ČEMEŘICE

Heleborus n i g e r L.
Zařazuje se do čeledi Ranunculaceae. Pochází z Jugoslávie a jižní Evropy. Známe
asi 24 druhů. Jako hrnkové rostliny se často pěstují četní kříženci, vyšlechtění
hlavně pro kvetení v období vánoc. Rostliny v květináčích dorůstají do výšky 15—20 cm.
Listy má kožovité, tmavě zelené. Květy má při rozkvětu bílé, poté světle fialové
se žlutým okrajem.
Rostliny se u nás pěstují především jako stálezelené trvalky, které kvetou již v prvních
měsících roku. Jako hrnkové rostliny se přirychlují především pro kvetení na vánoce.
Pěstitelská technika je taková, že počátkem listopadu se květuschopné rostliny, které
byly pěstovány ve volné půdě nahrnkují a květináče umístíme do pařeniště, skleníku nebo
do místnosti na tmavé místo, kde je teplota 4—7 °C. Tato teplota se udržuje cca dva týdny,
a pak rostliny přendáme na světlo, kde při pokojové teplotě vykvétaji. Po odkvětu se
udržují v bytě v chladné místnosti tak dlouho, dokud nerozmrzne na zahradě půda. Pak
se vysadí do záhonů nebo do alpína.
Rozmnožuje se dělením nebo semenem. Semenáčky pěstujeme venku na záhonech
nebo v pařeništích, kvetou zpravidla třetí rok po výsevu. Čemeřice není výslovné pokojová
květina, ale její pěstování i rychleni je tak jednoduché, že nám může zpříjemnit svou
krásou bytový interiér v době, kdy je jiných kvetoucích rostlin nedostatek.

GUZMANIE

G u z m a n i a m i n o r Mez.
Zařazuje se do čeledi Bromeliaceae. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky.
Roste ve stínu pralesa přichycena na stromech jako epifyt. Vyživuje se z rozložených
organických látek, které jsou uloženy mezi větvemi a ve spárách stromů. Rostliny, které pěstujeme doma
dosahují průměru 30—35 cm. Listy jsou 20—22 cm dlouhé
a až 2,5 cm široké. Květenství je v ploché růžici. Květy mají krásnou, výraznou červenou barvu.Kvést vydrží i pár měsíců.
Rostlinu umístíme v místnosti která má rozptýlené světlo. Výborně roste jen když má vyšš
teplotu. V zimě má ráda i místnosti s ústředním topením. Mladé rostliny sázíme do směsi
listovky, rašeliny a písku s přídáme rašeliník. V létě zalíváme hodně, v zimě zálivku přizpůsobujeme teplotě venku.
Rostliny zaléváme vlažnou, měkkou nebo okyselenou vodou ale
bez obsahu vápna. V nálevce musí být stále voda, musíme ji jednou měsíčně
vyměnit za čerstvou.
Hydroponické pěstování je vhodné. Guzmanie se dají používat též k osazení epifytických
stromů.

FÍKOVNÍK,

Ficus lyrata Warb.
Uvádí se také pod názvem Ficus pandurata Sander. Patří do čeledi Moraceae. Původem
je ze západní Afriky. květiny doma dorůstají do velkých rozměrů.
Listy jsou až 50—60 centimetrů dlouhé, kožovité, zelené. Mají velmi výraznou, vystouplou žilnatinu.
Rostliny |sou mnohem odolně|ší než u běžné rozšířeného druhu Ficus elastica. Mladé
rostliny však potřebují více tepla. Velmi rychle rostou. Roční přírůstky jsou až 80 cm.
Rostliny umisťujeme na světlém místě, ale chránéném před poledním sluncem. V zimě
je můžeme pěstovat i za teplot 10—12 °C. Snášejí však dobře i vysoké teploty ústředního
vytápění. Rostliny se přesazují každoročně na jaře. Rostliny, které mají holé větve nebo
nám rostou příliš vysoko, můžeme bez obav seříznout podle potřeby. Velmi rychle znovu
obrazí. Řez můžeme podle potřeby několikrát opakovat. Během léta je hnojíme každých
14 dní některým plným hnojivem. Jako zemina se používá směs kompostu, rašeliny a písku
v poměru 3:1:1. Zálivka je během celého roku vydatná.
Rozmnožuje se řízky na množárné v teplém skleníku. V bytových podmínkách řízky
těžce koření. Hydroponické pěstování je vhodné. Nároky na světlo 800 luxů. Ficus lyrata
je vhodný pro pěstování ve velkých místnostech, hotelových halách, vytápěných chodbách
a všude tam, kde žádáme rychle rostoucí, rozměrnou a přitom velmi dekorativní rostlinu.

Květiny o dovolené

Před odjezdem na dovolenou nám vznikne
řada starosti, co s pokojovými květinami.
Je málo lidí, kteří mají možnost na dobu
dovolené někomu svěřit květiny k opatrování.
Květiny přeneseme do chladnějších
místností, nejlépe do takových, kde nesvítí
slunce. Tím si zajistíme, že nám půda v květináčích
nebude rychle vysychat. Druhá
starost je, jak v době naši nepřítomnosti
doplnit květinám vláhu. Na to je několik
způsobů. Nejlepší bude, když květináče
zapustíme do mechu a rašeliny. Malé květináče
umístíme do větších květináčů, popřípadě
nádob a prostory mezi stěnami
vyplníme vlhkým mechem nebo rašelinou.
Tento způsob by se neměl provádět jen
před dovolenou, ale květinám by to prospělo
celý rok. Nejvhodnější způsob je
pěstování v dřevěných truhlíčcích s plechovou
vložkou, která nepropouští vodu, naplněných
rašelinou.

SVĚTLO

Stačí, když si
spočítáme, kolik zaplatíme za elektrický
proud, když budeme ozařovat své květiny
jen 100 wattovou žárovkou po dobu asi
5 hodin denně, a to jen v zimních měsících.
Pod takovou žárovkou může být jen asi
5 květin a doba 5 hodin svícení je spíše
malá než dostatečná: předpokládá, že květiny
budou kromě toho ozařovány ještě
přirozeným denním světlem. Aby květiny
rostly jen pod žárovkovým světlem, musely
by žárovky svítit asi 16 hodin denně
Značné zjednodušeni a zlevnění přinesly
zářivky Jejich světlo je zcela studené,
takže je můžeme zavěsit až 30 cm nad
květiny; využiti elektrické energie je několikanásobné
větši než u žárovek. Dvě
zářivky, každá s příkonem 40 wattů, stačí
již na osvětleni asi 10 menších květin
(např Saintpaulií)
V praxi půjde pravděpodobně jen o přisvétlováni
květin nebo o prodlouženi dne
o několik hodin denně, ráno i večer. To
květinám znamenité prospěje, a když bude
osvětlovací zařízení vkusně upraveno, poskytne
í hezké chvíle, které večer u svých
květin, tak zajímavě osvětlených, strávíme
Některé květiny, jako Saintpaulia,
Achimenes, Impatiens a jiné, můžeme přisvětlovat
večer i tak, že je přisuneme
blízko ke stolní lampě I na toto vskutku
nepatrné množství světla budou květiny
příznivé reagovat, často i většim množstvím
květů. Zručnější a zkušenější pěstitelé
pokojových květin si dokáži vyrobit
i skleněné nebo dřevěné vitríny se zářivkami.
Květiny jsou v nich nejen efektně
osvětleny, ale mají i dostatečnou vlhkost
a teplotu vzduchu, podobné jako u zahradníka
ve skleníku Ostatně v cizině se dnes
začíná propagovat pěstěni květin ve sklepě
(a to k obchodním a prodejním účelům).
První výsledky ukazuji na značné přednosti
tohoto způsobu pěstění
Pod umělým světlem se ovšem mohou
pěstovat jen ty květiny, které mají již od
přírody malé nároky na světlo

Pěstování květin při umělém světle

Zařazení této kapitoly bylo vyvoláno dotazy,
zda lze zdobit květinami i místnosti
bez oken. Tam musí přirozeně sluneční
světlo nahradit žárovka. Ta ovšem poskytuje
jen zlomek světelné energie vydávané
sluncem, a to je ještě závislé na vzdálenosti
žárovky od květiny. Jako každá technická
jednotka, má i světlo svou měrnou
jednotku, kterou je lux. Nemůžeme zacházet
do podrobností, pro náš účel snad
postačí, že se dá měřit citlivými přistrojí,
luxmetry, které pracují na stejném podkladě
jako elektrické osvitoměry používané
při fotografování, lze jich konečné
použít i k porovnání intenzity světla na
různých místech bytu. Přitom však musíme
mít stále na zřeteli, že intenzita světla
neklesá úměrné se vzdálenosti, nýbrž, že
se snižuje se čtvercem vzdáleností. Jestliže
se tedy vzdálenost světelného zdroje od
osvětlovacího předmětu zvětši dvakrát,
klesne intenzita světla, které na předmět
dopadá, čtyřikrát. Z toho plyne, že vzdále
nost květiny od žárovky musí být co nejmenší
Tu se ovšem naskytne druha otázka,
a to čím osvětlovat Žárovka by svým
složením světla byla ideálním světelným
zdrojem pro květiny, které vyžadují nepatrné
množství světla nebo se s nim
spokojí Proti jejímu používání jsou však
důvody: především to, že vysílá vedle
světelných paprsků do okolí i značné
množství tepla Tím je tedy pro vzdálenost
žárovky od květiny dána určitá minimální
bezpečnostní hranice, která by neměla
klesnout pod metr, spíše by měla být
větší Druhým důvodem je cena spotřebované
elektrické energie.

Mnoho druhů

je však na umístění
a světlo neobyčejně přizpůsobivých. Při-
Jiný typ aranžmá v kůře. K osázení bylo
použito Chlorophytum a Billbergia
způsobivost světelným podmínkám, stejné
jako reakce na ostatní životní faktory, hlavně
na teplotu a vlhkost, se mění také stářím
rostliny. Pokud jde o přezimování, některé
rostliny vyžadují málo osvětlené místnosti,
nižší teploty a omezenou zálivku. Jiné naopak
přezimují jen za optimálních světelných
podmínek. V zásadě je třeba říci, že
musíme dát rostlinám tolik světla, kolik
ho potřebují. Správné osvětleni je mnohem
víc, než umístění rostlin na světlém místě.
Jsou dvě věci, které usměrňuji růst. Je
to doba trvání světla a intenzita osvětlení.
Hrnkové květiny vyžadují téměř konstantní
délku trvání světla. Doba 12 až 16 hodin
přirozeného osvětleni je dostatečná doba
pro udržení aktivního růstu rostlin. Méně
světla ve vegetačním období u většiny
druhů způsobuje zpomalení růstu. I období
klidu, pokud není zajištěno světelnými dny
v zimě, má negativní vliv na růst a vývoj
rostlin.

SVĚTLO

Světlo patří mezi neobyčejné důležité činitele
ovlivňující život rostlin. Hrnkové rostliny
pocházejí z různých částí světa. Některé
rostly ve stínu tropického pralesa, jiné
rostly na plném slunci afrických stepí.
I když většina z nich se přizpůsobila novým
podmínkám našich skleníků a místností,
v nárocích na světlo mají přibližně stejné
požadavky, jako ve své původní domovině.
Je celá řada druhů, které můžeme v bytě
umístit daleko od okna. Z těch, které jsou
uvedeny v tomto souboru, jsou to především
Scindapsus aureus, Rhoicissus rhomboidea,
Chlorophytum comosum, Tradescantia
albiflora, Araucaria excelsa a další.
Mnoho hrnkových květin má však velké
nároky na světlo. Jsou to především ty
druhy, které pěstujeme pro krásu květů
nebo výrazné barevných listů. Například
Hippeastrum, Pelargonium grandiflorum,
Pelargonium peltatum, Pelargonium zonale,
Calceolaria fruticohybrida, Petunia hybrida
a další.

EPIFYTNÍ KMENY

V přírodě — ve své domovině — žije řada
rostlin na jiných rostlinách nebo stromech.
Tyto epifyty žijí z humusu, který se vytvořil
na kůře nebo mezi větvemi z tlejícího listi,
dřeva a mechu. Návštěvníci Kuby jistě viděli
mnoho krásných ananasovitých rostlin,
které u nás musíme pracně pěstovat ve
skleníku na větvích stromů. V přírodě v jiRaphidophora aurea v závěsném
keramickém květináči
ných částech světa žiji epifyticky různé
druhy orchidejí, kapradin, philodendronů,
scindapsusů i fíkusů. Mít doma kus tropické
přírody, zhotovit si epifytní kmen je jistě
přáním mnoha milovníků květin a je to
přání zcela splnitelné. Velikost volíme podle
místa, které chceme pro tento účel
v bytě uvolnit. Stačí kus zajímavé větve,
umístěné šikmo před oknem nebo na stěně
místnosti místo obrazu, několik bromeliovitých
květin a převislých rostlin a při troše
fantazie vykouzlíme v bytě kus exotické
přírody. Jako materiál pro epifytní kmeny
slouží téměř všechny druhy listnatých i jehličnatých
stromů. Jde jen o to citlivé volit
ke tvaru větví a barvě kůry další rostlinný
materiál, z kterého epifytní kmeny zaranžujeme.
Co do vzhledu můžeme epifytní kmeny
rozdělit v podstatě do několika skupin.
Na prvnim místě jsou kmeny, které se tyčí
kolmo vzhůru, mohou být různě rozvětvené,
podle toho, jak velký prostor potřebujeme
vyzdobit. Vedle velkých kmenů,
které se hodí do zimních zahrad, hotelových
hal, velkých oken, můžeme si zhotovit
i kminky menších rozměrů, které se
právě tak vejdou do našeho okna, nebo
které je možno vystavit vsazené do velkého
květináče nebo do dřevěného kbelíku
kdekoliv v místnosti.

Působivou variantou

jsou květiny zavěšené
v několika bambusových tyčích tvořících
jakousi nepravidelnou mříž. Na ně
se umístí v lýkových košíčcích květiny
i s květináči, květináče se mohou obalit
mechem nebo stromovou kůrou. Kdo navštívil
někdy brněnské prodejní výstavy,
jistě viděl podobné mříže v mnoha expozicích
a vždy vypadaly velmi dekorativně.
Konečně není ani nutno dávat do takových
závěsů jen květiny hrnkové s kořeny.
Velmi exoticky působí i úpravy z řezaných
květů. Pak ovšem musíme za závěsnou
nádobu použít bambusového kmínku nebo
keramiky podobného tvaru, aby bylo možno
vložit i do ní zkumavku nebo jinou
skleněnou nádobku naplněnou vodou.
O použití květin na zdi by bylo možno
napsat celou knihu, denně vidíme nová
a nová řešení s novými nápady.
Nakonec bude snad užitečné vyjmenovat
některé květiny, které jsou zvláště
vhodné pro takové závěsy:
K zavěšení jako samostatné květiny v košíčcích,
kokosových skořápkách nebo jiných
nádobkách, kde bude umístěna jen
jedna rostlina: Tradescantia, Ficus stipulata,
Columnea, Saxifraga, Scindapsus, Cissus,
Philodendron, Pilea, Hedera, Ceropegia.
Do visutých zahrádek z bambusu: z bromelií
Billbergia nutans, Vriesea splendens,
Tillandsia, Cryptanthus, Aechmea fasciata.
Z ostatních převislých rostlin: Senecio,
Achimenes, Peperomia, Syngonium, Episcia,
Chlorophytum, Sedum sieboldii, Rhoicissus,
Aeschynanthus.

