Vícesložková hnojiva

Hnojiva, která obsahují více než jednu živinu. Dělíme je na:
• Dvousložková: NP, CaN, MgN, atd…
• Trojsložková: NPK
• Vícesložková: obvykle NPK, obohacená o Mg a mikroelementy
• Smíšená – smíchaná z jednotlivých surovin
• Sloučená – suroviny jsou spojeny chemickými reakcemi
• Pevná – většinou granulovaná
• Kapalná
Přednosti:
• Již smíchané směsi garantují rovnoměrné rozmetání a odstraňují potřebu míchání směsi u spotřebitele.
• Úspora nákladů na dopravu, skladování a rozmetání, neboť mají vyšší koncentraci živin než jednosložková (40-50%).
• Neobsahují balastní doprovodné látky (což může vést k menším koncentracím mikroelementů).

Draselná hnojiva

Název hnojiva Obsah K/K2O v % Forma draslíku Obsah dalších živin (%)
Síran draselný
K2SO4 42/50 síranová S (19), Cl (max. 2)
Patentkali
K2SO4.MgSO4.KCl 24/29 síranová Mg (5,5), S (18), Cl (max. 3)
Draselná sůl 40%
KCl.NaCl 33/40 chloridová Cl (46), Na (10)
Draselná sůl 60%
KCl 50/60 chloridová Cl (47)
Kamex
KCl.NaCl.MgSO4 33/40 chloridová Cl (46), Na (7), S (3), Mg (2,4)
Magnézium kainit
MgSO4.K2SO4.KCl.NaCl.CaSO4 11/13 chloridová Mg (4), S (10), Cl (29), Ca (3)

Draslík v rostlině

Může být přijímán jak pasivně tak aktivně, většina draslíku v rostlině zůstává. Je velice dobře pohyblivý. 4/5 draslíku zůstávají v buněčných šťávách zbytek v pletivu.
Plní tyto funkce:
• Ovlivňuje příjem vody kořeny, rostliny, které mají nedostatek K ztrácejí vodu a vadnou.
• Podporuje fotosyntézu
• Aktivuje řadu enzymů
• Podporuje tvorbu vitaminu C
• Zvyšuje odolnost rostlin proti nízkým i vysokým teplotám
• Zvyšuje odolnost proti polehávání
• Podporuje transport živin

Fosforem můžeme hnojit

několika způsoby, každoročně, kdy dodáváme nezbytnou dávku P, zásobním hnojením, kdy hnojíme jednou 2-3 roky, melioračním hnojením, kdy používáme jednorázové vysoké dávky, např. při zakládání trvalých kultur.
Draslík v půdě: 0,8-3,2%, v rostlině: 0,5-7,5%
Draslík je v půdě přítomen převážně v anorganických sloučeninách, jeho hlavním zdrojem jsou jílovité minerály. Draslík je v půdě přítomen ve 3 formách:
• Nevýměnný – pevně vázaný draslík v krystalové mřížce minerálů a draslík vázaný v org. sloučeninách. Takto vázaného draslíku je v půdě více než 95%.
• Výměnný – (0,8-3% veškerého draslíku) ionty K+ vázané fyzikálně chemickou sorpcí na povrchu půdních koloidů. Odtud mohou být uvolněny do půdního roztoku.
• Mobilní – (1-10% výměnného draslíku) ionty K+ v půdním roztoku, které jsou přijatelné rostlinami.

Význam fosforu:

• Působí proti negativnímu vlivu Al, který brzdí přeměnu monosacharidů a syntézu bílkovin
• Zvyšuje odolnost rostlin proti nízkým teplotám.
• Působí na vybarvenost květů
• Urychluje vývoj
Fosforečná hnojiva
Název hnojiva Obsah P/P2O5 (%) Forma fosforu Obsah dalších živin (%)
Granulovaný superfosfát
Ca(H2PO4)2.CaSO4.H2O 7,9-8,1 / 18,1-18,5 vodorozpustná Ca (18)
S (8,8)
Superfosfát trojitý granulovaný
Ca(H2PO4)2.H2O 18-22 / 41 – 50 vodorozpustná min. 85% Ca (14)
Mletý fosfát
(hlavně fosfority) 12-15 / 27-34 rozpustný v minerálních kyselinách Ca (36)
Hyperfosfát
hlavně Ca3(PO4)2 10-12 / 23-27 31-55% rozpustná ve 2% kyselině mravenčí Ca (34)
Mg (2,4)

