Co jsou “andělské trubky”? V posledních letech se u nás staly velmi módními pokojovými rostlinami druhy rodu Brugmansia, např. Brugmansia suaveolens, známé spíše jako “andělské trubky”. Jsou velmi příbuzné durmanu a rostou planě v západní části Jižní Ameriky. Rostliny keřovitého charakteru dorůstají výšky až 9 metrů. Listy mají zpravidla podlouhle eliptické, velké a často chlupaté. Různě zbarvené květy jsou trubkovité a dlouhé až 25 cm. Dužnaté plody nazelenalé barvy obsahují hranatá, tmavá semena.

Botanická charakteristika a rozšíření. Rod Datura, durman, je zastoupen asi 20 jednoletými až víceletými bylinami z čeledi Solanaceae, lilkovitých. Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka na bázi se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen. Většina druhů pochází asi z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí. U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, zvaný též “panenská okurka”. Je to jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou. Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová. Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.

Durman

Durman obecný
Datura stramonium
Z historie. Halucinogenní účinky durmanu byly známy jak ve Starém, tak v Novém světě. Například v Evropě se užíval spolu s dalšími drogami k výrobě mastí pro čarodějnické sabaty. V Novém světě byl považován za posvátnou rostlinu, s níž směla zacházet pouze pověřená osoba. Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům.

Závažnější je poškození ústní sliznice spojené s nadměrnou tvorbou zubního kamene a úplným zčernáním zubů. Často také dochází i k trvalému poškození chrupu, ale může pravděpodobně vést až ke vzniku karcinomu dutiny ústní.
Léčivé účinky betelového sousta. Doporučuje se ke zlepšení chuti k jídlu, při bronchitidě, jako projímadlo a proti cizopasníkům. Považuje se za dobré tonikum pro mozek, srdce a játra. V celé Asii panuje názor, že po žvýkání betelu sládne dech, mizí hnilobný zápach z úst, zvyšuje se slinění a zlepšuje se kvalita hlasu.

Příprava betelového sousta. Vlastní betelové sousto se připravuje tak, že se na listy pepřovníku betelového obvykle dá vápno a dále se položí část semene arekové palmy, případně kousek kořene gambirovníku. Takto připravené komponenty se těsně zavinou do pepřovníkového listu , vloží do úst a sousto se intenzivně žvýká. Jaké jsou účinky betelového sousta? Účinek se projevuje zvýšenou tvorbou rudých slin, které požívači buď vyplivují nebo polykají. Při prvním žvýkání pociťují velmi nepříjemnou, ostrou ipalčivou chuť a dochází také ke stahování hrdla. Později se však v ústech dostavuje pocit nesmírně příjemné chuti. Umírněné žvýkání působí blahodárně tím, že upravuje látkovou výměnu, v tropech porušenou jednostrannou výživou. Přítomný arekolin navozuje dobrou náladu, rozveseluje, podněcuje myšlení, tiší
hlad a žízeň. Trvalé poškození organismu je nepatrné, rozhodně menší než po alkoholu nebo nikotinu, avšak závislost na užívání drogy je daleko silnější než u kuřáka.

Uncaria gambir

gambirovník trpký, z čeledi Rubiaceae, mořenovitých, původem z Indomalajsie, je šplhavá liána se vstřícnými, krátce řapíkatými a vejčitými listy. Drobné květy pleťové barvy vyrůstají v kulovitých hlávkách v úžlabí listů. Plod je dvoupouzdrá tobolka obsahující větší počet křídlatých semen.
Jaké jsou obsahové látky v betelovém soustu? Listy pepřovníku betelového obsahují vedle taninu a sacharidů také 0,7 až 2,6 procent silice, na jejímž složení se hlavně podílejí terpeny. Semena arekové palmy mají kromě lipidů, sacharidů a tříslovin rovněž směs alkaloidů, ze kterých byly izolovány čtyři báze - arekolin, arekaidin, guvacin a isoguvacin. Z lodyhy gambirovníku byl izolován hypotenzivní alkaloid gambirin, ale také isogambirdin, gambirtannin aj.

Areca catechu,

areková palma, ze stejnojmenné čeledi Arecaceae, arekovitých, je tenká a až 20 metrů vysoká palma s rovným kmenem. Na vrcholu nese chochol dva až čtyři metry dlouhých lichozpeřených listů. Z jejich úžlabí vyrůstají asi 60 cm velké, rozvětvené květní palice, obsahující množství bělavých až nazelenalých vonných květů obojího pohlaví. Plod je 4 až 5 cm dlouhá peckovice vejcovitého tvaru, zlatožluté barvy. Pod hladkou pokožkou je silný vláknitý mezokarp a v tenké skořepině je uloženo nachově žilkované semeno, které je uvnitř bílé. To je známé jako arekový, “betelový” či “pinangový ořech”. Pochází pravděpodobně ze střední Malajsie, ale nyní se pěstuje po celé tropické Asii, ale také ve východní Africe.

Betel

Co je betelové sousto? Tento výraz označuje soubor řady komponentů, které se mohou lišit v závislosti na místě užívání. Základ však tvoří tři významné komponenty:
Piper betle, pepřovník betelový, je jedním z asi 700 druhů pepřovníků ze stejnojmenné čeledi Piperaceae, pepřovníkovitých. Je to stálezelená liána s polodřevnatými výhony dosahujícími délky 15 až 20 metrů. Listy má srdčité, ostře špičaté, temně zelené, na rubu s výraznými 7 až 9 žilkami. Květy jsou drobné, sestavené do válcovitých klasů, plod je bobule. Tento druh planě roste ve východní Indii a na Sundských ostrovech v deštných tropických lesích.

