PALUDÁRIUM

Jsou to zpravidla vitríny nebo skleněné
nádrže osázené močálovitými rostlinami.
Rostliny vysazujeme do výživné zeminy
a nádrže upravujeme jako baňky nebo
jezírka v přírodě. Do jednoho rohu vyšší
rostliny, v jiném místě například miniaturní
lekníny, doplníme přírodními kameny,
větvemi nebo jiným materiálem a máme
doma kus živé přírody — miniaturní společenství
vodních a bahenních rostlin. Paludária
nám tak, i když málo, ale přece zvýší
vzdušnou vlhkost v místnosti.

SKLENĚNÉ NÁDOBY

V posledních letech se rozšiřuje i u nás
pěstování květin v různých skleněných nádobách,
jako jsou demižony, skleněné koule,
různé láhve a poháry i skleněné vitríny.
Není to nic novéno, neboť již v roce 1830
začal s pěstováním kapradin ve skleněných
5
vitrínách botanik Dr. Word a od té doby se
nazývají také tyto nádoby Wordovy skříňky.
Pěstování rostlin v uzavřených skleněných
nádobách má řadu výhod. Rostliny
nemusíme dlouhou dobu zalévat, protože
vypařovaná voda stéká zpět do půdy. I v suchém
bytovém prostředí místnosti s ústředním
topením můžeme tímto způsobem pěstovat
řadu náročných druhů rostlin, které
by jinak bez vysoké vzdušné vlhkosti zahynuly.
I v otevřených skleněných nádobách,
jako jsou např. koule je příznivější mikroklima
než u rostlin pěstovaných v květináčích.
Koule a nádoby se širokým otvorem
se bez problému nechají osadit rostlinami
jako jakékoliv misky nebo květináče. Láhve
a demižony s úzkým hrdlem pak vyžadují
jinou techniku výsadby. Na dno láhve dáme
nejdříve vrstvu 2—5 cm (podle velikosti)
drobných kamínků, abychom vytvořili dostatečnou
drenáž. Na tuto drenáž potom
dáme vlastni vrstvu zeminy, ve které porostou
květiny. K tomuto účelu je nejlepší
výživná listovka s přídavkem písku a rašeliny.
U 25 I velkého demižonu bude tato
vrstva asi 12—15 cm vysoká. Jako nářadí
pro úpravu povrchu používáme čajovou
lžičku a vidličku, které jsou připevněné
na konci dlouhých tyček. Lžička nám nahrazuje
lopatku a vidlička hrábě.
Při sázení postupujeme tak, že lžičkou
vyhloubíme jamky pro kořeny a potom
společně s vidličkou rostlinku do této jamky
zapustíme, přitlačíme a přihrneme zeminou.
Postup prací při osazeni demižonů
Volbu jednotlivých druhů pro osazení
demižonu musíme volit citlivé. Měly by to
být rostliny jednak se společnými nároky
na prostředí, jednak v souladu po stránce
vzrůstu a estetiky, aby vytvářely příjemný
a harmonický celek.

KVĚTINÁČE PRO PĚSTOVÁNÍ KVĚTIN V BYTĚ

Květináče jsou a ještě dlouhou dobu zůstanou
nejužívanějšími nádobami pro samostatné
pěstování pokojových květin. Dnes
již nejsou žádné pochybnosti o tom, jestli
se lépe daří rostlině v květináči hliněném
Jako květinové stolky se nechají dobře
využit i starožitné druhy nábytku
než v květináči z plastické hmoty. Vkusné
a barevné nevtíravé květináče z plastických
hmot totiž zcela ovládly výrobu v zahradnických
podnicích.
Pro umístění rostlin v bytě z estetického
a praktického hlediska však samotný květináč
nestačí, potřebujeme ještě další nádobu,
do které květináč postavíme. Dnes
se této nádobě říká obal na květináč, i když
je to termín celkem nehezký, který plně
nevystihuje svou funkčnost. Na našem trhu
jsou tyto obaly k dostání v různém provedení,
z plastické hmoty, z porcelánu, z glazované
keramiky, skla i dalších materiálů.
Pro pěstování květin v bytě by měl být
nepropustný pro vodu, dostatečně stabilní,
aby se s nim větši květina nepřevrátila
a esteticky by měl doplňovat ostatní interiérové
zařízení. Obaly čisté ozdobné jako
z orobince, kovu, proutí vyžadují, aby květináč
s rostlinou byl ještě v misce nebo
polyetylénovém sáčku, aby při zalévání
voda neprosakovala a nepoškodila bytové
zařízení.

Uvažujeme-li tedy o květině ve spojení
s moderním bytem, musíme mít vždy na
mysli především květiny okrasné listem.
Pro moderní interiér jsou jedny z nejpřizpůsobivějších
a nejodolnějších květiny z čeledí
Araceae, Vitaceae a Moraceae. To jsou
např. rody Philodendron, Monstera, Scindapsus,
Ficus, Cissus, Rhoicissus a další.
Je mezi nimi takový výběr druhů lišících se
tvarem, velikostí i charakterem růstu, že
se nám hodí pro každý účel použití v bytě.
Od velké solitérní rostliny, která vyžaduje
hodně místa až po převislé nebo šplhavé
rostliny, které můžeme pověsit v košíčku
na stěnu.

Řadu květin,

kterým často říkáme
s romantickým přízvukem květiny našich
babiček, jako jsou myrty, rozmarýny, anglické
pelargonie a mnoho jiných, které
vyžadují chladnější přezimování, budeme
nuceni vynechat, protože se do moderního
bytu nehodí pro jeho vysokou zimní teplotu.
Kvetoucí květiny se také — až na malé
výjimky — pro trvalou dekoraci nehodí.
Každá kvetoucí rostlina potřebuje co nejlepší
světelné podmínky, to je místo blízko
okna, a tam ji zase z dekorativních důvodů
nechceme umístit my. Takový brambořík
nebo azalka, popř. jiná kvetoucí rostlina,
kvetou jen omezenou dobu, někdy několik
dní, jindy několik týdnů, ale bez květů
obyčejně mnoho ozdobné nejsou. Jsou
přirozeně i výjimky, jako je třeba Saintpaulia,
Achimenes, Gloxinia nebo Anthurium,
které buď kvetou velmi dlouho, nebo
se spokojí i s méně světlým místem.
V zásadě má však kvetoucí květina jen
velmi krátké použití. V moderních bytech
najdou výborné uplatnění rostliny s ozdobným
listem. Listy jsou tvarové zvláštní,
mnohdy i barevně pestré a jejich výběrem
a umístěním se dají vyvolávat zajímavé
a překvapivé efekty. Nás však bude nyní
Hrnkové rostliny můžeme umístit přímo
v bytových stěnách. Pestrobarevná maranta
velmi rozjasni bytový interiér
vice zajímat jejich vitalita, schopnost sžit
se s prostředím. Když se někdy přesvědčíme,
v jakých podmínkách roste třeba
některá dracéna, jsme ochotni připustit,
že by tam snad mohla několik měsíců
vydržet. Jsme pak velmi překvapeni, když
se dovídáme, že tam stojí již dva nebo tři
roky.

adaptace

Mnohé
druhy květin jsou schopné adaptace i v nepříznivém
prostředí, naprosto odlišném od
jejich původní domoviny. Musíme si však
být vědomi, že moderní architektura, typ
současných sídlišť, klade v dnešní době na
květiny veliké nároky. Budou snad mít více
světla, než měly ve starých bytech, naproti
tomu budou trpět nedostatkem svěžího
vzduchu, a to zejména v zimních měsících,
kdy budou vystaveny suchému a nadměrně
teplému vzduchu. Výhoda většího světla
je tedy potlačena nevýhodou přetápění.
Kdysi dostávaly květiny to nejlepší místo
na okenním rámu nebo mezi dvojitými
okny. Dnes se dvojitá okna nemontují a
z dekorativních důvodů není květinám blízkost
okna často dopřávána ani umožněna.
Problémy pěstování květin v moderním
bytě nejsou tedy menší než dříve, ale
naopak složitější.
Obtížnější proto již bude i samotný výběr
květin.