Jeho zdrojem

je humifikace těl odumřelých živočichů a rostlin. Organický P je zde zastoupen především fitinem, fosfolipidy, nukleovými kyselinami, atd…
Rostliny přijímají P v podobě H2PO4- a HPO42-. Přijatý P se zúčastňuje velké řady biologických procesů, rostlina jej může ukládat v podobě zásobní látky fytinu. Přijatý P může být velmi snadno přeměněn na energii (během 15 minut je rostlina schopna jej přeměnit na ATP a ADP). P je pro rostliny důležitý zejména v období vývoje generativních orgánů a vybarvování květů.

Denitrifikace obrácený proces nitrifikace. Bakterie oxidují dusitany a dusičnany na NO, N2O, O2. Denitrifikace způsobuje vysoké ztráty na půdním dusíku, je proto žádoucí tuto reakci omezovat. Denitrifikaci umožňuje vysoký obsah NH3- v půdě. Ztráty dosahují až 27%.



Dusíkatá hnojiva
Název hnojiva Obsah N v % Forma dusíku Obsah dalších živin (%)
Síran amonný
(NH4)2SO4 20 - 21 amoniakální S (24)
Ledek vápenatý
Ca(NO3)2.H2O 15,5 dusičnanová Ca (16-20)
Močovina
CO(NH2)2 46 amidická -
Ledek amonný s vápencem
NH4NO3.CaCO3 27,5 ½ amoniakální
½ dusičnanová Ca (7,5)
DAM 390 = roztok
NH4NO3.CO(NH2)2 39 obj. % ½ amidická
¼ amoniakální
¼ dusičnanová -

Fosfor půda: 0,03-0,15%, rostlina: 0,1-0,5%
Fosfor se v půdě nachází jako organický a anorganický. Anorganický P se nachází v orné části půdy, jeho zdrojem jsou převážně fosfáty, organický můžeme nalézt v humifikované hmotě.

Mineralizace

je rozklad organických látek mikroorganismy na složitější látky jako amidy, aminokyseliny, atd… Tím dodávají dusík do půdy. Je ovlivněna poměrem C:N, je-li poměr úzký, probíhá rychleji, při širokém poměru dochází k imobilizaci N.
Imobilizace je proces obrácený. Dochází k němu v situacích, kdy je poměr C:N širší než 25:1. Při tomto poměru mikroorganismy potřebují k rozkladu OL více dusíku než sami vyprodukují, a tak jej odčerpávají z půdy.
Nitrifikace je aerobní biologický proces oxidace amoniaku a jeho solí na dusitany až dusičnany. Při tomto procesu dochází k okyselování půd (uvolňuje se H+). Pro nitrifikaci musí být příznivé podmínky pH 5,0-8,5, teplota 20-35°C. Při nižších teplotách se proces nitrifikace zpomaluje až zastavuje.

PRŮMYSLOVÁ (MINERÁLNÍ) HNOJIVA

Dusík půda: 0,1-0,2 veškerého N a z toho 1-2% přijatelného, rostlina: 0,2-6%
Rostliny jsou schopny využít dusík z půdy, kam se dostává z atmosféry činností(fixací) mikroorganismů, průmyslovými hnojivy nebo organickými hnojivy. Při hnojení dusíkem musíme dbát správných dávek, aby nedocházelo k přehnojování a tím k ekologickému poškozování živ. prostředí.
Rostliny přijímají N v podobě NO3- a NH4+. NO3- je pro rostliny přijatelný bez omezení, mohou jej ukládat a postupně zpracovávat. Před zapojením do látkové výměny však musí nejdříve proběhnout redukce NH3- na amoniak. NH4+ je pro rostliny ve větších dávkách toxický, nemohou jej ukládat a přijímají pouze takové množství, které jsou schopny okamžitě zapojit do látkové výměny.

