Proč jsou odborné názvy důležité

Jako akvarista často přijdete do stykus odbornými názvy jak rostlin, tak
i ryb. Můžete-li přesně uvést odbornýnázev, nemůže se vám při velké
rozmanitosti druhů stát, že byste něco koupili špatně.
První část názvu uvádí rod, k němuž rostlina patří.
Druhá část názvu označuje druh v rámci rodu. Příklad: Echinodorustenellus (šípatkovec jemný). Echinodorus je tedy název rodu,tenellus je název druhu.
Kontrolní seznam pro nákup rostlin V akvaristických prodejnách a v obchodech s chovatelskými potřebami najdete velký výběr akvarijních rostlin. Většina nabízených rostlin je vsazena do malého hrnku. Rostliny s volným kořenovým bálem se dnes prodávají
už jen zřídka. Sazeničky přicházejí do obchodu ve svazcích a se stonky zabalenými do pěnové hmoty nebo minerální vaty.

vodu. V takto „zajetém" akvarijním
prostředí i lépe porostou.
Upozornění: Kryptokorynám se ve
zbrusu nově upravených nádržích
často vůbec nedaří!
Jako prevence proti řasám byste měli
do nově založené nádrže okamžitě
vysadit ryby, které požírají řasy,
a 2 týdny je vůbec nekrmit! Jinak
porostou řasy mnohem rychleji než
rostliny. Nejlépe „pracují" parmička
černopruhá (Crossocheilus siamensis)
a krunýřovec modrý (Ancistrus
dolichopterus). Dobrými likvidátory
řas jsou i mnozí další krunýřovcovití
(z rodů Otocinclus, Panaque,
Hypostomus, Rineloricaria
a Farlowella) a živorodky z čeledi
Poecilidae.

Rady pro nově založená akvária

Osvědčilo se osazovat nové akvárium
pro začátek jen nenáročnými
rostlinami. Náročné rostliny potřebují
často delší dobu, než se aklimatizují
a začnou růst. Během této doby však
nepřispívají ke zlepšování vody,
a proto může dojít k přemnožení řas.
Jestliže se povlaky řas nad míru
rozšíří, citlivé rostliny uhynou.
Naproti tomu rychle rostoucí
a nenáročné rostliny, např. zakucelky
nebo šípatky, narostou tak rychle, že

řasám nedají žádnou šanci. Jakmile se
akvárium po několika měsících
„zajede" a rostliny i ryby jsou zdravé,
můžete postupně vyměňovat
nenáročné rostliny za náročné, jako
jsou kryptokoryny a druhy rodu
Cabomba. Jestliže vysadíte do akvária
jednou za 2 až 4 týdny novou
skupinu rostlin, pak v něm budete mít
už tolik zakořeněných a rostoucích
rostlin, že nové přírůstky, které se
ještě nestačily vzpamatovat
z přesazení, nebudou muset čistit

•Odumírající rostliny jsou
nebezpečným zdrojem nákaz.
Upozornění: Ke správnému výběru
rostlin vám mohou pomoci popisy
a fotografie 49 atraktivních
akvarijních rostlin (strana 62 až 89).
Tam najdete údaje o velikosti
a vzhledu rostlin a doporučení, kam
je v nádrži umístit a jak je správně
pěstovat.

Do malých akvárií

o délce do
1 m nevysazujte velké rostliny, jako je
Echinodorus cordifolius (šípatkovec
srdčitý).
• Naproti tomu do velkých akvárií by
neměly být vysazovány příliš malé
rostliny. Nádrž 2 m dlouhá a 70 cm
vysoká nebude vypadat dekorativně,
bude-li osázena jen drobnými
rostlinami, jako je Echinodorus
tenellus (šípatkovec jemný), Samolus
parviflorus (solenka drobnokvětá)
nebo nízkými druhy kryptokoryn.
Složení: Velkolisté rostliny se dobře
vyjímají vedle rostlin s jemnými,
čárkovitými listy, světle zelené
rostliny v sousedství tmavě zelených
nebo červenolistých rostlin a rostliny
s listovou růžicí dobře vyniknou
v kombinaci s rostlinami s nápadnou
lodyhou.
Do akvária nejsou vhodné: Pokojové
rostliny, které se údajně dají použít
jako akvarijní rostliny, například
„podvodní bromélie" nebo „podvodní
palmy". Tyto rostliny sice po nějakou
dobu ve vodě vegetují, nic však
akvarijnímu prostředí nepřinášejí
a nakonec beztak uhynou.

Velikost nádrže:

Informujte se o tom,
jak moc rostliny vyrostou (popisy
rostlin, strana 64). Rostliny, které
musíte neustále zastřihovat, abyste je
„přizpůsobili" velikosti akvária, vám
mnoho radosti nepřinesou. Rostliny
se rozvinou do své plné krásy
a budou plnit své detoxikační
a okysličovací poslání jen tehdy,
budou-li moci růst bez rušivých
zásahů, aniž by musely ustavičně
tvořit nové kořeny nebo si léčit
poranění. Například rostliny
s olistěnými lodyhami, jsou-li
v intervalu několika týdnů
zastřihovány a nově vysazovány,
postupně slábnou, až nakonec
uhynou. Proto platí:
Do plochých nádrží se nehodí
vysoké rostliny, jako je Cabomba
(kabomba), vysoké druhy rodu
Hygrophila (mokránka) nebo
Heteranthera zosterifolia (kosokvět
úzkolistý).

vodni rostliny

Jelikož mají rostliny jednak působit
dekorativně, a jednak tvoří životně
důležitou součást vodního světa
v akváriu, měli byste pro jejich výběr
a vysazování znát a uplatnit několik
základních pravidel, zkušeností a rad.
Základní pravidla pro výběr rostlin
Živé společenství: Aby se rostliny
i ryby cítily stejně dobře, musíte
dodržet tyto zásady:
• Všechny druhy rostlin musí mít
zhruba stejné nároky na složení vody,
teplotu a intenzitu světla.
Životní potřeby rostlin se musí
shodovat s potřebami ryb.

vodni rostliny

Jelikož mají rostliny jednak působit
dekorativně, a jednak tvoří životně
důležitou součást vodního světa
v akváriu, měli byste pro jejich výběr
a vysazování znát a uplatnit několik
základních pravidel, zkušeností a rad.
Základní pravidla pro výběr rostlin
Živé společenství: Aby se rostliny
i ryby cítily stejně dobře, musíte
dodržet tyto zásady:
• Všechny druhy rostlin musí mít
zhruba stejné nároky na složení vody,
teplotu a intenzitu světla.
Životní potřeby rostlin se musí
shodovat s potřebami ryb.

bahosemenne

třída: Jinany
- největší rozvoj v druhohorách
- pouze jeden druh jinan dvoulaločný – opadavé listy ve tvaru vějířků
- semena připomínají peckovici

třída: Jehličnany
- tvar listu – úzké jehlicovité čepele s krátkým řapíkem
- většinou stálezelené dřeviny, spíše chladnomilné
- stromy se hroznovitě větví
- celým stonkem vedou pryskyřičné kanálky
- rozmnožování – samčí pohl. orgány – světle zelené šištice složené
z tyčinek, při zrání žloutnou
- samičí pohl. orgány – fialově červené šištice slo-
žené ze šupin se 2 vajíčky
- semena šířena větrem
- šištice může zdřevnatět nebo zdužnatět
- stromy – smrk ztepilý, borovice lesní, b. černá, b. vejmutovka
- jedle bělokorá, modřín opadavý, zerav, cypřišek
- keře – jalovec obecný, tis červený, borovice kleč

SEMENNÉ ROSTLINY

rozmnožují se pomocí semen


1) Nahosemenné rostliny

= rostliny, jejichž semena nechrání oplodí
- nevytvářejí pravé květy, vytvářejí šištice

třída: Cykasy
- největší rozšíření v druhohorách
- tvarem jsou podobné palmám
- samčí pohl. orgány podobné listu, samičí sdruženy do šištic
- v trop. oblastech, u nás pokojové rostliny

Kytky v květináči

C F C F
1. Na mé planetě je spousta domů
C F C G
a jenom jeden byt,
C F C F
do něj vracívám se z kosmodromu
C F C F
k životu se uložit,
C F C F
v kuchyni na mě čeká filé,
C F G
tady vědí, že mám filé rád,
C F G
a děti převlečené do košilek
F G C G
po večerníčku chodí spát.

2. Koupil jsem na trhu půl kila jahod,
když jsem se včera domů vracel,
dáme si pudink, jó, to bude blaho,
až mi v peřinách sdělíš nové informace,
že holka nejí a kluk že nechrní,
a přesto oba rostou jako z vody,
a ty žes byla celou dobu jako na trní,
ať něco se mi nepřihodí.

F G
R1: Jsme kytky v květináči,
C F C
které zapustily společně kořeny,
Dmi G
a chtít nás přeonačit,
C C7(-)
tak to je ztracený, hm hm.

R2: Jsme kytky v květináči,
kopretiny líznuté kopřivou,
a jedna postel, ta nám stačí
bohatě na jeden dlouhý život.

3. Jen co nám otrne, jó, už je to tady,
že zas nevynáším ráno koš,
krev se nahrne a pak nám není rady
a z tuleně se stává mrož,
ty tvoje manýry, ty moje cigarety,
kdo má pořád luxovat byt,
kam strkáš ty papíry a co ten knoflík od manžety,
s tebou člověk nemůže žít.

4. Celý svět ví, že počasí nebývá takový,
jak si přeje meteorolog,
tlaková níže nad Azorskými ostrovy
stěhuje se celý rok,
mu jsme dvě koleje, co jdou vedle sebe
do stanice Absolutno,
a kdybys ty neměla mě a já jsem neměl tebe,
bylo by na světě velmi smutno.

Školkování

Vzešlé semenáčky, řízkovanci i štěpované rostlinky vyžadují různě dlouhou dobu školkování – intenzivnější péče pro otužení, vyzrání dřeva, zesílení, rozvětvení kořenového systému, založení korun a dosažení takových rozměrů, aby obstály na trvalém stanovišti. Mladé rostliny vysazujeme přímo do kontejnerů nebo zahuštěně na zpočátku většinou stíněné záhony, s intenzivnější okopávkou, zálivkou, chemickou ochranou.

Způsoby roubování

Pracujeme s dobře nabroušeným (!) roubovacím nožem. Pro srůst je důležitý těsný styk, aby vrstvy dělivého pletiva pod kůrou (kambia) podnože i roubu v místě řezů k sobě těsně přiléhaly. Z mnoha způsobů štěpování a jejich variant se pro jehličnany nejvíce používá roubování za kůru s klínovým řezem roubu – pro jemné výhony hůře a dlouho srůstajících druhů a postranním plátováním – pro silné rouby. Společný je způsob ošetření spojovaného místa, který spočívá v upevnění spoje ovázáním lýkem, pryžovým úvazkem nebo PE páskou. Naroubované rostliny umístíme do studeného pařeniště, je možno využít i studené fóliové kryty, zavlažujeme je jemnou mlhou a za slunečních dnů zpočátku stíníme.

Roubování

Spočívá v umělém spojení části jedné rostliny (podnože) s částí jiné. Tyto části po srůstu vytvoří rostlinu jedinou.
Místa a doby roubování konifer
Rouby řežeme z horních částí korun mladších, zdravých a typických jedinců, pokud možno jednoznačně určených kultivarů, dáváme pozor na zdravé a nepoškozené pupeny. Používáme jednoleté letorosty a není dobré používat boční výhonky, ze kterých narostou rostliny netypických tvarů. Odebíráme je pokud možno těsně před použitím, po nějakou dobu se dají uchovat v chladničce v porofoliových sáčcích.

Zakořeňování svazků jehlic

Odborná literatura uvádí u borovic ještě další způsob vegetativního rozmnožování, kdy nový jedinec vznikne zakořeněním svazku jehlic s adventivním pupenem. Odstraněním terminálního pupenu (do podzimu, nejlépe do září) se vytvoří podmínky pro tvorbu adventivních pupenů pod vrcholem. Vytvořené pupeny i se svazky jehlic, v nichž sedí, se v příštím roce na jaře po vyrašení vyřežou a zasadí jako řízky, další péče o zakořeněné svazky je shodná s péčí o řízkovance.

Množení dřevin vzdušnými odnožemi

V květnu až začátkem června vybereme na mateřské rostlině víceletý výhon a na něm odstraníme kousek kůry až na dřevo. U výhonu o síle do 1,5 cm proužek asi v šíři 2 cm, u silnějších maximálně 4 cm. Odstraněním kůry se omezí tok živin z kořenů i asimilátů z listů, které se pak hromadí v místě přerušení. Na řezu použijeme některý z prodávaných stimulátorů a poté jej obalíme hrstí vlhkého rašeliníku, v nouzi vláknitou rašelinou. Na rašeliník přiložíme fólii (asi 30 × 40 cm), nahoře i dole ji dobře utěsníme ovázáním a na několika místech ji proděravíme – umožníme výměnu plynů. Vše pak ještě obalíme vrstvou alobalu, která bude bránit přehřívání. Někteří autoři dokonce doporučují jen ovázání řezu alobalem, bez rašeliníku. Kořínky se objeví asi za 6–8 týdnů. Nejdříve za 12 týdnů pak výhon oddělíme a s prokořeněným rašeliníkem nahrnkujeme.

Substrát

(zemina)
pro řízkování musí být nasákavý, ale s dostatečným podílem vzduchu. V praxi většinou vystačíme s rašelinou a ostrým pískem v poměru 2 : 1 nebo 1 : 1, někdy s přídavkem 1 dílu perlitu (expandovaný silikát hlinitý) nebo drceného polystyrenu. Pro „píchání“ řízků z hygienických důvodů nejlépe poslouží čisté (!) umělohmotné nádoby hranatých tvarů (skladnost). Řízky pak zapichujeme „na doraz“ vedle sebe jen tak hluboko (1–2 cm), aby se nevyvracely. Pro podporu kořenění se používají chemické směsi – stimulátory. Obalenou nádobu umístíme do pařeniště, skleníku nebo fóliovníku, stínění je kompromisem mezi požadavkem na světlo, teplotu a nebezpečím přehřátí.
Doba kořenění
je zhruba od 14 dnů do několika týdnů až měsíců a je závislá na mnoha faktorech.

Řízkování

Řízkováním množíme kultivary, které při generativním množení nepřinášejí věrné potomstvo nebo u nás neprodukují klíčivá semena.
Odběr a úprava řízků
U konifer se používají nejčastěji vyzrálé řízky. Řežeme za podmračeného dne nebo brzy z rána, dokud je rosa. Řízky nesmí zaschnout, proto je ukládáme do igelitových sáčků nebo zastíněných nádob. Řízky řežeme z konců vrcholových, nebo odtrháváme z bočních letorostů, s tzv. patkou staršího dřeva. Lépe koření řízky z mladších rostlin, pokud možno vzniklých také řízkováním. Roztřepaný konec trhaných jehličnatých řízků odstřihneme, na spodní třetině řízku odstraníme jehličí. Někdy kořenění pomůžeme seříznutím kůry (neřezat do dřeva) na bazální části řízku.

Výsevy

V našem případě půjde spíše o setí malých množství semen v dobře drenážovaných a čistých nádobách (truhlíky, misky), které ukládáme do pařeniště, foliového krytu nebo skleníčku. Máme-li jen několik semen, je lépe vysévat po jednom do kelímků. K plnění nádob nejčastěji použijeme směs rašeliny nebo jehličnaté hrabanky, ostrého písku a dobře vyzrálého kompostu v poměru 2 : 1 : 1. Semenáčky jehličnanů jsou často napadány plísněmi, a tak pro ně bude lépe výsevný substrát sterilizovat. Semena vyséváme řídce, rozprostřením na substrát. Překryvná – písková vrstva bude v tlouštce rovnající se cca dvou až trojnásobku průměru semen. Velmi drobná seménka jen slabě převrstvíme pískem přes sítko, výsev přitlačíme prkénkem a udržujeme mírně vlhký a přistíněný. Pařeniště větráme, což je důležitá prevence proti plísním, teplota vzduchu by se měla udržet mezi 10–30 °C. Asi po 14 dnech začneme s přihnojováním vzešlých výsevů slabými roztoky dusíku, koncem června s otužováním. V srpnu již otužené semenáčky snášejí venkovní prostředí a je třeba do hnojivové zálivky přidat fosfor a draslík, abychom podpořili dřevnatění a vyzrání semenáčků, dusík zcela vysadíme. Zimu ještě semenáčky přežijí v původních nádobách. Brzy na jaře, ještě před rašením, semenáčky školkujeme. U velmi slabých semenáčků školkování ještě o rok odložíme.

Předseťová úprava semen

Semena v suchu skladovaná před výsevem máčíme 24–48 hodin v čisté vodě, rašelinném výluhu nebo stimulačním roztoku (dle návodu výrobce). Semena lze nechat bobtnat nebo předklíčit ve vrstvě mokrého písku, který častěji převrstvujeme, nebo jen volně rozložená a často kropená na parapetu ve skleníku. Další přístupnou metodou je mechanické narušení tvrdých slupek (skarifikace) protřepáváním semen v sáčku společně s ostrým pískem, kovovými pilinami a šponami či skleněnou drtí.

Suchá semena

předem na 24 hodin namočíme, čerstvá semena ihned po posklizňové úpravě promícháme s asi třemi díly ostrého, vlhkého, čistého písku a vložíme do nádob zakrytých hustým pletivem, které brání přístupu ptáků a hlodavců. Nádoby zahrabeme venku do písku nebo záhonu k severní stěně budovy, kde jsou vystaveny srážkám, poklesům teplot až pod nulu, působení huminových kyselin a mikroorganizmů. Dobře klíčící druhy můžeme uložit ke stratifikaci i do vlhkého a chladného sklepa, kde se lépe kontrolují. Písek udržujeme vlhký, případným plísním bráníme zálivkou 1–2 % roztokem formalínu. Když při kontrole zjistíme pukání semen, přikročíme k výsevu
.

Zacházení s osivy do doby výsevu

Při zjednodušeném pohledu lze říci, že existují tři postupy pro uchování semen od doby sklizně do výsevu. Některá semena vyséváme bezprostředně po sklizni, jinak ztratí klíčivost nebo po výsevu i několik let v zemi přeléhají, než vyklíčí – uchováváme je tedy přímo v půdě. Druhým způsobem je uchovávání v sáčcích z řídké tkaniny, zavěšených v suchém a chladnějším prostředí – pozor na hlodavce, zapaření a plísně. Víceleté skladování v uzavřených skleněných nádobách vyžaduje poměrně přesnou úpravu vlhkosti osiva. Třetí způsob uchování je v tzv. stratifikaci – v chladnu a vlhku, což napomáhá odbourávání zábran klíčení. Některá semena skladujeme nějakou dobu v suchu a stratifikujeme až později.

Generativní množení

(semenem)
Sklizeň a úprava semen
Pro sklizeň vybíráme semenné stromy typického vzhledu. Sklizeň je třeba uskutečnit ve správné (klíční) zralosti. Šišky některých jehličnanů zrají i několik let a jejich sběr z vysokých stromů může být velmi nebezpečný. Výhodnější může být někdy osiva zakoupit se zárukou o jejich původu, čistotě a procentu klíčivosti. Po sběru je nezbytné některá semena nechat v šiškách před vyluštěním ještě dozrát. Semena ze šišek pak sama vypadají, vystavíme-li je teplu (na radiátoru – zpočátku max. 45 °C, později až o 10 °C více). Semena z plodů s dužninou (tis a jinan) se po rozmačkání a zkvašení dužniny vyplaví přes síto, bobulovité šištice jalovců se 48 hodin máčí celé, potom se rozmačkají a také přes síto vyplaví.

Rozmnožování jehličnanů

Nejpřirozenější a nejproduktivnější způsob rozmnožování dřevin je generativní množení – výsevy semen. Přináší vitální potomstvo přirozeného vzhledu, můžeme jej ale použít jen u základních druhů a kultivarů s geneticky ustálenými vlastnostmi, produkujících u nás klíčivá semena. Vysejeme-li semena kultivarů vzešlých z několikanásobného křížení, bývá potomstvo různorodé a jen v malém procentu rodičům podobné. Některé hybridní kultivary klíčivá semena vůbec neprodukují. Pro uchování jedinečných vlastností kultivarů je tedy nutné množení vegetativní, to je štěpování a řízkování.

Jiné rostliny

eldasilqë: kapradí, 'elfí kadeře' (Adiantium sp.)
etil: břečťan (Hedera helix)
felpa: chaluha, mořská řasa
fen: rákos
filqë či filinqë či filimpë: kapradí (ord. Filicales)
inwetelumbë: houba (clas. Basidiomycetes)
línë: bavlník, bavlna (příze) (Gossypium sp.)
liscë: rákosí
oricon: vřes (Calluna vulgaris)
orivainë: hrách, hrášek (Pisum sativum)
polë: oves (Avena sativa)
telumbë: houba 'baldachýn' (clas. Basidiomycetes)

Ovoce a bobule

aipio: třešně (ai-pio 'posvátné bobule') (Prunus sp.)
campin: šípky (Rosa sp.)
colosta: okurka (Cucumis sativus)
culmarin: pomeranč(?) (Citrus sp.)
marin: ovoce jako např. jablko, s pevnou dužinou a mnoha semínky = malvice (Malus sp.)
melpo: ovoce jako např. angrešt, s měkkou slupkou a mnoha semínky = bobule (Ribes sp.)
pio: ovoce jako např. třešně a švestky, s pevnou dužinou a peckou uvnitř = peckovice (Prunus sp.)
piopin či pipin: hložinky, plody hlohu (Crataegus sp.)
piuca: ostružina (Rubus sp.)