Při práci s pacientem,

říká Cowan, je nejtěžší ne nalézt rostlinu a jejího ducha, ale dostat se nějak do pacientovy duše a nalézt, co potřebuje. "Nepřemýšlím nad tím, o jakých symptomech mi pacient vypráví, ale nad tím, kdo a jaký skutečně je a jak přišel ke své nemoci. Skutečným šamanem se stanu až ve chvíli, kdy se dokážu podívat přímo do pacientovy duše a nebudu potřebovat ducha nějaké rostliny."

Jestli je nutné, aby pacient věřil v duchy rostlin? "Ne, to není otázka víry nebo nevíry. Léčení je jakousi formou umění a já nikdy nenutím své pacienty, aby přešli na nějakou víru. Když hovořím o duších rostlin, někteří lidé to odmítají, ale jiným to nevadí. Není to otázka víry, ale zkušenosti."

Rostliny v interiéru

Většina lidí si vybírá pokojovou květinu
podle tvaru, barvy květů nebo olistění a
také podle ceny. Květinu však musíme
vybírat i podle toho, kde ji chceme umístit
a jaké jí můžeme vytvořit podmínky. Musíme
zvážit, zda máme vyhovující osvětlení
a teplo pro její nový domov, vytvořit jí
optimální prostředí pro úspěšný růst. Každá
květina má totiž něco ráda a něco zase
nesnáší. Některé rostliny potřebují nevytápěnou
místnost v zimě, některé zase
rostou dobře na plném slunci, další by nám
v těchto podmínkách zahynuly.
Požadavky a podmínky úspěšného růstu
jednotlivých druhů květin uvádíme proto
pro přehlednost ve speciální části. Každá
nová květina touží po domově a dobrých
podmínkách, rozumí se tím podmínky jejího
přírodního prostředí. Mnohé květiny totiž
dostávají šok, když jsou přemístěny z optimálních
světelných, tepelných a vlhkostních
podmínek skleníku mezi čtyři stěny
suchého obývacího pokoje. Některé se sice
časem při správném ošetřování vzpamatují,
jiné to však nepřežiji vůbec, zvláště, když
se jim nesnažíme přežití usnadnit.

Při práci s pacientem, říká Cowan, je nejtěžší ne nalézt rostlinu a jejího ducha, ale dostat se nějak do pacientovy duše a nalézt, co potřebuje. "Nepřemýšlím nad tím, o jakých symptomech mi pacient vypráví, ale nad tím, kdo a jaký skutečně je a jak přišel ke své nemoci. Skutečným šamanem se stanu až ve chvíli, kdy se dokážu podívat přímo do pacientovy duše a nebudu potřebovat ducha nějaké rostliny."

Jestli je nutné, aby pacient věřil v duchy rostlin? "Ne, to není otázka víry nebo nevíry. Léčení je jakousi formou umění a já nikdy nenutím své pacienty, aby přešli na nějakou víru. Když hovořím o duších rostlin, někteří lidé to odmítají, ale jiným to nevadí. Není to otázka víry, ale zkušenosti."

Sám sebe

člověk duchy rostlin nevyléčí, říká Cowan. Když je sám nemocný, jde za přítelem. Ale jinak se podle něho může každý člověk naučit komunikovat s duchy rostlin a léčit. Za prvé je třeba dobře se seznámit s rostlinami a jejich okolím. Sám to dělá tak, že si rostliny kreslí, ochutnává je (samozřejmě si v herbáři nejprve zjistí, jestli nejsou jedovaté), dotýká se jich a čichá k nim. Pozorně si všímá i niky, ve které rostlinu najde a někdy si představuje, jaké to je být takovou rostlinou. Pak nastane čas setkat se osobně s duchem rostliny ve snu. Duch rostliny, "ze soucitu k vám", pak nalezne formu, jakou se zjeví ve snu - v podobě zvířete, skřítka nebo něčeho jiného. Když se mu pak představíte a nabídnete nějaký dar, on vám řekne, jak může pomoci. Formou malinké přednášky, nebo tím, že pocítíte nějakou negativní emoci, nebo prožijete nějaké dobrodružství (které pak později rozeberete tak, jako se rozebírají skutečné sny). Když je pak vztah navázán, zvolíte si signál, pomocí kterého pak ducha rostliny vyvoláte znovu.

Když se pak pomocí akupunktury a homeopatie zbavil svých alergií, odejel do Anglie studovat čínskou medicínu a akupunkturu na Worsley college. Tam také dva roky vyučoval a tam začal realizovat myšlenku, že to, co se dá vyléčit akupunkturou, by se mělo dát vyléčit také bylinkami, a že bylinky, které rostou tam, kde bydlí pacient, jsou tisíckrát efektivnější než cokoliv exotického.

Když se vrátil do USA, marně nějakou dobu hledal člověka, který by ho naučil znát léčivé bylinky, vyskytující se na území jižní Kalifornie. Když zjistil, že na toto téma neexistuje ani žádná kniha, rozhodl se, že se bylinky naučí znát sám. Pokračoval ve studiu šamanismu, seznámil se s antropologem Michaelem Harnerem a mexickým šamanem donem Jose Riosem. Úspěch se dostavil, když mu Harner navrhl, aby se šamansky pokusil spojit s duchem rostliny.

Jak se dělá šaman

Cowan definuje šamana jako někoho, kdo má "zvláště živý vztah k duchům přírody". Narodil se a žil v Chicagu, a říká: "Byl jsem pořád nemocný intelektuál. Neměl jsem žádný vztah k přírodě, přímo naopak, kvůli senné rýmě jsem se přírodě vyhýbal." Když studoval antropologii, zkusil halucinogen, a přestože ta zkušenost nebyla zase až tak příjemná, zjistil, že všude kolem je daleko více života, než si myslel, a začal se zabývat více duchovními disciplínami. Když pracoval na postgraduální práci, zatoužil najednou přestěhovat se a změnit styl života. Najal si farmu a začal studovat léčivé rostliny. To, co ho nakonec skutečně změnilo, byla koza jménem Eloise. Když Eloise dostala zánět očí, místní veterinář jí předepsal jen něco na ztišení bolesti a prohlásil, že pojde. Vědom si toho, že nemá co ztratit, Cowan vyhodil recept a zkusil aplikovat bylinky. Za pár dnů byla Eloise zdravá a Cowan se začal zabývat bylinkami profesionálně.

Takováto duchovní rostlinná léčba má ještě další výhodu, říká Cowan. Není dualistická, nerozděluje náš svět na "nás" a "ty nebo to druhé". Na nás, pacienta a lékaře, a ty druhé, mikroorganismy nebo příznaky nemoci. V dualistickém vidění světa chceme "ty druhé" zabít, například baktérie antibiotiky. "Každé dualistické řešení ale způsobuje další konflikty a problémy," říká Cowan. Antibiotika naruší pacientovu vnitřní ekologii a způsobí třeba plísňovou infekci. Lékaři obvykle reagují dalšími léky proti plísním, a vytváří další nerovnováhu nikdy nekončícího kruhu. V rámci duchovní rostlinné léčby "neexistuje žádný konflikt, žádný nepřítel, žádná nemoc."

aby se setkal s duchem rostliny, musí se člověk dostat do snového stavu. Jakmile je tam, duch rostliny mu ukáže jaké léčivé schopnosti má. A když se pak člověk s duchem rostliny spřátelí, zeptá se ho: "Kdybych tě opravdu potřeboval, přijdeš když tě zavolám?" Jestliže odpověď zní ano, léčitel a duch rostliny se domluví na signálu, kterým ducha vyvolá, až bude potřeba, aby duch vstoupil do snů pacienta.

