ECHINOKAKTUS,KAKTUS ŠEVCOVSKÝ,EPISCIE MĚDĚNĚ ČERVENÁ

Echinocactus g r u s o n i i Hildm.
Patři do čeledi Cactaceae. Původem je z Mexika. Ve světě je dnes známých asi 10 druhů
Rostliny v bytových podmínkách dosahuji průměru až 80 cm Ostny jsou krásné žlutě
zbarveny a až 3 cm dlouhé. Květy jsou zvonkovité a také žluté. Jsou dlouhé 6 cm a mají
asi 5 cm v průměru. Plody vytvářejí asi 2 cm dlouhé.
Při pěstování v místnostech však téměř nekvete a když, tak jen velmi velké a staré
exempláře V létě se rostliny pěstují na světlém slunném místě u okna, nebo v různých
skleníčcích, určených pro pěstování kaktusů. V zimě rostliny umisťujeme v místnostech
na světle s teplotou 10—12 °C. Během léta vyžadují dostatečnou zálivku, o mnoho
větši, než jiné druhy kaktusů. Mladé rostliny se přesazují každý rok na jaře. Starší a velké
rostliny jednou za dva až tři roky do směsi pařeništni zeminy, drnovky a hrubého písku
v poměru 2:1:1. Do zeminy přidáváme trochu staré vápenné omítky. Optimální půdní
reakce je 7,0—7,5 pH.
Rozmnožuje se velmi dobře semenem. Protože u nás nekvete, jsme odkázáni jen na
dovoz semene z Jižní Ameriky. Semenáčky rychle rostou a vytvářejí brzy pichlavé koule.
Nároky na světlo 2 500 luxů. Echinocactus grusónii patři mezi nejhezčí kaktusy každé
sbírky.


E p i p h y l l u m ackermannii Harv.
Patří do čeledi Cactaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Dříve se tento kaktus uváděl
do oběhu pod názvem Phylocactus. Ve své domovině roste v lesích jako epifyt. Jako
hrnkové rostliny se pěstují hlavně četní kříženci, kteří se od sebe liší především barvou
a velikostí a tvarem květů. Rostliny dorůstají do výšky 30—60 cm a do šířky také brzy
vyplní květináč. Tento druh se vyznačuje velkými krásnými trychtýřovitými květy. Některé
květy i voní. Hlavní období kvetení je od dubna do července.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě, ale chráněném před prudkým poledním
sluncem. Po odkvětu jim dopřejeme 4—6 týdnů odpočinek, kdy je jen nepatrné zaléváme.
Po této době zpravidla nasazuje opět květní pupeny. Od této doby až do odkvětu je
umisťujeme na plném světle blízko okna, ale chráněném před přímým sluncem. Pravidelné
je zaléváme a každý týden přihnojujeme slabou koncentrací některého plného hnojiva.
Mladé rostliny přesazujeme každoročně, starší jednou za dva až tři roky. Všechny
Epiphylla vyžadují proti ostatním kaktusům větší květináče, výživnější zeminu a pravidelné
hnojení. Starší rozrostlé rostliny musíme často podepřít tyčkami, aby se nezlomily. Jako
zemina se používá směs pařeništní zeminy, drnovky a hrubého písku v poměru 2:1:1.
Zemina má mít mírně kyselou reakci.
Rozmnožujeme semenem, dělením rostlin a řízky.

