ERIKA,BRSLEN, VÁNOČNÍ RŮŽE,ARALIE JAPONSKÁ

VŘESOVEC
E r i c a s p .
Patří do čeledi Erícaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi
600 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují Erica hybrida, Erica ventricosa, Erica x wilmorei,
Erica gracilis a další. U zahradních vřesovců byla vyšlechtěna celá řada kultivarů lišících
se především barvou a velikostí květů. Listy jsou čárkovitě oválné, světle zelené. Květy
jsou sestaveny zpravidla v hroznech, nejčastěji se pěstují kultivary v růžových a červených
odstínech. Hlavní období kvetení je od září do zimy.
Rostliny se pěstují v interiéru především pro zajímavý vzhled a květy. V létě rostliny
vyžadují světlé stanoviště. Mohou být umístěny na balkónech, lodžiích a venku. V zimě
rovněž umisťujeme rostlinu na plném světle, při teplotě 4—8 °C. Rostliny se přesazují
pokud se pěstují dlouhodobě vždy po odkvětu. Zemina pro přesazování se připravuje
ze směsi vřesovky, rašeliny a písku v poměru 4:2:1. Zem musí být v květináči stále vlhká,
ale nesmí být přemokřená. Zaléváme během celého roku měkkou vodou.
Rozmnožuje se řízky. Řada druhů erik je také ideální rostlinou pro podzimní osázení
balkónových a okenních truhlíků, teras a mobilních zahrádek. Všechny vřesovce slouží
více méně ke krátkodobé dekoraci místnosti. Pokud je nemůžeme na léto umístit do
zahrady, těžko nám v místnosti vydrží. Zcela nevhodné jsou pro pěstování v bytech
s ústředním topením.

Euonymus japonicus Thumb.
Patří do čeledi Celastraceae. Původem je z Japonska. Ve světě je dnes známých asi
170 druhů. Brslen japonský je stálezelený keř. Listy jsou kožovité, zelené, 7—8 cm dlouhé,
lesklé, elipsovitého tvaru. Starší rostliny kvetou nevýraznými bělozelenými květy. Byla
vyšlechtěna celá řada barevných variet, které na rozdíl od původního druhu se zelenými
listy mají na listech různou a různé zbarvenou kresbu. Známé jsou např. variety E. japonicus
Medio Picta — má listy světle zelené se žlutou kresbou uprostřed, E. japonicus compacta
s listy zelenými, mladé a rostoucí listy jsou zlatě žluté, Euonymus j. aurea — listy má světle
zelené, které mají na stranách asi 1 cm široký zlatý lem.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro dekoraci chladných místností, světlých
vzdušných chodeb a verand. Roste dobře i v hydroponických nádobách. Přes léto může
být i venku. Nejlépe přezimuje v chladných místnostech na světle. Teplota místnosti
se může blížit k bodu mrazu. Mladší rostliny se přesazují každoročně, starší za 2—3 roky
do těžší zahradní ornice, listovky a písku v poměru 3:1:1. Při přesazování můžeme rostliny
podle potřeby upravit řezem. Nechá se pěstovat také ve tvaru různě vysokých kmínků.
Zálivku žádá v létě hojnou, během zimy omezenou.
Rozmnožuje se jarními nebo srpnovými řízky. Brslen můžeme používat k dekoraci
místností s ústředním topením jen v létě, v období kdy se netopí. Na zimu by se musel
uložit v chladné místnosti, světlém sklepě apod. Přezimování v teplých místnostech má
za následek úplné opadání listů.

Euphorbia pulcherrima Wild. (Poinsetia)
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z Mexika. Dnes je ve světě známých asi
166 druhů. Řada z nich se pěstuje v zahradnictví jako hrnkové i venkovní květiny.
Euphorbia pulcherrima má velké, vejčitě protáhlé listy a silnou dutou lodyhu. Při poranění
vytéká z rostlin bílé mléko. Rostliny vytvářejí velké živé zbarvené listeny, nejčastěji
červené, ale dnes se pěstují i v barvě růžové a bílé. Teprve v těchto listenech vyrůstají
malé, nenápadné žlutavé květy. Hlavní období kveteni je prosinec — únor.
Rozkvetlou rostlinu v místnosti umístíme blízko okna. Bude kvést řadu týdnů jak
v chladnější místnosti, tak i za vysokých teplot ústředního topení. Po odkvětu omezujeme
zálivku asi po tři měsíce. Potom rostlinu přesadíme, výhony důkladně seřízneme, vydatně
zaléváme a pravidelné přihnojujeme. Během léta vyžaduje rostlina plné slunce, jinak
nám nevykvete. I když se nám nepodaří rostlinu znova přivést do květu, zdobí náš
interiér po celý rok, jako každá jiná zelená rostlina.
Euphorbia se množí na jaře a v létě řízky. Vrcholové řízky upravujeme asi 10—12 cm
dlouhé. Na řízku ponecháváme horní dva listy. Po seříznutí necháme řízky asi dvě hodiny
ve vodě, aby se odmočilo mléko, které stále vytéká z řezné plochy. Potom je ihned sázíme
do množárny. Zakořeněné řízky sázíme do květináčů do zeminy sestávající z pařeništní
zeminy, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Mladé rostliny několikrát zaštípneme, aby se nám
rozvětvily. Z jarního množení je obyčejně dvakrát přesadíme.

PRODARA
F a t s i a j a p o n i c a (Thumb.) Decne et Planch.
Patří do čeledi Araliaceae. Původem je z Japonska. Ve světě je znám jen tento druh, často
se uvádí do oběhu pod starším názvem Aralia sieboldii hort. Existují i pestrolisté formy.
Listy jsou velké, lesklé, tmavě zelené, kožovité, dlanitě laločnaté, velmi dekorativní.
Rostliny někdy i v místnostech kvetou, ale po odkvětu jsou již méně vzhledné. Květy
jsou bílé, složené v pravidelné okolíky.
Rostliny užíváme k dekoraci jako solitéry na světlá místa, ale chráníme je před slunečními
paprsky a průvanem. Rostliny v létě umisťujeme také na zahradě, terase nebo na balkóně.
V zimě rostliny umisťujeme v chladnějších místnostech při teplotě 6—8°C. V bytech
s ústředním topením během zimy rostliny shazují listy a není vhodné je zde pěstovat.
Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Mladé rostliny můžeme sázet i po několika
kusech do větších mís. Během léta se každých 14 dní přihnojují některým plným hnojivem.
Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, kompostu a písku v poměru 3:2:1. Optimální
půdní reakce je 5,3—6,4 pH. Zálivka je v létě vydatná, v zimě omezená podle teploty
Rostlinám prospívá časté mytí listů vlažnou vodou a postříkání mlhovkou.
Rozmnožuje se dováženým semenem. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů.