VOSKOVKA

Hoya carnosa (L.) R. Br.
Patří do čeledi Asclepiadaceae. Původem je z Činy a Austrálie. Ve světě je dnes známých
asi 200 druhů. Listy jsou tuhé, voskově zelené. Květy jsou sestaveny v okolíku. Mají bílou
barvu s červeným středem. Silně voní a vylučují sladkou šťávu. Odkvetlé stonky nesmíme
odřezávat, protože rostlina na nich vytváří stále další květy.
Rostliny se pěstují buď volné, nebo vyvázané na opory, nejčastěji na drátě stočeném
do kruhu. Rostliny umisťujeme v místnosti na světle, nejlépe na plném slunci. Rostlinou
na stanovišti nesmíme otáčet. Listy se staví vždy celou svou plochou proti slunci a vytváří
tak jednostrannou rostlinu. Hoya kvete teprve jako starší rostlina, proto s ní musíme mít
trpělivost. V zimě jí stačí teploty 10—12 °C. Ale snáší stejně dobře i vysoké teploty
a místnosti s ústředním topením. Rostliny se přesazují vždy až za několik let. Jako zemina
se používá směs pařeništní zeminy, rašelíny a písku v poměru 3:2:1. Od března do října
přihnojujeme rostliny jedenkrát týdně některým plným hnojivem v zálivce. Zálivka v létě
hojná, v zimě úměrná teplotě místnosti. Rostlinám prospívá i časté rosení a umývání listů.
Rozmnožuje se osními řízky s párem listů. Hydroponické pěstování je vhodné. Jako
hrnkové rostliny se pěstují ještě druhy Hoya betla Hook, Hoya imperialis Lindt a další.

AMARYLIS, ZORNICE

Hippeastrum x hybridům
Patří do čeledi Amaryllidaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 75 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se barvou a velikostí
květů. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 20—60 cm. Květy jsou
velké, sestaveny v okolíku, různé barvy od bílé do zářivé červené. Hlavní období kvetení
je od ledna do dubna.
V době růstu umisťujeme rostliny na světlém místě u okna. Po odkvětu uřízneme stvol
a rostlinu intenzívně pěstujeme až do září, aby bohatě olistila. Pak postupně omezujeme
zálivku, aby cibule zatáhla. Po zatažení přezimujeme cibule v květináčích v bezmrazé
místnosti nebo ve sklepě bez zálivky. V lednu cibule očistíme, zasadíme do čerstvé zeminy
a přeneseme do tepla a na světlo, aby vykvetly. .
Rozmnožuje se semenem a postranními cibulkami. Kulturu v bytě začínáme zpravidla
tak, že si v zimních měsících koupíme v semenářství cibuli. Tuto zasadíme do květináče,
který má být asi o 2—3 cm větší, než cibule. Jako zeminu používáme směs vyzrálého
kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Cibuli sázíme tak, aby jedna třetina byla nad
povrchem květináče. Květináče s vysazenými cibulkami umístíme na světle v teplé
místnosti a zaléváme tak, aby kořenový bal nikdy nevyschl. Asi za tři týdny po výsadbě
začneme rostliny přihnojovat roztokem některého plného hnojiva v koncentraci 0,1 %
Přihnojujeme i po odkvětu, až do doby, kdy začneme s omezením zálivky, při přípravě
cibule do klidového stadia.

BŘEČŤAN

H e d e r a h e lix L.
Patří do čeledi Araliaceae. Pochází z Evropy a Asie. Břečťanu známe 7 druhů.
Hrnkové rostliny se pěstují ještě Hedera colchica a Hedera canariensis. Listy má
zelené různých odstínů, nebo žlutě a bíle panašované. Dnes se v zahradnictví pěstuje
řada variet s barevnými listy, jako např. Glacier — listy má světle zelené, s úzkým bílým
okrajem a stříbřitě šedým povlakem, Gloire de Morengo — základní barva je zelená
a na ní jsou nepravidelné bílé skvrny a další.
Rostliny se v interiéru pěstují buď převislé v květináčích a miskách, nebo se vyvažují
k různým oporám. Barevné formy rostlin se nejlépe vybarvuji na plném světle. Zelené
formy snesou i polostín. Barevné formy nejlépe přezimují při teplotách 16—18 °C
a přiměřené vzdušné vlhkosti. Původnímu druhu a zeleným varietám stačí teplota 5—12 °C.
Rostliny se přesazují každoročně do kompostní zeminy a písku v poměru 4:1. Zaléváme
pokud možno měkkou vodou. Původní zelené formy vyžadují přes zimu klid, omezenou
zálivku.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Hydroponické pěstování doporučujeme. Pěstování
břečťanu v panelových domech je problematické v zimě, kdy vysoké teploty a suchý
vzduch většina hrnkových kříženců špatně snáší. Musí se jim najít místo v bytě, např.
v ložnici, kde je přece jenom nižší teplota. Pro místnosti, kde jim můžeme zajistit v zimě
nižší teploty a vyšší vlhkost je to vděčná a všestranně využitelná rostlina.

KRVOKVĚT NATALSKÝ

Haemanthus katharinae Bak.
Spadá do čeledi Amaryllidaceae. Jeho původ pochází z Natalu. Známe asi
60 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují některé hybridy tohoto druhu, jako např.
King Albert, který vyniká zvlášť velkým zářivě červeným květenstvím. Listy jsou
široké, 20—30 cm dlouhé. Květy jsou zářivě červené, sestavené v okolíku. Květenství
má až 25 cm v průměru. Květní stvol vyrůstá z paždí listů. Kvete v červenci a srpnu.

V létě musíme umístit rostliny na světlém místě u okna. V teplých oblastech můžeme
dát v létě květinu i na balkon. V zimě chtějí
období klidu. Teploty nižší, cca 12 °C. Rostliny zaléváme jen zřídka tak, aby neuschly listy.
Rostliny přesazujeme každé jaro. Po období klidu Haemanthus opatrně vyjmeme,
abychom nepoškodili kořeny a neporušili kořenový bal. Jako zeminu používáme směs
kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Při vegetace zaléváme hodně, v zimě
velmi málo. Od března do konce srpna přihnojujeme rostliny roztokem některého
plného hnojiva v koncentraci 0,1 %.
Haemanthus se rozmnožuje postranními cibulkami. Tyto při jarním přesazování
oddělíme a nasázíme je do malých květináčů. Kvetou teprve za 3—4 roky. Množí se také
semenem, semenáčky však kvetou ještě za delší dobu než postranní cibulky.

ERIKA,BRSLEN, VÁNOČNÍ RŮŽE,ARALIE JAPONSKÁ

VŘESOVEC
E r i c a s p .
Patří do čeledi Erícaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi
600 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují Erica hybrida, Erica ventricosa, Erica x wilmorei,
Erica gracilis a další. U zahradních vřesovců byla vyšlechtěna celá řada kultivarů lišících
se především barvou a velikostí květů. Listy jsou čárkovitě oválné, světle zelené. Květy
jsou sestaveny zpravidla v hroznech, nejčastěji se pěstují kultivary v růžových a červených
odstínech. Hlavní období kvetení je od září do zimy.
Rostliny se pěstují v interiéru především pro zajímavý vzhled a květy. V létě rostliny
vyžadují světlé stanoviště. Mohou být umístěny na balkónech, lodžiích a venku. V zimě
rovněž umisťujeme rostlinu na plném světle, při teplotě 4—8 °C. Rostliny se přesazují
pokud se pěstují dlouhodobě vždy po odkvětu. Zemina pro přesazování se připravuje
ze směsi vřesovky, rašeliny a písku v poměru 4:2:1. Zem musí být v květináči stále vlhká,
ale nesmí být přemokřená. Zaléváme během celého roku měkkou vodou.
Rozmnožuje se řízky. Řada druhů erik je také ideální rostlinou pro podzimní osázení
balkónových a okenních truhlíků, teras a mobilních zahrádek. Všechny vřesovce slouží
více méně ke krátkodobé dekoraci místnosti. Pokud je nemůžeme na léto umístit do
zahrady, těžko nám v místnosti vydrží. Zcela nevhodné jsou pro pěstování v bytech
s ústředním topením.

Euonymus japonicus Thumb.
Patří do čeledi Celastraceae. Původem je z Japonska. Ve světě je dnes známých asi
170 druhů. Brslen japonský je stálezelený keř. Listy jsou kožovité, zelené, 7—8 cm dlouhé,
lesklé, elipsovitého tvaru. Starší rostliny kvetou nevýraznými bělozelenými květy. Byla
vyšlechtěna celá řada barevných variet, které na rozdíl od původního druhu se zelenými
listy mají na listech různou a různé zbarvenou kresbu. Známé jsou např. variety E. japonicus
Medio Picta — má listy světle zelené se žlutou kresbou uprostřed, E. japonicus compacta
s listy zelenými, mladé a rostoucí listy jsou zlatě žluté, Euonymus j. aurea — listy má světle
zelené, které mají na stranách asi 1 cm široký zlatý lem.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro dekoraci chladných místností, světlých
vzdušných chodeb a verand. Roste dobře i v hydroponických nádobách. Přes léto může
být i venku. Nejlépe přezimuje v chladných místnostech na světle. Teplota místnosti
se může blížit k bodu mrazu. Mladší rostliny se přesazují každoročně, starší za 2—3 roky
do těžší zahradní ornice, listovky a písku v poměru 3:1:1. Při přesazování můžeme rostliny
podle potřeby upravit řezem. Nechá se pěstovat také ve tvaru různě vysokých kmínků.
Zálivku žádá v létě hojnou, během zimy omezenou.
Rozmnožuje se jarními nebo srpnovými řízky. Brslen můžeme používat k dekoraci
místností s ústředním topením jen v létě, v období kdy se netopí. Na zimu by se musel
uložit v chladné místnosti, světlém sklepě apod. Přezimování v teplých místnostech má
za následek úplné opadání listů.

Euphorbia pulcherrima Wild. (Poinsetia)
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z Mexika. Dnes je ve světě známých asi
166 druhů. Řada z nich se pěstuje v zahradnictví jako hrnkové i venkovní květiny.
Euphorbia pulcherrima má velké, vejčitě protáhlé listy a silnou dutou lodyhu. Při poranění
vytéká z rostlin bílé mléko. Rostliny vytvářejí velké živé zbarvené listeny, nejčastěji
červené, ale dnes se pěstují i v barvě růžové a bílé. Teprve v těchto listenech vyrůstají
malé, nenápadné žlutavé květy. Hlavní období kveteni je prosinec — únor.
Rozkvetlou rostlinu v místnosti umístíme blízko okna. Bude kvést řadu týdnů jak
v chladnější místnosti, tak i za vysokých teplot ústředního topení. Po odkvětu omezujeme
zálivku asi po tři měsíce. Potom rostlinu přesadíme, výhony důkladně seřízneme, vydatně
zaléváme a pravidelné přihnojujeme. Během léta vyžaduje rostlina plné slunce, jinak
nám nevykvete. I když se nám nepodaří rostlinu znova přivést do květu, zdobí náš
interiér po celý rok, jako každá jiná zelená rostlina.
Euphorbia se množí na jaře a v létě řízky. Vrcholové řízky upravujeme asi 10—12 cm
dlouhé. Na řízku ponecháváme horní dva listy. Po seříznutí necháme řízky asi dvě hodiny
ve vodě, aby se odmočilo mléko, které stále vytéká z řezné plochy. Potom je ihned sázíme
do množárny. Zakořeněné řízky sázíme do květináčů do zeminy sestávající z pařeništní
zeminy, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Mladé rostliny několikrát zaštípneme, aby se nám
rozvětvily. Z jarního množení je obyčejně dvakrát přesadíme.

PRODARA
F a t s i a j a p o n i c a (Thumb.) Decne et Planch.
Patří do čeledi Araliaceae. Původem je z Japonska. Ve světě je znám jen tento druh, často
se uvádí do oběhu pod starším názvem Aralia sieboldii hort. Existují i pestrolisté formy.
Listy jsou velké, lesklé, tmavě zelené, kožovité, dlanitě laločnaté, velmi dekorativní.
Rostliny někdy i v místnostech kvetou, ale po odkvětu jsou již méně vzhledné. Květy
jsou bílé, složené v pravidelné okolíky.
Rostliny užíváme k dekoraci jako solitéry na světlá místa, ale chráníme je před slunečními
paprsky a průvanem. Rostliny v létě umisťujeme také na zahradě, terase nebo na balkóně.
V zimě rostliny umisťujeme v chladnějších místnostech při teplotě 6—8°C. V bytech
s ústředním topením během zimy rostliny shazují listy a není vhodné je zde pěstovat.
Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Mladé rostliny můžeme sázet i po několika
kusech do větších mís. Během léta se každých 14 dní přihnojují některým plným hnojivem.
Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, kompostu a písku v poměru 3:2:1. Optimální
půdní reakce je 5,3—6,4 pH. Zálivka je v létě vydatná, v zimě omezená podle teploty
Rostlinám prospívá časté mytí listů vlažnou vodou a postříkání mlhovkou.
Rozmnožuje se dováženým semenem. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů.

ECHINOKAKTUS,KAKTUS ŠEVCOVSKÝ,EPISCIE MĚDĚNĚ ČERVENÁ

Echinocactus g r u s o n i i Hildm.
Patři do čeledi Cactaceae. Původem je z Mexika. Ve světě je dnes známých asi 10 druhů
Rostliny v bytových podmínkách dosahuji průměru až 80 cm Ostny jsou krásné žlutě
zbarveny a až 3 cm dlouhé. Květy jsou zvonkovité a také žluté. Jsou dlouhé 6 cm a mají
asi 5 cm v průměru. Plody vytvářejí asi 2 cm dlouhé.
Při pěstování v místnostech však téměř nekvete a když, tak jen velmi velké a staré
exempláře V létě se rostliny pěstují na světlém slunném místě u okna, nebo v různých
skleníčcích, určených pro pěstování kaktusů. V zimě rostliny umisťujeme v místnostech
na světle s teplotou 10—12 °C. Během léta vyžadují dostatečnou zálivku, o mnoho
větši, než jiné druhy kaktusů. Mladé rostliny se přesazují každý rok na jaře. Starší a velké
rostliny jednou za dva až tři roky do směsi pařeništni zeminy, drnovky a hrubého písku
v poměru 2:1:1. Do zeminy přidáváme trochu staré vápenné omítky. Optimální půdní
reakce je 7,0—7,5 pH.
Rozmnožuje se velmi dobře semenem. Protože u nás nekvete, jsme odkázáni jen na
dovoz semene z Jižní Ameriky. Semenáčky rychle rostou a vytvářejí brzy pichlavé koule.
Nároky na světlo 2 500 luxů. Echinocactus grusónii patři mezi nejhezčí kaktusy každé
sbírky.


