Muchomůrka červená

Historické zajímavosti. O muchomůrce červené se předpokládá, že je bájnou sómou uvedenou v Rgvédě. Je však doloženo, že její užívání byla rozšířeno hlavně na Dálném východě. Příslušníci místních kmenů na Sibiři pili odvar ze sušených muchomůrek, neboť u nich vyvolával opojení. Halucinogenní účinky této muchomůrky sehrály svoji roli i v kultuře některých indiánských kmenů Severní Ameriky.
Botanický popis a rozšíření. Amanita muscaria, muchomůrka červená, je u nás velmi dobře známý druh z čeledi Basidiomycetes, hub stopkovýtrusých. Klobouk má v průměru 10 až 20 cm a je v mládí polokulovitý, později rozložený a plochý, s pokožkou ohnivě až oranžově červenou. Je posázený bílými až žlutými bradavkovitými struky, déšť je však velmi často smývá, takže klobouk může být i zcela hladký. Lupeny jsou husté, bílé a v mládí zakryté blanitým, bělavým závojem. Třeň je bílý, 2 až 2,5 cm tlustý, na bázi hlízovitě ztluštělý, na povrchu pokrytý soustřednými kruhy bradavek zbylých z plachetky. V horní části nese třeň prsten, který je bílý nebo nažloutlý. Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku zlatožlutá, bez výraznější vůně a s příjemnou chutí. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké a elipsoidní.