Protože tvrdost vody způsobená obsahem
soli vápníku ve větších městech
kolísá, je snazší sledovat hodnotu pH, která
s tvrdostí vody bezprostředné souvisí.
V podstatě se můžeme řídit pravidlem,
že optimální tvrdost vody pro hydroponické
pěstování odpovídá hodnotám až 9 stupňů
DH (německých stupňů), což se rovná přibližné
5,5 až 6,5 pH. Jestliže tedy voda nevykazuje
předepsané hodnoty, je nutno ji
různými způsoby upravit. Nejjednodušeji
odstraníme tvrdost zahřátím vody na 40 °C,
popř. vodu i převaříme. Dosáhneme tím
vysrážení a usazení karbonátů (kotelního
kamene) a pH metrem stanovíme hodnotu
kyselosti, popřípadě zásaditosti vody. Dalším
způsobem je máčení rašeliny ve vodě,
čímž snižujeme její zásaditost, a tím i tvrdost.
Do sáčku z gázy nebo mulu nasypeme
10 g rašeliny a sáček ponoříme na 24 hodin
do 1 I vody. Tvrdost se tím sníží přibližně
asi o 1 stupeň. Po tomto zásahu je opět
zapotřebí kontrolovat reakci indikátorovým
papírkem. Příliš měkkou vodu upravíme
přidáním mletého vápence, kdy 10 mg
vápníku zvýší tvrdost vody cca o 1 stupeň,
to znamená, že se zvýší i hodnota pH o 1,3.
Teplota roztoku se má v optimálních
podmínkách rovnat teplotě vzduchu v místnosti,
která se má pohybovat mezi 22 až
24 °C. Praxe ukázala, že roztok bývá o 4 až
5 °C chladnější, rostliny však tento teplotní
rozdíl snášejí po zakořenění velmi dobře.
Koncentrace roztoku se pohybuje mezi
0,1 % až 0,3 % v závislosti na pěstovaném
rodu, popř. druhu květiny. Musíme však
brát v úvahu i roční období, zdravotní stav
a vývojové stadium rostliny. Zásadně platí,
že v době plné vegetace použijeme více
koncentrovaného roztoku než v období
vegetačního klidu.