vyzdoba

Originálně působí také skořápky od kokosových
ořechů, které je možno vysadit
buď přímo, opět nejlépe v rašelině, nebo
do nich vložit malý květináč. Od bambusových
závěsů je již jen krok k visutým
zahrádkám vyrobeným z kusu kmene s
efektně drsnou kůrou. Do kmínku vydlabeme
dutinu ve tvaru vaničky a osadíme
ji stejné jako bambus. Znamenitě se tam
hodí břečťany, malé bromélie, Ceropegia,
Cryptanthus, Ficus pumila, Scindapsus,
Chlorophytum, Fittonia, Pellionia, Tradescantia,
Zebrina a četné jiné převislé květiny.
Taková visutá zahrádka je již miniatur
Philodendron scandens jako závěsná
rostlina roste velmi rychle
ním výsekem tropické přírody. Velkým problémem
je zde však zálivka. Dutina v kmínku
je poměrně malá, květiny vsazené v
mechu či v rašelině budou potřebovat
hodně vláhy a bude je třeba zalévat denně.
Při zálivce konvičkou je nebezpečí, že se
polije zeď, osvědčila se však injekční stříkačka,
kterou se do dutiny pohodlně vpraví
potřebné množství vody.

KVĚTINA NA ZDI

Byty v novostavbách bývají malé. Ty tam
jsou časy, kdy uprostřed velkého pokoje
mohla stát rozložitá palma, a přesto zbylo
ještě mnoho místa na neforemné a většinou
i nepotřebné kusy nábytku. V moderním
bytě měříme ne na metry, ale často i na
centimetry a mnohdy stačí, aby některý
kus zařízení byl o několik centimetrů větší,
a již je po plánu rozmístění nábytku. Je přirozené,
že v takové prostorové tísni bude
květina tím posledním, s čím se počítá.
Ale i v těchto omezených prostorách
se najde pro květiny dost místa. Vždyť
místnost má i čtyři stěny, a právě květinové
závěsy jsou přímo určeny k tomu, aby onu
věčně strohou linii moderního nábytku
zjemnily a přerušily. Již při prvním pokusu
sami zjistíte, že květiny na zdi působí zajímavé
a přitom docela samozřejmé.
Umístění květin na zdi není jen výsadou
moderních místností, ale uplatni se stejné
dobře i jinde, na pracovištích, v učebnách,
v čekárnách, v restauracích, v nemocnicích,
prostě všude, kde by květina v květináči
překážela nebo kam se z různých
důvodů nehodí. Květina na zdi neruší a nepřekáží
a okamžité upoutá pohled každého
návštěvníka.

výběr

Nyní k výběru květin. Ne každá květina
se hodí do každého tvaru mísy. Nejlepším
rádcem by zde měla být sama příroda.
Přirozený způsob růstu je samozřejmě vždy
nejhezčí. Mísa má být tak prostorná, aby
kořenové baly květin vyklepnutých z květináčů
mohly být do země opravdu vsazeny
a ne vtěsnány. Jen tak se květina v míse
rychle „zabydlí" a brzy zaplní zem kolem
balu novými kořínky. Vždyť mísa má vydržet
bez přesazování delší dobu, v každém
případě alespoň dva roky. Proto je také
nutno kombinovat květiny, které mají přibližně
stejnou rychlost růstu, aby se nestalo,
že v krátké době některá přeroste
ostatní a poruší vzhled výsadby. Květiny,
které rostou vzpřímeně, budou tvořit střed
mísy nebo pozadí, převislé květiny patří
na okraj, aby mohly svými výhony zakrýt
stěny mísy.
Dříve než květiny vyjmeme z květináčů,
je třeba je dobře zalít, aby se při vyjímání
kořenový bal nerozsypal. Po sesazení mísy
opět dobře zalijeme a celou mísou lehce
klepneme o zem nebo o stůl, aby se zemina
slehla.

Bromeliovité rostliny

ve skleněné kouli
Jak tedy správně květinovou mísu sesadit?
Zde již zasahujeme do umění mistra
vazače. Jestliže pěstování květin můžeme
charakterizovat spíše jako techniku, pak
zde k technice přidáváme smysl pro krásu,
výtvarný cit. Do díla vkládáme notnou dávku
fantazie a tvůrci představivosti, a právě
proto jsou dobře sesazené misky tak krásné.
Prvním úkolem je opatřit si vhodnou
nádobu. Nejvhodnější jsou široké taliřovité
mísy z pálené keramiky, jaké vyrábí družstvo
Keramo. Ještě hezčí jsou mísy čtvercové
nebo obdélníkové, zejména pro tzv.
kaktusové zahrádky se malé obdélníkové
misky ve tvaru vaniček hodí přímo znamenitě.
Mísy nemají zpravidla ve dně odtokovou
dírku. Je proto nutné dát na dno vrstvu
střepin ze starých květináčů jako drenáž
a velmi pečlivé zalévat. Dříve než začneme
se zaléváním, zjistíme vtlačením prstu do
spodních vrstev země, zda je zalévání potřebné,
aby nám květiny neuhynuly přelitím.
Zdraví květin závisí ve značné miře
i na tvaru nádoby, či lépe řečeno na možnosti
provzdušnění země. Širší tvary jsou
vždy výhodnější než tvary úzké a vysoké.
Není třeba obávat se ani mís s glazovaným
povrchem, ale pak je třeba věnovat zálivce
ještě větší pozornost, protože zemina nemá
vůbec žádnou možnost vysýchat.

Správně sesazená mísa

má květinám
umožnit stejně nerušený růst jako v květináči,
ba v dostatečné veliké míse se může
květina vyvíjet ještě lépe než v květináči.
U každé jenotlivé květiny je třeba brát
v úvahu tyto okolnosti:
1. Světelné nároky. Nebudeme sesazovat
např. Coleus, který chce plné sluneční
světlo s Begonií rex, která plné slunce
nesnáší, ač jinak by se po stránce barevnosti
k sobě obé rostliny znamenitě hodily
a většinou takové sestavy i vidíme.
2 Tepelné nároky jednotlivých květin.
Jsou vidět mísy, ve kterých byla uprostřed
arálie a kolem Peperomia scandens, Maranta,
Saintpaulia a jiné tropické květiny. Arálie
potřebuje v zimě umístění v chladné místnosti,
jinak ztrácí listy. Peperomia je však
ztrácí právě v chladu.
3. Nároky na vlhkost. Opět skutečná
ukázka z jedné květinové výlohy: miska,
ve které je společně Sansevieria a Campanula
fragilis.

KVĚTINOVÉ MÍSY

Mísa má mít nevtiravý elegantní tvar, který
má být v harmonickém souladu s charakterem
vysazovaných květin.
Vkusné a po pěstitelské stránce správně
vysazená mísa se často značně liší od toho,
co vídáme jako „květinové aranžmá" ve
výlohách květinářů. To je, soudě podle
kritik v zahraničním tisku, nemoc květinářů
na celém světě. Vyberou se barevně působící
květiny a doslova se napěchují do mísy,
takže je většinou nutno zkrátit i kořeny.
1. Připravíme si prázdný demižon, rostliny,
substráty a zhotovíme nářadí. 2. Ukázka
plnění demižonu zeminou pomocí papírového
kornoutu. 3. Ukázka výsadby rostliny
pomoci ručně zhotoveného nářadí. 4. Ukázka
osázeného demižonu
Přitom ten, kdo mísu sesazoval, obvykle
ani neuvažoval o nárocích jednotlivých
druhů květin — jediným účelem byla ozdobnost.
Snad podobná mísa dobře poslouží
jako krátkodobá ozdoba stolu, ale
ten, kdo má květiny rád a rozumí jim, není
takovým dárkem potěšen. Raději květiny
ihned z mísy vyjme a přesadí je do malých
květináčků, aby zachránil, co se ještě zachránit
dá.

