Begonie

BEGONIE KORÁLOVÁ
B e g o n i a c o r a l l i n a Luzerna
Patří do čeledi Segoniaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých asi
1 000 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje ještě celá řada druhů okrasných svými
listy nebo květy. Begonia corallina může i v bytových podmínkách dorůstat do velkých
rozměrů. Listy jsou protáhlé, srdčitého tvaru, na povrchu zelené s barevnou kresbou,
bíle skvrnité, na spodu červené. Květy jsou korálově červené v převislých hroznech,
vyrůstají na rostlině v průběhu celého roku.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro ozdobné listy jako stálezelená rostlina,
i když květy jsou také velmi dekorativní. V létě je umisťujeme nejlépe na rozptýleném
světle blízko okna, ne na plném poledním slunci. V zimě udržujeme rostliny v místnostech
při teplotě 16—18 °C. Rostliny při větší péči snášejí i byty s ústředním topením. Přesazují
se každoročně na jaře. Při přesazování je můžeme upravit řezem. Zvláště takové, které
jsou na spodu holé, seřízneme hlouběji, aby mohly od spodu obrazit. Jako zemina se
používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Během léta zaléváme vydatné,
v zimě přizpůsobujeme teplotám místnosti. Během léta přihnojujeme rostliny každých
14 dni některým plným hnojivem v zálivce.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Při změně prostředí často shazuje listy i květy.
Begonia corallina Luzerna se používá k dekoraci větších místností jako solitéra i ve velkých
nádobách ve společnosti jiných druhů květin. Vzhledem ke svému silnému vzrůstu
a vysoké okrasné hodnotě je vhodná i k dekoraci veřejných místností, vytápěných hal,
chodeb, čekáren zdravotnických zařízení.
BEGONIE
Begonia r e x Putz.
Patři do čeledi Begoniaceae. Původem je z východní Indie. Ve světě je dnes známých
asi 1 000 druhů. Listy jsou šikmo srdčité, různé velké. Jsou různě výrazné zbarvené
a skvrnité. V zahraničí se často jednotlivé barevné formy uvádějí do oběhu jako čisté
odrůdy. Květy jsou pro dekoraci bezvýznamné.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě, ale přes poledne chráněné před přímými
slunečními paprsky. V zimě jsou nejvhodnější podmínky při teplotách 14—16 °C.
Špatně snášejí místnosti s ústředním topením. Rostliny přesazujeme každoročně na jaře.
Jako zeminu používáme směs listovky, rašeliny, pařeništní zeminy a písku v poměru
2:1:2:1. Optimální půdní reakce je 5,0—6,0 pH. Zálivku vyžadují v období od dubna do
záři vydatnou, během zimy omezenou. Při vydatnější zálivce během zimy zahnívají
a opadávají listy. Od března do září přihnojujeme rostliny jednou za dva týdny některým
plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,2 %.
Rozmnožuje se dělením rostlin nebo listovými řízky. Z jednoho listu se nechá získat
více rostlin. Dobře vyzrálý a vybarvený list odřízneme od rostliny, nařízneme mu nožem
hlavní nervaturu a položíme jej na vlhký písek. Zatížíme několika kamínky a přikryjeme
sklem. Brzy v každém místě zářezu zakoření a vyroste nová rostlina.

BEGONIE HLÍZNATÁ
B e g o n i a tuberhybrida Voss.
Patří do čeledi Begoniaceae. Původem je z tropů a subtropů. Ve světě je dnes známých
kolem 1 000 druhů. U hlíznatých begonií byla vyšlechtěna celá řada kultivarů, lišících se
barvou, tvarem, velikostí květů i charakterem růstu. Rostliny v bytových podmínkách
dorůstají do výšky 25 až 40 cm. Listy jsou velké, srdčité. Rostliny vytvářejí hlízu, ze které
vyrůstá šťavnatá osa. Květy jsou velké, ploché, různých barev a tvarů. Hlavní období
kvetení je červen až říjen.
Rostlinám se nejlépe daří na balkónech, v okenních truhlících, terasách na východní
nebo severovýchodní straně. Delší pěstování v pokoji je obtížné. Vyžaduje dostatek
světla a vzduchu. Používají se hlavně ke krátkodobé dekoraci místností. Dříve se pěstovaly
hlavně na venkově mezi okny. Před příchodem mrazů seřízneme rostliny 3—5 cm nad
hlízou, necháme oschnout a přes zimu skladujeme v bezmrazé místnosti, v bedničkách
v suché rašelině. Zeminu vyžaduje výživnou a humózní. Zálivka je během léta vydatná,
od září ji omezujeme.
Rozmnožuje se semenem, dělením hlíz a listovými i osními řízky. Přezimované hlízy
sázíme v únoru do písku tak, aby byla třetina hlízy nad povrchem. V teple brzy zakoření.
Po vyrašení oček hrnkujeme do menších květináčů a v druhé polovině května vysazujeme
ven do truhlíčků nebo větších květináčů. Při pěstování ze semene vyséváme osivo, které
je velmi drobné, již v lednu do misek s propařenou, nebo jinak dezinfikovanou zeminou.
Semenáčky několikrát přepichujeme a nakonec je vysadíme do květináčů, kde ještě
v témže roce kvetou a vytvářejí hlízu.