Vedle výživy kořeny je možno použit
i tzv. výživy mimokořenové, která se často
používá ve sklenicích. Spočívá v tom, že
vždy večer postřikujeme mlhovkou listy
slabým roztokem plného hnojiva (stačí
1 gram soli na 1 litr vody). U některých
květin se tyto postřiky znamenitě osvědčily
a projevily se větší násadou květů. Je to
způsob vhodný hlavně pro ty květiny, které
jinak špatné vykvétaji, dále pro orchideje,
bromélie a květiny tropického pralesa
V dřívější době se často tvrdilo, že květiny
musíme hnojit podle kalendáře tak, jako
je tomu v naši přírodě To znamená od
března do podzimu — září Pro květiny
pěstované v umělém prostředí, to je ve
sklenicích a bytech však tento přírodní
kalendář neplatí A především v panelových
bytech, kde často řada rostlin v důsledku
vysokých teplot roste v zimě intenzivněji
než v létě. Zde platí zásada, že rostliny,
které v zimě neprožívají období klidu, hnojíme
v tomto období alespoň jednou měsíčně
v zálivce roztokem některého plného
hnojiva.

V prodeji je tekuté hnojivo OBM — výživa,
což je zkratka názvu: organó-biologicko-
minerálni výživa rostlin. Podle informací
získaných u výrobce je toto hnojivo směsí
rozložené přírodní rohoviny, minerálních
solí, stopových prvků, výluhu kompostu
a částí nerozložené rohoviny jako sedliny.
U všech hnojiv je nutno pečlivě dbát
na dodrženi nejvyšší přípustné koncentrace
Méně je vždy užitečnější Příliš silná
dávka může květinu takřka okamžitě zničit
tím, že hnojivo spálí kořeny. Dodržujeme
proto vždy nejvýše přípustná množství uvedená
na obalu hnojiv. Pokud budete používat
ledku nebo superfosfátu, dávkujte 0,5
až 1,0 gramu na litr vody a hnojeni opakujte
nejvýše jednou za týden Největší nebezpéčí
je tedy hnojit v nesprávnou dobu,
vyššími dávkami, než je předepsáno a jednostranné,
tedy jen ledkem, draselnou soli
nebo superfosfátem. Ideální by bylo střídat
kravinec s některým plným hnojivem.

Hnojiva strojená,

minerální jsou při používáni
účinnější a pohodlnější. Ze všech minerálních
solí má snad největší význam
ledek jako zdroj dusíku, draselná sůl jako
zdroj draslíku a superfosfát jako zdroj
fosforu. Zejména tato poslední sůl je důležitá
tím, že nejenom hnoji, ale současně
ovlivňuje i chemickou reakci zeminy, působí
kysele Dusíkatá hnojiva podporují tvorbu
listů a je dobře jimi hnojit v první fázi
růstu. Draselná hnojiva zvyšuji odolnost
vůči škůdcům a zajišťují lepší přezimováni,
fosforečná hnojiva jsou důležitá jako příprava
na květ a plod.
Účelnější je však používat hnojiv kombinovaných,
která obsahují všechny důležité
prvky: dusík, draslík, fosfor, hořčík
a vápník. Některé výrobky nesou označeni
plné hnojivo a slovem plné rozumíme, že
kromě vyjmenovaných hlavních prvků obsahuji
ještě celou řadu prvků tzv. stopových,
které jsou sice obsaženy ve velmi
nepatrné míře, ale jsou pro zdravý růst
rostlin životně důležité.

Hnojiva přirozená čili organická, jež musí
být nejdříve zpracována půdními baktériemi,
aby se uvolnily látky, které jsou kořeny
schopny přijímat a zužitkovat Z organických
hnojiv bude pro nás nejdůležitější
kravinec, protože obsahuje všechny pro
život květin důležité látky ve velmi příznivém
poměru Jeho výhodou je, že působí
pomalu a mírně, a tak ani větší dávky nemohou
květině uškodit. Nebezpečnější je
již koňský hnůj, zejména v čerstvém stavu,
který působí silně zásaditě. Stejně tak je
tomu i u trusu slepic, holubů a jiného
zvířectva. Tato hnojiva je nutno nechat
nejdříve zkvasit a přidávat jen v malém
množství do vody, která se má použít
k zálivce. Velmi pomalu působí přídavek
rohových pilin vmisený do zeminy, protože
rohovina se pomalu rozkládá a je tak trvalým
zdrojem dusíkatých látek.