SKLENĚNÉ NÁDOBY

V posledních letech se rozšiřuje i u nás
pěstování květin v různých skleněných nádobách,
jako jsou demižony, skleněné koule,
různé láhve a poháry i skleněné vitríny.
Není to nic novéno, neboť již v roce 1830
začal s pěstováním kapradin ve skleněných
5
vitrínách botanik Dr. Word a od té doby se
nazývají také tyto nádoby Wordovy skříňky.
Pěstování rostlin v uzavřených skleněných
nádobách má řadu výhod. Rostliny
nemusíme dlouhou dobu zalévat, protože
vypařovaná voda stéká zpět do půdy. I v suchém
bytovém prostředí místnosti s ústředním
topením můžeme tímto způsobem pěstovat
řadu náročných druhů rostlin, které
by jinak bez vysoké vzdušné vlhkosti zahynuly.
I v otevřených skleněných nádobách,
jako jsou např. koule je příznivější mikroklima
než u rostlin pěstovaných v květináčích.
Koule a nádoby se širokým otvorem
se bez problému nechají osadit rostlinami
jako jakékoliv misky nebo květináče. Láhve
a demižony s úzkým hrdlem pak vyžadují
jinou techniku výsadby. Na dno láhve dáme
nejdříve vrstvu 2—5 cm (podle velikosti)
drobných kamínků, abychom vytvořili dostatečnou
drenáž. Na tuto drenáž potom
dáme vlastni vrstvu zeminy, ve které porostou
květiny. K tomuto účelu je nejlepší
výživná listovka s přídavkem písku a rašeliny.
U 25 I velkého demižonu bude tato
vrstva asi 12—15 cm vysoká. Jako nářadí
pro úpravu povrchu používáme čajovou
lžičku a vidličku, které jsou připevněné
na konci dlouhých tyček. Lžička nám nahrazuje
lopatku a vidlička hrábě.
Při sázení postupujeme tak, že lžičkou
vyhloubíme jamky pro kořeny a potom
společně s vidličkou rostlinku do této jamky
zapustíme, přitlačíme a přihrneme zeminou.
Postup prací při osazeni demižonů
Volbu jednotlivých druhů pro osazení
demižonu musíme volit citlivé. Měly by to
být rostliny jednak se společnými nároky
na prostředí, jednak v souladu po stránce
vzrůstu a estetiky, aby vytvářely příjemný
a harmonický celek.

KVĚTINÁČE PRO PĚSTOVÁNÍ KVĚTIN V BYTĚ

Květináče jsou a ještě dlouhou dobu zůstanou
nejužívanějšími nádobami pro samostatné
pěstování pokojových květin. Dnes
již nejsou žádné pochybnosti o tom, jestli
se lépe daří rostlině v květináči hliněném
Jako květinové stolky se nechají dobře
využit i starožitné druhy nábytku
než v květináči z plastické hmoty. Vkusné
a barevné nevtíravé květináče z plastických
hmot totiž zcela ovládly výrobu v zahradnických
podnicích.
Pro umístění rostlin v bytě z estetického
a praktického hlediska však samotný květináč
nestačí, potřebujeme ještě další nádobu,
do které květináč postavíme. Dnes
se této nádobě říká obal na květináč, i když
je to termín celkem nehezký, který plně
nevystihuje svou funkčnost. Na našem trhu
jsou tyto obaly k dostání v různém provedení,
z plastické hmoty, z porcelánu, z glazované
keramiky, skla i dalších materiálů.
Pro pěstování květin v bytě by měl být
nepropustný pro vodu, dostatečně stabilní,
aby se s nim větši květina nepřevrátila
a esteticky by měl doplňovat ostatní interiérové
zařízení. Obaly čisté ozdobné jako
z orobince, kovu, proutí vyžadují, aby květináč
s rostlinou byl ještě v misce nebo
polyetylénovém sáčku, aby při zalévání
voda neprosakovala a nepoškodila bytové
zařízení.

Řadu květin,

kterým často říkáme
s romantickým přízvukem květiny našich
babiček, jako jsou myrty, rozmarýny, anglické
pelargonie a mnoho jiných, které
vyžadují chladnější přezimování, budeme
nuceni vynechat, protože se do moderního
bytu nehodí pro jeho vysokou zimní teplotu.
Kvetoucí květiny se také — až na malé
výjimky — pro trvalou dekoraci nehodí.
Každá kvetoucí rostlina potřebuje co nejlepší
světelné podmínky, to je místo blízko
okna, a tam ji zase z dekorativních důvodů
nechceme umístit my. Takový brambořík
nebo azalka, popř. jiná kvetoucí rostlina,
kvetou jen omezenou dobu, někdy několik
dní, jindy několik týdnů, ale bez květů
obyčejně mnoho ozdobné nejsou. Jsou
přirozeně i výjimky, jako je třeba Saintpaulia,
Achimenes, Gloxinia nebo Anthurium,
které buď kvetou velmi dlouho, nebo
se spokojí i s méně světlým místem.
V zásadě má však kvetoucí květina jen
velmi krátké použití. V moderních bytech
najdou výborné uplatnění rostliny s ozdobným
listem. Listy jsou tvarové zvláštní,
mnohdy i barevně pestré a jejich výběrem
a umístěním se dají vyvolávat zajímavé
a překvapivé efekty. Nás však bude nyní
Hrnkové rostliny můžeme umístit přímo
v bytových stěnách. Pestrobarevná maranta
velmi rozjasni bytový interiér
vice zajímat jejich vitalita, schopnost sžit
se s prostředím. Když se někdy přesvědčíme,
v jakých podmínkách roste třeba
některá dracéna, jsme ochotni připustit,
že by tam snad mohla několik měsíců
vydržet. Jsme pak velmi překvapeni, když
se dovídáme, že tam stojí již dva nebo tři
roky.

Rostliny v interiéru

Většina lidí si vybírá pokojovou květinu
podle tvaru, barvy květů nebo olistění a
také podle ceny. Květinu však musíme
vybírat i podle toho, kde ji chceme umístit
a jaké jí můžeme vytvořit podmínky. Musíme
zvážit, zda máme vyhovující osvětlení
a teplo pro její nový domov, vytvořit jí
optimální prostředí pro úspěšný růst. Každá
květina má totiž něco ráda a něco zase
nesnáší. Některé rostliny potřebují nevytápěnou
místnost v zimě, některé zase
rostou dobře na plném slunci, další by nám
v těchto podmínkách zahynuly.
Požadavky a podmínky úspěšného růstu
jednotlivých druhů květin uvádíme proto
pro přehlednost ve speciální části. Každá
nová květina touží po domově a dobrých
podmínkách, rozumí se tím podmínky jejího
přírodního prostředí. Mnohé květiny totiž
dostávají šok, když jsou přemístěny z optimálních
světelných, tepelných a vlhkostních
podmínek skleníku mezi čtyři stěny
suchého obývacího pokoje. Některé se sice
časem při správném ošetřování vzpamatují,
jiné to však nepřežiji vůbec, zvláště, když
se jim nesnažíme přežití usnadnit.