Nesnáze se substrátem
Známky: Jestliže zavrtáte do dna
trubičku, uvolňují se z něj bublinky
plynů. Rostliny špatně rostou,
pískořky věžovité se přes den již
nezahrabávají, kořeny a rostliny jsou
slabé, nahnilé, případně černé.
Příčiny: Substrát je ulehlý nebo příliš
starý.
Řasa z rodu
Lemanea patří
k červeným řasám.
Náprava: Dno prohrábněte a odsajte
přitom kal. Po tomto opatření pevně
stlačte písek dna, aby hnilobné plyny
unikly. 2 dny poté vyčistěte filtr a za
další týden rostliny pohnojte. Pokud
se nejpozději do 2 týdnů
nevzpamatují, dno vyměňte.
Prevence: Neponechávejte dno
v akváriu déle než 3 roky.
Poruchy výživy
Poruchy při zásobování rostlin
živinami mohou vést k většímu
poškození rostlin a masivnímu
narušení celého klimatu v akváriu.
Proto byste se jich určitě měli
vyvarovat.
Nedostatek kyslíku
Známky: Náchylnost k nemocím
u ryb. Při déle trvajícím nedostatku
kyslíku rostliny chřadnou. Bohatě se
množí řasy.
Příčiny: Při nedostatku světla nebo
živin rostliny nemohou asimilovat, tj.
nemohou tvořit kyslík. V akváriu již
nefunguje odbourávání dusíku,
jelikož bakterie ve filtru pracují příliš
pomalu nebo nepracují vůbec.
Důsledek: Voda přetížená odpadními
látkami a přemíra oxidu uhličitého.
Náprava: Zkontrolujte světlo, filtr,
rybí obsádku a všechna ostatní
pěstitelská opatření. Chyby napravte.
Nedostatek oxidu uhličitého (CO2)
Známky: Rostliny, které nejsou
hnojeny oxidem uhličitým, jsou
mnohem menší a rostou pomaleji.
Hrubé povlaky na listech (biogenní
odvápnění).
Příčiny: Nedostatek CO2 může nastat
i při optimální péči a výživě, např. při
silně proudící vodě nebo při
okysličování vody vzduchovacím
kamenem, protože pak CO2 uniká do
vzduchu.
Náprava: Hnojení CO2, omezte silné
pohyby vody, nepoužívejte
vzduchování.
Nadbytek oxidu uhličitého (CO,)
Známky: Ryby lapají na vodní hladině
po vzduchu (nebezpečí udušení
stejně jako při otravě dusitany).
Příčina: Nedostatek kyslíku zaviněný
pěstitelskými chybami, přehnojení
C02, silně znečištěné filtry, příliš
slabé osvětlení, příliš mnoho ryb.
Náprava: Zkontrolovat pěstitelské
postupy, lépe dávkovat přísun CO2,
hnojící přístroj na noc odpojit nebo
napojit na spínací hodiny k osvětlení.
Ve společenských akváriích podstatně
zlepšit životní podmínky!
Nedostatek draslíku
Známky: Žloutnutí okrajů mladých
listů, chloróza (strana 50).
Příčina: Draslík se ve vodárně z vody
odstraňuje, proto může vzniknout
nedostatek draslíku.
Náprava: Pravidelné hnojení.
Nadbytek fosforu
Známky: V důsledku tvorby
fosforečnanu železnatého dostávají
listy hnědé nebo černé zabarvení
a odumírají. Nedostatek železa.
Přidá-li se k tomu nadbytek
dusičnanů, dojde k explozivnímu
rozmnožení řas.
Příčina: Zanedbala se částečná
výměna vody.
Náprava: Částečnou výměnu vody je
nutno provádět pravidelně (tím se
přebytečný fosfor vyplaví).
Nadbytek dusičnanů
Známky: Nadbytek dusičnanů vede
zvláště při současném přebytku
fosforu k mohutnému rozšíření řas.
Načervenalý šípatkovec amazonský působí velice atraktivně.
Příčina: Nadměrné krmení, špinavé
filtry, byla zanedbána částečná
výměna vody.
Náprava: Nezapomeňte pravidelně
provádět částečnou výměnu vody
a méně krmte.
Kryptokorynová choroba
Je pravděpodobně způsobena
příliš vysokými koncentracemi
dusičnanů.
Známky: Nejprve malé dírky
v listech, později na okraji listů (jako
nakousnutí od ryb nebo plžů),
nakonec zhroucení napadené rostliny
nebo celé skupiny.
Příčina: Zatím není zcela jasná. Ke
vzniku této nemoci určitě přispívají
takové faktory jako nečistá voda,
nedostatečná nebo nesprávná výživa
(dusičnany místo amonia)
a nesprávné osvětlení. Nemoc mohou
vyvolat také změny v akvarijním
prostředí, například výměna vody po
delší době, hnojení po dlouhém
období hladu, výměna zestárlé
zářivky nebo vyčištění silně
zašpiněného filtru.
Náprava: Prostředí v akváriu
okamžitě zlepšete. Rozpadlý rostlinný
materiál odsajte. Ponechte rostliny
v klidu, většinou se za několik týdnů
vzpamatují.
Prevence: Pravidelná výměna vody,
pravidelné hnojení, včasná výměna
zářivek.
Nedostatek stopových prvků
Nedostatek železa, nejdůležitějšího
stopového prvku, způsobuje
chlorózu.
Známky: Žluté listy, které jsou
lámavé a sklovité, až se nakonec
rozpadnou.
Listy nemocných rostlin. Vlevo: Světlé
listové žilky a nažloutle sklovité listové
pletivo jsou projevy chlorózy.
Vpravo: Zelené listové žilky a žluté listové
pletivo způsobuje nedostatek manganu.
Náprava: Pravidelné hnojení
komplexním hnojivem pro vodní
rostliny s obsahem železa nebo
každodenní přidávání stopových
prvků (strana 16). V případě potřeby
snížit uhličitanovou tvrdost.
Nedostatek manganu
Známky: Listy žloutnou, avšak listové
žilky zůstávají zelené.
Příčina: jednostranné hnojení
železem.
Náprava: Hnojení komplexním
hnojivem pro vodní rostliny, žádné
jednostranné hnojení.
Poškození listů chemikáliemi
Známky: Poškození listů
nejrůznějšího druhu mohou vyvolat
přípravky na likvidaci řas, léky pro
ryby a jedy proti plžům. Jednotlivé
druhy rostlin reagují různě citlivě
a většinou nikoli bezprostředně.
Mohou zežloutnout nebo zhnědnout
až za několik týdnů po aplikaci
těchto prostředků.
Náprava: Po jakémkoli chemickém
ošetření vyměňte část vody. Za čistou
můžete vyměnit více než polovinu
vody v akváriu.
Důležité: V každém případě
dodržujte u chemických přípravků
návod k použití.
Příčiny: Nedostatečné hnojení,
nedostatek draslíku, přehnojení
fosforem. V dobře hnojených
akváriích i příliš vysoká uhličitanová
(karbonátová) nebo celková tvrdost
vody a hodnoty pH nad 7.
Potírání řas
Zavlečení řas nelze zabránit. Určitě se dostanou do nádrže nejpozději s nově zakoupenými rostlinami nebo s perloočkamí ze zahradního
jezírka. Povlaky řas se s oblibou šíří zejména v nově založených akváriích. Ovšem i ve starších nádržích se mohou vyskytnout různé druhy
řas. Je třeba se postarat o to, aby se nepřemnožily, či ještě lépe aby vůbec nevznikaly.
Příčina
V nově založených nádržích s dosud
nestabilním akvarijním prostředím.
Ve starších nádržích zahuštěné dno,
nadměrné krmení, přehnojování,
odumírání a zahnívání nitěnek
v písku dna, špatně ošetřované filtry,
vodovodní voda s vysokým obsahem
dusičnanů, málo častá výměna vody,
trvalý nedostatek kyslíku.
Nedostatek světla, nedostatek
kyslíku, příliš vysoký obsah
dusičnanů.
Zavlečení importovanými rostlinami
z jihovýchodní Asie (zejména
kryptokorynami}, vysoký obsah
dusičnanů ve vodě, tvrdá voda
s hodnotami pH nad 7 (nedostatek
CO2!). Napadají většinou jen
neduživé rostliny.
Přebytek fosforu a vysoké hodnoty
dusičnanů. Volvox je někdy zavlečen
perloočkami, avšak vyskytuje se
i v silně osvětlených nádržích, při
nadměrném krmení a přehnojování.
Druhy řas
Sinice
Rozsivky
Ruduchy
Zelené řasy
Příznaky
Husté, slizké, modrozelené, fialové
nebo hnědočerné povlaky na dne, na
kamenech a rostlinách. Zetlelá
a ostře páchnoucí voda.
okružák ploský
Tenké, hnědé, trochu drsné povlaky
na stěnách akvária, dekoracích
a rostlinách.
Na rostlinách, dřevu a kamenech
špinavě zelené až načernalé tečky,
vlákna nebo malé svazečky {řasy
z rodů Chantransia, Compsopogon
a Rhodella).
žabí vlas
Podle druhu zelené řasy vypadají
různě. Na dekoracích, rostlinách
a dně shluky a povlaky (řasy z rodů
Vaucheria a Cladophora),
tmavozelené tečky (zelené rasy z rodu
Coleochaete a d.), rozvětvené vláknité
chomáčky (Rhizoclonium), dlouhé
vláknité řasy, které obalují rostliny
(Spirogyra, Oedogonium a d.), pevně
nepřirostla klubka (Mougeotia a d.).
Mikroskopické zelené plovoucí řasy
rodu Volvox dokážou proměnit vodu
v neprůhlednou zelenou kaši.
řasa z rodu Cladophora
Náprava
Povlaky mechanicky odstraňte nebo
je velmi opatrně odsávejte hadicí,
nejlépe několikrát denně. Ve starších
nádržích vyčistěte filtry, proveďte
Částečnou výměnu vody a odsajte
kal. O dva dny později rostliny
pohnojte, aby se posílily; pro rychlé
zlepšení vody vysaďte šípatky, vodní
mor, druhy rodů Aponogeton
a Hygrophila, které přijímají dusíkaté
odpadní látky. Z požíračů řas je
zlikvidují nejsnáze: červený okružák;
nejrychleji: tři japonské hořavky
duhové (Rhodeus sericeus) na
50 l vody. Teplota nesmí překročit
25 °C!
Zesílit intenzitu světla nebo
prodloužit denní dobu osvětlení. Do
nádrže vysadit plže a ryby požírající
řasy.
Červené řasy jsou usazeny na
rostlinách velmi pevně, proto musíte
listy odstřihnout. Nedají se ani odsát,
ani seškrábnout bez toho, že by se
listy nepoškodily. Většinou zmizí po
pohnojení železem nebo CO2.
Rovněž je možné filtrovat přes
rašelinu (nejméně po dobu dvou
měsíců), aby se snížila tvrdost vody
a hodnota pH, Skomírající zářivky
vyměňte za nové. Vysaďte požírače
řas.
Při výskytu váleče (Volvox) úplně
akvárium zastiňte na tři až Čtyři dny.
Vysaďte oxidátory (obohacují vodu
kyslíkem). Rozsviťte nejlépe
ultafialové světlo nebo ultrafialový
zjasňovač vody na tak dlouho,
dokud plovoucí řasy nezmizí. Válec
se dá jednoduše odfiltrovat pomocí
filtru DIA-TOM (Akvaristika).
Vláknité řasy opatrně odstraňte
rukou. Abyste zeleným řasám
zabránili v růstu, snižujte obsah
fosforu a dusičnanů pravidelnou
výměnou vody. Méně krmte. Pokud
možno vysaďte ryby požírající řasy.
Akvaristický
SLOVNÍK
V akváriu se odehrávají
různorodé biologické
a chemické procesy. Čím víc
o nich víte, tím snadněji se
můžete vyhnout pěstitelským
chybám a neúspěchům.
Protože se v akvaristice úplně
neobejdete bez znalostí
odborných výrazů, jsou ty
zásadní shrnuty do
následujícího akvaristického
slovníčku.
A
ADVENTIVNÍ PUPENY
viz adventivní rostliny
ADVENTIVNÍ ROSTLINY
Rostliny cizího původu
v historické době člověkem
zavlečené, zplanělé
a zdomácnělé. V cizí
(například německé) literatuře
se pod tímto názvem dále
rozumí i dceřinné rostliny,
vzniklé nepohlavní
(vegetativní) cestou
z přídatných (= adventivních)
pupenů, které se vyvíjejí na
nejrůznějších částech mateřské
rostliny, např. u hnědovky
křídlaté (Microsorium
pteropus) na okrajích listů.
ALKALICKÝ
Voda s hodnotou pH od 7 do
14 je alkalická (zásaditá).
ALKÁLIE
Alkalické kovy draslík, sodík,
rubidium a cesium tvoří při
sloučení s kyselinami soli (viz
tam), stejně jako kovy
alkalických zemin (viz tam).
Rozpustné soli alkalických
kovů a kovů alkalických zemin
činí vodu alkalickou (viz pH
- hodnota). Vysoká koncentrace
alkalických solí může změnit
výsledek měření karbonátové
tvrdosti vody.
AMONIAK
Jedovatá dusíkatá sloučenina
(NH3), která vzniká při
bakteriálním odbourávání
bílkovin, např. zbytků krmiv,
rybích výkalů apod. Vyskytuje
se jen v alkalických vodách,
v kyselé vodě vzniká
z amoniaku amonium (viz tam).
AMONIUM
Téměř nejedovatá dusíkatá
sloučenina, radikál amonium
NH4, který vzniká při rozkladu
bílkovin v kyselém prostředí
(vodě). V alkalické vodě se
mění na jedovatý amoniak (viz
tam). Amonium a od něj
odvozené amonné soli jsou
nejdůležitější složkou
dusíkatých hnojiv pro vodní
rostliny, tedy pro stavbu
rostlinných bílkovin.
ASIMILÁTY
Produkty vzniklé při látkové
výměně organizmů přeměnou
anorganických látek na
organické.
ASIMILACE
„Přizpůsobení". V botanickém
smyslu přeměna anorganických
látek na organické. Při
asimilaci oxidu uhličitého (viz
fotosyntéza) vznikají ze
vzdušného oxidu uhličitého
a vody cukry a škrob. Přitom
se uvolňuje kyslík (viz tam).
Asimiláty slouží k „výživě"
rostliny: ve vnitřních
pochodech a procesech (např.
při dýchán O se dílem
spotřebovávají, dílem se při
růstu proměňují v celulózu,
vlákninu, z níž je budováno
tělo rostliny. Přebytečné
asimiláty se ukládají
v zásobních orgánech,
cibulích, hlízách, rhizomech
(viz tam) jako rezerva pro další
případné použití.
B
BAKTERIE
Nepatrné jednobuněčné
organizmy. Jejich buněčná
struktura se silně liší od
buněčné struktury řas a vyšších
rostlin a živočichů. Bakterie
nemají pravé buněčné jádro.
Některé druhy bakterií
vyvolávají nemoci ryb
a rostlin. Vedle toho mají
v akváriu důležitou roli při
rozkladu dusíkatých sloučenin
(bílkovin) na dusičnany (viz
tam). Za každý stupeň
rozkladu odpovídá určitý druh
bakterií. Některé mohou ve
speciálních filtrech rozkládat
dusičnany na přístupný dusík.
BÁZE viz zásady
BÍLKOVINY
Dusíkaté organické sloučeniny
vznikající z aminokyselin,
nerozpustné stavební kameny
těl všech organizmů (také
nositelé dědičnosti se skládají
hlavně z aminokyselin). Při
výměně látkové živočichů
a po uhynutí zvířat a rostlin
přecházejí mnohé dusíkaté
odpadní látky do vody. Jsou ve
filtrech rozkládány různými
rozkladnými druhy bakterií na
amonium, dusitany
a dusičnany.
BIOGENNÍ ODVÁPNĚNÍ
Při nedostatku oxidu
uhličitého (CO2) ve vodě
mohou rostliny CO2 získat
z látek, způsobujících tzv.
karbonátovou tvrdost (viz tam).