Jednou z cest drogové prevence je i dokonalé poznání jednotlivých drog, obsahových látek i jejich účinků. Týká se to především policejních specialistů, zdravotního personálu, učitelů a vychovatelů, ale i rodičů a mládeže, která bývá často nejvíce ohrožena.
V této rubrice se zaměříme na stručný přehled nejvýznamnějších omamných rostlinných drog, s kterými se můžeme setkat ve svém okolí. Některé z nich rostou u nás, jiné bývají předmětem nelegálního obchodu, případně se s nimi setkáme při turistických výpravách do teplých oblastí Starého i Nového světa.

omamne rostliny

Problematika omamných drog je stará jako lidstvo samo, ale v posledních letech se stává obtížně řešitelným celosvětovým problémem. Napomáhá tomu ztráta tradičních hodnot a často i ekonomická nejistota. To jsou základní faktory destabilizující společnost i jednotlivce, který někdy hledá východisko z krize užíváním drog. Zpočátku může zažívat příjemný stav, ale později se stává na droze závislý, fyzicky a duševně chátrá, a výjimkou není ani jeho smrt.
Nedovolená výroba a držení omamných látek se všude považují za nebezpečné trestné činy. Na druhé straně se pěstování a obchod s omamnými drogami staly výnosnou činností, kterou se zabývají organizované gangy a mafie, a tak tento obchod s lidským utrpením stále roste a počet závislých na drogách stoupá.

lišejníky

(Lichenes= Lichenizované houby)- skupina hub, které žijí v symbióze. Lišejník je parazitický organismus(zhrnutě). Dají se najít na různých částech rostlin, kamenů. Rozlišují se tři základní typy. Stavba je něco jako stélka, která může být- kovovitá(celou spodní stranou přirůstá k podkladu)
-zástupci- Lišejník zeměpisný(šedozelený) , který roste na skalách, kamenech.
- lupenitá(rozprostřena do šírky, okraje přečnívají)
-zástupci- Terčovka bublinatá(roste většinou na větvích, odumřelých částech rostlin)
- Terčík zední
- keříčkovitá(tvoří malý keříček)
-zástupci- Dutohlávka sobí(žlutozelený lišejník, tvoří porosty)
Jsou považovány za bioindikátory(žijí jen v čistém prostředí)čistoty ovzduší. Věda zabývající se Lišejníky se nazývá Lichennologie. Lišejníková poušť je oblast ve které lišejníky nerostou, tj. je znečistěna(většina naší republiky). Nejvíce lišejníků roste v Norsku a jiných zemích dobrou kvalitou ovzduší.

-zástupci- Rez travní(napadá hlavně lipnícovité rostliny)
Sněti- se dělí na prašné a mazlavé, napadají hlavně obilniny, patří k nim prašná snět samičná, způspbuje, že obilky se rozpadnou. Mazlavá způsobuje. že s obilnin se stává mazlavá látka.
houby lupenité- mají ze spodu klobouku lupínky, ze kterých vypadávají výtrusy. Plachetka, což je povrch pokrývající maldou houbu z vrchu. Závoj, je povrch pokrývající mladou houbu ze spodu.
-zástupci- Bedly
- Mochomůrky
- Žampióny
- holubinky

rourkaté(hřibovité) - ze spodu majjí rourky
-zástupci- všechny hřiby
- kozáky
- klouzky
- píchavky
- hvězdovky

stopkovýtrusé houby

(bazidiomycety)- nejvyvinutější houby. mají článkované mycelium a vytváří se u nich primární i sekundární podhoubí. Primární je tvořeno jednojadernými buňkami a sekundární je tvořeno dvojadernými buňkami. V případě, že dojde k splynutí dvojaderných podhoubí, takse vytváří pohlavní orgány zvané bazidie ze kterých vznikají bazidiespory(vytváří se nejčastěji na spodku klobouku). Jejich rozmnožování probíhá pomocí výtrusů(bazidiospory). Podle rozmnožování se dělí na rzi(1) a sněti(2). Jsou nejprimitivnější, protože netvoří plodnice, mají čtyřbuněčné výtrusy.
Rzi- houby, které mají článkované mycelium, které je rozvětveno do mezibuněčných prostor hostitele. Vytváří kupky výtrusů .

houby pravé

(Eumycota)- přizpůsobili se životu na suchých místech. Chitin(kostra). Výtrusy jsou nepohyblivé
NEJZNÁMĚJŠÍ TŘÍDY
zygomycety u kterých se při pohlavním rozmnožování(nazývá se zygogamie)vznikají zygospory. Nepohlavní rozmnožování při kterém vznikají sporangispory. Bývají součástí půdního edafonu, což je všechno živé i něživé v půdě.
-zástupci- kropidlovec
- plíseň hlavičková
vřeckovýtrusé houby( Ascomycetes)- jedna y nejpočetnějších skupin hub, mohou mít článkové myceliun(skladba podhoubí je z krátkých článků). jejich pohglavní orgány jsou kyonitového tvaru a nazývají se vřecka neboli Ascos. Z vřecek vypadávájí výtrusy nazývající se askospory. Mohou se rozmnožovat i nepohlavně, výtrusy se nazývají konidie.
-zástupci- kvasinky(pivní i vinná)- způsobují alk.kvašení, mhou se uměle pěstovat na tzv.melase, což je odpad z cukrovaru. Mají jednobuněčné stélky nebo řetízky buněk.
- štetičkovec(penicilín(produkt))
- kropidlák
- lanýž černý- podzemní rostlina, potravina
- smrž obecná- potravina taktéž
- hlízenka(mobilióza- nemoc atromů(hniloba jablek)
- paličkovice nachová- (napadá obilí v obilkách se vytváří tvrdé, černé kousky- znehodnocují obilninu. Dlaším rokem z nich vyrůstá plíseň(zčernání se nazývá námel)