E p i p h y l l u m ackermannii Harv.
Patří do čeledi Cactaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Dříve se tento kaktus uváděl
do oběhu pod názvem Phylocactus. Ve své domovině roste v lesích jako epifyt. Jako
hrnkové rostliny se pěstují hlavně četní kříženci, kteří se od sebe liší především barvou
a velikostí a tvarem květů. Rostliny dorůstají do výšky 30—60 cm a do šířky také brzy
vyplní květináč. Tento druh se vyznačuje velkými krásnými trychtýřovitými květy. Některé
květy i voní. Hlavní období kvetení je od dubna do července.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě, ale chráněném před prudkým poledním
sluncem. Po odkvětu jim dopřejeme 4—6 týdnů odpočinek, kdy je jen nepatrné zaléváme.
Po této době zpravidla nasazuje opět květní pupeny. Od této doby až do odkvětu je
umisťujeme na plném světle blízko okna, ale chráněném před přímým sluncem. Pravidelné
je zaléváme a každý týden přihnojujeme slabou koncentrací některého plného hnojiva.
Mladé rostliny přesazujeme každoročně, starší jednou za dva až tři roky. Všechny
Epiphylla vyžadují proti ostatním kaktusům větší květináče, výživnější zeminu a pravidelné
hnojení. Starší rozrostlé rostliny musíme často podepřít tyčkami, aby se nezlomily. Jako
zemina se používá směs pařeništní zeminy, drnovky a hrubého písku v poměru 2:1:1.
Zemina má mít mírně kyselou reakci.
Rozmnožujeme semenem, dělením rostlin a řízky.

Episcia cupreata (Hook.) Hanst.
Patří do čeledi Gesneriaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 40 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují některé kultivary lišící se barvou listů
a květů. Listy jsou zpravidla plstnaté, vstřícné, oválného tvaru. Květy jsou různých barev,
nejčastěji se však pěstují kultivary s červenými květy. Hlavní období kvetení je od dubna
do září.
Rostliny se v interiéru pěstují především jako ampulové převislé rostliny nebo vyvažované
k různým oporám. Dříve se vysazovala v zámeckých zahradách na obrubách záhonů.
V létě umisťujeme rostliny na světlých, ale od přímých slunečních paprsků chráněných
místech. V zimě vyžadují teploty 18—20 °C. Nejlépe rostou ve skleněných vitrínách
a v bytových sklenících. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Do květináče můžeme
vysaditi více rostlin. Jako zemina se používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:2:1.
Zálivka během roku je průměrná. Zaléváme opatrně ke kořenům, abychom nepostřikali
listy. Rostliny přihnojujeme od března do září některým plným hnojivem bez obsahu
vápníku v zálivce o koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se řízky v průběhu celého roku. Po zakořenění sázíme 3 rostliny do jednoho
květináče a nejméně jednou je zaštípneme, aby se dobře rozvětvily. Někdy se pěstují
jako hrnkové rostliny ještě druhy Episcia dianthiflora s bílými květy, Episcia punctata
s květy krémově žlutými a fialovými skvrnami, Episcia reptans s květy zářivě červenými.

CYRTOMIUM SRPOVITÉ, DIFENBACHIA, DRACENA DEREMSKÁ

Cyrtomium f a I c a t u m Presl.
Dříve se uvádělo také pod názvy Aspidium falcatum nebo Polystichum falcatum. Patří
do čeledi Aspidiaceae. Původem je z Asie a jižní Afriky. Listy jsou zelené, kožovité, lesklé.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled a nenáročnost na prostředí.
Rostliny umisťujeme v místnostech všude tam, kde potřebujeme postavit květinu. V zimě
přezimuje i v chladnějších místnostech při teplotách 15—17 °C, ale můžeme ji dobře
ponechat i v bytech s vyšší teplotou ústředního topení. Rostliny se přesazuji každoročně
na jaře. Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, rašeliny a písku v poměru 4:2:1.
Zálivka během léta je vydatná, v zimě přizpůsobená teplotám místnosti. Vodu používáme
nejlépe měkkou nebo dešťovou.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů. Starší rozrostlé vícetrsé rostliny můžeme také
množit dělením při přesazování. Hydroponické pěstování je vhodné. Rostliny přihnojujeme
v létě jen občas, nejlépe rozředěným kravincem nebo jiným organickým hnojivem.
Umělá hnojiva snáší velmi špatné a při vyšši koncentraci roztoku často celá rostlina uhyne.
Pokud chceme použít umělé hnojivo, tak jedině o koncentraci 0,05 %. Cyrtomium je z mála
kapradin, které se nechají po delší dobu pěstovat v panelových domech s ústředním
topením. Pokud je to možné, i v těchto podmínkách se snažíme rostliny od října do února
umistnit do chladnějších místností, např. do ložnice apod. Někdy se pěstují ještě druhy
C.caryotideum a C. fortunei.


Dieffenbachia pieta (Lodd.) Schott.
Patří do čeledi Araceae. Původem je z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 30 druhů.
Listy jsou velké, podlouhle oválné s různou barevnou kresbou. Květy se objevují zřídka.
Mají zelenožlutý toulec. Dobře roste v místnostech s vyššími teplotami. Optimální je
teplota 20-22 °C, během celého roku.
Rostliny umisťujeme v rozptýleném světle, nesnášejí úpal. Teploty v zimě by neměly
klesnout pod 18 °C. Snášejí dobře místnosti s ústředním topením. Mladé rostliny přesazujeme
každoročně, starší jednou za dva roky do směsi pařeništní zeminy, kompostu,
hrubé rašeliny a písku. Zálivka je během celého roku vzhledem k vyšším teplotám vydatná.
Během léta přihnojujeme každých 14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se osními a vrcholovými řízky. Hydroponické pěstování je vhodné.
Rostliny vytáhlé a bez spodních listů můžeme upravit řezem. Snese klidně hluboké
seříznutí, kmínek můžeme ponechat vysoký i jen 5—10 cm. Vrchní část i bez listů, můžeme
použít na rozmnoženi. Nařežeme asi 8 cm dlouhé špalíky, tak, aby uprostřed bylo očko.
Necháme je v teple, ve směsi rašeliny a pisku zakořenit. Při přesazování, řezu a rozmnožování
rostlin pracujeme v rukavicích. Šťáva dieffenbachie je jedovatá a dráždivé působí
na pokožku. Jako hrnkové rostliny se pěstují zpravidla ještě druhy D. bowmannii, D. latimaculata
a D. seguina a četní kříženci.
DIZYGOTEKA
Dizygotheca elegantissima Vig. et Guill.
Často se uvádí také pod názvem Aralia elegantissima. Patří do čeledi Araliaceae. Původem
je z Tichomoří. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě ojediněle druhy Dizygotheca
kerchoveana a Dizygotheca veitchii. V zahradnictví se pěstuje také Dizygotheca elegantissima
Castor. Tato je husté obrostlá listím a má pravidelný pyramidální tvar. Listy jsou
dlanité, sedmi až jedenáctičetné, tmavozeleně nahnédlé. Žilnatina je od bělavé do červena
zbarvena. Okraje jsou pilovité.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě nejlépe s ranním nebo večerním sluncem
Před ostrým poledním sluncem je musíme chránit. Rovněž tak je musíme během celého
roku chránit před průvanem. V zimě rostliny přemisťujeme do teplé místnosti, kde
teplota neklesne pod 15 °C. Při pečlivém ošetřování dobře přezimují i v místnosti s ústředním
topením. Je třeba však nějakým způsobem zvýšit v místnosti vzdušnou vlhkost.
Mladé rostliny se přesazují každoročně na jaře, starší jednou za dva roky. Jako zemina
se používá směs humósní listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:2. Rostliny od dubna
do srpna přihnojujeme každé dva týdny některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se nejčastéji semenem z dovozu. Nároky na světlo jsou 1 400 luxů.
Hydroponické pěstování je vhodné, dá se říci, že jistější než pěstování v zemině. Dizygotheca
velmi citlivě reaguje na všechny nepříznivé vlivy jako je průvan, přelití nebo delší
období sucha postupným shazováním listů. V takovém případě je nejlépe celou rostlinu
seříznout na 10 cm nad zemí a při přemokřené, zkažené půdě ji přesadit. Velmi brzy vyžene
nové výhony. Starší vzrostlé rostliny jsou mnohem odolnější než mladé.