VÝŽIVA HRNKOVÝCH KVĚTIN

Stejné jako ostatní živé organismy, potřebuji
i rostliny pravidelnou výživu. Živiny
obsažené v zeminách se brzy vyčerpají,
a proto je musíme během života rostlin
doplňovat. Nejvhodnější formou je přihnojování
živinami v optimálních koncentracích
v zálivce. Během vegetace v časových
intervalech podle nároků jednotlivých druhů
rozpustíme ve vodě některé plné hnojivo
v koncentraci podle návodu a tímto
roztokem květiny zaléváme. V obchodech
je dnes poměrně velká nabídka druhů umělých
hnojiv s různým obsahem živin, které
si můžeme vybrat podle potřeby.
Nejdůležitější kombinovaná hnojiva, která
jsou u nás k dostáni, uvádíme v tabulce.
Hnojíme zásadné jen zdravé rostliny.
Nemocné rostliny bychom intenzívním
22
hnojením víc poškodili než jim prospěli.
Pokud však rostliny živoří a krní nedostatkem
výživy, je třeba ihned začít s přihnojováním.
Rozeznáváme v podstatě dva druhy
hnojiv:

Dřevěné uhlí

Dřevěné uhlí se přidává do některých speciálních
směsí, např. pro orchideje, bromelie,
anthuria, kaktusy a další Svým povrchem
dobře váže vodu, reguluje vlhkost
a zabraňuje šíření choroboplodných zárodků
Perlit
Je to velmi lehká pórovitá hmota používaná
ve stavebnictví. Při pěstování rostlin se
přidává do směsí zemin jako kypřící přípravek.
Používá se také při zakořeňování
rostlin

Pisek

Jako přídavek se písek dává do všech druhů
zemin Pro tento účel je nejvhodnější písek
říční. Používá se také jako substrát k zakořenění
řízků květin, a to buď čistý, nebo
s přídavkem rašeliny, perlitu apod.
Substrát z kůry
Nedostatek rašeliny i dalších komponentů
do substrátových směsi pro pěstování květin
nutil hledat nové přírodní zdroje Takovým
vynikajícím materiálem je kůra listnatých
i jehličnatých stromů, která zůstává
jako odpad při těžbě dřeva.
Vřesovka a lesní zemina
Jsou to vesměs lehké a kyselé zeminy.
Získáváme je na lesních plochách, hlavně
na vřesovištích. Maji neobyčejné hrubou
strukturu. Používají se především samotné
nebo ve směsi hlavně pro pěstování vřesovištnich
rostlin, jako azalek, erik a dalších.
Vřesovka dobré kvality má mít obsah humusu
25—30 % Půdní reakce se pohybuje
v hodnotách 3,5—4,5 pH.

Rašelinové substráty, jednotné zeminy
Změna zahradnické výroby, přechod z pěstování
v pařeništích na velkovýrobu ve
sklenících, vyčerpání přírodních zdrojů některých
dříve dostatečných zásob zemin
a nedostatek chlévského hnoje si vynutily
výrobu náhradních substrátů pro pěstování
květin K tomu účelu neobyčejně dobře
vyhovuji tzv jednotné zeminy Je to vlastně
čistý jíl s rašelinou, který se doplní umělými
hnojivy v koncentraci potřebné pro tu
kterou skupinu květin, tento substrát je
schopen pojmout značné množství vlhkosti,
aniž by byla květina přelita
Pařeništní zemina
Nejkvalitnější pařeništní zemina vzniká v
pařeništích zakládaných chlévským hnojem
a listem, a to několikaletým míšením této
organické hmoty s vrchní vrstvou zeminy
v pařeništi -Kvalitní pařeništní zemina by
měla být středné těžká a měla by obsahovat
15—25 % humusu. Její reakce se pohybuje
v rozmezí 6,5—7,5 pH.

Listovka

Základní zemina pro většinu druhů květin.
Získává se kompostováním spadaného listi,
Patří mezi lehké zeminy. Nejlepší kvalitu
má listovka z bukového listí. Používá se
v různém stupni zralosti. Pro výsevy se
používá naprosto vyzrálá. Obsah humusu
je také závislý na její zralosti. Mladá obsahuje
zpravidla 50—60 % humusu, vyzrálá
listovka 20—40 %. Její reakce se pohybuje
v rozmezí 5,2 — 6,7 pH
Rašelina
Tato zemina se dá dnes běžně koupit ve
speciálních obchodech v různém baleni
Je nepostradatelnou součásti takřka všech
typů substrátů pro hrnkové květiny Podle
původu známe rašeliny vrchovištní, slatinné
i přechodné Rašelina dobré kvality a struktury
má mít 75—85 % organické hmoty
a reakci 3,5—4,5 pH.

