KRVOKVĚT NATALSKÝ

Haemanthus katharinae Bak.
Spadá do čeledi Amaryllidaceae. Jeho původ pochází z Natalu. Známe asi
60 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují některé hybridy tohoto druhu, jako např.
King Albert, který vyniká zvlášť velkým zářivě červeným květenstvím. Listy jsou
široké, 20—30 cm dlouhé. Květy jsou zářivě červené, sestavené v okolíku. Květenství
má až 25 cm v průměru. Květní stvol vyrůstá z paždí listů. Kvete v červenci a srpnu.

V létě musíme umístit rostliny na světlém místě u okna. V teplých oblastech můžeme
dát v létě květinu i na balkon. V zimě chtějí
období klidu. Teploty nižší, cca 12 °C. Rostliny zaléváme jen zřídka tak, aby neuschly listy.
Rostliny přesazujeme každé jaro. Po období klidu Haemanthus opatrně vyjmeme,
abychom nepoškodili kořeny a neporušili kořenový bal. Jako zeminu používáme směs
kompostu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Při vegetace zaléváme hodně, v zimě
velmi málo. Od března do konce srpna přihnojujeme rostliny roztokem některého
plného hnojiva v koncentraci 0,1 %.
Haemanthus se rozmnožuje postranními cibulkami. Tyto při jarním přesazování
oddělíme a nasázíme je do malých květináčů. Kvetou teprve za 3—4 roky. Množí se také
semenem, semenáčky však kvetou ještě za delší dobu než postranní cibulky.

GUZMANIE

G u z m a n i a m i n o r Mez.
Zařazuje se do čeledi Bromeliaceae. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky.
Roste ve stínu pralesa přichycena na stromech jako epifyt. Vyživuje se z rozložených
organických látek, které jsou uloženy mezi větvemi a ve spárách stromů. Rostliny, které pěstujeme doma
dosahují průměru 30—35 cm. Listy jsou 20—22 cm dlouhé
a až 2,5 cm široké. Květenství je v ploché růžici. Květy mají krásnou, výraznou červenou barvu.Kvést vydrží i pár měsíců.
Rostlinu umístíme v místnosti která má rozptýlené světlo. Výborně roste jen když má vyšš
teplotu. V zimě má ráda i místnosti s ústředním topením. Mladé rostliny sázíme do směsi
listovky, rašeliny a písku s přídáme rašeliník. V létě zalíváme hodně, v zimě zálivku přizpůsobujeme teplotě venku.
Rostliny zaléváme vlažnou, měkkou nebo okyselenou vodou ale
bez obsahu vápna. V nálevce musí být stále voda, musíme ji jednou měsíčně
vyměnit za čerstvou.
Hydroponické pěstování je vhodné. Guzmanie se dají používat též k osazení epifytických
stromů.

Fittonia verschaffeltii (Lem.) Coem.

Patří do čeledi Acanthaceae. Pochází z Jižní Ameriky.Známe jen dva
druhy. Jako hrnková rostlina se pěstuje někdy i druh Fittonia gigantea Lind. Jsou to nízké,
přízemní byliny s plstnatými stonky. Listy jsou eliptičného až vejčitého tvaru, tmavě
zelené, červeně síťované nebo u variety argyroneura mají stříbřitě bílou síťovinu. Rostliny
v průběhu roku hojně kvetou, květy ale nejsou pro dekoraci nijak významné.
Rostliny se v interiéru pěstuji hlavně pro velice pěkně zbarvené listy a zajímavý
habitus. V bytě musíme umístit rostliny na chráněném místě před sluncem. V zimě chtějí
vyšší teploty, nejméně 16 °C. Daří se jim i v místnosti s ústředním topením. Fittonia je
zvlášť vhodná pro pěstování ve skleněných koulích, demižonech a vitrínách. Rostliny
se musí přesazovat každý rok, někdy i dvakrát. Při přesazování se mohou upravit řezem
Jako zemina se používá směs listovky, pařeništní země, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1
Optimální půdní reakce je 5,3—6,5 pH. Rostliny každých 14 dnů přihnojujeme některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Řízky při teplotě 20 °C rychle kořeni a brzy
z nich vyrostou pěkné rostliny. Po zasazeni do květináče je musíme několikrát zaštípnout,
aby se dobře rozvětvily.

