Koka

Z historie. Byli to především Inkové, kteří uctívali koku jako posvátnou rostlinu a věřili, že je sídlem Mamy Cocy, svůdné ženy, která jim může přinést požehnání. Koka pro ně byla darem bohů, který jim dodával sílu, utišoval hlad a pomáhal zapomenout na všechna strádání. Stav vyvolaný kokou sloužil podle nich ke spojení s duchy. Když Španělé dobyli oblast dnešního Peru a Bolívie, byli překvapeni stimulačními účinky koky. Dávali ji Indiánům, kteří byli nuceni velmi těžce pracovat. Koka totiž potlačovala chuť k jídlu a otupovala jejich smysly.

léčivé účinky

Má kawa léčivé účinky? V posledních letech si kawa získala velkou popularitu v západní Evropě i USA, kde se prodává v prášku nebo tabletách, ale je i součástí některých výrobků, např. ústních sprejů. Ukázalo se totiž, že kawa uvolňuje kosterní svalstvo, léčí bolesti hlavy, pomáhá při nespavosti a obezitě, ale snižuje i napětí a stres. Přitom nemá žádné vedlejší účinky a ani není návyková.

Příprava kawového nápoje.

K přípravě opojného obřadního nápoje s narkotickými účinky slouží kořeny nebo méně kvalitní stonky. Po očištění se rozkrájejí na malé kousky a potom se rozžvýkají, rozdrtí kameny nebo nastrouhají. Připravená drť se mísí s normální nebo kokosovou vodou a nechá v klidu. Po určité době se vyjme zkvašená kašovitá emulze z nádoby a vlije do hustého a jemného vaku z vláken kenafu, který slouží jako filtr. Tím se kapalina oddělí od pevné složky. Jinde se však pije nápoj zahuštěný bez filtrace. Zachycená přefiltrovaná tekutina se podává ve dřevěných nádobách, které jsou určeny pouze k tomuto účelu. Rozlévá se do skořápek z kokosových ořechů, ze kterých se pije. Nápoj má šedohnědou barvu jako bílá káva, vůni po šeříku, kořenitou, dráždivou a hořkou chuť se silně svíravými účinky, připomínajícími mýdlovou vodu.

Jak se projevuje užívání kawy. Nápoj připravený z kořene uvedeného pepřovníku se užívá pro svoje opojné a euforické účinky. Nejprve se dostavuje pocit únavy doprovázený zblednutím, po kterém následuje zlepšení nálady provázené pocitem opojení. Větší dávky tohoto nápoje navozují hluboký, dlouhotrvající spánek. Dlouhodobé užívání drogy vede u konzumenta ke ztrátám tělesné hmotnosti, k větší náchylnosti k chorobám a k poškození jater.

Pepřovník opojný

Pepřovník opojný je asi domácí v západní a jihozápadní Polynésii, odkud se rozšířil do okolních oblastí. Dnes Účinné látky. Většina známých sloučenin má za základ piperidin, pyrrolidin nebo isobutamin. Nejvýznamnější je však pipermethystin, který tvoří v nadzemní části dominantní složku (0,17 procenta), zatímco v kořenech je obsah nižší. Dalšími látkami jsou tzv. kawa-laktony a také chalkony.

se vyskytuje v různých oblastech Melanésie, včetně Nové Guineje, Šalamounových ostrovů, Fidži a Vanuatu, dále po celé Polynésii, s výjimkou Velikonočních ostrovů i Rapy a velmi vzácně v Mikronésii v Ponape. V Melanésii se pije kawa pouze v určitých oblastech, což je možno vysvětlit užíváním betelu. Všeobecně totiž platí, že tam, kde pijí kawu, neznají žvýkání betelu a naopak.

Morfologická charakteristika kawy. Piper methysticum, pepřovník opojný, je příbuzný s pepřovníkem betelovým a patří do čeledi Piperaceae, pepřovníkovitých. Keř je 2,5 až 6 metrů vysoký se vzpřímenými, dužnatými výhonky, vyrůstajícími z tlustého kořene. Listy má nepravidelně srdčité, tupě špičaté, na rubu plstnaté. Květenství je klas 5 až 7 cm dlouhý, plod přisedlá bobule.

Kawa

Pepřovník opojný
Piper methysticum
Z historie. Za objev tohoto druhu vděčíme britskému mořeplavci Jamesi Cookovi. Pití kawy, jak se pepřovník opojný také nazývá, je již po staletí součástí polynéského života a kultury od Havaje až po Novou Guineu. Obřady pití kawy jsou však známy především z ostrova Fidži.

Jak se droga užívá?

Drogou jsou mladé, křehké, zelenobílé až načervenalé výhonky a mladé listy, které se žvýkají. V některých zemích, například v Jemenu, se kata žvýká buď individuálně, nebo ve společnosti a v Somálsku vznikly k tomuto účelu dokonce tzv. katové domy (madžlís). Z jiných způsobů užití je třeba uvést nálev známý jako somálský čaj, v Etiopii se listy zpracovávají s medem na “medové těsto” nebo “medové víno”, jinde se vyrábějí i alkoholické nápoje. Staří lidé, kteří již katu nemohou žvýkat, ji používají práškovanou a rozpuštěnou ve sladkém mléce, nebo ji přidávají do cukrovinek. V některých částech Arábie se kouří sušené listy spolu s tabákem. Kata jedlá se zatím v místech rozšíření legálně pěstuje i prodává a boj proti “katomanii” je málo úspěšný. Již počátkem 60. let tohoto století navrhovala Komise OSN pro omamné jedy, aby byla kata pod mezinárodní kontrolou, což se však dosud nestalo.

Jaké jsou účinky katy?

V menším množství vyvolává vzrušení, projevující se pocitem radosti a dobré nálady, významným zvýšením životní energie, útlumem pocitu hladu a ospalosti. Při vyšších dávkách drogy je člověk družnější a hovornější, ale u chronických uživatelů se naopak projevuje apatie, neschopnost koncentrace a jakéhokoliv výkonu. Nadměrná konzumace se může projevovat i zvýšenou agresivitou a psychózami, dlouhodobé požívání pak vede k vážným fyziologickým poruchám, jako jsou ochablost celkové látkové výměny, halucinace, změny srdeční činnosti a impotence.

Chemické složení katy.

Listy katy jedlé obsahují pestrý soubor doprovodných látek, jako je cukr dulcit, třísloviny latex, vosk a určité množství silice, která droze propůjčuje příjemnou chuť a vůni. Toxikologicky významný je především obsah alkaloidů. Nejdříve byl objeven cathin (D-norpseudoefedrin), později L-cathinon, který má stimulační účinky srovnatelné s amfetaminem. Z dalších alkaloidů je to celá skupina látek, které se souhrnně nazývají catheduliny.

Muž přenáší svazek katy na tržišti v jemenském Harare. Jemen patří k zemím s největší spotřebou této rostlinné drogy.
Technologie pěstování. Pěstuje se na plantážích nebo roste i zplaněle, často spolu s kávovníky. V praxi se množí především vegetativně, a to řízkováním nebo hřížením. Na plantážích se rostliny v mládí zastiňují, později se pěstují na přímém slunci. První sklizeň drogy probíhá třetí až čtvrtý rok po vysazení keřů. Sklízí se pravidelně po dobu 10 až 15 let, kdy se provádí zmlazování keřů seříznutím u země.

kata

Jaký je původ a rozšíření katy jedlé. Pochází pravděpodobně z hor jižní Etiopie, kde roste planě na sopečných, propustných půdách v chladnějších a vlhkých údolích, která se nacházejí až v nadmořských výškách 900 až 2400 metrů. Dnes je rozšířena v oblastech rozkládajících se mezi jižní


Část plodu katy jedlé
Afrikou a Turkestánem, ale pěstování ve velkém se omezilo na jihozápadní Arábii, severovýchodní a východní Afriku, a to zpravidla 900 až 1200 metrů nad mořem. Významnější spotřeba se však týká především Jemenu, kde podle odhadu plocha osázená katou dosahuje až 20 procent obhospodařované půdy.

Kata jedlá

Botanický popis katy jedlé. Catha edulis, kata jedlá, z čeledi Celastraceae, jesencovitých, je stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající výšky 2 až 5 metrů. Listy má vstřícné i střídavé, krátce řapíkaté, s čepelí široce eliptickou, tupou a na okrajích vroubkovaně pilovitou. V úžlabí listů vyrůstají chudé vrcholíky květů, které mají pětilaločný kalich a stejný počet korunních plátků. Plod je podlouhlá tobolka, po dozrání pukající třemi chlopněmi.

Botanický popis katy jedlé. Catha edulis, kata jedlá, z čeledi Celastraceae, jesencovitých, je stálezelený keř nebo nízký strom dorůstající výšky 2 až 5 metrů. Listy má vstřícné i střídavé, krátce řapíkaté, s čepelí široce eliptickou, tupou a na okrajích vroubkovaně pilovitou. V úžlabí listů vyrůstají chudé vrcholíky květů, které mají pětilaločný kalich a stejný počet korunních plátků. Plod je podlouhlá tobolka, po dozrání pukající třemi chlopněmi.

Z historie katy jedlé. Kata má na Arabském poloostrově a ve východní Africe svoji dlouhou historii, neboť muslimům nahrazuje alkohol, který mají zakázáno pít. Korán jim naopak umožňuje, aby užívali byliny, které jsou léčivé nebo pro jejich organismus nějak užitečné. Žvýkání katy je však v některých zemích, hlavně v Jemenu a Somálsku, velkým společenským i ekonomickým problémem, který je ale za současné situace neřešitelný.

Má durman léčivé účinky? Durman patří také mezi léčivé rostliny, ale s ohledem na jeho jedovatost je třeba maximální opatrnosti. Využití má především v tradiční asijské nebo americké medicíně. Například Indové používají durmanu při léčení horeček, nádorů, kožních i nervových onemocnění a průjmu. Odvar z listů slouží při pohlavní nedostatečnosti, ale i při léčení bronchiálního astmatu.

Způsoby užití.

Jak jsme se již zmínili, ve středověké Evropě byl durman důležitou součástí čarodějných lektvarů, mastí, ale i “nápojů lásky” a tzv. vykuřovadel. V řadě míst Asie platí rozemletý prášek ze semen za významné afrodiziakum a přidává se do vína i cigaret. V Tanzanii jej přidávají do piva “pombe”, aby zvýšil jeho opojný účinek. Také u Indiánů, např. Aztéků, patří durman mezi posvátné halucinogeny a z různých částí rostliny připravují opojný nápoj.

Jaké jsou obsahové látky? Obsahové látky jsou typické pro celou čeleď lilkovitých, neboť obsahují alkaloidy tropanové řady, tj. L-hyoscyamin, atropin a především skopolamin. Již jeho nepatrné množství skopolaminu může způsobovat psychickou tupost či spánek, nebo naopak značnou pohotovost a sdílnost. S úspěchem se využívá při kinetózách, mořské nemoci a nevolnosti na cestách.