ALOE STROMOVITÁ

Aloe arborescens Mill.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Natalu. Ve světě je dnes známých 400 druhů.
Listy tohoto druhu se používají v lidovém lékařství. Listy jsou úzké, tučné, na okraji
ostnaté. Květy jsou oranžově červené. Aloe v bytových podmínkách zpravidla nekvete.
V létě umisťujeme rostliny na plném světle. Mohou být přechodně umístěny i na balkóně
nebo venku na zahradě. V zimě oproti ostatním sukulentům můžeme rostliny více zalévat,
i když dobře přezimují i za omezené zálivky. Rostliny přesazujeme každoročně na jaře.
Pokud pěstujeme Aloe arborescens jako léčivou rostlinu na řez listů, seřízneme hlavní
výhon asi 10 cm nad zemí. Rostlina rychle vyrazí postranní výhony a vytváří dostatek
listů k řezu. Jako zeminu používáme směs pařeništni zeminy, drnovky a písku v poměru
2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5—7,5 pH. Zálivka během léta úměrná, v zimě omezená,
přizpůsobená teplotám místnosti. Od března do srpna přihnojujeme rostliny jednou za
dva týdny některým plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,1 %.
Rozmnožuje se postranními odnožemi, které rychle zakoření. Po uříznutí necháme
řízky několik hodin zaschnout. Můžeme je zakořeňovat ve vodě nebo ve směsi písku
a rašeliny v poměru 1:1. Hydroponické pěstování je vhodné.
ALOE TYGROVANÁ
Aloe v a r i e g a t a L.
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých 400 druhů.
Jako hrnkové rostliny se pěstuje celá řada druhů, hlavně ve sbírkách milovníků kaktusů
a sukulentních rostlin. Aloe tygrovaná se u nás také nazývá sokoli pero. Listy jsou tuhé,
šedozelené, trojboké, krásně bělavě stříkané. Vytvářejí sbíhající se spirálu. Květy jsou
růžově červené.
Pravidelně kvete i pěstovaná v místnostech. Hlavní období kveteni je leden—únor.
Po odkvětu květenství ihned vylomíme, aby se rostliny nevysilovaly. Pokud však chceme
pěstovat aloe ze semene, můžeme květy nechat odkvést a nechat vyvinout plody, které
u nás dozrávají. V létě umisťujeme rostliny na světlé místo, pokud možno tak, aby na ně
slunce nepražilo celý den. Nejlépe se jí daří ve stínu jiných květin. Můžeme je i umístit
na chráněném místě na zahradě. V zimě ponecháme rostliny rovněž na světle. Nejlépe
přezimuji při teplotách 8—10 °C. Mladé rostliny se přesazují každoročně, starší jednou
za dva až tři roky. Jako zemina se používá směs výživné pařeništni země, drnovky a pisku
v poměru 2:1:1 s přidáním drobných úlomků cihel. Zálivka je během léta hojná, v zimě
omezená. Zalévat musíme opatrně, aby se voda nedostala do masitých listů, a to zvláště
v zimním období, protože pak rostliny vyhnívají. Během léta přihnojujeme rostliny každých
14 dní některým plným hnojivem.
Rozmnožuje se postranními odnožemi, které můžeme odlamovat během celého roku.
Nechá se množit i semenem, ale semenáčky pomalu rostou. Množí se také zakořeňováním
jednotlivých listů. V zahraničí se pěstuje i jako léčivá rostlina.

AGLONEMA

Aglaonema commutatum Schott.
Patři do čeledi Araceae. Původem je z Indie a tropické Asie. Ve světě je dnes známých
40 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstují dále druhy A. crispum, A. costatum, A. oblongifolium,
A. treubii a další. Aglaonema připomíná svým vzhledem Dieffenbachii, ale je méně
náročná na prostředí. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají cca do výšky 50 cm
a 40—60 cm v průměru. Listy jsou oválné, tuhé. Jsou podle druhu různé intenzívně zelené
zbarvené. Na horní straně mají stříbrošedou kresbu. Okraje listu i centrální nervatura
jsou tmavšího šedozeleného odstínu. Květy jsou nevýrazné, jako u většiny druhů z čeledi
Araceae. Jsou jednodomé, samicí ve spodní části palice, samčí květy jsou ve vrchní části
palice. Jsou barvy žlutobílé a nazelenalé. Toulec je různě zbarvený podle charakteru druhu.
Květy jsou samosprašné a vytváří i v bytových podmínkách semena.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro malou náročnost na světelné podmínky
a ošetřování a pro velký dekorační efekt. Nejlépe rostou v místnostech s teplotou nad
18 °C. Snášejí i stinné prostory. Nesnášejí přímé slunce. Přezimujeme v teplých místnostech,
nad 16 °C. Snášejí dobře místnosti s ústředním topením. Rostliny se přesazují každým
rokem. Při přesazování je třeba někdy rostliny upravit řezem, aby se lépe rozvětvily. Vyžadují
půdní reakci pH 4,5—5,5. Zálivku vyžadují během vegetace střední. V zimě omezenou
podle teploty v místnosti. Během vegetace se rostliny přihnojují každý týden tekutým
hnojivem.
Hydroponické pěstování je vhodné. Rozmnožuje se řízky po celý rok. Pro úspěšné
zakořenění je třeba teploty nad 26 °C. Nároky na světlo má 200—300 luxů.

AGÁVE AMERICKÁ

Agáve americana L.
Patří do čeledi Agavaceae. Původem je převážné z Mexika. Roste však v přírodě i v jiných
světadílech: v Evropě a Středomoří. Ve světě je dnes známých asi 300 druhů. Jako hrnkové
rostliny se pěstují ještě desítky dalších druhů, hlavně ve sbírkách milovníků sukulentních
rostlin. Tučné listy jsou uspořádány v růžici. Maji na okrajích ostny. Vedle původního
zeleného druhu se také pěstuje pestře zbarvená varieta Agáve americana marginata
aurea. Listy jsou žlutě a bíle pruhované. V přírodě vytváří obrovská latnatá květenství
na několikametrových stvolech. Po odkvětu rostlina odumírá, vytvoří však postranní
odnože, kterými se dále množí.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě u okna na slunečné straně. Přes léto je
můžeme i vysadit s květináčem do zahrady nebo postavit na verandě či balkónu. Rostliny
přezimují nejlépe při teplotě 6—9 °C. Mladé rostliny se přesazují každoročně. Starší
jednou za dva až tři roky podle potřeby. Jako zemina se používá směs pařeníštní země,
drnovky a písku v poměru 2:1:1 s přídavkem drobných úlomků cihel. Zálivka během léta
hojná, v zimě omezená, přizpůsobená teplotě místnosti. Během léta přihnojujeme každých
10 dni některým kombinovaným hnojivem. V zimním období musíme zalévat tak, abychom
vodu nenalili do úžlabí listů, které potom rády vyhnivají.
Rozmnožuje se semenem nebo postranními odnožemi, které můžeme odlamovat
v průběhu celého roku. Americká agáve je vhodná také k dekoraci velkých světlých
místností, prosklených chodeb a letištních hal.

KALOKVĚT OKOLIČNATÝ

Agapanthus o r i e n t a I i s Leighton
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z jižní Afriky. Ve světě je dnes známých asi 10 druhů.
V zahradnictví se zpravidla uvádí pod názvem Agapanthus umbellatus. Jako hrnkové
rostliny se pěstuji četné odrůdy lišící se barvou a velikostí květů. Listy jsou čárkovité,
řemenovité. Květní stvoly jsou dlouhé, květenství vytváří okolík — nejčastěji modrých
květů. Hlavní období kvetení je od června do září.
Rostliny umisťujeme ve světlých místnostech, chodbách, balkónech, terasách nebo
venku. V zahraničí se často používá k dekoraci v ulicích v pěších zónách a mobilní zeleni
jako kbelíková rostlina. Přes zimu se umisťuje v místnosti, kde není mráz, s co možno
nejnižší teplotou 4—6 °C. Velmi omezeně zaléváme. Na jaře očistíme rostliny od zaschlých
listů. Rostliny přesazujeme, až když zaplní celý květináč. Při přesazování musíme kořenový
bal opatrně vybrat z nádoby, aby se kořeny neporušily. Poraněné kořeny zpravidla zahnivají
a rostlina chřadne. Jako zemina se používá směs ornice, kompostu, rašeliny a písku
v poměru 4:3:1:1. Optimální půdní reakce je 6—7 pH. Zálivka během vegetace a kvetení
je vydatná. Za slunečného počasí se nesmí postřikovat listy.
Rozmnožuje se dělením při přesazování. Může se také dobře množit semeny, které
u nás dobře dozrávají. Semenáče vykvétají však za 3—5 let po výsevu. Každých 14 dní
přihnojujeme rostliny některým plným hnojivem v zálivce.