FÍKOVNÍK

Ficus p u m i I a L.
Patří do čeledi Moraceae. Pochází z východní Asie, především z Číny a Japonska. Někdy
může být též pod pojmem Ficus repens, Ficus stipulata nebo Ficus scandens. Je to popínavá
liána, která má přísavné kořínky, kterými se lehce přichycuje na stěnách a zdech. Plody jsou
hruškovitého tvaru, hnědě fialové, ochmýřené, asi 5 cm dlouhé. Větve které plodí, mají tuhé,
mnohem delší listy, než neplodné větvičky. Kdysi se využíval v zimních zahradách k popnuti
stěn. Listy mají srdčitý tvar, asi 2,5 cm dlouhé a 1,5 cm široké. Starší rostliny
u nás někdy vytvářejí drobné plody, které vyrůstají v úžlabí listů.
V interiéru se pěstují především jako šplhavé rostliny. V létě můžeme rostliny pěstovat
i v chladnějších místnostech než ostatní fikusy. Nemůžeme je zanechat na místě, kde celý den
hodně svítí slunce, ale mají rádi světlá místa. V zimě dobře přezimují v chladnějších místnostech
s teplotou 8—12 °C. V bytech s ústředním topením se moc nedaří. Každý rok je přesazujeme.
Jako zemina se užívá směs dobrého kompostu, rašeliny a písku v poměru
1 2:1. Během léta vydatně zalíváme. V zimě úměrná k teplotě. Kořenový bal nesmí nikdy
přeschnout, ale také nesmí být delší čas mokrý. Rostliny hnojíme od března do
září každý týden roztokem některého plného hnojiva v koncentraci 0,2 %.
Rozmnožuje se lehce řízkováním po celý rok. Hydroponické pěstování je vhodné.

FUCHSIE

F u c h s i a x hybrida

Patří do čeledi Onagraceae. Původem je z Jižní Ameriky, kde roste až do výšky 1 000 m
v horských lesích. Ve světě je dnes známých asi 60 druhů. Dnešní zahradnicky pěstované kultivary jsou nejčastěji kříženci druhů F. coccinea, F. magellanica, F. fulgens, F. gracilis.
Liší se od sebe především barvou, velikostí a tvarem květů i způsobem růstu.
Fuchsia byla dříve velmi pěstovaná květina, která přichází v celém světě znovu do módy.
V létě se nejlépe daří ve světlých vzdušných místnostech, na balkónech a terasách i venku
na zahradě v polostínu. Přes zimu umisťujeme rostliny do chladných místností, kde se
teploty pohybují od 4 do 8 °C. Rostliny každoročně přesazujeme a přitom je seřízneme.
Pro přezimování jsou nevhodné tmavé sklepy. Zpravidla všechny výhonky z loňského
roku zkracujeme až na tři očka. Rostliny se tvarují podle potřeby jako keříky, nebo
kmínkové tvary s různou výškou kmínku. Pokud máme rostliny přes léto venku, je lépe
je při déle trvajícím deštivém počasí umístit na místě chráněném před deštěm. Při pěstování v létě v místnosti je nejvhodnější vzdušná vlhkost 50—60 %.Při přesazování používáme směs humosní listovky, rašeliny a písku. Zálivka během vegetace vydatná, v zimě omezená. V létě přihnojujeme rostliny každý týden některým plným hnojivem.
Fuchsie se rozmnožují řízky buď na jaře, nebo v srpnu až září. Jako řízky se upravuji
nekvetoucí letorosty, které se řežou asi 8 cm dlouhé. Mohou se zakořeňovat buď ve
sklenici s vodou, nebo ve směsi písku a rašeliny. Podle teploty koření 2—3 týdny.

FÍKOVNÍK,

Ficus lyrata Warb.
Uvádí se také pod názvem Ficus pandurata Sander. Patří do čeledi Moraceae. Původem
je ze západní Afriky. květiny doma dorůstají do velkých rozměrů.
Listy jsou až 50—60 centimetrů dlouhé, kožovité, zelené. Mají velmi výraznou, vystouplou žilnatinu.
Rostliny |sou mnohem odolně|ší než u běžné rozšířeného druhu Ficus elastica. Mladé
rostliny však potřebují více tepla. Velmi rychle rostou. Roční přírůstky jsou až 80 cm.
Rostliny umisťujeme na světlém místě, ale chránéném před poledním sluncem. V zimě
je můžeme pěstovat i za teplot 10—12 °C. Snášejí však dobře i vysoké teploty ústředního
vytápění. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Rostliny, které mají holé větve nebo
nám rostou příliš vysoko, můžeme bez obav seříznout podle potřeby. Velmi rychle znovu
obrazí. Řez můžeme podle potřeby několikrát opakovat. Během léta je hnojíme každých
14 dní některým plným hnojivem. Jako zemina se používá směs kompostu, rašeliny a písku
v poměru 3:1:1. Zálivka je během celého roku vydatná.
Rozmnožuje se řízky na množárné v teplém skleníku. V bytových podmínkách řízky
těžce koření. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky na světlo 800 luxů. Ficus lyrata
je vhodný pro pěstování ve velkých místnostech, hotelových halách, vytápěných chodbách
a všude tam, kde žádáme rychle rostoucí, rozměrnou a přitom velmi dekorativní rostlinu.

TYGŘÍ TLAMIČKA,FÍKOVNÍK

F a u c a r i a t i g r i n a (Haw.) Schwant.
Patří do čeledi Aizoaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi 30 druhů.
Je to sukulentni rostlina velmi zajímavého vzhledu. Vytváří přízemní růžici dužnatých
a hranatých listů. Listy jsou silně dužnaté, zelené, odstálé. Jejich tvar spolu s okrajovými
chrupavkami připomíná tlamu tygra nebo krokodýla. Od toho vzniklo jméno rostliny.
Květy jsou velké, zlatožluté barvy. Otvírají se odpoledne a zavírají k večeru. Hlavní
období kvetení je od září do listopadu.
V létě stavíme rostliny na světlo blízko okna nebo do skříňového skleničku s dalšími
kaktusy a sukulenty. Faucaria je také vhodná k osázení skleněných koulí a vitrínek spolu
s jinými sukulentními rostlinami, které mají stejné nároky na prostředí a ošetřování.
Musíme je chránit před poledním sluncem. V zimě umisťujeme rostliny v chladném
pokoji při teplotách 10—12 °C. Musíme však v tomto období dopřát rostlinám co nejvíce
světla. Rostliny přesazujeme každý rok na jaře do směsi pařeništni zeminy, listovky a písku
v poměru 1:1:2. Zálivka je jako u všech kaktusů a sukulentů mírná. Od konce října do jara
omezená.
Rozmnožuje se listovými řízky nebo semenem. Listy odlomíme, necháme je několik
hodin zaschnout a pak je pícháme do směsi rašeliny s pískem, kde rychle zakoření.

F i c u s b e n j a m i n a L.
Patří do čeledi Moraceae. Původem je z tropické Asie, hlavně z Indie. Ve své vlasti
dorůstá ve vysoké stromy se širokou korunou. Ficus benjamina má několik barevných
forem. Velmi oblíbená je například pestrobarevná forma Hawai. Roste pomaleji než
původní druh a má vyšší nároky na teplo. Pokud ho pěstujeme v pokoji, kde je málo
světla, listy brzy ztratí svou pestrost a vybarvení. Rostliny v bytových podmínkách
dorůstají i do výšky několika metrů. Listy jsou kožovité 5—6 cm dlouhé a 2 cm široké.
Proti ostatním druhům snášejí i nižší teploty, zvláště starší velké rostliny. V zimě by se
teplota měla pohybovat v rozmezí 16—18 °C. Ale snášejí dobře i vysoké teploty ústředního
topení a naopak snese i větší výkyvy teplot, nižší teploty i některé menší odchylky
v ošetřování. Tuto vlastnost můžeme dobře využít při dekoraci veřejných místností,
restaurací a jídelen, kde je velké kolísání teplot. Mladé rostliny se přesazují každoročně,
starší jednou za dva až tři roky do směsi kompostu, pařeništni zeminy, rašeliny a písku.
Zalévání třeba přizpůsobit úměrně k teplotám. Za nižších teplot nesmí být zemina trvale
přemokřena. Během léta přihnojujeme rostliny pravidelně každých 14 dní některým
plným hnojivem.
Rozmnožuje se řízky. Hydroponické pěstování je vhodné. Zpravidla se pěstují 2—3 rostliny
v jednom květináči. Požadovaný tvar se nechá upravit řezem. Velmi oblíbené jsou
rostliny s 80—120 cm vysokým kminkem.
108
109
FÍKOVNÍK KAUČUKOVÝ
Ficus e I a st i c a Roxb.
Patří do čeledi Moraceae. Původem je z Malajska a východní Indie. Ve své domovině
dorůstá ve statné stromy o výšce až 30 m s typickými deskovitými kořeny. Vedle pravého
kaučukovníku (Hovea brasiliensis) patřil mezi nejdůležitější rostliny, ze kterých se těžil
kaučuk. Ficus elastica se pěstuje v různých barevných formách. Nejrozšířenější jsou např
F. elastica aureomarginata, který má listy žlutě mramorované, Ficus decora, který má
listy širší a tmavší než původní druh, Ficus elastica decora schrijveriana má listy pestré
v řadě zelených a žlutých odstínů a další. Rostliny i v bytových podmínkách dorůstají
velkých rozměrů. Můžeme je tvarovat i silným řezem. Listy jsou buď zelené, nebo
barevné panašované, kožovité, lesklé. Mladé listy jsou uzavřeny v růžové pochvě.
Rostliny se pěstují v interiéru především pro neobyčejně dekorativní charakter.
Vyžadují dostatek světla a během zimy stálou teplotu minimálně 16—18 °C. Rostou
dobře i v místnostech s ústředním topením. Musíme jim však zajistit vyšší vzdušnou
vlhkost. Během léta vydatně zaléváme a každých 14 dnů přihnojujeme tekutým hnojivem.
V zimě zálivku přizpůsobíme teplotě místnosti. Přílišná zálivka za nižších teplot vede
k černání a opadávání listů. Během léta prospívá rostlinám občasné rosení a mytí listů.
Nesnášejí průvan. F.elastica přesazujeme v prvních letech každoročně, později za
2 až 3 roky do humózní zeminy s přídavkem rašeliny a písku.
Rozmnožuje se vrcholovými a osními řízky. Hydroponické pěstování je vhodné.
Vysoké fikusy nebo větve bez listů můžeme bez obavy silně seříznout, tak, jak potřebujeme.
Velmi brzy znovu obrazí.

ERIKA,BRSLEN, VÁNOČNÍ RŮŽE,ARALIE JAPONSKÁ

VŘESOVEC
E r i c a s p .
Patří do čeledi Erícaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi
600 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují Erica hybrida, Erica ventricosa, Erica x wilmorei,
Erica gracilis a další. U zahradních vřesovců byla vyšlechtěna celá řada kultivarů lišících
se především barvou a velikostí květů. Listy jsou čárkovitě oválné, světle zelené. Květy
jsou sestaveny zpravidla v hroznech, nejčastěji se pěstují kultivary v růžových a červených
odstínech. Hlavní období kvetení je od září do zimy.
Rostliny se pěstují v interiéru především pro zajímavý vzhled a květy. V létě rostliny
vyžadují světlé stanoviště. Mohou být umístěny na balkónech, lodžiích a venku. V zimě
rovněž umisťujeme rostlinu na plném světle, při teplotě 4—8 °C. Rostliny se přesazují
pokud se pěstují dlouhodobě vždy po odkvětu. Zemina pro přesazování se připravuje
ze směsi vřesovky, rašeliny a písku v poměru 4:2:1. Zem musí být v květináči stále vlhká,
ale nesmí být přemokřená. Zaléváme během celého roku měkkou vodou.
Rozmnožuje se řízky. Řada druhů erik je také ideální rostlinou pro podzimní osázení
balkónových a okenních truhlíků, teras a mobilních zahrádek. Všechny vřesovce slouží
více méně ke krátkodobé dekoraci místnosti. Pokud je nemůžeme na léto umístit do
zahrady, těžko nám v místnosti vydrží. Zcela nevhodné jsou pro pěstování v bytech
s ústředním topením.