Někteří pacienti dávají přednost použití masti nebo oleje z rostliny, i když to není zase až tak důležité, říká Cowan. Jenže jinak se cítí zklamaní a myslí si, jakápak je to rostlinná léčba když nevidím žádnou rostlinu?

Například, když jedna žena přišla s neustálými záněty dýchacích cest, Cowan zjistil, že v pozadí potíží je žal nad smrtí sestry. Žena si dávala za vinu, že protože je slabá a bezmocná, nedokázala sestře pomoci. Měla pocit, že kdyby začala plakat, "rozpustila by se v přívalu slzí". "To, co by mohla slzami odplavit, zůstávalo na jejích plicích a dýchacích cestách a způsobovalo opakované záněty", říká Cowan. Ve snu nalezl rostlinu a požádal její duchy, aby ženu navštívili v jejích snech. Pacientka pak okamžitě pocítila úlevu a zároveň tak hluboký smutek, že vypukla v pláč, trvající dva dny a přerušovaný jen prudkým kašlem. Když přestala plakat, byla vyléčená. "A co víc," dodává Cowan, "začala žít intenzívním a bohatým životem."

Mystická psychoterapie

Cowan dle svých slov "zpřehlednil domácí šamanismus podle pětistupňové čínské medicíny", podle které je vše vytvořeno z pěti základních prvků: ohně, země, dřeva, kovu, dřeva a vody. Lidé onemocní, když některý prvek přebývá nebo se ho nedostává. Role léčitele spočívá v obnově harmonie. Cowan to dělá tak, že psychicky hledá rostliny, jejichž duchové jsou na některý prvek bohaté, nebo naopak dokáží pacienta některého prvku zbavit. V některých případech pak rostliny fungují jako mystická forma psychoterapie. Cowan užívá svých "šamanských" dovedností a hledá v pacientově barvě, zvuku, vůni a emocích změny, způsobené nerovnováhou systému. Takto zjišťuje, který prvek může pacientovi pomoci systém opět uvést do harmonie a integrovat obtížné vzpomínky nebo pocity, které spouštějí příznaky nemoci.

To je problém,

" se kterým se musí potýkat každý, kdo dělá podobnou práci," říká. "Ale nejhezčí na přírodní medicíně je jakási vnitřní obrazovka. Bez ohledu jak krásná či duchovní je ta či ona teorie, jestliže to pacientovi nepomůže, pak to neplatí, jestliže mu to pomůže, proč ještě argumentovat?

Cowan dokáže vyprávět spoustu historek o svých vyléčených pacientech. Jeden umělec měl leukémii a chystal se zemřít. Cowan "navštívil" jeho duši a našel "tajnou dobře uschovanou vnitřní krajinu". Pak vyhledal dvě rostliny a požádal je, aby umělci pomohly. Brzy poté začal umělec opět malovat a když šel ke svému ošetřujícímu lékaři, počet bílých krvinek se dramaticky zvýšil o polovinu. Cowan dodal, že nestanovil diagnózu a neléčil leukémii. Šlo o vyléčení duše toho muže, aby byla znovu celá a tělo pak mohlo bojovat s nemocí. A zdůraznil, že nešlo o to, aby pacienta vyléčil, ale aby muž znovu začal malovat.

Podle Cowana používají rostliny (a drogy z nich vyrobené) svá rostlinná těla, aby léčila těla nemocných lidí.