Dracaena deremensis Engl.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Asie a Afriky. Ve světě je dnes známých 90 druhů.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky až několika metrů. Listy jsou úzké,
30 cm dlouhé, mírně přehnuté. Jsou sytě zelené, po okrajích se žlutozlatým nebo jiným
lemováním.
Rostliny se v interiéru pěstují hlavně jako solitéry. Hodí se velmi dobře k dekoraci
vytápěných chodeb, veřejných místností a bytů. Musíme je chránit od března do záři
před přímým poledním sluncem. Stanoviště s ranním a pozdně odpoledním sluncem je
pro ně vhodné. Snášejí i horší světelné podmínky. Od října do ledna ji ponecháváme
v částečném klidu, kdy můžeme snížit teplotu a omezit zálivku. Patří mezi druhy, které
snášejí výborné místnosti s ústředním topením. Mladší rostliny se přesazují každoročně,
starší jednou za dva až tři roky. Jako zemina se používá směs pařeništni zeminy, listovky
a pisku v poměru 2:2:1. Zálivka během vegetace je vydatná. Pokud jsou rostliny v zimě
v klidu, omezená. Rostlinám prospívá čas od času umýt listy vlažnou vodou a postříkat je
mlhovkou. Od března do srpna přihnojujeme rostliny každý týden některým plným
hnojivem.
Hydroponické pěstováni je vhodné. V zahradnictví se pěstuje celá řada barevných
forem.

BRAMBOŘÍK,RAJČENKA,ŠÁCHOR STŘÍDAVOLISTÝ

C y c I a m e n p e r s i c u m Mill.
Patří do čeledi Primulaceae. Původem je ze Středozemí. Ve světě je dnes známých asi
25 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se především barvou,
tvarem a velikostí květů. Listy jsou dlouze řapíkaté a mají srdčitě okrouhlou čepel. Velikost
i kresba a barva listů jsou odrůdovým znakem. Květy jsou pětičetné, na dlouhých stopkách,
různě zbarvené. Hlavní období kvetení je od prosince do dubna.
Kvetoucí rostliny umístíme v místnosti blízko okna. Nesmíme je nikdy nechat přeschnout.
Do bytu je lépe si každoročně opatřit novou rostlinu, ale nechají se pěstovat
i řadu let. Zálivka je v době kvetení bohatá. Vodu naléváme do misky pod květináčem.
Hodinu po zálivce je nutno vodu vylít. Zásadně nezaléváme do středu rostliny, protože
potom vyhnívají poupata. Od začátku tvorby poupat přihnojujeme rostliny každý týden
některým plným hnojivem bez obsahu vápníku. Po odkvětu postupně omezujeme zálivku,
aby rostliny shodily listy. Potom je necháme v zemině i s květináčem 2—3 měsíce
v chladné místnosti nebo ve sklepě odpočinout (bez zálivky). Pak hlízy přesadíme do
čerstvé zeminy a pravidelně zaléváme. Jako zeminu používáme směs listovky, vřesovky
a písku v poměru 2:2:1.

Cyphomandra b a ta c ea e (Cav.) Seudtu.
Patři do čeledi Solanaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Listy jsou dlouze řapíkaté se
srdčitě vejčitými čepelemi. Květenství je hroznovité, vlastni květy jsou bílé. Plody jsou
vejčité, zralé jsou žluté nebo červené. Na evropských trzích se objevují hlavně v zimních
a jarních měsících od prosince do dubna, dovezené z Brazílie, Keni a dalších států.
Jednotlivé plody váži v průměru 75—80 g. 100 g plodu má hodnotu 50 kalorií (209 kJ)
a obsahuje 1,5 g bílkovin, 9 g uhlohydrátů, 150 mezinár. jednotek vitaminu C a 50 mg
vápníku. Plody se upravují čerstvé, tak, že se odstraní slupka, nebo se rozpůlí a vybírají
lžičkou. Používají se také k přípravě salátů.
V interiéru se rajčenka pěstuje jako okrasná, ale i užitková rostlina, jejíž plody se
konzumuji jako rajčata. V létě umisťujeme rostliny v místnostech na plném světle. Mohou
však být i na balkónech nebo lodžiích. V zimě přezimujeme rostliny v chladnějších místnostech
blízko okna. Listy během zimy neopadávají. Mladé rostliny se přesazují každoročně,
starší podle potřeby jednou za dva až tři roky do směsi pařeništní zeminy, rašeliny
a písku v poměru 3:1:1. Zálivka je během léta vydatná, v zimě omezená, přizpůsobená
teplotě místnosti.
Rozmnožuje se hlavně řízky na jaře. Dá se však dobře rozmnožovat i semenem. Během
plné vegetace od března do srpna přihnojujeme rostliny každých 14 dní některým plným
hnojivem nejlépe v zálivce. Rostliny můžeme pěstovat ve tvaru rozvětveného keře nebo
je vyvést na různě vysoké kminky. Tam, kde máme v bytě balkón nebo lodžii, je to ideální
rostlina, která nám přináší mnoho radosti i užitku.


C y p e r u s alternifolius L.
Patří do čeledi Cyperaceae. Původem je z Madagaskaru, kde roste na březích vod.
Ve světě je známých asi 600 druhů, z nichž se asi pět pěstuje jako hrnkové květiny.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 50—100 cm. Dlouhý stonek, na jehož
vrcholu vyrůstá přeslen dlouhých úzkých listů, připomíná svým vzhledem paraplíčko.
Šáchor je nenáročný, roste v každé místnosti na světle. Snáší i přímé sluneční paprsky,
ale potom ztrácí živou zelenou barvu. V zimě nejlépe snáší teplotu 16—18 °C, dobře
však snáší i vysoké teploty ústředního topení. Rostliny se přesazují jen když zcela
zaplní květináč, do bohaté humósní zeminy. Nejlépe se osvědčila směs kompostu, rašeliny
a písku v poměru 4:1:1. Při přesazování se rostliny mohou rozdělit. Zaléváme je během
celého roku vydatně. V misce pod květináčem musí být stále voda. Dokonce rostliny
mohou během celého roku stát ve vodě. Je vhodnou rostlinou i pro hydroponické
pěstování. Každých 14 dní přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem.
Cyperus se množí semenem, dělením rostlin a zakořeňováním listových růžic. Jako
hrnkové rostliny se ještě pěstují druhy: C. diffusus, který má listy o hodné širší, než druh
C. alternifolius, dorůstá do výšky 70—90 cm, C. gracilis, drobný trávovitý druh, který
dorůstá do výšky 40 cm, C. haspan — asi 50 cm vysoký se zajímavými listy a květy.
C. papyrus dorůstá do výšky až 300 cm. Je to šáchor, z kterého staří Egypťané vyráběli
první papyrusové svitky. Roste na březích Nilu, kde dorůstá do výšky 300—500 cm.
Má trojhranné lodyhy — stébla, květy jsou bez okvětí sestavené do okolíku.

KROTON

C o d i a e u m variegatum (L.) Blume
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z Malajsie. Ve světě je známých 14 druhů.
Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se tvarem, velikostí a barvou
listů. U nás známé a oblíbené odrůdy, které jsou k dostání v květinových prodejnách, jsou
například Bravo, Excellent, Gold Star, Iceton, Nervia, Norma, Philipe, Geduldig, Sunny
Star a další. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 30—100 cm. Listy podle
charakteru odrůdy bývají vejčité, kopinaté, laločnaté s vykrajovanou čepelí, různé
zbarvené.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro velmi dekorativní charakter barevných
listů. Nároky na prostředí — během celého roku vyžaduje teplé a vlhké prostředí.
Optimální teploty jsou nad 18 °C, nejlépe 22—24 °C. Nejlépe prosperují ve skleníkových
vitrínách a zimních zahradách. Rostliny se přesazují každý rok do směsi listovky, rašeliny
a písku v poměru 2:2:1. Zálivka bohatá během celého roku, ale jen měkkou vodou, nejlépe
odpovídající teplotě místnosti. Od března do září přihnojujeme rostliny každý týden
některým plným hnojivem bez obsahu vápna. Během celého roku je třeba rosit listy.
Rozmnožuje se řízky od jara do konce léta. Řízky řežeme se čtyřmi listy. Před sázením
je vhodné použít některý stimulátor. Zakoření jen při vysoké teplotě množárny 25—28 °C.

OKRASNÁ KOPŘIVA
C o I e u s b I u m e i Benth.
Patří do čeledi Labiatae. Původem je z tropické Asie. Ve světě je dnes známých asi
150 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, množených vegetativně
nebo semenem Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 30—50 cm. Listy
jsou velké, různě vybarvené a panašované, tvarem podobné kopřivám. Květy jsou
fialové, drobné, nevýrazné. Obyčejně hyzdí rostliny, proto je odřezáváme. Hlavní období
kvetení je červen až září.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro výrazně zbarvené listy a rychlý růst.
Nejlépe rostou na plném slunci, kde dobře vybarvují. Přes zimu se obvykle nepěstují
Lépe, než přezimovat staré rostliny, je na podzim z nich odebrat řízky a přezimovat mladé
sazenice. Přezimování je možné v místnostech při teplotách 12—14 °C. Rostliny se
přesazují každoročně na jaře, pokud se přezimují, do směsi listovky, pařeništní země
a písku ve stejném poměru. Při přesazování se po zimě vytáhlé výhony musí důkladně
seříznout Všechny výhony zkrátíme na 2 cm, jedině tak rostliny znova pěkné obrostou
V létě je třeba rostlinu vydatně zalévat, v zimě omezeně.
Rozmnožuje se řízky i semenem. Hydroponické pěstování je možné. Proti jiným rostlinám
Coleus spotřebovává velké množství vody, takže podle velikosti rostliny a hydroponické
nádoby musíme doplňovat roztok jednou až dvakrát týdně.
TLUSTICE
C ras sul a portulacea V. Lam.
Patří do čeledi Crassulaceae. Původem je z Afriky. Ve světě je známých asi 300 druhů,
z nichž se celá řada pěstuje jako hrnkové rostliny, nejčastěji ve sbírkách sukulentů
a v botanických zahradách Crassula portulacea je nenáročná rostlina, která má listy
i lodyhu tlustou, dužnatou. V květináčích vytváří pěkné, bizardní stromečky, které se
bez problémů dožívají v našich bytech vysokého věku a dorůstají ve statné exempláře
Při pečlivém ošetřeni dorůstají až do 1 m výšky Již po několika letech pravidelně kvetou
Květy jsou drobné, bílé s růžovým nádechem. Nechají se také různým způsobem tvarovat,
buď jako stromečky na různě vysokých kmíncích, nebo se mohou také pěstovat metodou
bonsai.
Rostliny pěstujeme v místnostech na světlém stanovišti. Snášejí i plné slunce. V zimě
by neměla teplota klesnout pod 15 °C. Snášejí dobře i místnosti s ústředním topením.
Rostliny se přesazuji po dvou až třech letech. Jako zeminu volíme nejlépe směs lehčí
ornice, pařeništní zeminy a pisku v poměru 2:2:1. Zálivka je v létě střední, v zimě omezená
podle výšky teploty v místnosti.
Crassulu rozmnožujeme buď vrcholovými řízky, nebo můžeme zakořeňovat jednotlivé
listy. V bytech se pěstuje obdobným způsobem i další řada druhů Crassula, z nichž nejznámější
a nejvděčnější pro interiér jsou např. Crassula falcata, Crassula lycopodioides
a další.

KRYPTANTUS
Cryptanthus bivittatus RGL.
Patří do čeledi Bromeliaceae. Pochází z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 20 druhů.
Ve své domovině roste ve stínu pralesa, přichycený na stromech jako epifyt. Všechny
živiny čerpá z rozložených organických látek, uložených mezi větvemi nebo ve spárách
stromů. Listy jsou tuhé, dlouhé 10 cm, rozložené do plochy jako růžice. Jsou široké
2,5—3 cm, mají zvlněné okraje s jemnými trny. Na listech jsou dva bílorůžové pruhy.
Květy jsou bílé, drobné, pro dekoraci bezvýznamné. Hlavní období kvetení je od srpna
do března.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled. Jsou neobyčejné vhodné
pro pěstování ve skleněných koulích a k osázení epifytických stromů. Rostliny umisťujeme
na světle v teplé místnosti, ale chráněné před slunečními paprsky. V zimě je můžeme
pěstovat i za nižších teplot kolem 14—15 °C, ale snáší dobře i místnosti s ústředním
topením a vysokou teplotou. Rostliny se přesazuji každým druhým rokem. Jako zeminu
používáme stejného dílu rašeliny, listovky a sphágna. Zálivka je po celý rok pravidelná
tak, aby kořenový bal byl stále vlhký. Nesmí být však přemokřený, nejlépe je zalévat
rostliny měkkou vodou.
Rozmnožuje se semenem a vylamováním odnoží. Někdy se stane, že přílišným vlhkem
zahnívají kořeny a rostlina odpadne. V takovém případě stačí odřezat osu až na zdravé
pletivo a nechat růžici zakořenit ve směsi rašeliny a písku. Hydroponické pěstování není
vhodné. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě druhy Cryptanthus zonatus, Cryptanthus
acaulis, Cryptanthus fosterianus a další.

druhy květin

ZVONEK STEJNOLISTÝ
Campanula i s o p h y l l a Moretti
Patři do čeledi Campanulaceae. Původem je z Itálie, Středomoří. Ve světě je dnes známých
asi 300 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují tyto zvonky v barvách modré, bílé a růžové
Jsou známé pod názvem ženich, nevěsta a družička. Dobře ošetřované rostliny kvetou
po celý rok.
Rostliny se v interiéru pěstuji jak v normálních květináčích, tak v závěsné keramice,
jako ampulová rostlina. Rostliny pěstujeme v chladné světlé místnosti blízko okna. Snáší
i polostín, ale méně kvetou. Dobře přezimují ve světlé místnosti, kde nemrzne. Od jara
do podzimu je zaléváme dostatečně, zpravidla vždy, když povrch zeminy v květináči
mírné oschne. Nesnášejí přemokření. Hodinu po zalití je nejlépe vylít vodu, která zůstane
v misce. Přes zimu zaléváme jen tolik, aby neuschly. Rostliny přesazujeme každoročně. Při
přesazováni rostliny seřízneme, aby se dobře rozvětvily. Jako zeminu používáme směs
kompostu, drnovky a písku v poměru 3:2:1. Campanula nesnáší kyselou zeminu. Na jaře
v době květu rostliny pravidelné hnojíme tekutými hnojivy jedenkrát týdně.
Rozmnožuje se řízkováním, nejlépe na jaře. Jako řízky bereme mladé letorosty. Po
zakořenění je přesadíme do menších květináčů a několikrát zaštípneme. Odkvetlé květy
musíme pravidelně vyštipovat. Jedině tak nám budou rostliny kvést během celého roku.
V panelových bytech můžeme zvonky pěstovat jen od jara do podzimu než se začne
topit. Potom při vysokých teplotách a nízké vzdušné vlhkosti hynou
PAPRIKA
Ca psi cum annum L.
Patří do čeledi Solanaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
30 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují především kultivary s drobnými plody různých
tvarů a barev. Plody jsou většinou palčivé chuti a mohou se použít místo feferonek.
Rostliny si opatříme nákupem, nebo si je sami vypěstujeme ze semene U nás je k dostání
osivo odrůd Fips, která má plody červené, Red Boy s plody oranžově červenými a Žulu,
která má plody krátké, tmavě fialové až černé.
Semeno se vysévá v únoru až březnu do truhlíčků. Rostliny se dvakrát přepichují
a potom se vysazují po dvou až třech do květináčů 12—13 cm v průměru. Rostliny
několikrát zaštípneme, aby se nám dobře rozvětvily. Umisťujeme je za okny na plném
slunci. Od začátku června je můžeme přemístit na balkón nebo do zahrady. Zemina má být
výživná, nejlépe směs kompostu s pískem v poměru 3:2. Zálivka je vydatná, každý týden
rostliny přihnojujeme některým plným hnojivem. Pokud je pěstujeme na balkónu,
přeneseme je zpět do místnosti již začátkem září, kdy začínají studené noci. Při dobrém
ošetřování vydrží svěží zpravidla do ledna. Potom kulturu likvidujeme.
Kulturu můžeme také obnovit tak, že v lednu před likvidací starých rostlin ořežeme
vrcholové výhony, upravíme je jako řízky na 3—4 očka a zakořeníme je ve směsi písku
a rašeliny. Dále je pěstujeme stejné jako semenáče.

KATLEJA
CattIeya Lindl.
Patří do čeledi Orchidaceae. Původem je z tropické Ameriky. Ve světě je známých asi
65 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje v zahradnictví především k řezu celá řada
druhů a ještě více kříženců, lišících se od sebe tvarem, barvou a velikostí květů i obdobím
kveteni. Květy orchidejí patří mezi nejhezčí v rostlinné říši a Catleya patří svými květy
mezi nejhezčí orchideje. Květy vyrůstají na rostlině jednotlivé nebo v hroznech, jsou
různé velikosti od 4 cm až do 25 cm v průměru. Nejčastěji se objevují v barvách růžové
a fialové.
Při pěstování v bytech jsou náročné na vzdušnou vlhkost, a proto se jim daří nejlépe
ve speciálních skleníčcích nebo vitrínách. V zimním období se doporučují noční teploty
cca 14 °C a denní teploty cca 12 °C. V létě se denní teploty mají pohybovat kolem 22 °C
a v noci cca 18 °C. Rostliny umisťujeme tak, aby byly chráněny před přímými slunečními
paprsky. Substrát pro pěstování se připravuje jako pro ostatní epifytické orchideje.
Nejčastěji je to směs: 2 díly kořene osladiče a 1 díl sphagna. Při pěstování orchidejí
v bytech vzhledem k široké škále druhů s různými nároky na ošetřování a prostředí,
je třeba prostudovat speciální literaturu.
Rostliny Cattleya se poměrně snadno získávají nákupem ve speciálních květinových
prodejnách. Patří mezi ty snáze pěstovatelné druhy pro milovníky květin, kteří chtějí
s orchidejemi začít.
STAŘEČEK
Cephalocereus s e n i I i s (Harv.) Pfeiff.
Patří do čeledi Cactaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve své domovině vyrůstá ve statné
exempláře až 15 m vysoké a 60 cm široké. Roste hlavně na svazích hor, na mexických
planinách. Po celém těle je tento kaktus obrostlý bílými až šedohnědými vlasy. Podle
této vlastnosti také dostal jméno stařeček. Květy jsou velmi čisté žluté barvy. Hlavní
období kvetení je v létě.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro krásný ochlupacený vzhled. Nesmějí
chybět v žádné sbírce milovníků kaktusů. Pěstuje se také jako solitéra nejlépe v ozdobné
keramice. V létě umisťujeme rostliny na světlém, teplém a slunečném místě. Nikdy by
neměla teplota klesnout pod 15 °C. Rostlinám musíme zajistit dostatek čerstvého vzduchu.
Pro sbírky kaktusů a sukulentů si milovníci pořizuji různé okenní skleníčky, vitríny, zařízení
na balkóny, apod. Při pěstování kaktusů musíme vycházet ze zásady, že nemohou uspokojivé
růst bez slunce. V zimě potřebuje tento druh také dostatek světla a teplotu v rozmezí
12—15 °C. Za příliš suchého vzduchu se vlasy lehce lámou. Rostliny se přesazují každoročně
na jaře do květináčů jen o málo větších než byly původní. Jako zemina se používá
směs vyzrálého kompostu, drnovky a hrubozrnného písku v poměru 2:2:2, za přidání
trochu dřevěného uhlí. Během léta zaléváme průměrně jako u ostatních kaktusů, v zimě
vyžaduje zálivku velmi omezenou.
Rozmnožuje se semenem. Semenáčky pomalu rostou. Hydroponické pěstováni je
možné. Nároky na světlo jsou 2 000 luxů.

PALMA HORSKÁ
Chamaedora elegans Mart
Patří do čeledi Palmae. Původem je z tropické Ameriky, hlavně z Mexika. Ve světě je dnes
známých asi 130 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě ojediněle druhy Chamaedora
graminifolia, Chamaedora tanella a další Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do
výšky až 200 cm a dosahují v průměru 40—60 cm. Květy jsou drobné, žluté, poněkud
připomínají acacie. Rostliny jsou dvoudomé. Na některých vyrůstají samčí květy, na
jiných samicí Listy jsou krásně peřité dělené.
Je to jedna z mála palem, které v bytě pravidelně kvetou již jako mladé rostliny. Nejlépe
se daří při teplotách 16—20 °C. Rostliny umisťujeme do rozptýleného světla. Nejlepší
místo je u okna na východní nebo západní straně. Nesnášejí polední přímé sluneční
paprsky. Chráníme ji také před průvanem. Nejvýhodnější teploty pro přezimování jsou
v rozmezí 15—18 °C. Snášejí dobře ústřední topení. Rostliny se přesazují jedenkrát za dva
roky do směsi listovky, pařeništní zeminy, rašeliny a písku v poměru 2:3:1:1. Stejné jako
všechny palmy vyžaduje hlubší a užší květináče. V mělkých a širokých špatně rostou.
Chamaedoru zaléváme během celého roku úměrně k teplotám místností, v kterých
rostliny pěstujeme. Rostliny nemají mít v misce pod květináčem vodu. Proto je dobře
půl hodiny po zálivce zkontrolovat misky a vodu vylít. Během léta přihnojujeme rostliny
některým plným hnojivem v zálivce. Od konce září nehnojíme.
Rozmnožuje se dováženými semeny. Povrch semen je neobyčejné tvrdý. Proto je
namáčíme před výsevem 48 hodin ve vodě. Výsevy udržujeme při teplotách 24—26 °C.
Hydroponické pěstování je vhodné. Ve větších nádobách dorůstají v pěkné až 2 m vysoké
exempláře.
ŽUMARA
Chamaerops h u m i I i s i.
Patří do čeledi Palmae. Původem je ze Středomoří. Ve světě je známých asi 9 druhů.
Tato palma roste ve volné přírodě v řadě evropských zemí na pobřeží Středozemního
a Černého moře. Listy jsou vějířovité, na spodní straně řapíku trnité.
Rostliny se v interiéru užívají především pro dekoraci větších místností, výstavních
hal, vytápěných chodeb a všude tam, kde potřebujeme velké rostliny. V létě ponecháváme
rostliny na stanovišti nebo je můžeme umístit na balkóně, lodgii i venku na zahradě.
V zimě se nejlépe daří v poloteplých místnostech na světle při teplotách 12—14 °C
Přezimuje však i za podstatné nižších teplot, blížících se k nule, ale kde nemrzne. Snáší
také během zimy i vyšší teploty místností s ústředním topením. Mladé rostliny se přesazuji
každoročně na jaře, starší jednou za dva až tři roky. Zálivka je během léta vydatná,
v zimě přizpůsobená teplotám místnosti Od dubna do září přihnojujeme rostliny některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se semenem nebo kořenovými odnožemi, které u starších rostlin kolem
dokola vyráží. Semeno si můžeme nasbírat na dovolené tam, kde tyto palmy rostou.
To je na pobřeží Středozemního moře, v Jugoslávii, na sovětském Černomoří a jinde.
Semeno vyséváme do pilin nebo do písku do květináčů nebo misek. Výsevy stavíme
do místností s vyšší teplotou a udržujeme stále vlhké. Vyklíčí za 3—15 týdnů. Po vyklíčení
je vysazujeme do malých květináčků a pěstujeme stejně jako dospělé rostliny.

