Begonie

BEGONIE KORÁLOVÁ
B e g o n i a c o r a l l i n a Luzerna
Patří do čeledi Segoniaceae. Původem je z Jižní Ameriky. Ve světě je dnes známých asi
1 000 druhů. Jako hrnkové rostliny se pěstuje ještě celá řada druhů okrasných svými
listy nebo květy. Begonia corallina může i v bytových podmínkách dorůstat do velkých
rozměrů. Listy jsou protáhlé, srdčitého tvaru, na povrchu zelené s barevnou kresbou,
bíle skvrnité, na spodu červené. Květy jsou korálově červené v převislých hroznech,
vyrůstají na rostlině v průběhu celého roku.
Rostliny se v interiéru pěstuji především pro ozdobné listy jako stálezelená rostlina,
i když květy jsou také velmi dekorativní. V létě je umisťujeme nejlépe na rozptýleném
světle blízko okna, ne na plném poledním slunci. V zimě udržujeme rostliny v místnostech
při teplotě 16—18 °C. Rostliny při větší péči snášejí i byty s ústředním topením. Přesazují
se každoročně na jaře. Při přesazování je můžeme upravit řezem. Zvláště takové, které
jsou na spodu holé, seřízneme hlouběji, aby mohly od spodu obrazit. Jako zemina se
používá směs listovky, rašeliny a písku v poměru 3:1:1. Během léta zaléváme vydatné,
v zimě přizpůsobujeme teplotám místnosti. Během léta přihnojujeme rostliny každých
14 dni některým plným hnojivem v zálivce.
Rozmnožuje se řízky během celého roku. Při změně prostředí často shazuje listy i květy.
Begonia corallina Luzerna se používá k dekoraci větších místností jako solitéra i ve velkých
nádobách ve společnosti jiných druhů květin. Vzhledem ke svému silnému vzrůstu
a vysoké okrasné hodnotě je vhodná i k dekoraci veřejných místností, vytápěných hal,
chodeb, čekáren zdravotnických zařízení.
BEGONIE
Begonia r e x Putz.
Patři do čeledi Begoniaceae. Původem je z východní Indie. Ve světě je dnes známých
asi 1 000 druhů. Listy jsou šikmo srdčité, různé velké. Jsou různě výrazné zbarvené
a skvrnité. V zahraničí se často jednotlivé barevné formy uvádějí do oběhu jako čisté
odrůdy. Květy jsou pro dekoraci bezvýznamné.
V létě umisťujeme rostliny na světlém místě, ale přes poledne chráněné před přímými
slunečními paprsky. V zimě jsou nejvhodnější podmínky při teplotách 14—16 °C.
Špatně snášejí místnosti s ústředním topením. Rostliny přesazujeme každoročně na jaře.
Jako zeminu používáme směs listovky, rašeliny, pařeništní zeminy a písku v poměru
2:1:2:1. Optimální půdní reakce je 5,0—6,0 pH. Zálivku vyžadují v období od dubna do
záři vydatnou, během zimy omezenou. Při vydatnější zálivce během zimy zahnívají
a opadávají listy. Od března do září přihnojujeme rostliny jednou za dva týdny některým
plným hnojivem v zálivce o koncentraci 0,2 %.
Rozmnožuje se dělením rostlin nebo listovými řízky. Z jednoho listu se nechá získat
více rostlin. Dobře vyzrálý a vybarvený list odřízneme od rostliny, nařízneme mu nožem
hlavní nervaturu a položíme jej na vlhký písek. Zatížíme několika kamínky a přikryjeme
sklem. Brzy v každém místě zářezu zakoření a vyroste nová rostlina.

