Humus

sám o sobě živiny téměř neobsahuje, pro úrodnost půd je ale naprosto nepostradatelný. Svými výluhy (huminové kyseliny) se velmi příznivě podílí na tvorbě půdního roztoku, ve kterém se hnojiva rozpouští do takové formy, v jaké je rostliny jsou teprve schopny využívat. Zároveň zlepšuje a stabilizuje strukturu půd, čímž brání tvorbě škraloupu, zvyšuje kapilaritu i provzdušnění, podporuje mikrobiální život a zvyšuje záhřevnost půdy. Nejdůležitějšími zdroji humusu jsou komposty, rašelina, kůrové substráty a veškeré organické nastýlky.