Uplatnění hydroponie v interiéru

Květiny v bytě lze pěstovat tímto způsobem
solitérně, to znamená ve dvojitých nádobách,
skládajících se z obalu (pláště) a vložky.
Obal slouží jako zásobník dostatečného
množství roztoku, a proto má být jeho
spodní část co neprostornějši. Nadzemní
část rostliny, kořenový krček a část nejstarších
kořenů je ve vložce obvykle fixována
keramzitem nebo drtí. Dno vložky
tvoří mřížka, anebo je děrováno otvory
různé velikosti o průměru 4 až 10 mm.
Rostlinu pěstovanou v zemině převádíme
na hydroponické pěstování tak, že kořeny
nejprve důkladně propláchneme vodou
asi 20 °C teplou. Tím ji zbavíme
zbytků zeminy a pak vsadíme do vložky tak
hluboko, jak byla v květináči. Do pláště
nádoby potom nalijeme takové množství
čisté vody (destilované, dešťové), aby se
její hladina dotýkala dna vložky. Nádobu
umístíme k oknu a využitím blízkosti těles
ústředního topení udržujeme teplotu vody
kolem 20—22 °C Teprve, když květina
vytvoří nové bílé kořeny, zasahující do vody
v obalu, vyměníme vodu za roztok. Začátečníkům
doporučujeme používat koncentrace
0,1 %, v období vzrůstu je však
nutno koncentraci zvýšit na 0,2 %. Rostliny
čeledi Bromeliaceae, Orchideaceae nebo
kaktusy vyžadují koncentraci 0,05 %, později
0,1 %.

Světlo je důležitým komponentem kvalitního
vývinu listů a květů rostlin. V praxi
se řídíme zkušenostmi získanými při pěstování
rostlin v zemině. Tam, kde se projevuje
nedostatek světla u květin pěstovaných
tradičním způsobem, nebudou zdárné růst
ani rostliny v hydroponii.

Protože tvrdost vody způsobená obsahem
soli vápníku ve větších městech
kolísá, je snazší sledovat hodnotu pH, která
s tvrdostí vody bezprostředné souvisí.
V podstatě se můžeme řídit pravidlem,
že optimální tvrdost vody pro hydroponické
pěstování odpovídá hodnotám až 9 stupňů
DH (německých stupňů), což se rovná přibližné
5,5 až 6,5 pH. Jestliže tedy voda nevykazuje
předepsané hodnoty, je nutno ji
různými způsoby upravit. Nejjednodušeji
odstraníme tvrdost zahřátím vody na 40 °C,
popř. vodu i převaříme. Dosáhneme tím
vysrážení a usazení karbonátů (kotelního
kamene) a pH metrem stanovíme hodnotu
kyselosti, popřípadě zásaditosti vody. Dalším
způsobem je máčení rašeliny ve vodě,
čímž snižujeme její zásaditost, a tím i tvrdost.
Do sáčku z gázy nebo mulu nasypeme
10 g rašeliny a sáček ponoříme na 24 hodin
do 1 I vody. Tvrdost se tím sníží přibližně
asi o 1 stupeň. Po tomto zásahu je opět
zapotřebí kontrolovat reakci indikátorovým
papírkem. Příliš měkkou vodu upravíme
přidáním mletého vápence, kdy 10 mg
vápníku zvýší tvrdost vody cca o 1 stupeň,
to znamená, že se zvýší i hodnota pH o 1,3.
Teplota roztoku se má v optimálních
podmínkách rovnat teplotě vzduchu v místnosti,
která se má pohybovat mezi 22 až
24 °C. Praxe ukázala, že roztok bývá o 4 až
5 °C chladnější, rostliny však tento teplotní
rozdíl snášejí po zakořenění velmi dobře.
Koncentrace roztoku se pohybuje mezi
0,1 % až 0,3 % v závislosti na pěstovaném
rodu, popř. druhu květiny. Musíme však
brát v úvahu i roční období, zdravotní stav
a vývojové stadium rostliny. Zásadně platí,
že v době plné vegetace použijeme více
koncentrovaného roztoku než v období
vegetačního klidu.

Pěstováním květin

v roztocích živných
solí lze zajistit kořenům rovnoměrný přísun
pohotových živin v takovém množství, které
rostlina v určitých fázích svého vývoje
právě potřebuje. Citlivá reakce rostlin na
kvantitativní přísun těchto živin se projeví
kladné jak v období plného růstu, kdy
dávky úměrně zvyšujeme, tak i v době
vegetačního útlumu, kdy jsou květiny
schopny využit živin jen v nepatrném
množství.
Živný roztok připravujeme rozpuštěním
tablet, popřípadě sypkého plného hnojiva,
a to nejlépe v destilované vodě. Plná hnojiva
jsou taková, která obsahují minimálně
tři základní, chemické prvky, pro život
rostlin nezbytné, tj. dusík, fosfor a draslík.
Obvykle se však doplňuji ještě dalšími —
železem, hořčíkem, bórem, molybdenem
apod. V ČSSR se průmyslově vyrábí několik
druhů těchto hnojiv a prodávají se
pod obchodními názvy Herbapon, Hydroponix,
Floran, Herbasyn atd. V denní praxi
je velmi vhodné a výhodné používat tekutých
plných hnojiv, protože získáme ihned
po zamícháni použitelný roztok.
Drobní pěstitelé květin nemají obvykle
k dispozici destilovanou vodu a používají
tedy vodu z městské vodovodní sítě, popř.
vodu studniční. Je však nutno si uvědomit,
že květiny přijímají pouze dokonale rozpuštěné
živné soli a tuto podmínku nezaručuje
voda ani příliš měkká nebo naopak
tvrdá.

Tyto látky jsou chemicky inaktivní.

Tím
je prakticky zabezpečena velmi důležitá
hygiena prostředí pro zdárné pěstování
květin. Většina známých chorob nebo
škůdců napadajících pokojové květiny využívá
půdy buď jako faktoru umožňujícího
jejich vývoj, nebo těží z časem se zhoršujících
fyzikálních vlastností zemin, jež přímo
negativné ovlivňují zdravotní stav rostlin.
Ty jsou pak mnohem náchylnější k druhotnému
napadení chorobami nebo škůdci.
Ukázka odebíráni listových řízků saintpaulií.
Vyhledáme zdravou rostlinu a dobře vyzrálý
list
List vytrhneme z rostliny
Řízek upravíme ostrým nožem

HYDROPONIE - PĚSTOVÁNÍKVĚTIN BEZ PŮDY

Pěstování rostlin, a to nejen hrnkových
bez půdy v živných roztocích je poměrně
starého data. Jako první pěstování rostlin
v Evropě bez půdy uvádí literatura rok 1860.
V tomto roce dva němečtí profesoři Wilhelm
Knap a Julius Sach začali své pokusy
přípravou roztoků živných solí, ve kterých
pěstovali své rostliny nezávisle na půdě.
Od té doby se nejdříve laboratorně, potom
pokusné začaly pěstovat různé rostliny jak
zahradnicky, tak i zemědělsky významné.
Po druhé světové válce se postupně začalo
s touto metodou i u nás. Vedle využití hydroponie
při pěstováni zeleniny a dalších
rostlin ve sklenicích, se postupem doby
rozvíjelo touto metodou i pěstování hrnkových
rostlin. Dnes už je na trhu dostatek
vkusných hydroponických nádob různých
velikostí a tvarů, jsou k dostání průmyslově
vyráběné směsi živných soli i výplňové
látky, jako např. keramzit apod.
Současná zahradnická terminologie používá
tedy slova hydroponie pro speciální
pěstování květin v živných roztocích. Tradiční
půdní substrát je nahrazen buď kamennou
drtí (žula, křemen), nebo různými
průmyslové vyráběnými látkami, např. biolastonem,
styromulem, moltoprenem, polystyrénem,
perlitem a u nás nejvíce používaným
keramzitem. Až na malé výjimky jsou
pro tuto širokou paletu použitelných hmot
charakteristické takové fyzikální vlastnosti,
které vynikají větší či menší schopností
poutání vody. Jejich vnější a někdy i interní
struktura vstřebává svým velkým povrchem
dostatečné množství vzduchu, který je nutný
pro zdárný růst kořenů.

Řízky dáváme do vyšších nádob s vodou
tak, aby spodní část řízku byla v délce
několika centimetrů pod vodou. Nádoby
buď přiklopime další větší nádobou, skleněným
zvonem nebo polyetylénovým sáčkem
tak, aby se zabránilo přístupu vzduchu.
Tyto malé množirničky pak umístíme na
teplém místě. Když řízky zapustí kořínky,
přesazujeme je včas do pěstitelských nádob.
Rozmnožováni listovými řízky je další
velmi jednoduchý způsob, kdy můžeme
z jedné rostliny získat velký počet nových
jedinců. V podstatě listy můžeme množit
rostlinu dvojím způsobem: Jednak tak, že
jednotlivé listy zapíchneme řapíkem do
množárny (misky, květináče), kde zakoření
To je velmi osvědčený způsob, např. při
množení druhů Achimenes, Peperomia,
Saintpaulia, Sinningia, Streptocarpus, a celé
řady sukulentů. Z každého listu nám při
tomto způsobu vznikne jedna rostlina. Další
metoda je např. u Begonia rex, kdy celý
list položíme na písek v množárně nebo
velké misce Řapík zapíchneme do substrátu
a celou listovou čepel zatížíme několika
kamínky, aby dobře přiléhala na
písek. Žilnatinu všude v místech rozvětvení
nařízneme nožem. Po čase všude tam, kde
se stýkají dvě žebra, se na spodu vyvinou
kořínky a na vrchu vyrazí mladá rostlinka.