Tím stoupne hodnota pH asi
o jeden stupeň a přebytečné
nerozpustné uhličitany se
vysrážejí a tvoří drsné
povlaky na povrchu rostlin
a na jiných substrátech.
Mnohé rostliny, zvláště
zákrutichy a doušky, mohou
uhličitany také ještě rozkládat
a tak získávat CO2, čímž se
voda dále stává o jeden stupeň
alkaličtější.
Biogenní odvápnění může
tedy učinit vodu 10 až 10Okrát
alkaličtější, než byla předtím.
Ve tmě, kdy fotosyntéza (viz
tam) není možná, se tento
pochod mění: Vznikají zase
uhličitany a hydrogenuhličitany
a hodnota pH klesá.
Stálé změny hodnoty pH,
především ale stoupání
hodnoty pH až přes 9, škodí
rybám a vede mnohdy k jejich
smrti („louhové choroby").
Pomoc: Hnojení (dosycování)
CO2. Mají-li rostliny dostatek
ve vodě rozpuštěného CO2
k dispozici, nemění se
karbonátová tvrdost a nemění
se také hodnota pH.
BLIZNA
Součást samičího
reprodukčního orgánu, na níž
se zachycuje pyl. Je nejvyšší
částí pestíku, bud přímo na
semeníku nebo na
prodloužené části, na tzv.
čnělce.
C
CELKOVÁ TVRDOST VODY
viz tvrdost vody celková
CIBULE
Nápadně zkrácený stonek
(u rostlin s růžicemi listů) se
ztlustlými listy (nebo jejich
základy), sloužící jako zásobní
orgán (viz asimiláty). Jako
u každého stonku může i zde
docházet k větvení, z něhož
povstávají dceřiné cibulky (tzv.
brut). Mohou se použít
k vegetativnímu rozmnožení
rostliny.
CO2 HNOJENÍ
Dodávání CO2 (oxidu
uhličitého, viz tam) do
osazeného akvária, aby se
rostliny povzbudily k silnému
růstu a zabránilo se
uvolňování CO2
z rozpuštěných uhličitanů.
Nejlepší k tomu jsou sytící
aparáty s tlakovou lahví
a ventilem, tzv. CO2-difuzory.
Pro drobné uživatele jsou
vhodnější tzv. bio-hnojiče, kde
se CO2 uvolňuje činností
kvasinek.
v
C
ČPAVEK viz amoniak
D
DCEŘINÉ ROSTLINY
Mladé rostlinky s vlastními
kořeny, vznikající na
vegetativní části mateřské
rostliny, např. na okraji listů
jako u kapradiny hnědovky
křídlaté (Microsorium
pteropus).
DĚLENÍ
Vegetativní (nepohlavní)
způsob množení rostlin,
zejména těch, které tvoří trsy
a růžice. Přitom je někdy třeba
odstranit část listů, protože
ihned po rozdělení není
rostlina schopna všechny listy
„uživit".
DOBA ODPOČINKU
Přestávka v růstu rostlin jako
přizpůsobení nepříznivým
ročním obdobím (např. suchu).
Akvaristický
SLOVNÍK
Druhy rodu Aponogeton
potřebují dobu odpočinku
i v akváriích. Shazují listy
a znovu raší až po několika
měsících.
DUSIČNANY
Slabě jedovaté sloučeniny
dusíku (obsahují skupinu
NO3), konečný produkt
rozkladu bílkovin
v akvaristických filtrech.
Některými rostlinami, jako
např. růžkatci, mohou být
využity jako hnojivo. Vysoká
koncentrace dusičnanů
podporuje nárůsty řas; obsah
dusičnanů snižujte
pravidelnou výměnou vody!
DUSÍK
N2. Bezbarvý plyn bez chuti
a zápachu. Hlavní složka
atmosférického vzduchu
(78 %). V akváriu je obsažen
v různých organických
i anorganických sloučeninách,
vznikajících při bakteriálním
rozkladu a přeměně proteinů
(bílkovin). Bílkoviny přecházejí
ze zbytků potravy ryb
a z odumřelých živočichů
a rostlin do vody, jiné dusíkaté
látky pocházejí z trusu a moči
ryb a jiných živočichů. Všechny
se rozkládají různými druhy
bakterií v mnoha mezistupních
na amonium, čpavek a pak na
dusitany a dusičnany
(v denitrifikačních filtrech až na
plynný elementární dusík).
DUSITANY
Silně jedovaté sloučeniny
dusíku (obsahují skupinu
NO2), které se vyskytují při
bakteriálním rozkladu amonia
na dusičnany. Dobře seřízený
filtr protékaný kyslíkem
bohatou vodou zajistí, že tzv.
dusitanový stupeň rozkladu
bude tak rychlý, že dusitany
neuškodí rybám. V prostředí
chudém na kyslík pracuje filtr
pomalu a hrozí nebezpečí
otravy dusitany!
DÝCHÁNÍ
Přijímání kyslíku a výdej oxidu
uhličitého při spotřebovávání
asimilátů pro růst a vnitřní
procesy výměny látkové.
Dýchání je prakticky obrácená
asimilace, a proto bývá také
nazýváno disimilace.
E
ELEKTRICKÁ VODIVOST
Měřítko pro obsah solí, tj. pro
množství rozpuštěných solí ve
vodě. Soli se rozpouštějí ve
vodě podle elektricky nabitých
iontů. Vedou elektrický proud.