Euonymus japonicus Thumb.
Patří do čeledi Celastraceae. Původem je z Japonska. Ve světě je dnes známých asi
170 druhů. Brslen japonský je stálezelený keř. Listy jsou kožovité, zelené, 7—8 cm dlouhé,
lesklé, elipsovitého tvaru. Starší rostliny kvetou nevýraznými bělozelenými květy. Byla
vyšlechtěna celá řada barevných variet, které na rozdíl od původního druhu se zelenými
listy mají na listech různou a různé zbarvenou kresbu. Známé jsou např. variety E. japonicus
Medio Picta — má listy světle zelené se žlutou kresbou uprostřed, E. japonicus compacta
s listy zelenými, mladé a rostoucí listy jsou zlatě žluté, Euonymus j. aurea — listy má světle
zelené, které mají na stranách asi 1 cm široký zlatý lem.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro dekoraci chladných místností, světlých
vzdušných chodeb a verand. Roste dobře i v hydroponických nádobách. Přes léto může
být i venku. Nejlépe přezimuje v chladných místnostech na světle. Teplota místnosti
se může blížit k bodu mrazu. Mladší rostliny se přesazují každoročně, starší za 2—3 roky
do těžší zahradní ornice, listovky a písku v poměru 3:1:1. Při přesazování můžeme rostliny
podle potřeby upravit řezem. Nechá se pěstovat také ve tvaru různě vysokých kmínků.
Zálivku žádá v létě hojnou, během zimy omezenou.
Rozmnožuje se jarními nebo srpnovými řízky. Brslen můžeme používat k dekoraci
místností s ústředním topením jen v létě, v období kdy se netopí. Na zimu by se musel
uložit v chladné místnosti, světlém sklepě apod. Přezimování v teplých místnostech má
za následek úplné opadání listů.

Euphorbia pulcherrima Wild. (Poinsetia)
Patří do čeledi Euphorbiaceae. Původem je z Mexika. Dnes je ve světě známých asi
166 druhů. Řada z nich se pěstuje v zahradnictví jako hrnkové i venkovní květiny.
Euphorbia pulcherrima má velké, vejčitě protáhlé listy a silnou dutou lodyhu. Při poranění
vytéká z rostlin bílé mléko. Rostliny vytvářejí velké živé zbarvené listeny, nejčastěji
červené, ale dnes se pěstují i v barvě růžové a bílé. Teprve v těchto listenech vyrůstají
malé, nenápadné žlutavé květy. Hlavní období kveteni je prosinec — únor.
Rozkvetlou rostlinu v místnosti umístíme blízko okna. Bude kvést řadu týdnů jak
v chladnější místnosti, tak i za vysokých teplot ústředního topení. Po odkvětu omezujeme
zálivku asi po tři měsíce. Potom rostlinu přesadíme, výhony důkladně seřízneme, vydatně
zaléváme a pravidelné přihnojujeme. Během léta vyžaduje rostlina plné slunce, jinak
nám nevykvete. I když se nám nepodaří rostlinu znova přivést do květu, zdobí náš
interiér po celý rok, jako každá jiná zelená rostlina.
Euphorbia se množí na jaře a v létě řízky. Vrcholové řízky upravujeme asi 10—12 cm
dlouhé. Na řízku ponecháváme horní dva listy. Po seříznutí necháme řízky asi dvě hodiny
ve vodě, aby se odmočilo mléko, které stále vytéká z řezné plochy. Potom je ihned sázíme
do množárny. Zakořeněné řízky sázíme do květináčů do zeminy sestávající z pařeništní
zeminy, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Mladé rostliny několikrát zaštípneme, aby se nám
rozvětvily. Z jarního množení je obyčejně dvakrát přesadíme.

PRODARA
F a t s i a j a p o n i c a (Thumb.) Decne et Planch.
Patří do čeledi Araliaceae. Původem je z Japonska. Ve světě je znám jen tento druh, často
se uvádí do oběhu pod starším názvem Aralia sieboldii hort. Existují i pestrolisté formy.
Listy jsou velké, lesklé, tmavě zelené, kožovité, dlanitě laločnaté, velmi dekorativní.
Rostliny někdy i v místnostech kvetou, ale po odkvětu jsou již méně vzhledné. Květy
jsou bílé, složené v pravidelné okolíky.
Rostliny užíváme k dekoraci jako solitéry na světlá místa, ale chráníme je před slunečními
paprsky a průvanem. Rostliny v létě umisťujeme také na zahradě, terase nebo na balkóně.
V zimě rostliny umisťujeme v chladnějších místnostech při teplotě 6—8°C. V bytech
s ústředním topením během zimy rostliny shazují listy a není vhodné je zde pěstovat.
Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Mladé rostliny můžeme sázet i po několika
kusech do větších mís. Během léta se každých 14 dní přihnojují některým plným hnojivem.
Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, kompostu a písku v poměru 3:2:1. Optimální
půdní reakce je 5,3—6,4 pH. Zálivka je v létě vydatná, v zimě omezená podle teploty
Rostlinám prospívá časté mytí listů vlažnou vodou a postříkání mlhovkou.
Rozmnožuje se dováženým semenem. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů.