jestliže

bylo přesazení nutné a je-li rostlina
zdravá, bude i kořenový bal pevný,
prorostlý kořeny, a proto není správné rozrušovat
jej ostrým dřívkem, jak se to ještě
často dělá. Uvolněný bal pak vsadíme celý
bez poškození do nového květináče, který
smi být jen o málo větši, než byl původní.
Bylo by nesprávné přesazovat do příliš
velkého květináče, neboť květiny nestačí
v krátké době zaplnit celý prostor svými
kořeny a značná část obsahu zeminy zůstává
neprokořenélá. Je přirozené, že při zálivce
právě tato část zeminy je převlhčena,
protože z ni kořeny nemohou odebírat
vláhu. Zemina postupně alkalizuje, stává se
pro nové kořínky jedem a květina, místo,
aby v nadbytku zeminy rostla lépe, viditelně
zakrňuje. To je jedna z nejběžnějších příčin
špatného růstu květin
Správný způsob přesazováni: na dno
květináče položíme na odtokovou dírku
střípek a pak asi 1 až 2cm vrstvičku písku
nebo raději suchého kravince. Na to vrstvičku
zeminy, na kterou volné položíme ko
řenový bal květiny, který pak kolem dokola
obsypeme zeminou, přičemž zeminu palci
stlačujeme dovnitř květináče. Nad povrchem
zeminy však musíme nechat ještě asi
2 cm volného prostoru, aby bylo možno
květinu dostatečné zalévat Kdyby byl květináč
naplněn zeminou až po okraj, všechna
voda by při zálivce stekla po stěnách květináče
a květina by trpěla suchem I toto je
velmi častá chyba Volný prostor však můžeme
vyplnit malými kaménky nebo křemínky,
což jednak přispívá k lepšímu vzhledu
a jednak zamezuje zbytečnému odpařování
vody Povrch lze také pokrýt morovkou,
jež zabraňuje při zálivce vylouhování
a brzdi tím rychlé alkalizování zeminy.
Je třeba mít na paměti i jiná známá fakta.
Platí, že květinu máme rušit v růstu co
nejméně, jen když je to nezbytně nutné.
Každé přesazováni je hrubým zásahem do
života květiny. Rostlina pak musí vynaložit
mnoho energie, aby zcelila poškozené kořeny
a zaplnila kořeny nový prostor květináče
Víme také, že některé květiny kvetou
jen tehdy, když je zemina v květináči
již prokořenělá. Je v tom jistě zbytek zděděného
pudu sebezáchovy.

PŘESAZOVÁNÍ

Důležitým a potřebným opatřením v životě
květin je přesazování. Přesazujeme je, když
je zemina v květináči vyčerpaná. Přesazujeme,
když z květináče lezou kořeny. Přesazujeme
také, když je zemina v květináči
zkažená, např. při delším přemokření apod.,
a to hned, jak to zjistíme, bez ohledu na
roční dobu.
Květinu určenou k přesazení nejdříve
mírně zalijeme, aby se při vyjímáni z květináče
nerozsypal kořenový bal. Pak ji uchopíme
pravou rukou tak, aby krček rostliny
nad květináčem procházel mezi vašimi prsty.
Květináč opatrně obrátíme dnem vzhůru
a lehce klepneme hranou stěny květináče
o okraj stolu. Tím se uvolnil kořenový bal
od stěn květináče a snadno se vyjme.
U velkých květin je lépe starou nádobu
nebo kbelík po částech opatrné rozbit a
tak kořenový bal uvolnit. Kdybychom totiž
velkou palmu, filodendron nebo jinou květinu
položili a snažili se vyjmout ji jiným
způsobem, bal by se porušil a květina by
tím utrpěla.

Do těchto truhličku

zapustíme rostliny v květináčích.
Jiný způsob, jak zajistit dodávku vody
v době dovolené jsou knoty zavedené do
zeminy v květináči. Použijeme knot, skleněné
nebo bavlněné vlákno Rostlinu opatrně
vyklopíme z květináče, pozor, abychom
nepoškodili kořenový bal, na dno květináče
smotáme knot, posypeme trochou pisku
nebo cihlové drti a jeden konec prostrčíme
drenážní dírkou Nakonec rostlinu opatrně
vsuneme zpět. Květináč postavíme na nějakou
podložku nad nádrž s vodou. Knot
visící z květináče ponoříme do nádrže
Další způsob tkví v tom, že v blízkosti
květináčů umístíme nádržku s vodou tak,
aby základna nádrže byla ve výšce okraje
květináče s rostlinou. Do vody položíme
knot a jeho druhý konec položíme na
zeminu k rostlině. Voda musí prosakovat
do květináče velmi pomalu a rostlina bude
mít dostatek vláhy.
Družstvo Mechanika Praha začalo před
několika lety vyrábět samočinný zavlažovač
květin. Sestává ze dvou části: z keramické
patrony, která je zapuštěna v květináči
v zemině a z hadičky s čidlem, které se
ponoří do nádoby s vodou. Toto zařízení
je schopno samočinně vlhčit zeminu v květináčích
do průměru 12 cm. U větších
květináčů je třeba více zavlažovačů.
Posledním a nejlepším způsobem je dát
květiny ven na zahrádku. Rostliny zapustíme
i s květináčem do polostinu, nejlépe
pod nějaký strom nebo pod skupinu keříků.
Květiny takto zaopatřené přečkají vaši dovolenou
ve zdraví.

Květiny o dovolené

Před odjezdem na dovolenou nám vznikne
řada starosti, co s pokojovými květinami.
Je málo lidí, kteří mají možnost na dobu
dovolené někomu svěřit květiny k opatrování.
Květiny přeneseme do chladnějších
místností, nejlépe do takových, kde nesvítí
slunce. Tím si zajistíme, že nám půda v květináčích
nebude rychle vysychat. Druhá
starost je, jak v době naši nepřítomnosti
doplnit květinám vláhu. Na to je několik
způsobů. Nejlepší bude, když květináče
zapustíme do mechu a rašeliny. Malé květináče
umístíme do větších květináčů, popřípadě
nádob a prostory mezi stěnami
vyplníme vlhkým mechem nebo rašelinou.
Tento způsob by se neměl provádět jen
před dovolenou, ale květinám by to prospělo
celý rok. Nejvhodnější způsob je
pěstování v dřevěných truhlíčcích s plechovou
vložkou, která nepropouští vodu, naplněných
rašelinou.

Umývání a rosení listů

Rosení listů působí na většinu rostlin blahodárně,
neboť tím nejen vlhčíme vzduch
a čistíme list, ale list sám je schopen přijímat
vodu a živiny svým povrchem. Nejlepším
rosením je přirozené déšť: pokud
máte možnost vynést při dešti své květiny
ven, dopřejte jim toho v míře co nejhojnější.
Vhodnou pomůckou k roseni listů
jsou různé rozprašovače vody buď ve tvaru
malé stříkačky, nebo plechové nádobky
s fixírkou. Rosit bychom měli ne denně, ale
několikrát za den.
S omýváním listů a rosením trochu souvisí
i leštění listů, jak to někteří pěstitelé
činí. Nutno říci, že často omývaný a denně
rosený list je již dostatečné čistý a lesklý
a není třeba žádného dalšího zkrášlování.
Zcela zavrhnout je nutno leštění listů pomocí
tuků, olejů, glycerinu nebo jiných
podobných prostředků. Tím dosahujeme
pravého opaku toho, co jsme chtěli. Z průduchů
sice odstraníme prach, ale zato je
dokonale ucpeme tukem, který již nemůžeme
odstranit. A vlastně rostlinu dusíme.
Proto tedy pryč s takovým šlechtěním.
V cizině vyrábějí řadu „kosmetických" přípravků
pro květiny, kterými je možno dát
listům nejen žádoucí vysoký lesk, aniž by
tim květina utrpěla, ale mají většinou i další
19
užitečné vlastnosti, jako je výživa listu nebo
ochrana proti škůdcům (např. přípravek
Etisso-3-Blatt z NSR nebo švýcarský Paraderil).
U nás se vyrábí přípravek Floran.
Nejlepší a neškodnou kosmetikou je však
časté omývání listů vodou.

18° a výše

— Úprava vody této tvrdosti
je možná jenom chemicky.
Existuje celá řada hotových
přípravků.
Radikálnějšího změkčení vody dosáhneme
přídavkem 1 g normálního fosforečnanu
sodného do litru vody, kterou pak necháme
asi 2 dny stát. Nerozpustné vápenné sloučeniny
se usadí na dně. Podobným způsobem
měkčí vodu i přídavek 1 g superfosfátu
na litr vody. Superfosfát je hnojivo
používané zahrádkáři, má vysoký obsah
kyseliny fosforečné. Po 2 až 3 dnech se
škodlivé vápenné soli usadí opět na dně
láhve a opatrně slité vody můžeme použít
k zálivce květin, a to nejvýše dvakrát týdně,
v ostatních dnech zaléváme vodou neupravenou
nebo dešťovou.
Nejradikálnéji však můžeme měkčit vodu
kyselinou šťavelovou, která je schopna zbavit
vodu všech vápenných soli: vysrážejí
se ve formě naprosto nerozpustných šťavelanů.
Přitom tato organická kyselina květinám
neuškodí ani při mírném přebytku.
Na změkčení 1 litru vody o 1° DH je třeba
přidat do vody 22 mg kyseliny.

Je jisté docela
možné používat k zálivce některých rostlin
citlivých na jakost vody, jako jsou třeba
orchideje, i vodu destilovanou.
Kvalita vody se posuzuje podle tvrdosti.
K její klasifikaci se užívá tzv. německých
stupňů tvrdosti (DH — Deutscher Hártegrad).
Jeden stupeň tvrdosti se vyjadřuje
obsahem 10 mg Ca v 1 litru vody. Podle
stupňů DH se pak voda dělí:
velmi měkká voda 0° — 4° DH
měkká voda 4° — 8° DH
středně tvrdá voda 8° — 12° DH
tvrdá voda 12° - 18° DH
velmi tvrdá voda 18° — 23° DH
ultra tvrdá voda nad 23° DH
Pro zálivku se tato voda však nechá
upravit jednoduchým způsobem:
Do ložnice umisťujeme jen
takové květiny, které nevydávají
silnou vůnido 10° DH — Vodu necháme přes noc
v široké nádobě, aby měla
co největší povrchovou
plochu. Vápno se vysráží
na dno. Vodu opatrně slejeme
a zaléváme.
10°—12° DH — Vodu převaříme a vápno
se nám vysráží jako
kotelní kámen.
12°-18° DH - Dáme do lněného sáčku
rašelinu v množství 1 kg
na 10 I vody. Rašelinu
necháme přes noc vyluhovat.
Můžeme ji použít
dvakrát.

Nikdy nezaléváme

tak, aby byl kořenový
bal trvale přemokřen. Některé rostliny jsou
na přelití choulostivější, jiné odolnější.
Jestliže některé druhy zapomeneme zalít
a přeschne jim kořenový bal, shodí listy
a uhynou (Azalka). Jiné druhy naopak vydrží
bez zálivky i několik týdnů, rostou dále
a nic se jim nestane (Sukulenty, Philodendron
panduraeforme). Každý pěstitel brzy
pozná, co jeho rostlina potřebuje. Jakost
vody je velmi důležitá. Měkká dešťová
voda působí přímo zázračně a je věru
škoda, když ji při dešti nechytáte a nenastřádáte
do lahví pro pozdější potřebu.
Voda z vodovodu bývá často velmi tvrdá,
obsahuje mnoho vápenných solí, zejména
uhličitanu vápenatého, který pak při zálivce
zvyšuje zásaditost zeminy. Např. voda
v Praze není po této stránce škodlivá, protože
její tvrdost není velká, ale voda studniční
a pramenitá bývá velmi tvrdá. Zálivkou
zvýšená zásaditost zeminy se projevuje
bílou vyloučeninou na stěnách květináče,
typickým zápachem nebo slizkou zelenou
řasou na povrchu zeminy. Dešťová voda je
nejměkčí voda vůbec a blíží se po této
stránce vodě destilované.

VODA A ZÁLIVKA

Voda na zalévání květin je dalším důležitým
činitelem v životě rostliny. Pitná a užitková
voda z vodovodu, používaná v domácnostech,
je vesměs upravená, tvrdá, s poměrné
vysokým obsahem chlóru. Tato voda není
pro většinu druhů rostlin v bytech ideální
na zálivku. Ale obyvatel panelového domu,
zvláště ve městech jinou možnost
určité míry zlepšit. Obsah chlóru můžeme
snížit převařením vody v otevřené nádobě.
Po vychladnutí pak zaléváme ty rostliny,
které jsou citlivé na chlór. Tam, kde máme
možnost nachytat si dešťovou vodu, můžeme
rozšířit sortiment pěstovaných rostlin
náročných na kvalitu vody. Dešťovka
je ideální pro všechny druhy květin. Velmi
často se diskutuje o tom, jak často a jak
mnoho zalévat. Na to neexistuje žádný
pevný recept. Zálivka je závislá na mnoha
činitelích, jako jsou teplota, světlo, stáří
rostliny, roční období atd. Obecně můžeme
říci, že za vyšších teplot zaléváme více,
za nižších pak méně.

Větrání

Dostatek čerstvého vzduchu je stejné důležitý
jako každé jiné ošetření našich květin.
Přitom je důležité, jakým způsobem větráme.
Průvan má negativní vliv na kondiční
stav většiny květin. Je proto nutné jakýmkoliv
způsobem při větrání průvanu zabránit
nebo květiny po dobu větráni přemístit.
Při mrazivém počasí v zimních měsících
je třeba také chránit rostliny před proudem
mrazivého vzduchu. Větráme buď v druhé
místnosti a výměnu vzduchu zajišťujeme
dveřmi. Po skončení větráni,anebo po dobu
větrání přemisťujeme rostliny od oken. Je
třeba dopřát rostlinám tolik čerstvého
vzduchu, kolik ho potřebuji. V souhrnu
lze říci, že výměna vzduchu snižuje teplotu
při horkém počasí, zvyšuje vzdušnou vlhkost,
zvyšuje odolnost rostlin a odstraňuje
toxické výpary.