Čím více iontů je ve vodě, tím
více vede proud. Chemicky
čistá voda nevede žádný
proud. Protože asi 80 % ve
vodě se vyskytujících iontů
z rozpuštěných solí způsobuje
i tvrdost vody, může
v akvaristice elektrická
vodivost být použita i jako
měřítko celkové tvrdosti.
Tato hodnota není sice dosti
přesná, neboť zahrnuje
všechny ionty, a nejen ty, které
se podílejí na tvrdosti vody,
často je ale postačující
k určení kvality akvarijní vody.
Vodivost se měří
elektronickými měřiči
v mikrosiemensech na cm.
EMERZNÍ
Nad vodní hladinou se
nacházející rostliny nebo
jejich části.
F
FOTOSYNTÉZA
Proces, při kterém z oxidu
uhličitého a vody na světle
a s pomocí zeleného barviva
rostlin, chlorofylu, vznikají
sacharidy (cukr, škrob). Přitom
se uvolňuje kyslík.
H
HLÍZY
Zásobní orgány rostlin pro
ukládání asimilátů. Vznikají
přeměnou různých orgánů,
např. kořenů (hlízy Jiřinek)
nebo jiných podzemních či
nadzemních orgánů (např.
podzemní hlízy u rodu
Aponogeton). Mezi vegetativní
rozmnožování náleží i tvorba
dceřiných hlíz.
CH
CHELATONY
Syntetické organické kyseliny,
které zprostředkovávají, aby
železo a jiné stopové prvky
mohly být rostlinami bez
problémů využity. Chelatony
jsou přidávány jako nosiče
živin do hnojiv pro vodní
rostliny. Při nedostatku
chelatonů váže kyslík železo
a stopové prvky. Ty jsou pak
nerozpustné a pro rostliny
nedostupné.
CHLOROFYL
Zelené rostlinné barvivo, bez
něhož by fotosyntéza (viz tam)
nebyla možná. U vyšších
rostlin vytváří zelené zbarvení
směs modrozeleného
chlorofylu a s žlutozeleným
chlorofylem b. Chlorofyly se
nalézají v tzv. chloroplastech
v buňkách rostlin. V nich
probíhá fotosyntéza.
Chlorofyly vážou světelnou
energii, která je nutná
v procesu fotosyntézy. Červená
a hnědá listová barviva mohou
překrývat chlorofyl a tím pro
lidské oko měnit i zbarvení
listu. Takové je např. červené
zbarvení u kolovky (Rotala
macrantha). Takové rostliny
potřebují mnoho světla,
neboť červená barviva stíní
chlorofyl.
l
INTERNODIUM
Článek lodyžní, bezlistá část
stonku mezi dvěma uzlinami.
IONTY
Ve vodě rozpuštěné soli se
rozkládají na ionty, tj.
elektricky kladně nebo
záporně nabité částice.
Množství ve vodě obsažených
iontů určuje celkový obsah
solí, který je udáván jako
elektrická vodivost.
IONTOVÁ VÝMĚNA
Ve vodě jsou obsažené soli
v iontové podobě, tj. jako
elektricky nabité částice,
lontoměniče (ionexy) jsou
syntetické pryskyřice s nízkým
elektrickým nábojem. Jsou to ve
vodě nerozpustné, bobtnající
látky (sorbenty). Ve styku
s roztoky kovů alkalických
zemin vyměňují své ionty za
odpovídající množství iontů
stejného znaménka z vody
(např. Ca+), a tím vodu
změkčují. lontoměniči se také
nazývají preparáty, které lze
koupit v obchodech
s chovatelskými potřebami. Jsou
buď tzv. úplné, které vymění
všechny ionty, nebo tzv.
částečné, které vymění jen část
ve vodě obsažených iontů.
K
KARBONÁTOVÁ TVRDOST
viz tvrdost vody přechodná
KOŘEN
Rostlinný orgán, upevňující
rostlinu v půdě nebo na
substrátu. Nasává vodu
s rozpuštěnými živinami, vede
ji vodivými pletivy
k nadzemním, zeleným částem.
Stejně tak vodivá pletiva kořene
vedou asimiláty, zásobní látky
(škrob), a ukládají je
v zásobních pletivech kořene.
Mnoho rostlin vytváří kořenové
hlízy jako zásobní orgány.
KOVY ALKALICKÝCH ZEMIN
Kovy alkalických zemin jsou
vápník, hořčík, baryum,
stroncium a jejich minerální
soli. Vápník a hořčík jsou
v akvaristické praxi
nejdůležitější. Jejich
sloučeniny s kyselinou
uhličitou jsou soli, které
způsobují tzv. karbonátovou
tvrdost. Jejich sloučeniny
s jinými kyselinami, hlavně
s kyselinou sírovou, jsou soli,
které způsobují tzv.
nekarbonátovou tvrdost
(sulfáty). Ve vodě rozpuštěné
soli kovů alkalických zemin se
rozpadají na ionty. Souhrn solí
alkalických zemin tvoří
celkovou tvrdost (viz tam).
KRYPTOKORYNOVÁ
CHOROBA
Onemocnění známé i jako
kryptokorynová hniloba.
Proděravění a zesklovatění
listů rostlin z rodu
Cryptocoryne, vedoucí
k poškození nebo zničení
rostliny nebo celého porostu.
Příčina není spolehlivě známa,
snad jde o přehnojení
dusičnany. Mohou ji způsobit
velké změny v akváriu jako
výměna lampy nebo velká
výměna vody. Zajistěte
stabilitu prostředí v akváriu
a kyselost vody!