ZELENEC
Chlorophytum c o m o s u m Bak.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi 100 druhů.
Rostliny mají dlouhé, trávovité, úzce řemenovité listy, zelené, bíle panašované nebo
lemované. Malé, bílé květy jsou bezvýznamné.
V interiéru se pěstují především jako ampulovité převislé rostliny. Na prostředí nejsou
náročné. Rostou na plném slunci i v polostínu. Přes léto se mohou umístit na balkoně.
Rostliny jsou však intenzívně vyhledávány ptactvem, které vyzobává listy a kočkami, které
okusují výhonky. Rostliny jsou vhodné i do různých nádob a ampuli k zavěšení na stěny.
Vzhledem ke své nenáročnosti hodí se pro všechny způsoby pěstování, k dekoraci bytů,
veřejných místností, i jako doplněk k výsadbě epifytických kmenů. Vydrží i delší čas, např.
po dobu dovolené bez zálivky, i když to má vliv na jejich vzhled. Ale po zalití, přihnojení,
eventuálně přesazení se zase rychle zlepší jejich kondiční stav. Přes zimu snášejí chladnější
místnosti i vyšší teploty ústředního topení. Minimální teplota v zimě by však neměla
klesnout pod 6 °C. Rostliny se přesazují jednou za dva až tři roky. Žádají časté přihnojování.
Pokud se pěstují i během zimy při vyšších teplotách, je vhodné i v tomto období
přihnojovat. Zálivku vyžadují hlavně v létě bohatou, v zimě omezenou podle teploty
místnosti.
Množí se dobře mladými rostlinami, které vyrůstají na převislých výhonech. Hydroponické
pěstování je vhodné.
ŽUMEN
Cissus adenopoda Sprague
Patří do čeledi Vitaceae. Původem je z Toga a Kamerunu. Ve světě je dnes známých asi
350 druhů. Rostliny v bytových podmínkách rychle rostou. Listy jsou trojčetné, 7—15 cm
dlouhé, vejčitého tvaru, zašpičatělé. Na vrchní straně zelené, na spodní straně červené,
jemné ochlupacené. Výhony jsou slabé, dlouhé a je třeba je při použití na konstrukce
nebo živé stěny vyvažovat. Kořeny jsou hlízovitě zduřelé.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý popínavý habitus a rychlý růst.
V létě se umisťují na světlém místě. Snášeji dobře i plné oslunění. V létě vyžaduje každých
14 dní přihnojení nejlépe plným hnojivem v tekutém stavu při zálivce. Jako zemina se
používá směs kompostu, rašeliny a pisku v poměru 3:1:1. Optimální půdní reakce je
5,3—6,4 pH. Zálivku během celého roku vyžaduje vydatnou.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Řízky můžeme zakořeňovat buď v nádobách
s vodou nebo v miskách s rašelinou a pískem. Po zakořenění je přesazujeme po 3—5 kusech
do květináčů o průměru 11 — 13 cm. Musíme je několikrát zaštípnout, aby se dobře
rozvětvily. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky na světlo mají 600 luxů. Upotřebení
má především do závěsné keramiky, na živé stěny i všude tam, kde potřebujeme pnoucí
nebo převislou rychle rostoucí květinu.

ŽUMEN
C i s s u s antarctica Vent.
Patří do čeledi Vitaceae. Původem je z Austrálie. Listy jsou velké, srdčité, tvrdé, na okraji
pilovité, až 15 cm dlouhé. Rostlina má popínavý charakter. Mladé výhonky jsou načervenalé.
Květy jsou drobné, zelené, zřídka kdy v bytech kvete.
Rostliny nemají specifické nároky na prostředí, snášejí dobře umístěni na plném slunci
i zastíněné prostory. V zimě nejlépe přezimuje v místnosti při teplotě 8—10 °C, snáší
však i vyšší teploty. V chladných místnostech nesmí teplota klesnout pod 3 °C Za horkých
letních dní je třeba rostliny důkladné větrat a rosit, jinak shazují listy. Rostliny se přesazuji
— mladé každoročně, starší jednou za 2—3 roky. Při přesazování je nutno zpravidla
upravit rostliny řezem. Tvarovat a zaštipovat můžeme v průběhu celého roku. Jako
zeminu používáme směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Zaléváme v létě
vydatně, v zimě omezeně podle teploty. Rostliny přihnojujeme každých 14 dni některým
plným hnojivem.
Rozmnožování se provádí řízky, nejlépe na jaře. Hydroponické pěstování je vhodné
Cissus antarctica má široké možnosti upotřebení. Nejčastěji jako solitérní rostlina, která
při pečlivém ošetřování může v bytových podmínkách dorůst ve velké exempláře.
Do misek a do společenstev s jinými druhy používáme jen mladé rostliny.
BLAHOKEŘ
Clerodendrum thomsonae Balf. f.
Patří do čeledi Verbenaceae. Původem je ze západní Afriky. Ve světě je dnes známých
asi 400 druhů. Jako hrnkové rostliny se ještě pěstují Clerodendrum splendens a Clerodendrum
speciosissimum. Vzrůst rostliny je lianovitý, listy jsou protáhle vejčité. Květy
jsou šarlatově červené s bílými kalichy a rostou v latách. Hlavní období kvetení je duben
až červenec.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavé květy a celkový dekorační
charakter. Květy příjemné voní. Během léta umisťujeme rostliny do rozptýleného světla
nebo polostínu a vyvažujeme je k oporám. Vyžadují dostatek čerstvého vzduchu, ale
nesnášejí průvan. Rostliny často rosíme. Vyžadují dostatečné vysokou vzdušnou vlhkost.
Od konce srpna omezujeme zálivku. V zimě vyžadují klid. Nejlépe přezimují při teplotách
10—12 °C. Během zimy musí opadat listy. Rostliny se přesazují každoročně, již koncem
ledna nebo února. Při přesazení zkrátíme všechny výhony o třetinu. Zálivka musí být
během léta vydatná, spojená s rosením listů. V zimě zálivku omezujeme. Od února do
konce srpna přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem v zálivce v koncentraci
0,2 %. Zimní klid a opadání listů je nutné pro bohaté kvetení.
Hydroponické pěstování není vhodné. Blahokeř rozmnožujeme řízky v březnu až dubnu.
K zakořenění vyžadují spodní teplo množárny. Pří teplotách 24—26 °C koření asi za tři
týdny.

