tamuril: tis (Taxus sp.)
taniquelassë: vonný stálezelený strom (Tol Eressëa -> Númenórë) (Taniquetil - nejvyšší hora ve Valinoru, žili tam Manwë a Varda)
tassarë, pinectar tasarin: vrba
tarassë: hloh (Crataegus sp.); viz. také ektar a pinektar tasarin: vrba (Salix sp.)
tyulussë: topol (Populus sp.)
ulwë či uluswë: olše (Alnus sp.)
vardarianna: vonný stálezelený strom ("Vardin dar", ale prvek -ri- je nejasný) (Tol Eressëa -> Númenórë)
vinë či vinnë: jakýkoliv jehličnan
yavannamírë - vonný stálezelený strom s kulatým šarlatovým ovocem ("Yavannin klenot")

mapalin: platan (Platanus sp. or Acer pseudoplatanus)
mapalin varivoitë: "zahraniční resp. cizí" platan
mapalin fatsevoitë: "košatý či střapatý" platan
mapalin rámavoitë: "okřídlený či křídlatý" platan
mapalin tarucca: "rohatý" platan
mapalin wilwarinda: "motýlí" platan
marinnë či marindë: ovocný strom
mavoisi či alda mavoitë: kaštan (Castanea sp.)
mavoisi tapatenda: jedlý kaštan (Castanea sativa)
neldor či neldorin: buk (Fagus sp.)
nessamelda: druh stromu ("Milovaný Nessou") (Tol Eressëa -> Númenórë)
nor či norno, nornë: dub (Quercus sp.)
oiolairë: druh stromu ("Věčné léto") (Tol Eressëa -> Númenórë)
palapaptë: platan, také mapalin (Platanus sp. or Acer pseudoplatanus)
pinectar či pipinektar: hloh (Crataegus sp.)
piosenna či také ercassë: cesmína (Ilex sp.)
silqeléni: stříbrná bříza "dlouhovlasá paní" (Betula sp.)
silwin, versil: bříza (Betula sp.)
siqilissë: smuteční vrba (Salix babylonica)
súcë: borovice nebo jedle, stromy prýštící mízu; také aiqairë (Abies sp. or Pinus sp.)

Stromy

aiqairë: jedle nebo borovice; také súkë (Abies sp. or Pinus sp.)
alalmë: jilm (Ulmus sp.)
carnimírië: jeřáb ("Červené drahokamy")
cottulë či cotulwë: líska (Corylus sp.)
culumalda: druh stromu (zlatočervený strom?)
ectar, pinectar, pipinectar : hloh (Crataegus sp.)
feren, fernë: buk
finë: modřín
heliloctë: wisterie, 'nachový chomáč' (keř s hrozny nachových květů, zlatý déšť v nachovém) (Wisteria sp.)
hórë: borovice, sosna (Pinus sp.)
lavaralda: (změněno z lavarin) - druh stromu
lairelossë: druh stromu s bílými květy ("Letní sníh") (Tol Eressëa -> Númenórë)
laurinquë: žlutě kvetoucí strom (Númenórë)
lindeloctë, lauremistë: zlatý déšť (Laburnum sp.)
malinornë: mallorn - velký strom se žlutými květy (v našem světě neexistující druh)

asëa aranion - athelas (králův lístek)
alfirin - uilos, simbelmynë(= nikdy nezapomeň) "stálička"; drobná bílá květinka, pomněnka
élanar* - elanor, malá zlatá květinka ve tvaru hvězdy (Tol Eressëa, Laurenandë)
malinlossë* - malos, lebenninský zlatý kvítek
sercondo* - seregon, rostlina se sytě rudými květy, "krev kamene" (Beleriand)
salquë - tráva

Květiny

ailinon: leknín (fam. Nymphaeaceae)
fumella, camillo fúmelot: vlčí mák (planý) (Papaver sp.)
fúmello valinórea, camillo: velký vlčí mák (okrasný?) (Papaver sp.)
helin: maceška (Viola tricolor)
helinillë: fialka (Viola sp.)
camillo: mák (Papaver sp.)
camilot: jetel luční (červený) (Trifolium sp.)
campilossë: růže šípková (Rosa sp.)
cancalë, malina cancalë: narcis, 'žlutý smích' (Narcissus sp.)
lossë či losillë: růže (Rosa sp.)
menelluin: chrpa
narwë, indil: lilie (Lilium sp.)
nénu: žlutý leknín
nieninqë: sněženka 'bílá slza' (Galanthus nivalis)
qinqenna: Šalamounova pečeť (= kokořík) (Polygonatum sp.)
qiqilla: konvalinka vonná "lilie z údolí" (Convallaria majalis)

Elfí rostlinopis

Toto je přehled quenijských slov, která mají co do činění s rostlinami, sestavený Davidem Salem na základě Tolkienova nejranějšího elfího slovníku, "Quenya Lexicon" z roku 1915. David rovněž opatřil všechna jména rostlin latinskými názvy jejich tříd (což určitě potěší všechny přírodovědce).
V kontextu vyzrálé quenijštiny mnohá z těchto slov nevypadají zas tak špatně , přinejmenším po fonologické stránce. (U slova "břečťan" bychom měli upřednostnit tvar etil před etl.)
Co se týče pravopisu, jedná se o ranou podobu quenijštiny, ne o pozdější vyzrálou verzi, kde nakonec Tolkien, mimo jiné, nahradil dřívější q za qu (viz. název jazyka samotného!), a místo k použil c.
(Písmena -K- jsem opravil na dnešní -C-, ostatní jsem nechal tak jak to bylo, pozn. překl.)

Japonský styl

Vychází z velmi starých tradic zahrad čínských i korejských, je plný propracované symboliky a mystiky, která je úzce svázána s asijskou kulturou. Zahradní úpravu Japonci považují za umění stejné úrovně jako básnictví, malířství nebo architekturu. Upřednostňuje se asymetrie, kontrast, cílem je dosažení zklidnění, souladu, vyrovnanosti, jednoduchosti a nejpřirozenějšího dojmu.

Nepravidelný styl

Dnes zdaleka nejpoužívanější styl, nepravidelný – krajinářský, má svůj původ v Anglii, někdy je také stylem anglickým nazýván. Zpočátku byl svázán pevnými pravidly, která se později téměř zcela vytrácí. V současnosti volný styl využívá vzorů volné krajiny a nepřeberného množství kultivarů nejrůznějších druhů rostlin, jehličnany jsou zde silným výrazovým prostředkem. Vodní plochy jsou nepravidelné, cesty vedeny účelově, tak aby směrovaly návštěvníky k zajímavým partiím a průhledům.