KVĚT
Část rostliny, která nese
reprodukční orgány rostliny.
Těmi jsou tyčinky (viz tam)
s prašníky (samčí orgány)
a samicí orgány - pestíky (viz
tam). Ty pak prostřednictvím
semen zajišťují rozmnožování
rostlin (viz pohlavní
rozmnožováno. Barevné, velké
korunní lístky lákají opylující
hmyz. U rostlin opylovaných
Akvaristický
SLOVNÍK
větrem jsou korunní lístky
malé nebo chybějí.
KYSELÝ
Voda je kyselá, dosahuje-li
hodnota pH od 1 do 6,9.
KYSLÍK
O2, bezbarvý plyn bez chuti
a zápachu; nejrozšířenější
chemický prvek.
V atmosférickém vzduchu je
obsažen 21 %. Je důležitý pro
dýchání všech organizmů
(s výjimkou anaerobních). O2
se rozpouští ve vodě, v chladné
lépe než v teplé. V akváriu je
nutný pro zdraví ryb a rychlý
rozklad organického odpadu
bakteriemi ve filtrech.
L
LIST
Orgán, v němž probíhá
fotosyntéza (viz tam). Je složen
z čepele, řapíku a báze listové
(přechodné místo mezi
řapíkem a čepelí). Čepel má ve
svrchních vrstvách (u jemně
dělených listů vodních rostlin
všude) asimilační pletiva,
v nichž se nacházejí
chloroplasty. Ty obsahují
chlorofyl (viz tam), který je pro
fotosyntézu nutný
a způsobuje, že list je zelený.
Vedle toho obsahují listy
orgány, sloužící výměně plynů,
a vodivá pletiva pro transport
živin a asimilátů, včetně
zásobních látek (cukrů,
škrobu), odváděných do
zásobních orgánů.
N
NITRÁTY viz dusičnany
O
ODDENEK viz rhizom
ODNOŽ
Mladá rostlina, vytvářející se
na koncích výhonků
z mateřské rostliny.
ODSOLOVÁNÍ VODY
Zachycení ve vodě
rozpuštěných solí iontoměniči
nebo změnou osmózy (viz tam).
OXID UHLIČITÝ
Plyn bez barvy, chutě
a zápachu, chemický vzorec
CO2, dříve nazývaný kysličník
uhličitý. V atmosférickém
vzduchu je obsažen asi
0,03 %. Vzniká při dýchání
rostlin a živočichů a při všech
procesech hoření (spalování).
Jako nejdůležitější živina
rostlin vstupuje CO2 do
procesu fotosyntézy. Rozpouští
se ve vodě, ale může se silným
pohybem vody zase
uvolňovat. Jisté množství CO2
je nutné k tomu, aby se ve
vodě rozpuštěné látky,
způsobující tvrdost vody,
nestaly nerozpustnými. Jak
velké musí být toto množství,
závisí na stupni karbonátové
tvrdosti. Osazené akvárium
musí být „vyhnojeno" CO2 (viz
CO2- hnojení), jinak si rostliny
potřebný CO2 odeberou
z látek způsobujících tvrdost
vody (viz biogenní odvápnění).
P
pH
Hodnota pH (koncentrace
vodíkových iontů) vyjadřuje
obsah kysele nebo zásaditě
reagujících látek ve vodě. Jsou-
li kyseliny a zásady zastoupeny
ve stejném množství, je voda
neutrální (pH 7). Převažuje-li
více kyselin nad zásadami, je
kyselá (pH pod 7), převládají-li
zásady nad kyselinami, je
alkalická (ph nad 7). Voda je
tím kyselejší nebo alkaličtější,
čím více se hodnota odchyluje
od pH 7.
PLODOLISTY
Součást samicích pohlavních
orgánů. Obsahují samicí
pohlavní buňky, z nichž se
vyvíjejí semena.
POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ
U kvetoucích rostlin obsahují
květy samčí (tyčinky) a samicí
(pestík) orgány. Na tyčinkách
jsou prašníky, obsahující pyl
(pylová zrna), samčí pohlavní
buňky. Součástí pestíku je
semeník, obsahující samicí
pohlavní buňky (vajíčka).
Nejvyšší část pestíku se nazývá
blizna, na níž se zachycují
pylová zrna.
Dostane-li se pylové zrno
prostřednictvím hmyzu nebo
větru na bliznu (říká se tomu
opylení), prorůstá tzv. pylová
láčka čnělkou do semeníku
a přináší sebou k vajíčku
samčí pohlavní buňky. Po
oplození se vyvíjejí semena,
z nichž vyrůstají nové rostliny.
PROTEINY viz bílkoviny
PYL, PYLOVÉ ZRNO
Samčí výtrus kvetoucích
rostlin.
R
RHIZOM
Ztlustlá podzemní část stonku,
vytvářející při rozvětvení na
vegetačním vrcholu nové
(dceřiné) rostliny nebo
nadzemní části na uzlinách
kořenící. K získání mladých
rostlin vegetativní cestou
(množením) je možné rhizom
(oddenek) rozdělit. Z každého
dílu pak vyroste nová rostlina.
ROVNOVÁHA PLYNŮ
Při výměně plynů mezi
vzduchem a vodou se ustavuje
pro každý plyn rovnovážný
stav. Je-li ve vodě rozpuštěno
příliš málo plynu, proniká ze
vzduchu do vody, je-li ho
rozpuštěno příliš mnoho,
uvolňuje se do vzduchu.
Rovnovážný stav např. u kyslíku
nastává při 9 mg/l vody.