Episcia cupreata (Hook.) Hanst.
Patří do čeledi Gesneriaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých
asi 40 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují některé kultivary lišící se barvou listů
a květů. Listy jsou zpravidla plstnaté, vstřícné, oválného tvaru. Květy jsou různých barev,
nejčastěji se však pěstují kultivary s červenými květy. Hlavní období kvetení je od dubna
do září.
Rostliny se v interiéru pěstují především jako ampulové převislé rostliny nebo vyvažované
k různým oporám. Dříve se vysazovala v zámeckých zahradách na obrubách záhonů.
V létě umisťujeme rostliny na světlých, ale od přímých slunečních paprsků chráněných
místech. V zimě vyžadují teploty 18—20 °C. Nejlépe rostou ve skleněných vitrínách
a v bytových sklenících. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Do květináče můžeme
vysaditi více rostlin. Jako zemina se používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:2:1.
Zálivka během roku je průměrná. Zaléváme opatrně ke kořenům, abychom nepostřikali
listy. Rostliny přihnojujeme od března do září některým plným hnojivem bez obsahu
vápníku v zálivce o koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se řízky v průběhu celého roku. Po zakořenění sázíme 3 rostliny do jednoho
květináče a nejméně jednou je zaštípneme, aby se dobře rozvětvily. Někdy se pěstují
jako hrnkové rostliny ještě druhy Episcia dianthiflora s bílými květy, Episcia punctata
s květy krémově žlutými a fialovými skvrnami, Episcia reptans s květy zářivě červenými.

CYRTOMIUM SRPOVITÉ, DIFENBACHIA, DRACENA DEREMSKÁ

Cyrtomium f a I c a t u m Presl.
Dříve se uvádělo také pod názvy Aspidium falcatum nebo Polystichum falcatum. Patří
do čeledi Aspidiaceae. Původem je z Asie a jižní Afriky. Listy jsou zelené, kožovité, lesklé.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled a nenáročnost na prostředí.
Rostliny umisťujeme v místnostech všude tam, kde potřebujeme postavit květinu. V zimě
přezimuje i v chladnějších místnostech při teplotách 15—17 °C, ale můžeme ji dobře
ponechat i v bytech s vyšší teplotou ústředního topení. Rostliny se přesazuji každoročně
na jaře. Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy, rašeliny a písku v poměru 4:2:1.
Zálivka během léta je vydatná, v zimě přizpůsobená teplotám místnosti. Vodu používáme
nejlépe měkkou nebo dešťovou.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů. Starší rozrostlé vícetrsé rostliny můžeme také
množit dělením při přesazování. Hydroponické pěstování je vhodné. Rostliny přihnojujeme
v létě jen občas, nejlépe rozředěným kravincem nebo jiným organickým hnojivem.
Umělá hnojiva snáší velmi špatné a při vyšši koncentraci roztoku často celá rostlina uhyne.
Pokud chceme použít umělé hnojivo, tak jedině o koncentraci 0,05 %. Cyrtomium je z mála
kapradin, které se nechají po delší dobu pěstovat v panelových domech s ústředním
topením. Pokud je to možné, i v těchto podmínkách se snažíme rostliny od října do února
umistnit do chladnějších místností, např. do ložnice apod. Někdy se pěstují ještě druhy
C.caryotideum a C. fortunei.


Dieffenbachia pieta (Lodd.) Schott.
Patří do čeledi Araceae. Původem je z Brazílie. Ve světě je dnes známých asi 30 druhů.
Listy jsou velké, podlouhle oválné s různou barevnou kresbou. Květy se objevují zřídka.
Mají zelenožlutý toulec. Dobře roste v místnostech s vyššími teplotami. Optimální je
teplota 20-22 °C, během celého roku.
Rostliny umisťujeme v rozptýleném světle, nesnášejí úpal. Teploty v zimě by neměly
klesnout pod 18 °C. Snášejí dobře místnosti s ústředním topením. Mladé rostliny přesazujeme
každoročně, starší jednou za dva roky do směsi pařeništní zeminy, kompostu,
hrubé rašeliny a písku. Zálivka je během celého roku vzhledem k vyšším teplotám vydatná.
Během léta přihnojujeme každých 14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se osními a vrcholovými řízky. Hydroponické pěstování je vhodné.
Rostliny vytáhlé a bez spodních listů můžeme upravit řezem. Snese klidně hluboké
seříznutí, kmínek můžeme ponechat vysoký i jen 5—10 cm. Vrchní část i bez listů, můžeme
použít na rozmnoženi. Nařežeme asi 8 cm dlouhé špalíky, tak, aby uprostřed bylo očko.
Necháme je v teple, ve směsi rašeliny a pisku zakořenit. Při přesazování, řezu a rozmnožování
rostlin pracujeme v rukavicích. Šťáva dieffenbachie je jedovatá a dráždivé působí
na pokožku. Jako hrnkové rostliny se pěstují zpravidla ještě druhy D. bowmannii, D. latimaculata
a D. seguina a četní kříženci.
DIZYGOTEKA
Dizygotheca elegantissima Vig. et Guill.
Často se uvádí také pod názvem Aralia elegantissima. Patří do čeledi Araliaceae. Původem
je z Tichomoří. Jako hrnkové rostliny se pěstují ještě ojediněle druhy Dizygotheca
kerchoveana a Dizygotheca veitchii. V zahradnictví se pěstuje také Dizygotheca elegantissima
Castor. Tato je husté obrostlá listím a má pravidelný pyramidální tvar. Listy jsou
dlanité, sedmi až jedenáctičetné, tmavozeleně nahnédlé. Žilnatina je od bělavé do červena
zbarvena. Okraje jsou pilovité.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě nejlépe s ranním nebo večerním sluncem
Před ostrým poledním sluncem je musíme chránit. Rovněž tak je musíme během celého
roku chránit před průvanem. V zimě rostliny přemisťujeme do teplé místnosti, kde
teplota neklesne pod 15 °C. Při pečlivém ošetřování dobře přezimují i v místnosti s ústředním
topením. Je třeba však nějakým způsobem zvýšit v místnosti vzdušnou vlhkost.
Mladé rostliny se přesazují každoročně na jaře, starší jednou za dva roky. Jako zemina
se používá směs humósní listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:2. Rostliny od dubna
do srpna přihnojujeme každé dva týdny některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se nejčastéji semenem z dovozu. Nároky na světlo jsou 1 400 luxů.
Hydroponické pěstování je vhodné, dá se říci, že jistější než pěstování v zemině. Dizygotheca
velmi citlivě reaguje na všechny nepříznivé vlivy jako je průvan, přelití nebo delší
období sucha postupným shazováním listů. V takovém případě je nejlépe celou rostlinu
seříznout na 10 cm nad zemí a při přemokřené, zkažené půdě ji přesadit. Velmi brzy vyžene
nové výhony. Starší vzrostlé rostliny jsou mnohem odolnější než mladé.


Dracaena deremensis Engl.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Asie a Afriky. Ve světě je dnes známých 90 druhů.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky až několika metrů. Listy jsou úzké,
30 cm dlouhé, mírně přehnuté. Jsou sytě zelené, po okrajích se žlutozlatým nebo jiným
lemováním.
Rostliny se v interiéru pěstují hlavně jako solitéry. Hodí se velmi dobře k dekoraci
vytápěných chodeb, veřejných místností a bytů. Musíme je chránit od března do záři
před přímým poledním sluncem. Stanoviště s ranním a pozdně odpoledním sluncem je
pro ně vhodné. Snášejí i horší světelné podmínky. Od října do ledna ji ponecháváme
v částečném klidu, kdy můžeme snížit teplotu a omezit zálivku. Patří mezi druhy, které
snášejí výborné místnosti s ústředním topením. Mladší rostliny se přesazují každoročně,
starší jednou za dva až tři roky. Jako zemina se používá směs pařeništni zeminy, listovky
a pisku v poměru 2:2:1. Zálivka během vegetace je vydatná. Pokud jsou rostliny v zimě
v klidu, omezená. Rostlinám prospívá čas od času umýt listy vlažnou vodou a postříkat je
mlhovkou. Od března do srpna přihnojujeme rostliny každý týden některým plným
hnojivem.
Hydroponické pěstováni je vhodné. V zahradnictví se pěstuje celá řada barevných
forem.

