilnatinu všude v místech rozvětvení
nařízneme nožem. Po čase všude tam, kde
se stýkají dvě žebra, se na spodu vyvinou
kořínky a na vrchu vyrazí mladá rostlinka.

Řada pěstovaných druhů

2007-08-12T05:14:00.000-07:00

se nechá množit
řízky po dobu celého roku. U některých
je lepši řizkovat pouze z jara v březnu až
dubnu, některé v létě v červenci až srpnu.
U některých druhů květin odebíráme raději
mladší bylinné řízky (Coleus, Impatiens,
Fuchsia) u jiných polovyzrálé, částečně
zdřevnatělé (Ardisia, Aucuba, Camellia,
Euonymus, Laurus, Prunus laurocerasus)
Klasicky způsob úpravy řízků je takový,
že na spodní straně seřízneme řízek těsně
pod očkem (kolénkem). Pokud má toto
poslední očko list, tak ho odřízneme nebo
odlomíme. Řízek ponecháme dlouhý 8—12
cm a necháváme na něm zpravidla jen dva
poslední vrchní listy, ostatní odstraňujeme.
Některé rostliny dobře kořeni ve vodě.
Takové je lépe nechat až pustí kořeny a
teprve potom je zasadit do květináčů nebo
do hydroponických nádob. Takto lze dobře
množit např.: Ficus carica, Ficus elastica,
Fuchsia, Impatiens, Justicia, Monstera, Nerium
oleander, Passiflora, Philodendron
většina druhů, Saintpaulia ionantha, Sansevieria,
Scindapsus, Tradescantia, Zebrina
a další.

Rozmnožováni řízky.

2007-08-10T13:58:00.000-07:00

Rozmnožováni řízky
patří mezi nejjednodušší a nejrozšířenější
způsoby množeni hrnkových květin, a to
jak u milovníků květin, tak i v zahradnických
závodech. Řízek je část rostliny, kterou
odřízneme a necháme ji zakořenit. Až do
doby zakořeněni žije z rezervních látek.
Doba zakořenění je závislá na řadě faktorů
Jednak je to vlastni schopnost zakořeňováni,
která je u každého druhu jiná, potom
teplota substrátu a vzdušná a půdní vlhkost
při vlastním zakořeňování. V domácnostech
zakořeňujeme řízky nejlépe v květináčích
nebo ve vyšších miskách.

2007-08-10T00:52:00.000-07:00

Dělením se s úspěchem rozmnožují hlavně
tyto druhy: Acorus gramineus, Adiantum
tenerum, Aeschynanthus, Asparagus, Aspidistra,
Columnea, Cyperus, Hypoestes, Nephrolepis,
Nertera, Pteris, Sansevieria,
Scirpus, Selaginella, Soleirolia, Syngonium
a další
Odebráni odnoži od matečných rostlin.
Velmi jednoduchý způsob rozmnožování.
Ostrým nožem opatrně oddělíme odnož
s části kořenů a přesadíme ji do samostatného
květináče Některé rostliny, pokud
menši odnože nemají ještě vlastni kořeny,
dlouho zakořeňuji, jako např. Clivia, Pandanus,
Dracaeny. Jiné však kořeni velmi
dobře i bez zárodků kořenů. U takových
množíme odnožemi během celého roku.
Jsou to např. Aloe arborescens, Crassuly
a jiné tučnolisté. Odnožemi množíme také
většinu druhů bromeliovitých. Celá řada
těchto květin po odkvětu nechává odkvetlý
výhon odumřít, ale dříve se postará o zachováni
rostliny tím, že od kořene vyrazí
několik nových odnoži, které mají vlastní
kořeny.

Vegetativní rozmnožování

2007-08-08T14:19:00.000-07:00

Děleni rostlin: je to nejjednodušší způsob
množeni našich hrnkových květin. Zpravidla
dělením množíme rostliny při pravidelném
přesazováni. Řada druhů si to přímo
vyžaduje, protože květináč je tak prorostly,
že vnitřní rostliny chřadnou a zastavuji
růst, takže nám nic jiného nezbývá, než
takový prorostlý trs roztrhat na kusy s několika
výhony a ty pak samostatné přesadit
do nových květináčů.
V zásadě praxe je taková, že květinu,
kterou chceme rozdělit vyjmeme z květináče,
vytřepeme z kořenů zem a prohmatáním
trsu najdeme místo, kde jsou rostliny
spojeny a trs by se dal rozdělit. Takové
části bud rozlomíme, nebo ostrým nožem
odřízneme. Velikost oddělků se řídí potřebou.
Když chceme namnožit více rostlin,
můžeme trs rozdělit až na nejmenší části,
které ještě mají kořeny. Při běžném přesazování
a zmlazování necháváme zpravidla
větši kusy odpovídající i estetickým požadavkům
na dotyčný druh

Vzešlé semenáčky

2007-08-06T00:23:00.000-07:00

brzy po vzejití přepichujeme
buď jednotlivé do malých kvétináčků,
nebo opět do misky na vzdálenost
cca 2—3 cm krát 3 cm.
Misky s rostlinkami musíme umístit na
světle a dostatečné je vzduchovat.
Semenem můžeme s úspěchem množit
tyto hrnkové rostliny: Ageratum mexicanum,
Ardisia crenata, Asparagus, Aucuba,
Begonia semperflorens, Calceolaria hybrida,
Calceolaria integrifolia, Capsicum annum,
Celosia, citrusy — všechny druhy,
Coleus hybridus, Cyclamen persicum, Dizygoteca
elegantisima (z dovezeného semene),
Eucalyptus, Chamaedora excelsa,
Impatiens, palmy všechny druhy, Pelargonium
zonale (především F-1 hybridy), Petunia
hybrida, Primula (všechny druhy pěstované
v bytech), Ricinus, Solanum capsicastrum,
Streptocarpus hybridus.