Ř
ŘASY
Nižší, nekvetoucí vodní rostliny
velmi jednoduché tělesné
stavby, některé dokonce
jednobuněčné. Často jako
nárosty na substrátu nebo
volně se vznášející ve vodě.
Ve sladkovodním akváriu se
vyskytují: si nice (řasám
podobné organizmy, které mají
asimilační barviva volně
rozptýlená ve vnější plazmě),
rozsivky (jednobuněčné),
ruduchy (vícebuněčné), zelené
řasy (jedno- i vícebuněčné).
Příčiny nárůstu řas:
Příliš mnoho živin (dusičnanů,
fosforečnanů), tzn. znečištěná
voda. Příliš málo rostlin
využívajících živiny, světla
příliš mnoho nebo příliš málo.
Pomoc: Odfiltrování nebo
odlovení řas, redukce živin,
úprava osvětlení, nasazení ryb
žeroucích řasy.
Důležitě: Chemická likvidace
řas může způsobit těžká
poškození listů mnoha rostlin,
ba dokonce může vést až
k jejich uhynutí.
ŘÍZEK
Oddělená část rostliny (stonku,
kořene, listu), která po
zapíchnutí do substrátu
zakoření a vyroste z ní nová
rostlina.
S
SACHARIDY
Hlavní sloučeniny rostlinných
organizmů. Organické
sloučeniny uhlíku, které
vznikají v rostlinách při
fotosyntéze z oxidu uhličitého
a vody (na světle), např. cukry
a škrob (živiny a zásobní
látky), a celulóza (při stavbě
těla rostlin).
SEMENA
Rozmnožovací částice rostlin,
vzniklé z oplozeného vajíčka.
Obsahují zárodek a vyživovací
pletivo.
SEMENÍK
Vzniká srůstem plodolistů
v květech krytosemenných
rostlin. Při tvorbě semen se
zpravidla podílí na stavbě
plodu.
SOLI
Chemické sloučeniny kovů
a kyselin. V akvaristice jsou
důležité soli kovů alkalických
zemin, které se podílejí na
tvrdosti vody (viz tam).
SOLITÉRY, SOLITÉRNÍ
ROSTLINY
Krásné, velké jednotlivé
rostliny, zpravidla tvořící
růžice, které se vysazují jako
dominanty na významná místa
v nádrži (časté: Echinodorus
cordifolius, Nymphaea lotus,
Barclaya longifolia).
STONEK
Jeden z hlavních orgánů
rostliny, případně nesoucí listy
a schopný větvení. Olistěný
stonek se nazývá lodyha,
neolistěný, nesoucí jen květní
orgány, je stvol. Rostliny
s přízemními růžicemi mají
stonek nápadně zkrácený.
STONKOVÝ ŘÍZEK
Část stonku rostlin s 1 až 2
uzlinami a alespoň párem
listů. Zapichuje se do
množárenského substrátu
a z uzlin vyrážejí postranní
výhony a kořeny.
Akvaristický
SLOVNÍK
STOPOVÉ PRVKY
Určité chemické prvky, jako
železo, měď, zinek, mangan,
bez nichž by organizmy
nemohly žít, ale které se
vyskytují jen v nepatrném
(stopovém) množství.
STUPEŇ KYSELOSTI
Vyjadřuje se hodnotou pH. Voda
s hodnotou pH nižší než 7 je
kyselá, nad pH 7 je alkalická.
Hodnotu pH je možné měřit
elektrickými pH-metry nebo
roztoky, zakoupenými
v obchodě s chovatelskými
potřebami. (Viz též pH.)
SUBMERZNÍ
Pod vodou se nacházející
ponořené rostliny nebo jejich
části.
T
TEKUTÉ HNOJIVO
Plné hnojivo v roztoku, které
se přidává při každé výměně
vody v akváriu - v množství,
odpovídajícím objemu
vyměněné vody.
TVRDOST VODY
Voda obsahující mnoho
vápenatých a horečnatých solí
se označuje jako tvrdá. Voda
obsahující jich málo je měkká.
Tvrdost vody se udává ve
stupních tvrdosti (viz další
hesla).
TVRDOST VODY CELKOVÁ
Celková tvrdost vyjadřuje
množství ve vodě
rozpuštěných solí kovů
alkalických zemin, hlavně
vápníku a hořčíku, které se
zde vyskytují ve formě iontů.
Voda, která obsahuje mnoho
solí vápníku a hořčíku, se
označuje jako tvrdá, voda,
která jich obsahuje málo, je
měkká. Vápenaté a horečnaté
soli kyseliny uhličité způsobují
tzv. karbonátovou (též
uhličitanovou nebo
přechodnou) tvrdost, vápenaté
a horečnaté soli jiných kyselin,
zejména sírové, způsobují tzv.
síranovou nebo trvalou tvrdost
vody.
Celková tvrdost vody je tedy
součtem hodnot tvrdosti trvalé
(viz tam) a přechodné (viz
tam). Ve vzácných případech
může dosáhnout přechodná
(karbonátová) tvrdost hodnoty
tvrdosti celkové. Je to tehdy,
když se ve vodě vyskytuje větší
množství iontů kovů
alkalických zemin, které sice
tvrdost vody neovlivňují, ale
při měření karbonátové
tvrdosti jsou do výsledku
zahrnuty. Hodnota
karbonátové tvrdosti je pak
pokládána za celkovou
tvrdost.