Komposty

Směs organických a minerálních látek obohacená půdní mikroflórou v níž probíhají nebo již proběhly humifikační procesy. Při výrobě kompostů se musí dodržovat hygienická pravidla a normy. Složení kompostů je různé, mohou obsahovat veškeré statkové odpady, rybniční bahno, vyhnilé kaly, popely, atd…
Komposty se dělí na statkové a průmyslové, krátkodobé a dlouhodobé, krechtové a na přeorávku. Komposty se dále dělí do dvou tříd podle jejich kvality. I. Třída je použitelná na hnojení ploch, kde se pěstují i plodiny pro konzum. Obsahuje malé množství cizorodých látek. II. Třída obsahuje větší množství cizorodých látek a může se používat pouze ke hnojení ploch na kterých nejsou pěstovány plodiny k přímému konzumu.

Zelené hnojení

Přímá zaorávka rostlin, které jsou k tomuto účelu pěstovány. Může se aplikovat s močůvkou nebo kejdou. Nahrazuje nedostatek hnoje, neboť je schopno nahradit 60-100% jeho účinnosti. Zelené hnojení zlepšuje podmínky pro příjem živin z průmyslových hnojiv, hloubka zakořenění zaorávané rostliny ovlivňuje především fyzikální vlastnosti půd, působí na mobilitu živin tím, že vynáší určité živiny (hlavně Ca a P) ze spodních vrstev výš. Používá se jako přerušovač v osevních postupech -> odstraňuje problémy s následností plodin. Zelené hnojení se pěstuje jako hlavní plodina, podsev, strništní meziplodina.

Sláma

Obsahuje 80-82% OL a při zúžení poměru C:N se stává univerzálním hnojivem. Používá se hlavně pro dodání OL do půdy. Ke hnojení se používá hlavně sláma ozimých obilovin, kukuřičná a řepková. Používá se samotná + N nebo se stájovými hnojivy. Má dobrý vliv na půdní úrodnost, provzdušněnost a činnost mikroorganismů. Při její aplikaci se musí dodávat N, protože má široký poměr C:N a mikroorganismy by při jejím rozkladu odebíraly N z půdy. Někdy se při pravidelném hnojení slámou dodává také fosfor v podobě P2O5. Hnojení slámou nejlépe využívají plodiny, ke kterým se hnojí chlévským hnojem.

Kejda

Směs výkalů pevných a tekutých zředěných vodou. Kvalitní kejda je srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy. Skladuje se běžně 4-6 měsíců, během této doby dochází k největším ztrátám jak na objemu tak na živinách. V kejdě jsou živiny pro rostliny velice dobře přístupné. Kejdu dávkujeme v závislosti na obsahu N. Kejdou přednostně hnojíme přímo nebo ji používáme ve spojení se slámou nebo zeleným hnojením. U určitých plodin může kejda úspěšně nahradit průmyslová hnojiva. Kejda se nesmí aplikovat na zmrzlou půdu nebo sníh. Průměrný obsah živin je 0,32% N, 0,07% P, 0,40% K, 0,13% Ca.

Močůvka

Moč která nebyla zachycena stelivem + rozpuštěné výkaly vytéká zředěna vodou do jímek. Jedná se o dusíkodraselné hnojivo, které je náchylné ke ztrátám jak na objemu tak na živinách. Obsahuje 2% sušiny a 1-1,5% OL (0,28% N, a 0,44% K).
Močůvkou hnojíme na široko před vegetací a to zejména okopaniny. Může být aplikována také na list, ale musí se ředit s vodou v poměru 1,5:15 jinak dochází k pálení. Používá se spolu se zaorávkou slámy nebo zeleného hnojení.

Chlévský hnůj

získáváme dvěma způsoby, jednak vyvážením chlévské mrvy ze stájí a následnou fermentací nebo tzv. hlubokou podestýlkou, kdy se mrva nevyváží, ale nechává se ve stáji. Zvířata ji pak postupně ušlapávají, čímž se vytváří kvalitní hnůj. Výška vrstvy před vyvezením ze stáje se pohybuje v rozmezí 60-80 cm.
Hnojení hnojem je vhodné zejména pro okopaniny, jednoleté pícniny a některé druhy olejnin a zelenin. Hnůj se po rozmetáním musí co nejdříve zapravit do půdy, jinak dochází k dalším ztrátám. Především na N, kde dochází po 6 hodinách k 5% a po 3 dnech k 15% ztrátě. Hnojem hnojíme ve 2-3 nebo 3-4 letých cyklech v závislosti na typu půdy.

