Kompozice

styly okrasných úprav
Styly (slohy) zahradních úprav vycházejí z historických tradic a procházejí vývojem i módními vlivy. Zvolený styl zásadně předurčuje rozmístění dřevin a do jisté míry i jejich výběr.

Pravidelný styl
Tyto úpravy se vyznačují osovou souměrností, dělením prostoru do pravidelných obrazců, lemovaných tvarovanými (stříhanými) živými ploty, plůtky, někdy ve tvaru ornamentů. Obrazce jsou doplněny travnatými nebo pískovanými plochami, množstvím cest, květinovými záhony, pravidelně rozmístěnými vodními nádržemi, fontánami, sochami a plastikami.

Kategorie poloh:

I. nížinné roviny do nadmořské výšky 200 m, do 550 mm průměrných ročních srážek a s průměrnou roční teplotou 9 °C.
II. rovinné a mírně zvlněné krajiny 200– 350 m n. m., 550–600 mm průměrných ročních srážek a s průměrnou roční teplotou 8–6 °C.
III. pahorkatiny v nadmořské výšce 350–500 m s 600–800 mm průměrných ročních srážek a 6,5–8 °C průměrné roční teploty.
IV. hory a pahorkatiny v 500–800 m n. m., 800–900 mm průměrných ročních srážek a s roční průměrnou teplotou 5–6,5 °C.
V. hory vysoké nad 800 m n. m., s průměrnými ročními srážkami nad 900 mm a průměrnou roční teplotou pod 5 °C.

Pěstitelská hlediska

Jen velmi málo škůdců konifer ohrožuje zároveň naše ovocné dřeviny a náročnost údržby jehličnatých výsadeb je o poznání menší, než je tomu u ostatních rostlin v okrasné zahradě. Pro základní posouzení vhodnosti dřeviny do daného území se používá zavedená kategorizace poloh, sestavená dle nadmořské výšky, průměrné roční teploty a četnosti srážek. Dále je třeba zohlednit mnoho dalších faktorů, které spoluutvářejí a negativně či pozitivně ovlivňují mikroklima. Jedná se například o orientaci pozemku k světovým stranám, převládající větry, druh okolních porostů, sousedství vodních ploch nebo dýmajících továren apod.

Technická hlediska

Konifery lze využívat jako účinné nástroje při úpravě mikroklimatu. V jehličnatém porostu může být za letních veder vyšší relativní vlhkost vzduchu a teplota až o 5 °C nižší než ve volném prostoru. Orgány jehličnanů vylučují éterické oleje a aromatické silice z jehličí a pryskyřice, ty mimo jiné dokáží potlačit až o 90 % výskyt mikroorganismů v ovzduší. Jehličnaté stěny výborně a hlavně celoročně působí jako zábrany proti větru, prachu, hluku i všetečným pohledům. Předurčují je k tomu jejich stálezelené kompaktní koruny, jejichž členitý povrch prach a hluk dobře pohlcuje. Jsou neprůhledné, neprostupné a vrhají intenzivní stín. Nízké a plazivé kultivary poslouží i jako náhrady trávníků. Oproti velkým listnatým stromům, které mají široké a rozložité koruny, zabírají štíhlé siluety srovnatelně vysokých jehličnanů mnohem méně plochy a mohou být proto použity i v menších zahradách. Také produkce odpadů je nižší, nezpůsobují podzimní závěje suchého listí, ani „koláče“ hnijících dužnatých plodů pod svými korunami.

Přehnaný podíl

jehličnanů pak může působit příliš staticky, strnule, vážně až smutně. Kuželovité tvary vyšších druhů pro svůj výrazný vzhled a zavětvení až k zemi dobře působí jako dominanty. Účinné bývá solitérní využití zejména kultivarů s bizarními habity a texturami nebo stříbrnými a zlatými formami, které evokují slavnostní atmosféru. Velké množství barevných kultivarů v odstínech od světle zelené k téměř černé, šedé až modré, žluté až zlaté a jejich pestrolistých variant nabízí dostatek kombinačních možností. Barevnější skupina konifer zůstává neměnná, ale nemusí být nudná. Jehličnany jsou také vděčnými dřevinami pro pěstování ve tvaru bonsají a tzv. čarověníků, které zdrobnělými a nahloučenými letorosty připomínají tvar ptačího hnízda.

Použití jehličnanů

Estetická hlediska
Dynamickou složku v kompozicích tvoří listnaté dřeviny. Jehličnany jsou jejich protiváhou. Působí výrazněji, přičemž kontrastují svou celoroční stálostí, převážně hustou a kompaktní (těžkou) texturou, většinou v sytých barevných tónech.V zimním období zůstávají v úpravě jedinou známkou života a tato skutečnost je více cenná ve městech, kde ve velké koncentraci budov známky přírody více postrádáme. V sadovnických úpravách bývají konifery pro svou výraznost a neměnnost v menšině. Tato menšina bývá ale jedním z nejintenzivnějších komponentů úpravy.

LÉKOVÉ INTERAKCE V ONKOLOGII

více informací na: http://www.esop.li/countries/cz/Klinicky.pdf

výskyt u 3-5% onkologických pacientů
častá kombinace cytostatik
starší pacienti – další medikace

Dle efektu:
- pozitivní (synergický efekt, nebo snížení toxicity)
- negativní (nežádoucí)

Farmakokinetické
Farmakodynamické
Farmaceutické


Farmakokinetické lékové interakce: (interindividuální variabilita)

- většina cytostatik představuje substrát systému CYP P450
- děti s ALL – zvýšení volné frakce tenipozidu

- vinka-alkaloidy, taxany: biliární exkrece
- současné podání např. s antracykliny - kompetice o exkreční mechanismus!
(důležité je pořadí infuzí! příklad: nejdřív doxorubicin, až poté infuze paklitaxelu => nižší toxicita antracyklinu)

- vinka-alkaloidy, taxany, a irinotekan - metabolizace přes CYP 3A4

INTERAKCE: grapefruitová šťáva, erytromycin, itrakonazol = inhibitory CYP3A4
zvyšují sérové koncentrace vinka-alkaloidů, tím i neurotoxicitu
!neurotoxicita vinka-alkaloidů!

antikonvulziva (fenytoin, fenobarbital) = induktory
↓ AUC (plocha pod křivkou) vinkristinu a paklitaxelu
také zvyšují clearance etoposidu a irinotekanu - nutné zvýšit dávku
- další induktory CYP 3A4: třezalka, dexametazon

Farmakodynamické lékové interakce:

např. léčiva soutěží o společné vazebné místo na receptoru
výsledný efekt:
- antagonistický
- aditivní
- synergický
paklitaxel + karboplatina – snížená toxicita, nižší výskyt trombocytopenie

Rostliny s účinky na imunitní systém

zvýšení celkové odolnosti organismu, při zvýšené tělesné a duševní námaze
- při infekčních onemocněních

Třapatka nachová Echinacea purpurea (L.) - nať
Třapatka úzkolistá Echinacea angustifolia DC. - kořen, nať
Třapatka bledá (Echinacea pallida (NUTT.) - kořen
patří do skupiny c) Ostatní používané rostliny, popřípadě jejich části dle Přílohy k vyhlášce č. 343/2003 Sb.

Preklinický a experimentální klinický výzkum:

Leuzea saflorová (parcha saflorová) (Rhaponticum carthamoides)

Rozchodnice růžová (Rhodiola rosea)

další obsahové složky:

jednoduché fenolické sloučeniny
beta-lapachon – chinon, preklinicky testován na protinádorové a antivirózní úč.
3-alyl-beta-lapachon (nižší toxicita)

– předběžné experimentální výsledky jsou slibné
– beta-lapachon inhibuje DNA Topomerázu-I; ALE, k buněčné smrti dochází již v nižších koncentracích než jsou potřebné k inhibici Topo-I
– studie na tkáňových kulturách - zničení nádorových buněk bez současného poškození normálních buněk
– mechanismus účinku zahrnuje aktivaci apoptózy

díky snadné dostupnosti čaje lapacho – obavy z možné samoléčby, riziko vysazení chemoterapie, a lékových interakcí

Lapacho červené

(Tabebuia impetiginosa)

strom jihoamerických deštných pralesů, čeleď Bignoniaceae
potravinový doplněk, v lidovém léčitelství: jako antipyretikum, léčba kožních, venerických a revmatických onemocnění
- izolována účinná složka – lapachol (1884)
- v r.1896 zjištěna chemická struktura lapacholu - naftochinon
- v r. 1927 lapachol syntetizován
preklinické zkoušení lapacholu - účinnost u různých typů nádorů, ale nežádoucí účinky natolik závažné, že byl pozastaven další výzkum

Betula

patří do skupiny c) Ostatní používané rostliny, popřípadě jejich části dle Přílohy k vyhlášce č. 343/2003 Sb.
Betulinová kyselina

- pentacyklický třiterpenoid, derivát betulinu
- z kůry břízy (pozn. suchou destilací se získává decht – Betulae pix – kožní lékařství)
- Betula alba, B. pendula, B. pubescent a B. platyphylla, další zdroje: semena Ziziphus vulgaris var. spinosus., případně v kůře Trochodendron aralioides.
- preklinický výzkum: má i antimikrobiální účinky x Staphylococcus aureus, E. coli
- indukce apoptózy (programované buněčné smrti) buněk melanomu
- účinnější než taxany, kamptotecin, etopozid, a vinka-alkaloidy