Celková tvrdost se
v akvaristice vyjadřuje
v německých stupních tvrdosti
(°dGH) a měří se v milimolech
na 1 litr (mmol/l) nebo
v milivalech (mval/l)
TVRDOST VODY PŘECHODNÁ
Přechodnou neboli
uhličitanovou či karbonátovou
tvrdost vody způsobují
hydrogenuhličitany, např.
Ca(HCO3)2. Jsou to soli kovů
alkalických zemin a kyseliny
uhličité. Hydrogenuhličitany
(hydrogenkarbonáty) jsou ve
vodě snadno rozpustné, zato
karbonáty skoro vůbec ne.
Výše tzv. karbonátové tvrdosti
závisí na množství
rozpuštěných
hydrogenuhličitanů. Protože se
při varu rozpadají na
uhličitany (karbonáty) a oxid
uhličitý, a pak již nejsou
měřitelné, označuje se tzv.
karbonátová tvrdost také za
tvrdost vody přechodnou.
Stupeň karbonátové tvrdosti
ovlivňuje růst rostlin více než
stupeň tvrdosti trvalé (síranové,
nekarbonátové). Rostliny
mohou využívat
z hydrogenkarbonátů
a karbonátů CO2 pro
fotosyntézu (viz biogenní
odvápnění). Karbonátová
tvrdost je v akvaristice
vyjadřována německými
stupni karbonátové tvrdosti
(°dKH), nověji i v milimolech
na litr (mmol/l).
TVRDOST VODY TRVALÁ
Součást tzv. tvrdosti celkové,
je způsobena solemi kovů
alkalických zemin a solemi
jiných kyselin než uhličité,
tedy např. kyseliny sírové.
Způsobují ji především sírany,
ale i chloridy a někdy
i dusičnany vápníku a hořčíku.
Trvalou se nazývá proto, že se
varem nemění. Jiné názvy:
tvrdost síranová, tvrdost
nekarbonátová.
TYČINKY
Samčí pohlavní orgány rostlin.
Nesou prašníky, obsahující
pylová zrna se samčími
pohlavními buňkami.
U
UHLOVODANY viz sacharidy
UZLINY
Místa na stonku, kde vyrůstají
listy (odb. výraz nodus).
V
VEGETAČNÍ VRCHOL
Růstová zóna rostliny. Nachází
se na vrcholu stonku a v paždí
listů. Obsahuje růstová pletiva
(meristémy), v nichž se buňky
rychle ve velkém dělí,
a umožňují tak růst
a rozvětvování.
VEGETATIVNÍ MNOŽENÍ
Nepohlavní množení rostlin
oddělováním částí mateřské
rostliny bud samostatně
(odnože, dceřiné rostliny),
nebo uměle (řízkováním,
dělením, štěpováním). Nově
vzniklé rostliny jsou geneticky
identické s mateřskou
rostlinou.
VRCHOLOVÝ ŘÍZEK
Horní (terminální, vrcholová)
část stonku (asi 20 cm dlouhá),
která se odřezává z rostliny
a nechává zakořenit.
VÝBĚŽKY
Na povrchu nebo pod
povrchem půdy probíhající
vodorovné plazivé boční
výhony rostlin, na nichž (nebo
z nichž) vznikají odnože.
Z
ZÁSADY
Sloučeniny, které činí vodu
alkalickou. Obsahuje-li voda
více kyselin než zásad, je
kyselá; obsahuje-li více zásad
než kyselin, je alkalická.
ZÁSOBNÍ HNOJIVO
Dlouhodobě působící, silné
hnojivo s železem a jinými
živinami a stopovými prvky,
vpravované do půdy. V nově
zřizovaných nádržích se
umisťuje pod svrchní vrstvu
písku a štěrku.
ZATAHOVÁNÍ
Ztráta listů na začátku období
odpočinku (viz tam). V listech
obsažené rezervní látky (škrob)
se předtím přesunují a ukládají
do zásobních orgánů (např.
hlíz, cibulí).
ZMĚKČOVÁNÍ VODY
Nadměrná tvrdost vody se
může upravit několika
způsoby: (a) nejjednodušší je
smísení tvrdé vody s dešťovou
vodou; (b) přeměnou
karbonátové tvrdosti na trvalou
pomocí kyseliny sírové; (c)
odstraněním celkové tvrdosti
vysrážením kyselinou
šťavelovou; (d) změkčováním
pomocí tzv. ionexů, kde
podstatou je výměna iontů
(Ca2+ a Mg2+) za jiné (H+, K+)
apod.
ZMĚNA OSMÓZY
Způsob oddělení solí
z roztoku. Měniče osmózy (lze
je zakoupit v obchodě
s chovatelskými potřebami)
jsou napojovány na vodovod.
Voda pod tlakem v potrubí je
protlačována tenkou
membránou, jíž projdou jen
malé ionty vody, ale větší ionty
solí se zachytí. Zachytí se
většinou i viry, houby
a pesticidy. Měniče osmózy
mohou být zapojeny
v nepřetržitém provozu.
ZPĚTNÝ ŘEZ
Pěstitelský zásah, jenž vede ke
zmenšení příliš vysokých
rostlin, tj. ke zkrácení stonku.
Vede ke košatějšímu vzrůstu
rostliny, nebo je možné
odštípnuté části použít jako
řízky a zakořenit.
U růžicovitých rostlin
znamená oddělení vnějších
listů nebo odříznutí
obvodových kořenů.
Ž
ŽELEZO
Nejdůležitější stopový prvek.
Nedostatek vyvolává chlorózu
(blednutí až žloutnutí listů).