BEGONIE HLÍZNATÁ
B e g o n i a tuberhybrida Voss.
Patří do čeledi Begoniaceae. Původem je z tropů a subtropů. Ve světě je dnes známých
kolem 1 000 druhů. U hlíznatých begonií byla vyšlechtěna celá řada kultivarů, lišících se
barvou, tvarem, velikostí květů i charakterem růstu. Rostliny v bytových podmínkách
dorůstají do výšky 25 až 40 cm. Listy jsou velké, srdčité. Rostliny vytvářejí hlízu, ze které
vyrůstá šťavnatá osa. Květy jsou velké, ploché, různých barev a tvarů. Hlavní období
kvetení je červen až říjen.
Rostlinám se nejlépe daří na balkónech, v okenních truhlících, terasách na východní
nebo severovýchodní straně. Delší pěstování v pokoji je obtížné. Vyžaduje dostatek
světla a vzduchu. Používají se hlavně ke krátkodobé dekoraci místností. Dříve se pěstovaly
hlavně na venkově mezi okny. Před příchodem mrazů seřízneme rostliny 3—5 cm nad
hlízou, necháme oschnout a přes zimu skladujeme v bezmrazé místnosti, v bedničkách
v suché rašelině. Zeminu vyžaduje výživnou a humózní. Zálivka je během léta vydatná,
od září ji omezujeme.
Rozmnožuje se semenem, dělením hlíz a listovými i osními řízky. Přezimované hlízy
sázíme v únoru do písku tak, aby byla třetina hlízy nad povrchem. V teple brzy zakoření.
Po vyrašení oček hrnkujeme do menších květináčů a v druhé polovině května vysazujeme
ven do truhlíčků nebo větších květináčů. Při pěstování ze semene vyséváme osivo, které
je velmi drobné, již v lednu do misek s propařenou, nebo jinak dezinfikovanou zeminou.
Semenáčky několikrát přepichujeme a nakonec je vysadíme do květináčů, kde ještě
v témže roce kvetou a vytvářejí hlízu.

Květiny

SLEZINÍK
A s p I e n i u m n i d u s L.
Patří do čeledi Aspleniaceae. Původem je z Austrálie. Ve světě je dnes známých asi
700 druhů. Sleziník je kapradina, která roste v domovině epifyticky na kůře stromů.
Rostliny v bytových podmínkách dorůstají často až do výšky 100 cm. Listy vytvářejí
růžici nálevkovitého tvaru. V přírodě jsou až 1 metr dlouhé a 20 cm široké.
Rostliny se v interiéru pěstují především pro zajímavý vzhled této kapradiny. V létě
se umisťují na světlém místě, chráněném před přímými slunečními paprsky, hlavně
během poledne. V zimě vyžadují minimální teploty 16 °C Je to jedna z kapradin, která
snáší poměrně dobře ústřední topení. Rostliny se přesazuji jednou za dva až tři roky
do směsi drnovky, hrubé listovky, rašeliny a písku v poměru 1:2:1:1. Během léta přihnojujeme
rostliny každé 2 týdny některým plným hnojivem bez obsahu vápna v zálivce
v koncentraci 0,05 %. Optimální půdní reakce je 5,5—6,5 pH. Zaléváme měkkou vodou
bez vápna, během celého roku úměrně teplotě místnosti. Voda by měla být tak teplá jako je
teplota místnosti. Kořenový bal nesmí nikdy vyschnout.
Rozmnožuje se výsevem výtrusů na jaře nebo na podzim. Při nízké vzdušné vlhkosti
je často napadán puklicí. Je proto potřeba čas od času prohlédnout listy a puklice odstranit.
Sleziník je také vhodný pro výsadbu do větších květinových vitrín. U nás se v obchodech
objevuje jen ojediněle.