Generativni rozmnožováni

2007-08-04T14:40:00.000-07:00

— semenem
Řada květin uvedených v této knize se dá
dobře množit semenem, a to i v bytových
podmínkách. Generativni způsob rozmnožováni
má řadu výhod Rostliny pěstované
ze semene jsou obvykle odolnější a přizpůsobivější
k podmínkám bytového prostředí.
Ze semene získáme ihned větší
množství jedinců. Nejvhodnější doba pro
vysev většiny druhů květin je jaro. Pro
vysev se dnes užívají hlavně misky z plastické
hmoty. Mají tu výhodu, že se s nimi
lehce manipuluje a nechají se dobře čistit
a dezinfikovat. Pro malá množství výsevů
stačí malé květináče Na dno každé výsevné
nádoby musíme dát drenáž nejlépe z malých
kamínků, na kterou dáme zeminu.
Jako substrát se používá nejčastéji směs
listovky s piskem, nebo rašeliny s pískem
Úplně na povrch prosejeme tento substrát
na drobném sítě a naplníme jim misku
asi 0,5—1 cm na povrchu Do této vrstvy
pak vyséváme semena Semena sejeme
řídce, aby se mladé rostliny mohly dobře
vyvíjet. Po vzejití zasypáváme výsevy opět
vrstvou jemného substrátu, a to tak velkou,
jako je přibližně objem semene. Výsevy
musíme pravidelně postřikovat, aby povrch
nezaschl.

2007-08-02T14:03:00.000-07:00

ROZMNOŽOVÁNÍ KVĚTIN
I když dnes jsou běžně k dostání v květinových
prodejnách a zahradnictvích všechny
zahradní druhy hrnkových květin, bude
vlastní množení u milovníků rostlin stále
zajímavé a vděčné. Vlastníma rukama namnožená
a vypiplaná květina bude mít vždy
větši cenu než jakákoliv květina koupená
v obchodě.
Květiny množíme buď generativné, tj.
semenem nebo vegetativně, tj oddělením
určitých částí rostlin a jejich dalším pěstováním.
Oba dva způsoby u řady druhů nejsou
náročné na vybavení a zkušenosti a
můžeme si tak květiny namnožit i v bytových
podmínkách.
23
Seznam nejdůležitějších kombinovaných hnojiv
Obchodní název
Allin
Cererit
Cucumin
Fragarín
Harmavit
Herbapon
Herbasyn 1
Herbasyn 2
Herbasyn 3
Herbasyn 4
Herbasyn 5
Herbasyn 6
Herbasyn 7
Koniferin
NPK I.
NPK II.
NPK III.
Vegaflor
Obsah živin v %
N
12,00
10,00
12,00
12,00
10,00
15,00
16,20
10,00
20,00
13,00
8,50
8,20
4,00
8,00
11,00
11,00
13,00
8,00
P205
6,00
8,50
12,00
8,00
9,00
3,50
11,60
16,50
6,60
13,00
8,50
41,00
11,80
8,00
18,00
11,00
10,00
3,30
K20
17,00
14,00
19,00
20,00
10,50
25,00
16,20
23,00
13,20
18,00
12,00
10,30
8,70
12,00
18,00
11,00
13,00
6,00
Stop. prvky
Mg, B, Ca, Mo, Zu, Mn, Cu
Cu, Zn, B, Mo, Mn
Mg, Fe, Mn, Mo, Zu, Cu, Ca
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Zu, Cu, B, Ca
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Zu, Cu, B, Co, Ca
Mn, Cu, B, Ca

2007-07-29T23:56:00.000-07:00

Vedle výživy kořeny je možno použit
i tzv. výživy mimokořenové, která se často
používá ve sklenicích. Spočívá v tom, že
vždy večer postřikujeme mlhovkou listy
slabým roztokem plného hnojiva (stačí
1 gram soli na 1 litr vody). U některých
květin se tyto postřiky znamenitě osvědčily
a projevily se větší násadou květů. Je to
způsob vhodný hlavně pro ty květiny, které
jinak špatné vykvétaji, dále pro orchideje,
bromélie a květiny tropického pralesa
V dřívější době se často tvrdilo, že květiny
musíme hnojit podle kalendáře tak, jako
je tomu v naši přírodě To znamená od
března do podzimu — září Pro květiny
pěstované v umělém prostředí, to je ve
sklenicích a bytech však tento přírodní
kalendář neplatí A především v panelových
bytech, kde často řada rostlin v důsledku
vysokých teplot roste v zimě intenzivněji
než v létě. Zde platí zásada, že rostliny,
které v zimě neprožívají období klidu, hnojíme
v tomto období alespoň jednou měsíčně
v zálivce roztokem některého plného
hnojiva.