Západní medicína chybně léčí symptomy nemoci místo nenaplněných duchovních tužeb, které nemoci způsobují. Symptom je jen volání o pomoc, tak jako když kontrolka na palubní desce auta ukazuje, že dochází benzín nebo se přehřívá chladič. My, místo abychom natankovali, drogami nebo chirurgickým zákrokem "zničíme" kontrolku.

Šaman pro 90. léta

Před čtyřmi lety se Cowan přestěhoval spolu se ženou a čtyřmi dětmi do malého města jižně od Mexiko city, aby mohl studovat s místním šamanem. "Už jsem měl dost toho spěchání," vypráví, chtěl jsem strávit víc času s rodinou a dělat to, co mne lákalo." Od té doby se do USA vracívá vždy dva týdny v měsíci, aby tam léčil své pacienty a vyučoval.

Cowan vypadá a snad i je modelem šamana pro 90. léta. Je neuvěřitelně čestný a pravdomluvný. Ve své knize otevřeně popisuje vlastní fóbie a zlozvyky, odolává tendenci romantizovat své šamanské učitele. Ví, že jeho teorie o nutnosti komunikovat s duchy rostlin vzbudí rozruch a nedůvěru, přesto jasně a s humorným nadhledem ochotně odpoví na jakoukoliv otázku. Žurnalistům, kteří s ním chtějí mluvit, dokonce předem posílá zodpovězené nejčastější otázky a začíná vždy touto: "Eliote, jak víš, že sis to jen nevymyslel?"

Cowan by to měl vědět. Strávil posledních dvacet let studiem bylin, čínské medicíny a šamanismu s experty a domorodými léčiteli téměř po celém světě. V poslední době je učněm a následníkem dona Guadalupe Gonzalese Riose, Huičolského léčitele z Mexika, a říká, že po konzultaci s rostlinami samotnými znovuobjevil svou vlastní verzi bylinkářství, jak jej pěstovaly různé kultury po celá tisíciletí.

Indián

nejprve chvíli mlčel, a pak propukl v nezastavitelný smích. Zavolal ženu a děti a řekl jim co se stalo a všichni se smáli a ukazovali na Gormana, který nechápal, co se děje. Když se konečně všichni uklidnili, šaman mávl rukou kolem dokola a řekl: "Všichni ve vesnici, i tříleté děti, vědí, že nemůžeš rostlinou léčit, dokud k tobě ve snu nepřijde duch té rostliny, a nepoví ti, jak se má použít." Indiáni prostě nemohli uvěřit tomu, že dospělý muž může být tak hloupý, a věřit, že může získat lék z rostliny, se kterou nenaváže kontakt ve snu.

Eliot Cowan, který napsal knihu Duch léčivých rostlin, tuhle historku miluje, protože podle něho ilustruje zásadní aspekt tradičního šamanského používání rostlin. Aspekt, jehož objevení mu samotnému trvalo mnoho let - totiž, že rostliny mají své duchy a že to jsou právě tito duchové, a ne chemické komponenty rostlin, co z rostliny dělá rostlinu léčivou.
Podle Cowana tradiční kultury věří, že všechny prvky světa přírody mají duši - rostliny, ale i kameny a řeky. To jen naše moderní společnosti rozdělila svět na bytosti živé a předměty neživé, vědomé a nevědomé. Domorodci zjistili už kdysi dávno, že "rostliny si jsou lidí vědomy", jak tvrdí i Cowan, "a jsou také laskavé a šťastné, že nám mohou pomoci uzdravit se, když je o to požádáme."