Řada pěstovaných druhů

se nechá množit
řízky po dobu celého roku. U některých
je lepši řizkovat pouze z jara v březnu až
dubnu, některé v létě v červenci až srpnu.
U některých druhů květin odebíráme raději
mladší bylinné řízky (Coleus, Impatiens,
Fuchsia) u jiných polovyzrálé, částečně
zdřevnatělé (Ardisia, Aucuba, Camellia,
Euonymus, Laurus, Prunus laurocerasus)
Klasicky způsob úpravy řízků je takový,
že na spodní straně seřízneme řízek těsně
pod očkem (kolénkem). Pokud má toto
poslední očko list, tak ho odřízneme nebo
odlomíme. Řízek ponecháme dlouhý 8—12
cm a necháváme na něm zpravidla jen dva
poslední vrchní listy, ostatní odstraňujeme.
Některé rostliny dobře kořeni ve vodě.
Takové je lépe nechat až pustí kořeny a
teprve potom je zasadit do květináčů nebo
do hydroponických nádob. Takto lze dobře
množit např.: Ficus carica, Ficus elastica,
Fuchsia, Impatiens, Justicia, Monstera, Nerium
oleander, Passiflora, Philodendron
většina druhů, Saintpaulia ionantha, Sansevieria,
Scindapsus, Tradescantia, Zebrina
a další.

Rozmnožováni řízky.

Rozmnožováni řízky
patří mezi nejjednodušší a nejrozšířenější
způsoby množeni hrnkových květin, a to
jak u milovníků květin, tak i v zahradnických
závodech. Řízek je část rostliny, kterou
odřízneme a necháme ji zakořenit. Až do
doby zakořeněni žije z rezervních látek.
Doba zakořenění je závislá na řadě faktorů
Jednak je to vlastni schopnost zakořeňováni,
která je u každého druhu jiná, potom
teplota substrátu a vzdušná a půdní vlhkost
při vlastním zakořeňování. V domácnostech
zakořeňujeme řízky nejlépe v květináčích
nebo ve vyšších miskách.

Dělením se s úspěchem rozmnožují hlavně
tyto druhy: Acorus gramineus, Adiantum
tenerum, Aeschynanthus, Asparagus, Aspidistra,
Columnea, Cyperus, Hypoestes, Nephrolepis,
Nertera, Pteris, Sansevieria,
Scirpus, Selaginella, Soleirolia, Syngonium
a další
Odebráni odnoži od matečných rostlin.
Velmi jednoduchý způsob rozmnožování.
Ostrým nožem opatrně oddělíme odnož
s části kořenů a přesadíme ji do samostatného
květináče Některé rostliny, pokud
menši odnože nemají ještě vlastni kořeny,
dlouho zakořeňuji, jako např. Clivia, Pandanus,
Dracaeny. Jiné však kořeni velmi
dobře i bez zárodků kořenů. U takových
množíme odnožemi během celého roku.
Jsou to např. Aloe arborescens, Crassuly
a jiné tučnolisté. Odnožemi množíme také
většinu druhů bromeliovitých. Celá řada
těchto květin po odkvětu nechává odkvetlý
výhon odumřít, ale dříve se postará o zachováni
rostliny tím, že od kořene vyrazí
několik nových odnoži, které mají vlastní
kořeny.

Vegetativní rozmnožování

Děleni rostlin: je to nejjednodušší způsob
množeni našich hrnkových květin. Zpravidla
dělením množíme rostliny při pravidelném
přesazováni. Řada druhů si to přímo
vyžaduje, protože květináč je tak prorostly,
že vnitřní rostliny chřadnou a zastavuji
růst, takže nám nic jiného nezbývá, než
takový prorostlý trs roztrhat na kusy s několika
výhony a ty pak samostatné přesadit
do nových květináčů.
V zásadě praxe je taková, že květinu,
kterou chceme rozdělit vyjmeme z květináče,
vytřepeme z kořenů zem a prohmatáním
trsu najdeme místo, kde jsou rostliny
spojeny a trs by se dal rozdělit. Takové
části bud rozlomíme, nebo ostrým nožem
odřízneme. Velikost oddělků se řídí potřebou.
Když chceme namnožit více rostlin,
můžeme trs rozdělit až na nejmenší části,
které ještě mají kořeny. Při běžném přesazování
a zmlazování necháváme zpravidla
větši kusy odpovídající i estetickým požadavkům
na dotyčný druh