ŘEMENATKA
C I i v i a m i n i a t a Regel
Patří do čeledi Amaryllidaceae. Původem je z jihovýchodní Afriky. Ve světě jsou dnes
známy 3 druhy. Jako hrnkové rostliny se ojediněle pěstují ještě dva druhy — Clivia
nobitis Lindl. a Clivia gardenii Hook. Listy jsou až 50 cm dlouhé, řemenaté, od nich
pochází také české jméno řemenatka. Jsou 3—6 cm široké, tmavě zelené. Květenství
je okolik s deseti až dvaceti oranžovými květy. Hlavní období kvetení je od února do
června.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavé květy a nenáročnost na prostředí
a ošetřování. Nejsou náročné ani na světelné podmínky. Rostou dobře i v polostínu
a nejlépe přezimují při teplotách 14—16 °C. Během celého roku umisťujeme rostliny na
světlé místo bez přímého poledního slunce. Dobře jim prospívá časté větrání. Nemá
ráda, když se přemisťuje na jiné místo. Někdy se objevují na listech světlá mokvající
místa. Bývají způsobena buď přílišným hnojením nebo příliš studeným prostředím.
Mladé rostliny se přesazují každoročně, starší jednou za dva až čtyři roky vždy po odkvětu.
Jako zemina se používá směs kompostu, pařeništní země, rašeliny a písku v poměru
3:2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5—7,5 pH. Zálivka je během léta až do poloviny
října vydatná. Potom do konce roku velmi omezená, aby se rostlina vyprovokovala
k násadě květů. Proto klidové stadium má trvat minimálně 3 měsíce. Od poloviny ledna
začínáme více zalévat. Rostliny od násady květů do poloviny srpna přihnojujeme každých
14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožují se semenem, dělením při přesazování a odnožemi, které z rostliny vyrůstají.
Při pěstování ze semene kvetou semenáčky až pátým rokem po výsevu. Hydroponické
pěstování je vhodné.

ZVONEK STEJNOLISTÝ

ZVONEK STEJNOLISTÝ
Campanula i s o p h y l l a Moretti
Patři do čeledi Campanulaceae. Původem je z Itálie, Středomoří. Ve světě je dnes známých
asi 300 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují tyto zvonky v barvách modré, bílé a růžové
Jsou známé pod názvem ženich, nevěsta a družička. Dobře ošetřované rostliny kvetou
po celý rok.
Rostliny se v interiéru pěstuji jak v normálních květináčích, tak v závěsné keramice,
jako ampulová rostlina. Rostliny pěstujeme v chladné světlé místnosti blízko okna. Snáší
i polostín, ale méně kvetou. Dobře přezimují ve světlé místnosti, kde nemrzne. Od jara
do podzimu je zaléváme dostatečně, zpravidla vždy, když povrch zeminy v květináči
mírné oschne. Nesnášejí přemokření. Hodinu po zalití je nejlépe vylít vodu, která zůstane
v misce. Přes zimu zaléváme jen tolik, aby neuschly. Rostliny přesazujeme každoročně. Při
přesazováni rostliny seřízneme, aby se dobře rozvětvily. Jako zeminu používáme směs
kompostu, drnovky a písku v poměru 3:2:1. Campanula nesnáší kyselou zeminu. Na jaře
v době květu rostliny pravidelné hnojíme tekutými hnojivy jedenkrát týdně.
Rozmnožuje se řízkováním, nejlépe na jaře. Jako řízky bereme mladé letorosty. Po
zakořenění je přesadíme do menších květináčů a několikrát zaštípneme. Odkvetlé květy
musíme pravidelně vyštipovat. Jedině tak nám budou rostliny kvést během celého roku.
V panelových bytech můžeme zvonky pěstovat jen od jara do podzimu než se začne
topit. Potom při vysokých teplotách a nízké vzdušné vlhkosti hynou.

Květiny

SLEZINÍK
A s p I e n i u m n i d u s L.
Patří do čeledi Aspleniaceae. Původem je z Austrálie. Ve světě je dnes známých asi
700 druhů. Sleziník je kapradina, která roste v domovině epifyticky na kůře stromů.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají často až do výšky 100 cm. Listy vytvářejí
růžici nálevkovitého tvaru. V přírodě jsou až 1 metr dlouhé a 20 cm široké.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled této kapradiny. V létě
se umisťují na světlém místě, chráněném před přímými slunečními paprsky, hlavně
během poledne. V zimě vyžadují minimální teploty 16 °C Je to jedna z kapradin, která
snáší poměrně dobře ústřední topení. Rostliny se přesazuji jednou za dva až tři roky
do směsi drnovky, hrubé listovky, rašeliny a písku v poměru 1:2:1:1. Během léta přihnojujeme
rostliny každé 2 týdny některým plným hnojivem bez obsahu vápna v zálivce
v koncentraci 0,05 %. Optimální půdní reakce je 5,5—6,5 pH. Zaléváme měkkou vodou
bez vápna, během celého roku úměrně teplotě místnosti. Voda by měla být tak teplá jako je
teplota místnosti. Kořenový bal nesmí nikdy vyschnout.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů na jaře nebo na podzim. Při nízké vzdušné vlhkosti
je často napadán puklicí. Je proto potřeba čas od času prohlédnout listy a puklice odstranit.
Sleziník je také vhodný pro výsadbu do větších květinových vitrín. U nás se v obchodech
objevuje jen ojediněle.


AUKUBA JAPONSKÁ
A u c u b a j a p o n i c a Thumb.
Patři do čeledi Cornaceae. Původem je z Japonska. Ve světě jsou dnes známy 3 druhy.
Jako hrnkové rostliny se často pěstují četné odrůdy, lišící se především tvarem a barvou
listů. Listy |sou stálezelené, lesklé, buď celé zelené nebo žlutě a bíle panašované.
Rostliny se v interiéru pěstují především právě pro nenáročné požadavky na ošetřování
i umístění v interiéru. V létě je můžeme umístit i na zahradě, na balkóně nebo terasách
na plném slunci. Aukuba dobře roste v každé místnosti a snáší i stinná zákoutí. V zimě
ji umisťujeme i v chladných místnostech, kde nemrzne. Snáší však dobře i vysoké teploty
místností s ústředním topením. Při nedostatku světla se však za příliš vysokých teplot
vytahují letorosty. Potom je nutné na jaře větvičky více seříznout. Mladé rostliny se
přesazují každoročně na jaře. Starší jednou za 2—3 roky. Při přesazování se vždy seříznou
podle potřeby, aby vytvořily pěkné košaté keře. Jako zemina se používá směs výživné
ornice, listovky, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5 pH.
Zálivka je v létě velmi vydatná, v zimě omezená. Pouze při pěstováni v místnostech
s ústředním topením se musí více zalévat.
Rozmnožuje se řízky nejlépe na podzim. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů. Dříve se používala často k dekoraci výloh v prodejnách masa a patřila
mezi takzvanou řeznickou flóru. V některých oblastech Slovenska se nechá pěstovat
i venku. Přes zimu se však musejí rostliny chránit vhodnou přikrývkou.
AZALKA
A z a I e a i n d i c a Ait. (Rhododendron simsii Planch.)
Patří do čeledi Ericaceae. Původem je z Japonska a Číny. Ve světě je dnes známých
asi 1 000 druhů. Jako hrnkové rostliny se dnes pěstuje velké množství kultivarů lišících
se tvarem a barvou květů, raností a dalšími vlastnostmi. V Československu byla vyšlechtěna
celá řada původních odrůd. Azalky jsou stálezelené malé keříky se srstnatými, podlouhle
elipsovitými listy. Období kvetení je podle způsobu pěstování obvykle od prosince do
dubna.
Kvetoucí azalku umístíme v chladnější místnosti u okna. Zaléváme pravidelně, aby
nepřeschl kořenový bal. Taková azalka je ztracená. Shodí listy a květy a uschne. Koncem
května až začátkem června se přenesou rostliny do zahrady do polostínu a zapustí se
i s květináčem do země, kde se pravidelně zalévají. V září před příchodem mrazíků je
přeneseme zpět do chladnější místnosti. Azalky nesnášejí vápno. Proto musíme zalévat
měkkou vodou. Rostliny se přesazují na jaře po odkvětu jednou za dva až tři roky. Jako
zemina se používá směs rašeliny, vřesovky a písku v poměru 1:3:1. Při přesazování
nezkracujeme kořeny, nesmíme ani porušit kořenový bal. Většina odrůd vyžaduje tvarování.
Azalky řežeme po odkvětu.
V dřívějších dobách patřily azalky mezi nejoblíbenější květiny. V dnešních panelových
domech se jim však nedaří, tak ustupují jiným druhům hrnkových květin především
ozdobných listem.