Opium a jeho složení

Již v roce 1803 se podařilo izolovat dominantní složku opia - alkaloid morfin, kterého může být v surovémopiu 2,7 až 20 procent. Postupně v něm byla objevena řada dalších alkaloidů, kterých je v současnosti známo kolem šedesáti. Z hlediska užívání toxikomany má však význam ještě kodein, kterého bývá v opiu 0,3 až 4 procenta. Mezi nejvíce nebezpečné omamné drogy však patří z morfinu synteticky připravovaný diacetylmorfin, známý jako heroin.
Účinky opiátů. Opium představuje velmi účinné farmakum, silný jed, ale také obávaný a nejvíce zneužívaný toxikomanický přípravek, vyvolávající úplnou závislost. Týká se to však především zemí produkujících tuto drogu. U morfinu má toxikoman pocity klidu, štěstí a vyrovnanosti. Abstinenční příznaky jsou velmi nepříjemné a projevují se dráždivostí, depresemi i poruchami krevního oběhu. Avšak nejnebezpečnější návykovou drogu představuje heroin. Po jeho aplikaci do žíly se obvykle dostavuje stav příjemného opojení, který však trvá jen asi 15 minut a později se dostavují drastické abstinenční příznaky.
Způsoby užití. U opia se připravuje tzv. kuřlavé opium (čandu), které se kouří v různých dýmkách. Jinou možností je tzv. opiofagie, což je pojídání opia, často s přídavkem dalších látek, např. afrodiziak, příprava extraktů apod. U morfinu a heroinu jde především o injekční aplikaci drogy.