Kompostní zemina

Kompost vzniká rozkladem organických
látek. Má to být dobře proležely, uzrálý
substrát, prostý všech zahradních plevelů,
chorob a škůdců, s dostatečným obsahem
humusu. Jeho kvalita je závislá na stáři
a na obsahu látek, ze kterých vznikl. Zásadně
nemůžeme používat čerstvý, nedostatečně
vyzrálý kompost. Jen rostlinám škodí
Nejlepší kompost se získává z chlévského
hnoje, fekálii a rostlinného odpadu Kompost
dozrává na hromadách nebo ve zvláštních
zařízeních a během zrání se několikrát
přehazuje. Přidává se do něj často i rašelina,
vápno a někdy i dlouhodobě působící umé
la hnojiva. Dobrý vyzrály kompost by měl
mít 10—18 % humusu a reakci odpovídající
rozmezí 6,5—7,2 pH. Tyto hodnoty jsou
však velmi proměnlivé v závislosti na obsahu
komponentů, ze kterých byl kompost
připraven. Při vlastní přípravě kompostu
můžeme sami jeho kvalitu přizpůsobit potřebě

CHARAKTERISTIKA NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH ZEMIN

Drnovka
Pravá drnovka vzniká kompostováním drnových
plátů. Získáváme je ze starých
pastvin a luk nejlépe tam, kde je dostatek
motýlokvětých rostlin v porostu. Drn rozřezáváme
na plásty 10—15 cm vysoké a
tak 20—35 cm široké. Ty pak skládáme
na sebe do výše cca 100 cm. Dobrá vyzrálá
drnovka má mít obsah humusu 1 — 11 %
a reakci v rozmezí 6,5—7,9 pH. Obyčejně
se do tohoto kompostu přidávají některé
organické složky, jako močůvka, chlévský
hnůj apod. Je součásti především těžších
substrátů pro mnoho rostlin.

ZEMINY PRO PĚSTOVÁNÍ HRNKOVÝCH KVĚTIN

Zemina, to je substrát, ve kterém květinu
pěstujeme, je dalším důležitým předpokladem
úspěchu či nezdaru Stále se používá
různých druhů zemin a jejich vzájemným
mícháním v určitém poměru se získá vhodná
směs pro pěstováni toho kterého druhu
hrnkových květin.
Obyvatelé sídlišť mají stále menší možnosti
opatřit si jednotlivé substráty a jsou
odkázání na nákup tzv. zeminy pro květiny
v obchodech. Její kvalita však často bývá
různá a je závislá na komponentech, které
mají výrobci k dispozici. Obecné se dá
říci, že tato směs by měla být středně
těžká a měla by mít půdní reakci pH 6,5
až 7,0. Při této hodnotě by se dala použít
pro většinu druhů u nás pěstovaných hrnkových
květin. Pro druhy vyžadující jiné
složeni zeminy by se dala doplnit např.
rašelinou, piskem, dřevěným uhlim, cihlovou
drti apod. Řada milovníků květin si
však bude chtít připravit a namíchat vhodnou
zeminu sama, a proto ve speciální
části u popisu jednotlivých druhů květin
uvádíme také nejvhodnější receptury na
směsi zemin.

Rostlina, jež
v přírodě žila třeba v rozsedlině, musela
po prokořeněni malého prostoru, který
měla k dispozici, rychle vykvést, vytvořit
semena a předat je větru nebo ptactvu,
aby je roznesly po okolí a postaraly se tak
o zachování rodu. Zkušení zahradnici často
přírodu napodobují a nutí tak květiny do
květu. Děje se to například pravidelně u orchideje
Cymbidium, která by jinak ani nekvetla.
Všeobecně stačí přesazovat jednou za
rok, starší a pomaleji rostoucí květiny, jako
je Clivia, Camellia, Anthurium a palmy
jednou za dva až tři roky. Mladé rostlinky,
jež v malých kvétináčcich neobyčejně
rychle rostou, přesazujeme i několikrát
do roka.
Přesnější pokyny, jak často jednotlivé druhy
květin přesazovat a jakou zeminu tyto
květiny vyžadují, se dočtete ve speciální