HYDROPONIE - PĚSTOVÁNÍKVĚTIN BEZ PŮDY

Pěstování rostlin, a to nejen hrnkových
bez půdy v živných roztocích je poměrně
starého data. Jako první pěstování rostlin
v Evropě bez půdy uvádí literatura rok 1860.
V tomto roce dva němečtí profesoři Wilhelm
Knap a Julius Sach začali své pokusy
přípravou roztoků živných solí, ve kterých
pěstovali své rostliny nezávisle na půdě.
Od té doby se nejdříve laboratorně, potom
pokusné začaly pěstovat různé rostliny jak
zahradnicky, tak i zemědělsky významné.
Po druhé světové válce se postupně začalo
s touto metodou i u nás. Vedle využití hydroponie
při pěstováni zeleniny a dalších
rostlin ve sklenicích, se postupem doby
rozvíjelo touto metodou i pěstování hrnkových
rostlin. Dnes už je na trhu dostatek
vkusných hydroponických nádob různých
velikostí a tvarů, jsou k dostání průmyslově
vyráběné směsi živných soli i výplňové
látky, jako např. keramzit apod.
Současná zahradnická terminologie používá
tedy slova hydroponie pro speciální
pěstování květin v živných roztocích. Tradiční
půdní substrát je nahrazen buď kamennou
drtí (žula, křemen), nebo různými
průmyslové vyráběnými látkami, např. biolastonem,
styromulem, moltoprenem, polystyrénem,
perlitem a u nás nejvíce používaným
keramzitem. Až na malé výjimky jsou
pro tuto širokou paletu použitelných hmot
charakteristické takové fyzikální vlastnosti,
které vynikají větší či menší schopností
poutání vody. Jejich vnější a někdy i interní
struktura vstřebává svým velkým povrchem
dostatečné množství vzduchu, který je nutný
pro zdárný růst kořenů.