BRAMBOŘÍK,RAJČENKA,ŠÁCHOR STŘÍDAVOLISTÝ

C y c I a m e n p e r s i c u m Mill.
Patří do čeledi Primulaceae. Původem je ze Středozemí. Ve světě je dnes známých asi
25 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada kultivarů, lišících se především barvou,
tvarem a velikostí květů. Listy jsou dlouze řapíkaté a mají srdčitě okrouhlou čepel. Velikost
i kresba a barva listů jsou odrůdovým znakem. Květy jsou pětičetné, na dlouhých stopkách,
různě zbarvené. Hlavní období kvetení je od prosince do dubna.
Kvetoucí rostliny umístíme v místnosti blízko okna. Nesmíme je nikdy nechat přeschnout.
Do bytu je lépe si každoročně opatřit novou rostlinu, ale nechají se pěstovat
i řadu let. Zálivka je v době kvetení bohatá. Vodu naléváme do misky pod květináčem.
Hodinu po zálivce je nutno vodu vylít. Zásadně nezaléváme do středu rostliny, protože
potom vyhnívají poupata. Od začátku tvorby poupat přihnojujeme rostliny každý týden
některým plným hnojivem bez obsahu vápníku. Po odkvětu postupně omezujeme zálivku,
aby rostliny shodily listy. Potom je necháme v zemině i s květináčem 2—3 měsíce
v chladné místnosti nebo ve sklepě odpočinout (bez zálivky). Pak hlízy přesadíme do
čerstvé zeminy a pravidelně zaléváme. Jako zeminu používáme směs listovky, vřesovky
a písku v poměru 2:2:1.

Cyphomandra b a ta c ea e (Cav.) Seudtu.
Patři do čeledi Solanaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Listy jsou dlouze řapíkaté se
srdčitě vejčitými čepelemi. Květenství je hroznovité, vlastni květy jsou bílé. Plody jsou
vejčité, zralé jsou žluté nebo červené. Na evropských trzích se objevují hlavně v zimních
a jarních měsících od prosince do dubna, dovezené z Brazílie, Keni a dalších států.
Jednotlivé plody váži v průměru 75—80 g. 100 g plodu má hodnotu 50 kalorií (209 kJ)
a obsahuje 1,5 g bílkovin, 9 g uhlohydrátů, 150 mezinár. jednotek vitaminu C a 50 mg
vápníku. Plody se upravují čerstvé, tak, že se odstraní slupka, nebo se rozpůlí a vybírají
lžičkou. Používají se také k přípravě salátů.
V interiéru se rajčenka pěstuje jako okrasná, ale i užitková rostlina, jejíž plody se
konzumuji jako rajčata. V létě umisťujeme rostliny v místnostech na plném světle. Mohou
však být i na balkónech nebo lodžiích. V zimě přezimujeme rostliny v chladnějších místnostech
blízko okna. Listy během zimy neopadávají. Mladé rostliny se přesazují každoročně,
starší podle potřeby jednou za dva až tři roky do směsi pařeništní zeminy, rašeliny
a písku v poměru 3:1:1. Zálivka je během léta vydatná, v zimě omezená, přizpůsobená
teplotě místnosti.
Rozmnožuje se hlavně řízky na jaře. Dá se však dobře rozmnožovat i semenem. Během
plné vegetace od března do srpna přihnojujeme rostliny každých 14 dní některým plným
hnojivem nejlépe v zálivce. Rostliny můžeme pěstovat ve tvaru rozvětveného keře nebo
je vyvést na různě vysoké kminky. Tam, kde máme v bytě balkón nebo lodžii, je to ideální
rostlina, která nám přináší mnoho radosti i užitku.


C y p e r u s alternifolius L.
Patří do čeledi Cyperaceae. Původem je z Madagaskaru, kde roste na březích vod.
Ve světě je známých asi 600 druhů, z nichž se asi pět pěstuje jako hrnkové květiny.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 50—100 cm. Dlouhý stonek, na jehož
vrcholu vyrůstá přeslen dlouhých úzkých listů, připomíná svým vzhledem paraplíčko.
Šáchor je nenáročný, roste v každé místnosti na světle. Snáší i přímé sluneční paprsky,
ale potom ztrácí živou zelenou barvu. V zimě nejlépe snáší teplotu 16—18 °C, dobře
však snáší i vysoké teploty ústředního topení. Rostliny se přesazují jen když zcela
zaplní květináč, do bohaté humósní zeminy. Nejlépe se osvědčila směs kompostu, rašeliny
a písku v poměru 4:1:1. Při přesazování se rostliny mohou rozdělit. Zaléváme je během
celého roku vydatně. V misce pod květináčem musí být stále voda. Dokonce rostliny
mohou během celého roku stát ve vodě. Je vhodnou rostlinou i pro hydroponické
pěstování. Každých 14 dní přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem.
Cyperus se množí semenem, dělením rostlin a zakořeňováním listových růžic. Jako
hrnkové rostliny se ještě pěstují druhy: C. diffusus, který má listy o hodné širší, než druh
C. alternifolius, dorůstá do výšky 70—90 cm, C. gracilis, drobný trávovitý druh, který
dorůstá do výšky 40 cm, C. haspan — asi 50 cm vysoký se zajímavými listy a květy.
C. papyrus dorůstá do výšky až 300 cm. Je to šáchor, z kterého staří Egypťané vyráběli
první papyrusové svitky. Roste na březích Nilu, kde dorůstá do výšky 300—500 cm.
Má trojhranné lodyhy — stébla, květy jsou bez okvětí sestavené do okolíku.

CYKAS

Cycas r e v o I u t a Thunb.
Patří mezi nahosemenné rostliny, do čeledi Cycadaceae. Původem je z Asie a Austrálie.
Ve světě je dnes známých asi 8 druhů. V dřívějších letech byly cykasy neobyčejně
oblíbené a pěstované rostliny. Rostliny dorůstají až do 3m výšky. Listy jsou pevné,
jednoduše zpeřené, podobné některým listům palem a 2 m dlouhé. Květy jsou dvoudomé
a mají tvar šištic. I v našich podmínkách ve skleníku někdy vytváří klíčivá semena.
Rostliny umisťujeme na světlých místech, ve velkých místnostech, nebo vytápěných
chodbách. Je vhodná pro velké sály, kanceláře a provozní haly. V zimě snáší i nižší
teploty, asi 10—12 °C za omezení zálivky. Dobře však roste i při vyšších teplotách bytů
s ústředním topením. Přesazuje se vždy po několika letech do směsi rašeliny, listovky,
pařeništní země a písku, v poměru 1:2:2:1. Zálivka během celého roku je opatrná, tak,
aby kořenový bal nebyl přemokřen. Rostliny během celého roku přihnojujeme jednou
týdně roztokem některého plného hnojiva v koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se dováženým semenem. Semena jsou 3—4 cm velká. Semeno se vysévá
do směsi zeminy, ve které převládá vláknitá rašelina a výsevy musíme umístit ve vysoké
teplotě 30—35 °C. Semena si udržují velmi krátkou dobu klíčivosti, proto se musí po sklizni
nebo po nákupu ihned vyset. Semena klíčí velmi pomalu a i za optimálních tepelných
a vlhkostních podmínek to trvá několik měsíců, než vyklíčí. Cycas se také nechá množit
z pupenů, které někdy vyrůstají na kmenech hlavně starších rostlin. Pupen se ostrým
nožem odřízne od kmene, rána se zasype dřevěným uhlím a nechá se zakořenit v teple
ve směsi písku a rašeliny.