Jaké jsou účinky drogy.

Účinek drogy, jejíž doba působení je asi 5 až 6 hodin, probíhá ve dvou fázích. Po požití drogy se velmi brzy dostavuje pocit nevolnosti, provázený bolestí hlavy, závratí a zvracením. Po jedné až dvou hodinách tyto příznaky mizí a nastupuje zvláštní euforické opojení spojené s vidinami a halucinacemi. Tyto halucinace jsou provázeny změnou vnímání, barevnými záblesky a rozmanitými, rychle se měnícími geometrickými obrazci. Intoxikovaný má zbystřené vnímání, zvláště sluch, ztrácí schopnost přesně lokalizovat polohu svého těla, čas mu probíhá buď pomalu, nebo naopak velmi rychle. Dlouhodobé užívání způsobuje vážné zdravotní poruchy, projevující se především chorobnými změnami na játrech.

Obsahové látky.

Podle literárních údajů tvoří 30 procent z celkové sumy alkaloidů mezkalin. Ostatní významněji zastoupené alkaloidy následují v pořadí pellotin, anhalonidin, anhalamin, hordein a lophophorin. Účinnost drogy závisí na množství obsažených alkaloidů, jejichž hladina může značně kolísat v závislosti na době sběru rostliny, vlastnosti půdy, nadmořské výšce a klimatických podmínkách. Z alkaloidů obsažených v peyotlu je halucinogenně nejúčinnější mezkalin.

puvod

Peyotl pochází z pouštních oblastí Mexika a USA (jižní Texas). Největší lokality jsou v Mexiku v aridních provincích San Luis Potosí, Zacatecas, Durango, Coahuila, Nuevo León, Tamaulipas, dále v Texasu ve stepních areálech výše položených oblastí, zejména Rio Grande del Norte nebo v povodí Rio Bravo.
Je peyotl jediným kaktusem s omamnými účinky? Výskyt alkaloidu mezkalinu není omezen pouze na tento druh, ale byl objeven i u dalších kaktusů, např. u rodů Trichocereus, Turbinicarpus, Ariocarpus, Obergonia, Dachycereus, Lophocereus, Stetsonia, Opuntia aj.

Peyotl

Ježunka Williamsova
(také peyotl)
Lophophora williamsii
Z historie. Podle archeologických nálezů se peyotl zřejmě používá k náboženským obřadům více než 3000 let. Obyvatelé Střední Ameriky věřili, že jim tato rostlina zprostředkovává styk s bohy a dodnes ji považují za všelék. Ještě v současnosti uctívá peyotl přes 40 různých indiánských kmenů.
Botanický popis. Zdrojem drogy, kterou prezentuje alkaloid mezkalin, je Lophophora williamsii, ježunka Williamsova (tzv. peyotl), patřící do čeledi Cactaceae, kaktusovitých. Je to malý, nepříliš vzhledný kaktus rostoucí jednotlivě nebo v trsech. Z tlustého řepovitého kořene vyrůstá polokulovité až válcovité tělo, obvykle zploštělé na temeni. Dosahuje průměru 3 až 10 cm a výšky 1,5 až 7 cm. Modrozelené až šedozelené okrouhlé areoly jsou uspořádány v řadách a odděleny mělkými svislými rýhami. Menší růžové nebo bělavé květy vyrůstají ze středu vegetačního vrcholu. Mají krátké tyčinky, pětiklanou bliznu a lysý semeník. Plodem je bobule obsahující drobná černá semena.

Příznaky intoxikace

Obsažené látky dráždí centrální nervovou soustavu, což je provázeno zvýšeným slzením a sliněním, tlaky, bolestmi břicha a zvracením. V prvním období se objevují pocity horka a mravenčení na celém povrchu těla, neobvyklé lehkosti a touhy po pohybu. Stupňuje se psychické vzrušení a objevují se halucinace. Druhé období je provázeno různě hlubokým kómatem, zvýšenou nervosvalovou dráždivostí a poklesem krevního tlaku. V období odeznívání intoxikace často přetrvávají po několik dnů poruchy koordinace pohybu a poruchy řeči.

vyskyt

Muchomůrka červená roste v širokém holarktickém areálu celého mírného pásu Starého i Nového světa. U nás se s ní setkáváme od srpna do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích, od nížin až do vysokých hor. Často však roste i mimo les pod skupinami stromů, na mezích, okrajích luk, pastvin apod.Obsahové látky muchomůrky červené. Tento druh je po chemické a toxikologické stránce jednou z nejvíce prozkoumaných hub. Obsahuje dvě skupiny strukturálně odlišných látek. Do první patří cholin, acetylcholin, muskaridin a muskarin, který je toxikologicky nejúčinnější, i když se vyskytuje v relativně malém množství (asi 0,0002 procenta). Druhou skupinu toxických látek tvoří především kyselina ibotenová, ale také muscimol a muskazon.

Muchomůrka červená

Historické zajímavosti. O muchomůrce červené se předpokládá, že je bájnou sómou uvedenou v Rgvédě. Je však doloženo, že její užívání byla rozšířeno hlavně na Dálném východě. Příslušníci místních kmenů na Sibiři pili odvar ze sušených muchomůrek, neboť u nich vyvolával opojení. Halucinogenní účinky této muchomůrky sehrály svoji roli i v kultuře některých indiánských kmenů Severní Ameriky.
Botanický popis a rozšíření. Amanita muscaria, muchomůrka červená, je u nás velmi dobře známý druh z čeledi Basidiomycetes, hub stopkovýtrusých. Klobouk má v průměru 10 až 20 cm a je v mládí polokulovitý, později rozložený a plochý, s pokožkou ohnivě až oranžově červenou. Je posázený bílými až žlutými bradavkovitými struky, déšť je však velmi často smývá, takže klobouk může být i zcela hladký. Lupeny jsou husté, bílé a v mládí zakryté blanitým, bělavým závojem. Třeň je bílý, 2 až 2,5 cm tlustý, na bázi hlízovitě ztluštělý, na povrchu pokrytý soustřednými kruhy bradavek zbylých z plachetky. V horní části nese třeň prsten, který je bílý nebo nažloutlý. Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku zlatožlutá, bez výraznější vůně a s příjemnou chutí. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké a elipsoidní.

Opium a jeho složení

Již v roce 1803 se podařilo izolovat dominantní složku opia - alkaloid morfin, kterého může být v surovémopiu 2,7 až 20 procent. Postupně v něm byla objevena řada dalších alkaloidů, kterých je v současnosti známo kolem šedesáti. Z hlediska užívání toxikomany má však význam ještě kodein, kterého bývá v opiu 0,3 až 4 procenta. Mezi nejvíce nebezpečné omamné drogy však patří z morfinu synteticky připravovaný diacetylmorfin, známý jako heroin.
Účinky opiátů. Opium představuje velmi účinné farmakum, silný jed, ale také obávaný a nejvíce zneužívaný toxikomanický přípravek, vyvolávající úplnou závislost. Týká se to však především zemí produkujících tuto drogu. U morfinu má toxikoman pocity klidu, štěstí a vyrovnanosti. Abstinenční příznaky jsou velmi nepříjemné a projevují se dráždivostí, depresemi i poruchami krevního oběhu. Avšak nejnebezpečnější návykovou drogu představuje heroin. Po jeho aplikaci do žíly se obvykle dostavuje stav příjemného opojení, který však trvá jen asi 15 minut a později se dostavují drastické abstinenční příznaky.
Způsoby užití. U opia se připravuje tzv. kuřlavé opium (čandu), které se kouří v různých dýmkách. Jinou možností je tzv. opiofagie, což je pojídání opia, často s přídavkem dalších látek, např. afrodiziak, příprava extraktů apod. U morfinu a heroinu jde především o injekční aplikaci drogy.

druhy

Jaké jsou užitkové typy máku. Podle užitkových vlastností rozeznáváme dva typy máku setého.
Mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy a pouze vymlácené makovice se někdy zpracovávají ve farmaceutickém průmyslu. Rozhodující využití tohoto typu je tedy v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu.
Mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium. Mezi nejvýznamnější pěstitelské oblasti tohoto typu patří země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos), ale i Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán).

Mák setý

Z historie máku a opia. Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Na Krétě se například našly hliněné postavy makové či opiové bohyně pocházející ze 13. století př. n. l. Výraznou roli sehrálo opium v antickém Řecku, kde makovice byly atributem Hypnose, řeckého boha spánku, jeho bratra Thanata, boha smrti, a jejich matky Nyx.
Botanická charakteristika. Čeleď Papaveraceae, makovitých, zahrnuje více než 100 druhů jednoletých i víceletých máků. Jejich typickým znakem je přítomnost mléčnic v pletivech ronících po poranění latex. Nejdůležitější je Papaver somniferum, mák setý, jednoletá bylina zpravidla jen s jednou lodyhou 0,3 až 1,8 m vysokou, na příčném řezu oblou a vyplněnou dření. Listy jsou v obrysu podlouhlé, dolní celistvé, střední a horní nepravidelně zubaté, poloobjímavé a zvlněné. Květ má dva opadavé kališní a čtyři korunní lístky rozdílné ho tvaru, velikosti i zbarvení. Má velké množství tyčinek a pestík, který nemá čnělky. Semeník je zakončen terčovitou paprsčitou bliznou a uvnitř neúplně přehrádkován. Zralá tobolka (makovice)se často otevírá malými otvory mezi paprsky blizny a obsahuje velký počet drobných semen.

uzitkovost

Jaké Konopí jako významná užitková rostlina. Již v dávné minulosti bylo konopí využíváno nejen jako textilní plodina, ale i léčivá rostlina a olejnina. Také v současnosti se konopí stává významnou energetickou plodinou s vysokým výnosem biomasy, cenná jsou i jeho semena obsahující aminokyseliny a nenasycené mastné kyseliny srovnatelné se sójou. Jako průmyslová surovina se uplatňuje hlavně při výrobě papíru, ale také jako stavební a izolační materiál. Léčivý účinek konopí se projevuje při pokročilém onemocnění AIDS nebo rakovině, ale také při poruchách pohybového ústrojí a ochrnutí, depresích, nevolnosti apod.

jsou příznaky opojení. Příznaky hašišového opojení je možno rozfázovat do několika stadií. V prvním pociťuje poživač sevřenost a úzkost, ve druhém se dostavuje euforie a pocit vnitřní blaženosti, což se projevuje bezdůvodnou veselostí a k tomu přistupuje pocit naplněné radosti. V dalším období dochází k porušení chodu myšlenek, soustředění a pozornosti, zostření sluchových a chuťových vjemů, zrakovým i sluchovým iluzím. Podobně jako u jiných návykových látek vede dlouhodobé zneužívání drog z konopí k celkovému chátrání organismu.

účinné látky

Které účinné látky jsou v konopí obsaženy? Rostliny konopí obsahují širokou škálu látek, z nichž je možno uvést mimo jiné organické kyseliny, sacharidy, fytosteroidy aj., ale také dva alkaloidy - trogonellin a nikotin. Ty však v omamných účincích nehrají žádnou roli. Důležitá je pryskyřice produkovaná žlázkami samičích květenství, která obsahuje velmi početnou směs tzv. kannabinoidních látek s nositelem halucinogenních účinků THC.
Marihuana a hašiš. Droga z konopí indického se vyskytuje ve dvou základních formách. V prvním případě jde o suché části samičí rostliny, především květenství, kdy obsah všech účinných látek nepřesahuje 8 až 12 procent. Tato sušená droga se nazývá marihuana. Především se kouří, a to buď samostatně, nebo spolu s tabákem v dýmce či cigaretách, tzv. joints. Dále se droga pojídá přímo nebo ve formě různých zavařenin, cukrovinek, ale také se užívá jako extrakt, čajový nápoj apod. Pro vlastní pryskyřici obsahující až 40 procent THC se užívá názvu hašiš. Je to nepříjemně páchnoucí hmota žluté až hnědé barvy, která slouží hlavně ke kouření. Lze z ní však rovněž vyrábět zákusky, bonbony aj.

Indické konopí

Indické konopí je pravděpodobně původem ze západních svahů Himálaje a z Kašmíru. Dnes se pěstuje především v Indii (až do výšky 3000 metrů nad mořem), v severovýchodním Íránu, v Afghánistánu, Pákistánu, Indonésii, Střední Asii, v severozápadní a střední Africe, v Mexiku, USA, Jižní Americe a jinde. Typickým pro tento druh jsou vysoké omamné účinky, což je dáno obsahem tetrahydrocannabinolu (THC) v suché hmotě vyšším než 0,3 procenta. Pěstuje se pouze pro tento účel.

Botanická charakteristika a rozšíření. Z několika druhů konopí má význam jako rostlinná omamná droga druh Cannabis indica, někdy též uváděný jen jako Cannabis sativa var. indica, který patří do stejnojmenné čeledi Cannabaceae, konopovitých. Zpravidla dvoudomé rostliny s lodyhou přímou, lysou nebo chlupatou, většinou čtyř nebo šestihrannou, která dosahuje výšky od 0,3 do 6 metrů. Listy jsou dlouze řapíkaté s vytrvalými palisty a s čepelí tří až jedenáctičetnou. Lístky úzce podlouhlé, k oběma koncům zúžené, na okrajích pilovité, dlouze zašpičatělé. Samčí rostliny, tzv. poskonné, jsou méně vzrůstné se světlejšími listy a kratší vegetační dobou. Květy na nich vyrůstají v řídkých latách a mají pětičetné bělavé nebo nazelenalé okvětí a pět tyčinek. Samičí rostliny, tzv. hlavaté, jsou statnější, více olistěné a temně zelené. V úžlabí listů mají svazečky stopkatých květů se zelenavým srostlým okvětím. Uvnitř je dvouplodolistý pestík se dvěma červenými bliznami a svrchním jednopouzdrým semeníkem. Květ je částečně obalen podpůrným listenem, který může být svrchu porostlý žláznatými chlupy, vylučujícími pryskyřici. V průběhu tvorby plodu se mění podpůrný listen v chrupavčitý obal, který uzavírá vejcovitou až kulovitou, mírně zploštělou nažku s intenzivní mozaikovitou kresbou.

Konopí

Konopí indické
Cannabis indica
Konopí jako stará kulturní rostlina. Konopí je jednou z nejstarších pěstovaných rostlin, neboť jeho plody se našly na různých neolitických nalezištích v Evropě. Podle indické tradice věnovali bohové konopí člověku, aby mohl zvýšit svoji odvahu a rozkoš. Skutečností je, že konopí využívaly prakticky všechny starověké vyspělé civilizace.

Má koka léčivé účinky?

V některých oblastech pěstování, např. v Bolívii, se koka legálně prodává porcovaná ve varných sáčcích. Tento čaj má mírně stimulační účinky, bez vedlejších intoxikačních projevů kokainu. Zmenšuje bolesti hlavy i žaludku, zvyšuje fyzické a duševní síly člověka, s medem slouží k uklidnění žaludku apod. Také některé formy diabetu se léčí kokou. V posledním období se zde objevuje řada dalších výrobků, např. zubní pasty, krémy a nápoje, které obsahují výtažky z listů koky.

Způsoby užití.

Je třeba rozlišovat tradiční žvýkání listů koky a vlastní kokainizmus, tj. zhoubnou formu toxikomanie. Žvýkači, tzv. coqueros , tvoří početnou skupinu asi 10 milionů lidí, převážně latinskoamerických domorodců. Mírné požívání kokainu ve formě žvýkání povzbuzuje tělesnou sílu a odstraňuje pocit hladu a žízně. Kokové listy se totiž v tomto případě žvýkají spolu s páleným vápnem či alkalickým rostlinným popelem, čímž se kokain zmýdelní a nepůsobí tak agresivně. Vlastní kokain je však velmi nebezpečná droga, která se užívá buď v čisté formě nebo ve směsích. Nejrozšířenějším způsobem je šňupání, ale intravenózní aplikace účinky kokainu znásobuje i urychluje. Často se kombinuje s heroinem, v poslední době je například velmi módní kouření kokainu ve formě tzv. freebase.

jaké jsou obsahové látky a jejich účinek?

Jde o tropanové alkaloidy, kde je dominantním a také nejznámějším alkaloidem kokain. Jeho obsah činí zpravidla 90 procent z celkového množství 0,2 až 0,8 procenta bází tohoto typu. Pro praktické využití bývá kokain chemicky upraven na chlorid kokainia. Při prvním požití kokainu se neobjevují příjemné prožitky, ale naopak pocity srdeční slabosti, třes rukou, rozšíření zornic, bledost a mrazení. Teprve opakované požívání kokainu vede k vyvolání stavu euforie, projevující se pocitem blaženosti a spokojenosti. Kokainista je veselý, s příjemnými halucinacemi, ale také družný, což se projevuje snahou sdružovat se do kroužků. S oblibou svádějí k této toxikomanii i jiné osoby. Chronická otrava kokainem se projevuje psychózou s halucinacemi, tělesně kokainista hubne a chátrá. Při těžké otravě často umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.

Kokainovník pravý pochází pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolívijských a peruánských And. I když největším producentem kokových listů je Jižní Amerika(Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie), pěstuje se omezeně i na Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Pokusně se jako jednoletá kultura ověřovala dokonce i na černomořském pobřeží Kavkazu.

Kokové plantáže. Plantáže koky, tzv. cocales, se nejčastěji zakládají na lesních mýtinách. Mladá rostliny vypěstované ze semen nebo řízků ve školkách, se přesazují do plantáží po dosažení výšky 30 až 50 cm. Při pečlivém ošetřování dávají již za 1,5 roku sklizeň prvních listů. Ve stáří tří let se trhají třikrát až čtyřikrát ročně, životnost plantáže je asi 20 let. Natrhané listy se opatrně suší, neboť nesmí přeschnout, ani zčernat. Správně usušená droga má vůni podobnou naší komonici a dává zelený odvar mdlé, trávovité chuti.

Botanická charakteristika a rozšíření.

Erythroxylum coca, kokainovník pravý či koka, patří do stejnojmenné čeledi. Je to keř nebo malý strom s prutovitými větvemi krytými červenohnědou borkou (odtud i staré české jméno “rudodřev”). Má podlouhlé až obkopinatě podlouhlé kožovité listy s charakteristickou žilnatinou. Drobné bělavé květy vyrůstají v chudokvětých svazečcích. Plod je podlouhle vejcovitá, asi 1 centimetr dlouhá jednosemenná peckovice, v době zralosti červená. Nažloutlé až světle hnědé vřetenovité semeno má velký endosperm.