Vzešlé semenáčky

brzy po vzejití přepichujeme
buď jednotlivé do malých kvétináčků,
nebo opět do misky na vzdálenost
cca 2—3 cm krát 3 cm.
Misky s rostlinkami musíme umístit na
světle a dostatečné je vzduchovat.
Semenem můžeme s úspěchem množit
tyto hrnkové rostliny: Ageratum mexicanum,
Ardisia crenata, Asparagus, Aucuba,
Begonia semperflorens, Calceolaria hybrida,
Calceolaria integrifolia, Capsicum annum,
Celosia, citrusy — všechny druhy,
Coleus hybridus, Cyclamen persicum, Dizygoteca
elegantisima (z dovezeného semene),
Eucalyptus, Chamaedora excelsa,
Impatiens, palmy všechny druhy, Pelargonium
zonale (především F-1 hybridy), Petunia
hybrida, Primula (všechny druhy pěstované
v bytech), Ricinus, Solanum capsicastrum,
Streptocarpus hybridus.

Generativni rozmnožováni

— semenem
Řada květin uvedených v této knize se dá
dobře množit semenem, a to i v bytových
podmínkách. Generativni způsob rozmnožováni
má řadu výhod Rostliny pěstované
ze semene jsou obvykle odolnější a přizpůsobivější
k podmínkám bytového prostředí.
Ze semene získáme ihned větší
množství jedinců. Nejvhodnější doba pro
vysev většiny druhů květin je jaro. Pro
vysev se dnes užívají hlavně misky z plastické
hmoty. Mají tu výhodu, že se s nimi
lehce manipuluje a nechají se dobře čistit
a dezinfikovat. Pro malá množství výsevů
stačí malé květináče Na dno každé výsevné
nádoby musíme dát drenáž nejlépe z malých
kamínků, na kterou dáme zeminu.
Jako substrát se používá nejčastéji směs
listovky s piskem, nebo rašeliny s pískem
Úplně na povrch prosejeme tento substrát
na drobném sítě a naplníme jim misku
asi 0,5—1 cm na povrchu Do této vrstvy
pak vyséváme semena Semena sejeme
řídce, aby se mladé rostliny mohly dobře
vyvíjet. Po vzejití zasypáváme výsevy opět
vrstvou jemného substrátu, a to tak velkou,
jako je přibližně objem semene. Výsevy
musíme pravidelně postřikovat, aby povrch
nezaschl.

ROZMNOŽOVÁNÍ KVĚTIN
I když dnes jsou běžně k dostání v květinových
prodejnách a zahradnictvích všechny
zahradní druhy hrnkových květin, bude
vlastní množení u milovníků rostlin stále
zajímavé a vděčné. Vlastníma rukama namnožená
a vypiplaná květina bude mít vždy
větši cenu než jakákoliv květina koupená
v obchodě.
Květiny množíme buď generativné, tj.
semenem nebo vegetativně, tj oddělením
určitých částí rostlin a jejich dalším pěstováním.
Oba dva způsoby u řady druhů nejsou
náročné na vybavení a zkušenosti a
můžeme si tak květiny namnožit i v bytových
podmínkách.
23
Seznam nejdůležitějších kombinovaných hnojiv
Obchodní název
Allin
Cererit
Cucumin
Fragarín
Harmavit
Herbapon
Herbasyn 1
Herbasyn 2
Herbasyn 3
Herbasyn 4
Herbasyn 5
Herbasyn 6
Herbasyn 7
Koniferin
NPK I.
NPK II.
NPK III.
Vegaflor
Obsah živin v %
N
12,00
10,00
12,00
12,00
10,00
15,00
16,20
10,00
20,00
13,00
8,50
8,20
4,00
8,00
11,00
11,00
13,00
8,00
P205
6,00
8,50
12,00
8,00
9,00
3,50
11,60
16,50
6,60
13,00
8,50
41,00
11,80
8,00
18,00
11,00
10,00
3,30
K20
17,00
14,00
19,00
20,00
10,50
25,00
16,20
23,00
13,20
18,00
12,00
10,30
8,70
12,00
18,00
11,00
13,00
6,00
Stop. prvky
Mg, B, Ca, Mo, Zu, Mn, Cu
Cu, Zn, B, Mo, Mn
Mg, Fe, Mn, Mo, Zu, Cu, Ca
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Zu, Cu, B, Ca
Mg, Mn, Cu, B
Mg, Mn, Zu, Cu, B, Co, Ca
Mn, Cu, B, Ca