AUKUBA JAPONSKÁ
A u c u b a j a p o n i c a Thumb.
Patři do čeledi Cornaceae. Původem je z Japonska. Ve světě jsou dnes známy 3 druhy.
Jako hrnkové rostliny se často pěstují četné odrůdy, lišící se především tvarem a barvou
listů. Listy |sou stálezelené, lesklé, buď celé zelené nebo žlutě a bíle panašované.
Rostliny se v interiéru pěstují především právě pro nenáročné požadavky na ošetřování
i umístění v interiéru. V létě je můžeme umístit i na zahradě, na balkóně nebo terasách
na plném slunci. Aukuba dobře roste v každé místnosti a snáší i stinná zákoutí. V zimě
ji umisťujeme i v chladných místnostech, kde nemrzne. Snáší však dobře i vysoké teploty
místností s ústředním topením. Při nedostatku světla se však za příliš vysokých teplot
vytahují letorosty. Potom je nutné na jaře větvičky více seříznout. Mladé rostliny se
přesazují každoročně na jaře. Starší jednou za 2—3 roky. Při přesazování se vždy seříznou
podle potřeby, aby vytvořily pěkné košaté keře. Jako zemina se používá směs výživné
ornice, listovky, rašeliny a písku v poměru 2:2:1:1. Optimální půdní reakce je 6,5 pH.
Zálivka je v létě velmi vydatná, v zimě omezená. Pouze při pěstováni v místnostech
s ústředním topením se musí více zalévat.
Rozmnožuje se řízky nejlépe na podzim. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky
na světlo 600 luxů. Dříve se používala často k dekoraci výloh v prodejnách masa a patřila
mezi takzvanou řeznickou flóru. V některých oblastech Slovenska se nechá pěstovat
i venku. Přes zimu se však musejí rostliny chránit vhodnou přikrývkou.
AZALKA
A z a I e a i n d i c a Ait. (Rhododendron simsii Planch.)
Patří do čeledi Ericaceae. Původem je z Japonska a Číny. Ve světě je dnes známých
asi 1 000 druhů. Jako hrnkové rostliny se dnes pěstuje velké množství kultivarů lišících
se tvarem a barvou květů, raností a dalšími vlastnostmi. V Československu byla vyšlechtěna
celá řada původních odrůd. Azalky jsou stálezelené malé keříky se srstnatými, podlouhle
elipsovitými listy. Období kvetení je podle způsobu pěstování obvykle od prosince do
dubna.
Kvetoucí azalku umístíme v chladnější místnosti u okna. Zaléváme pravidelně, aby
nepřeschl kořenový bal. Taková azalka je ztracená. Shodí listy a květy a uschne. Koncem
května až začátkem června se přenesou rostliny do zahrady do polostínu a zapustí se
i s květináčem do země, kde se pravidelně zalévají. V září před příchodem mrazíků je
přeneseme zpět do chladnější místnosti. Azalky nesnášejí vápno. Proto musíme zalévat
měkkou vodou. Rostliny se přesazují na jaře po odkvětu jednou za dva až tři roky. Jako
zemina se používá směs rašeliny, vřesovky a písku v poměru 1:3:1. Při přesazování
nezkracujeme kořeny, nesmíme ani porušit kořenový bal. Většina odrůd vyžaduje tvarování.
Azalky řežeme po odkvětu.
V dřívějších dobách patřily azalky mezi nejoblíbenější květiny. V dnešních panelových
domech se jim však nedaří, tak ustupují jiným druhům hrnkových květin především
ozdobných listem.

KOŘENOKVĚTKA

Aspidistra e I a t i o r Blume
Patří do čeledi Liliaceae. Původem je z Číny a Japonska. Ve světě je známý pouze tento
jediný druh. Rostliny v bytových podmínkách dorůstají do výšky 50—70 cm. Listy jsou
sytě zelené, podlouhle kopinaté. Pěstuji se i pestrobarevné formy. Květy vyrůstají těsně
nad zemí. jsou hvězdicovitého tvaru, hnědavé a nemají žádný dekorativní charakter.
V létě se rostliny umisťují všude tam, kde potřebujeme nenáročnou květinovou dekoraci.
Během celého roku snáší rostlina i méně osvětlené prostory. Pestrobarevné formy
však vyžadují více světla. V zimě nejlépe přezimují při teplotách 8—10 °C. Ale přezimují
v každé místnosti, kde nemrzne. Dobře také snášejí prostředí moderního interiéru s ústředním
topením a vysokými teplotami. Rostliny se přesazují zpravidla jednou za 3—4 roky,
když aspidistra vyplní celý květináč. Jako zemina se používá směs pařeništní zeminy,
drnovky, rašeliny a pisku v poměru 2:2:1:1. Optimální půdní reakce je 7,0—7,5 pH.
Zálivka je během léta vydatná, v zimě přizpůsobená teplotě místnosti. V průběhu roku
je třeba umývat listy. V létě pravidelně přihnojujeme každý týden roztokem některého
plného hnojiva.
Rozmnožuje se dělením při přesazování. Nároky na světlo má 300 luxů Hydroponické
pěstování je vhodné. Někdy se stává, že starším rostlinám žloutnou, listy. Může to být
tím, že se rostlina již příliš rozrostla a má málo zeminy. V tom případě je třeba rostliny
rozdělit a přesadit.