Duchovní život rostlin

Hluboko v amazonském deštném pralese se jednou Američan Peter Gorman vracel v doprovodu svého indiánského průvodce po delší expedici zpátky do vesnice. A jak tak míjeli to bohatství pralesa, vypráví antropolog a šaman Eliot Cowan, indiánský lovec a šaman začal pantomimou ukazovat léčivé vlastnosti rostlin, které míjeli. Když došli do vesnice, Gorman utíkal do své chatrče, popadl tužku a zápisník a běžel zpátky za šamanem, poprosit ho, aby mu zopakoval všechno to, co předváděl a povídal o léčivých vlastnostech tolika rostlin. Když se šaman zeptal, k čemu to chce, Gorman vysvětlil, že chce rostliny usušit a doma použít k léčení.

lysohlávky

Také Evropa má svoje lysohlávky. Známá je Psilocybe semilanceata, lysohlávka kopinatá, která roste v celém mírném pásu, a to v lesích, převážně smrkových, ale i na lukách a pastvinách, podél cest, v příkopech a jinde. Typicky naší je P. bohemica, lysohlávka česká, která byla počátkem 50. let nalezena v údolí řeky Sázavy. Nejvíce psychoaktivních látek však má P. cyanescens, lysohlávka modrající.
látky obsažené v houbách. Hlavními účinnými složkami psilocybinových hub jsou indolové alkaloidy psilocybin a psilocin. Vzhledem k tomu, že obě látky vykazují zhruba stejnou psychoaktivitu, lze je jako halucinogeny považovat za rovnocenné.
Jak se projevují účinky. Počátečními příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocit neklidu a malátnosti, křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení, ale také změny nálady. Tyto pocity jsou po krátké době vystřídány celkovým tělesným uvolněním. Dochází ke zrakovým halucinacím, poruchám vnímání času a prostoru. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy a ukvapená rozhodnutí, která bývají příčnou nehod a úrazů.
Způsoby užití. Velmi často se houby užívají syrové, jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel, ale lze je i sušit a následně vařit v čaji, v některých případech se také kouří suché.

Lysohlávka

Do této skupiny patří houby obsahující jako účinnou látku psilocybin, případně psilocin. Jsou soustředěny v rodech Psilocybe, lysohlávka, Panaeolus, kropenatec a Stropharia. Mnohé z nich jsou známy i u nás.
Z historie omamných hub. Tyto houby považovali původní obyvatelé Mexika za posvátné a nazývali je “teonanacatl”, což je aztécky “boží tělo” či “boží maso”. Na území Guatemaly a některých dalších států Střední Ameriky byly objeveny zvláštní kamenné soušky hub, které pravděpodobně souvisejí s jejich užíváním. I když se v místech původu užívají po tisíce let, první vzorky těchto hub k analýzám se podařilo získat až ve 30. letech tohoto století.
Botanický popis. Mezi nejvýznamnější halucinogenní houby patří druhy rodu Psilocybe, lysohlávka, z čeledi Strophariaceae, límcovkovitých, charakteristické mimo jiné modráním dužniny. Typickým představitelem je Psilocybe mexicana, lysohlávka mexická, rostoucí v jižním Mexiku (stát Oaxaca). Z této oblasti pocházejí i P. aztecorum, lysohlávka aztécká, P. caerulescens, P. semperviva, P. yungensis aj. Další druhy tohoto rodu rostou i v Indonésii, Japonsku a Austrálii.

Způsoby užití peyotlu

Drogu tvoří pouze nadzemní část kaktusu, zatímco hlavní kořen se ponechává nedotčen, aby z něho mohla vyrůst nová rostlina. Nasbíraná droga se třídí podle velikosti a tvaru, příčně řeže na části silné asi 1 až 1,5 cm a většinou následně suší. Takto upravená droga se nazývá “mezkalové knoflíky” či “koláčky”. Ty se potom žvýkají a mají chuť nasládlou a mírně pálivou. Jindy se čerstvé kaktusy melou na kamenném ručním mlýnku a pečlivě se zachycuje každá kapka šťávy, z které se připravuje nápoj.
Léčivé účinky. U Indiánů patří tento kaktus i mezi významné léčivé rostliny. Čerstvě nařezaný se přikládá na rány, spáleniny a bolavé zuby. Povzbuzuje také činnost srdce a plic, využívá se při léčbě tuberkulózy, ale i nespavosti a duševních poruch.