Chlévský hnůj

Je směs výkalů, steliva, příp. zbytků krmiva a části moče hosp. zvířat. Vzniká fermentací (zráním) z chlévské mrvy. Zráním získává hnůj na kvalitě, je také dobré pro omezení klíčivosti plevelných semen. Chlévský hnůj zraje 6 měsíců, hnojí-li se 2x do roka nebo 10 měsíců hnojí-li se 1x do roka. Při jeho zrání dochází ke značným ztrátám od 25-60% a to jak na objemu tak na živinách. Průměrně obsahuje 0,5 N, 0,14 P, 0,59 K, 0,32 Ca.

Bilance org. látek na orné půdě

Základním zdrojem OL na orné půdě jsou posklizňové zbytky a exkrementy kořenů rostlin. Tento zdroj kryje potřebu OL z 60-80%, zbytek musíme dodávat v podobě statkových hnojiv nebo průmyslových hnojiv. Bilancí zjistíme, kolik přesně OL musíme dodat a můžeme tak podniknout příslušná opatření, mezi která patří změna zastoupení plodin, zelené hnojení, zaorávka slámy, nákup org. hnojiv mimo zemědělský podnik, nouzové řešení.

...

• Ovlivňují agrochemické vlastnosti půd, iontovýměnné a sorpční procesy.
• Nahrazují každoročně 30% mineralizovaných org. látek.
• Zvyšují obsah humusu v půdě, čímž zlepšují jímavost vody, zlepšují provzdušněnost a zvyšují teplotu půdy.
• Kladně působí na ústojčivou schopnost půd.
• Zlepšují přijatelnost P a chrání živiny před těžkými kovy a pomáhají je také odbourávat.

ORGANICKÁ HNOJIVA

JEJICH CHARAKTERISTIKA A POUŽITÍ
Organická hnojiva jsou většinou získávána v zemědělském podniku. Vyznačují se velkým objemem, vysokým obsahem vody a nízkou koncentrací živin.
Organická hnojiva můžeme dělit do tří skupin:
• Statková: chlévský hnůj, močůvka, hnojůvka, kejda skotu, prasat a drůbeže
• Ostatní statková: zelené hnojení, sláma, komposty
• Průmyslová: průmyslové komposty humusové a rašelina
Význam používání organických hnojiv
• Univerzální všestranná hnojiva, která obsahují mimo živin, také další organické látky, mikroorganismy a mikroprvky.
• Jsou pohotovým zdrojem energie jak pro rostliny tak pro půdní mikroorganismy.
• Působí na kvalitu a výši výnosu, podněcují biologickou aktivitu půdy.
• Zvyšují schopnost využití živin z půdy a prům. hnojiv.

Vliv vody

Voda má značný vliv, neboť v půdním roztoku je rozpuštěno velké množství živin. V rostlině pak voda ovlivňuje translokaci a distribuci živin, transpirací vody přes průduchy (jakési pocení) se zabraňuje přehřívání rostliny, ovlivňuje půdní mikroorganismy a také vyplavuje živiny z půdy.
Sluneční záření
Je rozhodující při fotosyntéze, rostliny využívají 2,5% globálního záření. Zvýšená intenzita záření působí kladně na příjem některých živin (N, P, S), avšak některé ovlivňuje negativně (hlavně K).

Půdní úrodnost

Schopnost půdy poskytnout pěstovaným plodinám veškeré živiny, vodu a další látky pro jejich optimální růst. Úrodnost je ovlivněna řadou faktorů například podnebím, kde sehrávají velkou roli srážky, teplo a sluneční záření. Všechny tyto vlivy výrazně ovlivňují jednak vlastní příjem živin rostlinou, ale také humifikační činnost mikroorganismů v půdě.
Vliv teploty
Teplota ovlivňuje všechny procesy v rostlině (růst, klíčení, fotosyntézu, …) i v půdě (především činnost mikroorganismů). Při nižších teplotách se tyto procesy zpomalují nebo úplně zastavují.