Zálivka

Je jednou z nejpracnějších a nejdůležitějších činností. Z celkového množství vody v půdě je pro rostliny využitelný pouze její pohyblivý podíl, který se nachází v půdních kapilárách. Nevyhovující kapilaritou trpí půdy velmi těžké – jílovité, i příliš lehké – písčité. Množství potřebných kapilár můžeme zvýšit v každé půdě zajištěním dostatku humusu, u písčitých půd i příměsí jemných koloidních částic. Častou chybou je každodenní – velmi povrchní zálivka celé plochy, kdy při následné kontrole zjišťujeme vlhkost jen v 2–3 cm povrchové vrstvičce. Ta umožňuje rostlinám v dobách letních přísušků bídné přežívání, nikoliv však růst a produkci. Mnohem účinnější je zalévat stejný díl vždy po několika dnech, ale velmi vydatně. Chybou je též zalévat za poledního vedra. Odpar je v té době maximální a rostlinám způsobujeme teplotní šok.