Indián

nejprve chvíli mlčel, a pak propukl v nezastavitelný smích. Zavolal ženu a děti a řekl jim co se stalo a všichni se smáli a ukazovali na Gormana, který nechápal, co se děje. Když se konečně všichni uklidnili, šaman mávl rukou kolem dokola a řekl: "Všichni ve vesnici, i tříleté děti, vědí, že nemůžeš rostlinou léčit, dokud k tobě ve snu nepřijde duch té rostliny, a nepoví ti, jak se má použít." Indiáni prostě nemohli uvěřit tomu, že dospělý muž může být tak hloupý, a věřit, že může získat lék z rostliny, se kterou nenaváže kontakt ve snu.

Eliot Cowan, který napsal knihu Duch léčivých rostlin, tuhle historku miluje, protože podle něho ilustruje zásadní aspekt tradičního šamanského používání rostlin. Aspekt, jehož objevení mu samotnému trvalo mnoho let - totiž, že rostliny mají své duchy a že to jsou právě tito duchové, a ne chemické komponenty rostlin, co z rostliny dělá rostlinu léčivou.
Podle Cowana tradiční kultury věří, že všechny prvky světa přírody mají duši - rostliny, ale i kameny a řeky. To jen naše moderní společnosti rozdělila svět na bytosti živé a předměty neživé, vědomé a nevědomé. Domorodci zjistili už kdysi dávno, že "rostliny si jsou lidí vědomy", jak tvrdí i Cowan, "a jsou také laskavé a šťastné, že nám mohou pomoci uzdravit se, když je o to požádáme."